20. 6. 2008

Metal Gear Solid Twin Snakes

Oproti originálu bych řekl, že se autoři místy uchýlili ke karikatuře - a to jak v dobrém, tak špatném smyslu. V dobrém znamená, že ty prvky, které jsou na MGS fascinující, jsou zde ještě více propracované. Rozšířené dialogy, přepracovaný dabing, dotažené ovládání (i když sem tam to stále skřípe) a díky novému hávu se hodně zlepšila atmosféra v některých lokacích, které PSX v rozlišení 320x200 spíše jenom naznačuje.

Horší je, že autoři zároveň přitlačili na pilu v místech, která v MGS vyznívala trochu příliš lacině, srdceryvně a přesládle. Nejde jen o scény s Meryl, kdy Snake velice rychle přepíná mezi sladkým kulíškem a drsným vojákem, ale také scény s Otaconem, ze kterého se tak stává ještě větší blbec, než jsme doufali. Podobně tak z toho vyjde příliš čistě morálně Sniper Wolf a třeba i Raven. Je to na hranici kritické hodnoty, ale naštěstí se to dá celkem dobře přežít. Tady se musím taky trochu pokárat sám, že mezi jednotlivými cutscénami odehraju herní náplň díky znalosti hry více, než rychle, takže návaznost animací je nepřirozeně rychlá - možná, že po pár hodinách nějakého zákysu bych byl za romantický filmeček vděčnější.

Ale přidaná emotivní hodnota v dobrém smyslu slova je velmi hodnotná. Finální bitka s Liquid Snakem zakončená hrdým pohledem do očí, odpravení Sniper Wolf, koncovka PsychoMantise, celkové vyznění Grey Foxe a dialogy po vysílačce - Kojima si vysloveně pohrál s detaily a dotlačil hru prakticky do stádia, kde ji chtěl mít "napoprvé".

GC verze pak těží z několika výhod, kdy si autoři dělají vkusně srandu sami ze sebe. Jeden z nejlepších příkladů je PsychoMantis. Ten ve své animačce se snaží Snaka přesvědčit o svých psychických silách - čtení myšlenek. To probíhá velmi vtipnou formou a sice - hra se podívá na memory card a podle toho, jaké najde sejvy, nás PsychoMantis ohromí svým uměním. "You've played Legend of Zelda for a long time ... and I can see you also played Mario Kart, isn't that true? And Super Mario Sunshine too, well?" To mně upřímně rozesmálo. Pak ještě vyzve k položení ovladače na zem (což nám Snake odsouhlasí pokýváním hlavou na obrazovku) a "silou vůle" s ním na povel hýbe doprava - doleva. Další fórky jsou během celé hry - v Otaconově kanceláři jsou figurky Maria a Yoshiho, stejně jako GameCube s Wavebirdem. Mei Ling, sejvovací agentka, má mnoho nových hlášek, jako třeba "You should be happy Snake, that you have time for play some game sometimes". Stejně tak zůstalo zachování zjištění důležité radiové frekvence ze zadní strany obalu hry - kde jsem ovšem měl co dělat, neboť je to vytištěné drobně a ještě chybně ;).

Grafika hry je perfektní. Zcela nové, delší a propracovanější cutscény tvoří opravdu operetu (místy tedy mýdlovou), scény se míhají hereckými výkony, které by mohl Matrix závidět. Snake se nebojí během animaček používat munici (v původní verzi se tomu Kojima vyhýbal, aby neměl hráč pocit, že bude pokračovat ve hře bez nábojů vystřílených bez jeho možnosti rozhodnutí), každý boss je zakončený efektní ukázkou finální dorážečky. Přesto jsem se nemohl ubránit dojmu, že grafika mohla jít ještě dál. Vysloveně odfláklá je mimika tváří, sice se ústa synchronizují dobře, ale jinak se tvář téměř nehýbe. Stejně tak mám za to, že GC má vyšší papírový výkon, než PS2, takže jsem čekal něco na úrovni MGS2 nebo dokonce 3. Takhle jsme dostali perfektní grafiku lehce pod úrovní MGS2, což není špatné, jen si myslím, že to mohlo být lepší. Podobně tak autoři velmi často tíhli ke zneužívání fullscreen efektů, jako blur, kdy se některé animačky stávají prakticky nečitelné, což je škoda. Stejně tak ovládání funguje velice dobře až na to, že v FPS režimu nelze znovunabít zbraň - je nutné vypnout FPS režim, přebít a znovu zapnout. Občas je to docela problém - znovu zaměřovat.

Ale zase tady máme jeden z nejlepších dabingů všech dob s Davidem Hayterem v hlavní roli. Jeden z nejlepších soundtracků všech dob dotaženým k naprosté dokonalosti, kdy se hlavní motivy opakují v mnoha modifikacích častěji. Nejlepší cutscény, nejlepší emoce v příběhu a skvělou atmosféru.

Hru jsem dojel na normal za 10 hodin a to i přesto, že znám hru prakticky jak své boty (co se speedrunu týče) - dobrou polovinu z tohoto času jsem se však díval na cutscény. Cestou jsem pobil přes 200 vojáků, snědl 51 léčiv a 14 sejvoval. Byly to pro mne dva velice příjemně strávené večery.

Pokud původní MGS kriticky hodnotím na 9/10, tak Twin Snakes jsou lepší v mnoha ohledech, ale v pár jim to trochu ujíždí. Proto bych hodnocení nechal na 9/10. Vedle Windwakera, jehož považuji za nutnost každého majitele GC, bych postavil Twin Snakes za neopakovatelný zážitek, který je nutný pro drtivou většinu všech majitelů GC.