20. 6. 2008

Legend of Zelda - Phantom Hourglass

V první řadě - šok. Grafika je takřka identická. Cellshaded zobrazování, identické modely a stejný styl. Absence ovladatelné kamery či vyhlazování nezabrání tomu, že bez nějakého pečlivého zkoumání musí každý řici, že Phantom Hourglass vypadá prakticky identicky, jako Windwaker. Což je totálně superior, čumim jako puk.

Samotný vzhled hry je ale nejvíce podobný 2D Zeldám, kdy je kamera napevno fixně nad hlavou hrdiny a krom scrolingu nedělá žádné kejkle. Takže vesničky vypadají jako v Minish Capu či Link to the Past. 3D se naplno projeví až při akcích - kamera zabírá vhodné úhly, najíždí na detaily postav nebo předmětů, se kterými manipulujeme. Displaye jsou obvykle rozdělené na mapu a prostředí, ale často se setkáme s tím, že 3D grafika zasahuje do obou obrazovek - to pak vypadá hodně luxusně.

K technickému zpracování ještě dodám, že se setkáme s identickým hudebním doprovodem a zvuky. Osobně chrochtám blahem, na rozdíl od jiných her posledních doby (jmenovitě Brothers in Arms DS), které sice nacpou do hry kdejakou em-pé-trojku, aby pak DS chručelo a praskalo, disponuje Phantom Hourglass opravdu kvalitní reprodukcí. Abych to shrnul - po technické stránce pravděpodobně vrchol současné produkce pro DS. (A to od vydání DS uteklo již tré roků - ve srovnání s prvogeneračnímí hrami rozdíl jako - dámy prominou - prase).

Další věcí je ovládání. Hra se ovládá prakticky komplet stylusem (což DOCKINEZům mezi námi nemusí vadit, jelikož Zeldy stejně neradi ;), na šipkách se pak přepíná na interaktivní mapu, pod startem je klasické menu. V dolní části se nám nachází inventory, klikáním na přeměty je aktivujeme - ať už jde o rozhovory, dveře, páky atd. Link má k dispozici Naviho, který zastupuje kurzor - takže kam se hneme stylusem, tam je Navi. To málo, co jsem zatím prošel napovídá, že se to bude hrát jistě dobře.

Co jsem procházel menu, tak je k dispozici WiFi hra, takže tohle je další bod k dobru. Kvůli WiFi se vydání hry podstatně zpozdilo, bohužel nemám možnost to nijak ozkoušet. Standardní vytváření slotů pro hráče (zde jsou k dispozici jen dva, ale to i tak bohatě stačí), srdíčkový systém (opět na 4 kusy, oddechl jsem si, v Twilight Princess ta pětice zní dost blbě ;)), klasika v novém hávu, co víc si přát.

Trochu váhám, co popisovat v rámci náplně samotné hry. Totiž jazyková bariéra je opravdu velký problém. Takže jsem se probudil na pláži, vyběhl do vesničky, prokecal pár postav, udělal nějaký ten puzzle, získal meč... no a tady je trochu problém - vinou Supercardu - nejde sejvnout. Teda sejvnu, to jo (ačkoliv rozsypaný čaj je nečitelný, tak intuitivně a podle piktogramů jsem se k tomu dopracoval takřka na 100%), ale nejde to loadnout. Takže jsem si za jeden večer pětkrát prošel tu samou pasáž s marnými pokusy o sejvování.

Nevadí. Ono jsem neplánoval, že bych japonskou verzi hrál nějak komplexněji, chtěl jsem jenom ukojit svůj mrzký chtíč po této dlouho očekávané Zeldě. Takže první dojmy jsou 100%, očekávám, že celkové hodnocení hry se přehoupne přes 8/10.