20. 6. 2008

Legend of Zelda - Twilight Princess

Takže bych to chtěl trochu shrnout - prvních deset hodin hraní nejnovější Zeldy pro Nintendo Wii. POZOR - SPOILERY! Připravte se na nejlepší - Zelda TP je totiž přesně to, co jsme chtěli. Oproti Minish Capu se totiž jedná de facto o pokračování Ocarina of Time, ovšem v jejím alternativním zakončení, kdy Link zůstává ve své dospělé podobě a s Eponou si žije v klidu a v míru v malé vesničce daleko od královského města v Hyrule. Tam nachází nové přátele a vzory. Krom projíždění na koni, se kterým dělá nebezpečné skoky, čímž občas Eponu trochu zraní (a je mu to vyčiněno) také nahání kozy do stáje a obecně se věnuje prostému selskému životu. To ovšem až do doby, než přišlo Přítmí, které pohltilo Hyrule a umlčelo bohy světla.

Link je vyvolen, aby oživil bohy světla a vrátil krajině původní ráz. To bohužel není tak snadné, protože díky jeho tetování na ruce (tři triangly) sice může odolávat Přítmí, ale to pouze v podobě vlka - což není úplně pohodlné, ani pro něj zvyklé. Naštěstí si v Přítmí Link najde kamarádku Midnu, která jej provází v podobě stínu (když je Link ve své lidské podobě) či v podobě žokeje (vlčí podoba), která je sice trochu despotická, ale v zásadě chce Linkovi v jeho poslání pomoci. Po setkání s Dark formou princezny Zeldy se hra rozjíždí naplno (první tři hodiny hraní, které shrnuji v těchto řádcích, jsou de facto tutorial). Příběh se rozvíjí dál podle toho, jak postupně osvobozujete království od Přítmí, jak je zvykem, odhalujete menší story, které doplňují hlavní quest. Atmosféra celé hry je velmi temná, je to dáno jak stylem grafiky (výtečný design plus výtečné efekty) tak příběhem, stísněností dungeonů a tak dále.

Celkově je Twilight Princess nejtemnější Zeldou vůbec, dotahuje Ocarina of Time do dokonalosti. Když jsme se přesunuli od uměleckého dojmu k tomu hernímu, hra opravdu "trpí" tím, že vychází z OoT. Uvozovky jsou na místě - koncepčně hra skutečně vypadá podobně - tedy skvěle, protože OoT je jistě nejlepší Zelda všech dob, ovšem jak detaily tak základní kameny věci jsou dotaženy k dokonalosti a hlavně je tady opravdu plejáda novinek - a to jak v koncepci dungeonů, hádanek, soubojů, tak náplni questů a v neposlední řadě ovládání. U něj se zastavím. Wiimote a nunchuck - obě součásti je pro hraní potřeba. Od začátku, co byla Zelda na Wii ohlášena, se vědělo, že bitky budou ovládány pohybem ovladačů. Výkřiky, že Vám při hraní upadnou ruce nabývaly na důležitosti. Naštěstí to dopadlo více než dobře. Samotné švihání a rotační útok se děje lehce prudkým, ale i krátkým pohybem ovladače na obě strany, prakticky s ním trochu zastřesete a je to. K tomu jen dodám, že vyjma tohoto standardního útoku máme k dispozici útok s výskokem, který je na tlačítku a dále pak speciální útoky, vycházející z pozice Linka a nepřítele - opět na tlačítku. Ve Vlčí formě to fugnuje podobně, navíc je ale k dispozici útok Midny - opět na tlačítku.

Abych to shrnul, soubojů je tady méně, takže se nebojte únavy zápěstí a končetin (s Wii Sports se to NEDÁ srovnat - hraju celou dobu pohodlně rozvalen v křesle). Wiimote je ale velmi vhodné naopak na zaměřování lukem či bumerangem, zejména na vzdálenější cíle, na které "nedosáhne" automatické zaměřování známé z ostatních 3D Zeld. To je naopak velmi snadné a intuitivní, jako třeba na myši. Jedinou zatím výjimkou, ale teda spíše kladnou, byl souboj na pláních Hyrule, kdy sedíce v sedle Epony honíte po pláních bosse a do toho Vás pronásledují desítky bojovníků na osedlaných kancích, kteří po Vás střílejí zápalné šípy a sekají Vás, nenechají Vás spočinout a neustále Vás obkličují - což ve výsledků znamenalo, že jsem poskakoval v sedě v křesle, střídavě kvedlal oběma ovladači, házel bumerangy, pobízel Eponu k vyšším výkonům a honil bosse na turbokanci, který troubením neustále přivolával nové a nové pomocníky. To byla bitva (fantastická!), kdy jsem se poprvé přistihl, že vypadám jako blbec ;). Nakonec to vyvrcholilo bitkou se samotným bossem na úzkém mostíků ve stylu rytířských soubojů s dřevci - akorát to bylo o život. Prostě skvělé!

A další novinky vyplývají z vlčí formy Linka - vlk umí čichat stopu, vidět duše lidí mimo Přítmí a hlavně umí dobře skákat - za pomocí navigace Midny. Nebudeme si ale namlouvat, že se TP vyhnuly chyby, spíše chybičky. Jedna relativní směruje k ovládání - ačkoliv je Wiimote velmi citlivé, občas se mi stalo, že se útok "prostě neprovedl" ať jsem kvedlal ovladačem sebevíc. Stalo se mi to asi jen dvakrát a nešlo o nic kritického, ale prostě to zarazilo. Druhou věcí je technologické zpracování, které přecejen vychází z verze pro Game Cube. Abyste mi rozuměli, grafika vypadá úchvatně a skvěle, jenom prostě není nextgen. Ačkoliv efekty jsou naprosto dokonalé, texturám by prospěla vyšší detailnost a například stromy v krajině by se mohly trochu hýbat ve větru - jinak fantastická grafika působí místy trochu mrtvě. Myslím si, že TP není technologickou prezentací výkonu Wii a je takřka jisté, že hry designované přímo pro tuto konzoli mohou vypadat o dva řády lépe - byť je jasné, že na X360 či PS3 nikdy nebude mít.

Poslední výtka, opět relativní, je k obtížnosti hry. Jsem teda zatím zhruba ve čtvrtině, ale procházím doslova jako horký nůž máslem. Zákysy v délce několika minut, způsobené navíc nepozorností, bossové bez ztráty srdíčka a design dungeonů, který je sám o sobě logický, se pomocí rad a prupovídek Midny stává automatický. Na jednu stranu jsem rád, že hra není frustrující, jako některé pozdějí dungeony v OoT, také hrozí, že se obtížnost zvedne, ale trochu větší výzvu jsem čekal. Fakt, že je hra designovaná původně pro gamepad hru dost zjednodušuje zejména v manuálně (Wiimote) zaměřovaných situacích, kdy nepřátelé nemají šanci. Na třetí stranu bych podotknul, že hra bude evidentně VELMI rozsáhlá, známý Zelda syndrom, kdy si po několika hodinách hraní nedokážete vybavit začátek hry - protože jste toho udělali za tu dobu tolik, že postupně vytěsňujete z paměti jednotlivé questy. V tohle mne ke hře totálně dostává, je to prostě "stará dobrá Zelda v novém kabátě", přičemž nemluvíme o kabátu jen vzhledovém. Díky hře Zelda Twilight Princess nemohu litovat peněz, co jsem za Wii dal, i kdyby to byla jediná hra (což nebude) pro tento systém u mne doma. Zatím to vidím na 9/10.

P.S.: Koukám, že to po pořádném zahrání hry trochu rozšířím a je z toho prima recenze ;).