20. 6. 2008

Harry Potter - Order of Phoenix

Po pauze jsem se k tomu vrátil, že to konečně dorazím. Hra má v zásadě tři části. První je shánění lidí do armády, což spočívá ve splnění osmadvaceti malých úkolů pro jednotlivé členy a tím je naverbovat. Druhá část je znovusjednocení armády a naštvání ředitelky, což je asi desítka větších úkolů. Poslední je pak finální souboj, což je série bitek. Celé je to proloženo dvacítkou vedlejších miniúkolů.

Hra jako taková není úplně nejhorší. Jakmile člověk překousne odpornou grafiku a mimiku postav, dostane se mu opravdu pěkného prostředí, kdy jsem dokonce chvílemi koketoval s myšlenkou, že takhle by mohl vypadat třeba osekanej Oblivion na Wii (zejména lesy). Základem hry je kouzlení pomocí Wiimotu, které je kupodivu dobře zvládnuté. Zakládních gest je pět a jsou dobře vymyšlené tak, že může-li dojít k záměně kouzla, vyčarujete nějakou alternativu (např. "rozbití" vs "oheň" - pohyb je zaměnitelný, ale v bitkách to má skoro stejný účinek). Takže Harry pobíhá po celých Bradavicích, objevuje tajné lokace (některé jsou opravdu dobře nebo vtipně schované), což při vědomí toho, že jsou Bradavice zpracovány opravdu dobře, jsou rozsáhlé a dobře se na to kouká, tvoří velmi dobrý dojem z hraní jako takového.

Za plnění úkolů dostáváte také bodu, za které se jednak zvyšuje síla a dosah kouzel, ale také odemykáte bonusy. Ty jsou bohužel pouze ve formě videí, tvoříce tak "film o hře". Škoda, že není nějaký možnost se proletět na koštěti nebo tak něco. Minihry jsou jednoduché a celkem zábavné, není třeba vyhrát nějakou hru stokrát k tomu, abychom získali pohár. Stejně tak je vtipné hledání stop zvěře v lese, léčivé byliny a i účast na nepovinných hodinách magie. Hra disponuje opravdu povedenou atmosférou, která mne na hře držela nejvíc, i když nejsem extra fanda Harryho a Hermiony (s podocasem Ronem).

Zásadní problém hry je totálně zmršený systém přidělování úkolů. Přijdete k nějaké osobě, ta vám řekne co dělat (obvykle úkol složený z několika kroků), ale to je všechno. Text úkolu se nikam nenapíše, rozhovor s aktivní osobou neopakuje podstatné detaily a ačkoliv je možné se ptát svých souputníků, melou dokola to samé a nic z toho nevíte. Samozřejmě je možné si vzít více úkolů najednou, což jsem udělal a v zápětí jsem zapomněl, co mám kde dělat. To byl vlastně i důvod, proč jsem hru odložil na pár měsíců.

Druhým problémem je nepochopitelně odfláklá grafika postav, ale naučil jsem se sledovat cutscény se zavřenejma očima a dá se to. Ačkoliv je prostředí Bradavic poměrně interaktivní, tak mi tam chyběly nějaké lepší dialogy "mimo děj", všichni studenti jsou tak nějak postižení. Taky občas pozlobí kamera, ale tak to chodí.

Celkově mně hra bavila, je tam pár vtipných nápadů a má to dobrou atmosféru. Fandové měli jasno už dávno, já dávám 5/10.