20. 6. 2008

Mario Strikers Charged

Včera jsem s touto hrou strávil hodinku dvě a první dojmy velmi dobré! Neměl jsem možnost hrá nějaké starší hry řady Mario Football (takže možná budu psát zřejmé věci), ale tohle mne chytlo velice, ačkoliv jinak sportovní hry (ani vzdáleně připomínající sporty) prakticky v zásadě nehraju.

Principem hry jsou dvě mužstva o pěti členech - vždy jeden brankář, jeden kapitán a tři sidekickové, které proti sobě bojují v uzavřených arénách formou fotbalu. Ačkoliv základní ovládání počítá s přihrávkou, skluzem a střelou na bránu, není to základem vítězné taktiky. Tou je využívání speciálních schopností jednotlivých postaviček a artfaktů, které během hry získáváte.

V základu je zde k dispozici dvanáct kapitánů (všechny hlavní postavy z franchise Nintenda) a osm sidekicků (brankář je vždy identický). Každý kapitán má svou unikátní superschopnost (typicky Mario - zvětšení na desetinásobek, Donkey Kong mlácení do země atd.) a také má jako jediný možnost "charged strike", kdy v nestřeženém okamžiku vypálí několika násobnou střelu. Tato akce ale vyžaduje dost času a kdykoli během "nabíjení rány" může kapitána kdokoli sejmout a je po legraci. Když se ale útok podaří, musí se brankář (po efektní útočné fullscreen animaci) postavit do cesty třem až šesti míčům. Ty se formou minihry odrážejí zaměřováním Wiimote a mačkáním *A*.

Sidekickové mají také pokaždé svou speciální vlastnost, která jim pomáhá dávat góly. Osm postaviček je rozděleno podle pěti charakteristik (útočný, obranný, playmaker...), takže pro vyvážený tým či pro danou taktiku je z čeho vybírat. Jejich speciální schopnosti se liší zásadně - želvička Koopa hází slavná kladívka, což dokáže znehybnit i brankáře a gól je pak takřka jistý. Duch zase umí vcucnout míč do sebe a projít skrz protivníka a v ideálním případě rovnou vsítit. Kombinacemi schopností kapitánů a sidekicků máme k dispozici pestrou škálu herního vyžití.

Arény jsou hezky vymyšelené, jsou notně interaktivní a je jich docela dost - vlastně pro každého kapitána jedna. Hřiště je obehnáno silovým polem, které místy probíjí elektřinou, kam lze protihráče natlačit a znehybnit na pár vteřin. Také z toho vyplývají artefakty, které lze v souboji použít. Krom obligátní banánové slupky a želvích krunýřů je k dispozici zamražení, meteority, zemětřesení a mnoho dalších.

Multiplayerové vyžití jsem měl možnost zkusit pouze přes WiFi Online službu. Z herního hlediska odvedlo Nintendo tradičně dobrou práci, lze hrát online až ve čtyřech lidech (i když si to moc neumím představit - dvě mužstva po čtyřech aktivních hráčích...), stejně jako v lokální hře. Servery nelagovaly a samotná hra odsejpala dobře. Statistika se ukládá. Co musím ale zkritizovat, že nepoužili globální WiiFriendCode. Doufal jsem, že vyzvu na souboj někoho, koho mám již uloženého v adresáři Wii - podobně, jako u DS her dostane Vaše Wii unikátní friend code pro Mario Strikers a ten je potřeba si vyměnit s kamarády. Dost blbý, ale co se dá dělat.

Obtížnost hry a její ovládání je dobře padnoucí. Ze začátku budete vyhrávat s dvaceti body na kontě a velice často s nulou. V závěru prvního poháru, který jsem za tu hodinu vyhrál, to ale již přituhne a jde o rozdíl jediného bodu. Kupodivu charged strike je celkem snadné vykrýt - i šest míčů za sebou - zřejmě po zkušenostech s FPS hrami na Wii, takže góly padají z dobrých přihrávek. Ještě jsem neodhalil princip rychlých nahrávek, během kterých se míč nabíjí sám od sebe a kdy takřka libovolná střela znamená pak gól - protivníci to využívali celkem často a nedalo se s tím nic moc dělat. Trochu bych zkritizoval AI, která mne občas nechala provést speciální útok, ačkoli stál protivník za mnou a mohl mne srazit k zemi. Podobně tak spoluhrající AI nevyvíjí žádnou extra činnost, aby mne kryli, když takový tah provádím. K samotnému hraní je potřeba Wiimote i nunchuk. Tlačítko A je nahrávka, B je střela na bránu (a dlouhým podržením B se nabíjí rána a spouští speciální útok), C aktivuje předměty (a podržením se spouští superschopnost kapitána), joystick slouží k pohybu, D-pad je skluz a to je v zásadě tak všechno.

Hra má excelentní grafiku. Lepší jsem na Wii asi neviděl. Samozřejmě, že po většinu času, kdy sledujete hřiště z ptačí perspektivy, jsou detaily postav a prostředí málo patrné, avšak zejména při replayích, vítězných animacích či při charged strike, kdy kamera najíždí blíže, je vidět, že tady odvedli autoři skvělou práci. Souvisí s tím i naprosto precizní animace - nestalo se mi, že by postavy měnily svůj směr běh změnou animace - plynulé přechody v pohybech jsou skvěle udělané. Platí to také o samotných arénách, zejména osazenstvu, divákům. Těch je úctyhodné množství a výborně skandují. To samé platí i pro zvukové efekty a hudbu - dokresluje to atmosféru na tu správnou akční míru.

Mario Strikers Wii jsou dalším must have titulem, který patří mezi první *AAA* tituly pro Nintendí old-nextgen konzoli. Jen více takových.