20. 6. 2008

Super Paper Mario

Tak jsem se pustil do této hopsačky s prvky adventury či RPG a ač je to k nevíře - za celý víkend jsem se horko těžko odtrhával. 10 hodin čistého času a 75% hry za mnou.

Nehrál jsem žádný předchozí díl Paper Maria (vyjma Super Mario RPG, který je údajně prapůvodcem ideje), ale asi se po nich popídím. V zásadě jde o hopsačku v přísně mariovském stylu a světě. Podstatný rozdíl, proč se liší od skákaček typu New Super Mario Bros. je v několika bodech. Jednak se dočkáme opravdu velkého množství rozhovorů, druhak pak řešíme slušné možství "více méně logických" puzzlů, dále pak máme k dispozici inventář s předměty, partu hrdinů (Mario, Peach, Bowser), vylepšení schopností postaviček a hlavně nejde o jenom o projití levelu do konce, ale o interakci s NPC a plnění úkolů. Kdybychom chtěli Paper Maria nazvat RPG, tak nejblíže by měl asi Zeldě - alespoň co se vývoje postav a interakce týče.

Paper Mario má charakteristickou 2D grafiku, ale je zasazen do 3D světa. Kamera v jeden okamžik však snímá svět klasicky z boku, jak jsme zvyklí, ale hned na začátku hry získá Mario schopnost "flip" - neboli natočení kamery za jeho záda, čili vidím svět trojrozměrně a normálně se pohybujeme. Zde je pointa celé hry - mnohé věci, jako například nepřátelé, jsou také "z papíru", tedy dvourozměrní - a při flipu tedy přestanou být v 3D světě viditelní. Ale funguje to i naopak - po flipu se objeví objekty i nepřátelé, které při 2D pohledu nebyly viditelné. Takže dojdete-li k nějakému bodu levelu, odkud není zdánlivě úniku, stačí přepnout pohled a ten odhalí nové prvky, díky kterým se prohopsáte dál. Zkrátka - pokud se děje něco podezřelého, otáčením kamery odhalíte tajné místo, průchod, schovanou rouru, obejití těžkého nepřítele v 2D neporazitelném a tak dále. Tento prvek je velice dobře zpracován, hra se ovládá velmi pohodlně a intuitivně. Nejsem si ale jistý, jestli jde o opravdovou inovaci - ať už v rámci Paper Mario série nebo jinde, každopádně je to zpracováno výtečně a není to často vídaný nápad.

Druhým podstatným prvkem je styl hraní. Jak jsem naznačil, hra se v určitých mechanismech velmi podobá sérii Zelda, takže Mario postupně získává jakési artefakty, které mu rozšiřují schopnosti. Zde se jedná o bytosti zvané "Pixl", jenž umožňují házet věcmi, levitovat, neviditelnost, házení bomb nebo protáčení prostředí a další (zatím jich mám 6, tipuji celkem z osmi). Vhodnými kombinacemi pixlů a trochu té hopsačkářské dovednosti zvládnete většinu herních situací. Mariovi se také zvedá maximální počet zdravíčka, stejně jako se rozšiřují možnosti používaných předmětů z inventory. Také se zlepšují vaše útočné (skákání po hlavě) a obranné schopnosti - to je vázané na Vaše herní skóre neboli zkušenosti.

Příběh hry je naivní až roztomilý. Příběhové dialogy můžete s klidem v srdci odklikat, protože jde o směs klišé, na kterou není nikdo zvlášť zvědavý a komentáře obvykle jen popisují kroky, co jste provedli či co Vás čeká. Hra se točí okolo "Čístého srdce", Pure Heart, které se v každém z osmi světů skrývá jedno. Prakticky to funguje tak, že musíte projít jeden svět po čtyřech levelech (celkem tedy 32 kapitol hry), nalezené srdce vložit v hlavním městě do pilíře a tím se Vám odemkne další svět. Jednoduché, ale stačí. Aby to ale nebylo tak jednoduché, musíte vždy mezi přechody do nových světů splnit nějaký úkol v hlavním městě. Toto město je z počátku malé, ale jak se rozšiřuje nabídka pixlů, tak postupně odemykáte další části města - dokonce dojde k odhalení paralelní dimenze se zrcadlově obráceným městem. Po splnění tohoto úkolu se již vydáváte na plnohodnotnou misi. Tyto meziúkoly bych počítal jako regulerní levely, což je dalších 8 kapitol navrch.

Že je hra v principu notně inspirovaná Zeldou je jasné také při hledání tajných lokací. Najdete stopatrový dungeon, nesčetně miniher, ukryté obchodníky, poklady, bonusové levely, vedlejší úkoly atd., ale v designu Paper Maria jde o velmi osvěžující prvky. Hra si ale často tropí legraci sama ze sebe, takže se v mnohých situacích válím smíchy - jmenovitě ve čtvrtém světě, který je celý o odhalení chameleonského nerda, jsem se křečovitě chechtal při rozhovoru nadrženého geeka s princeznou Peach - a to formou dialogů ála Final Fantasy menu (TALK ABOUT WEATHER, GIVE ROSE TO PRINCESS, ASK HER ABOUT WEDDING, USE FALSE CRY) - jakkoliv je příběh v zásadě pitomost, tak většina rozhovorů s NPC jsou naprosto špičkově sepsané. Tohle byl pro mne celkem slušný motor, proč hrát dál. Samozřejmě krom toho, že hra je velmi rozmanitá a zábavná.

Každý svět je unikátní. Ačkoliv je základem stále hopsání, dostaneme se do levelů s gravitačními anomáliemi, klasické podvodní běsnění, silný protivítr znemožňující postup a tak dále. Dokonce se dočkáme klasického R-Type - Mario levituje ve vesmíru a střílí o sto šest. Mimo to musíte využívat jednotlivých schopností členů Vaší party - Peach dále doskočí, Bowser je ideální kydlič na více nepřátel - je dvakrát silnější a umí chrlit oheň. Nejčastěji ale přecejen skáčete s Mariem - při kombinaci s pixly.

Tak trochu SPOILER: Musím se ještě zmínit o obtížnosti. Celá skákací část je velmi jednoduchá, nejčastější zákysy jsou tedy na principu "ve 2D neviditelné věci" nebo zkrátka něco málo přehlédnete, ale nikdy Vás to nezastaví. Trochu rozporuplný pocit mám ale ze samotných hádanek. Ty se totiž s Vámi nijak nemazlí. Jeden z nejhorších případů - "uhádnutí" kódu k sejfu. Mario musí zaplatit milion penízků, což si může vydělat otrockými pracemi. Bohužel - za každou práci získáte jen pár stovek. Naštěstí je ve vězení chlapík, který tvrdí, že údajně zná heslo k sejfu. Chce ale za něj 10.000 peněz, což znamená půl hodiny držet šipku doleva - než Mario naběhá dost peněz. To mne docela štvalo. Podobně bezradná situace byla při mačkání tří páček - člověk by řekl, že půjde o "levá, pravá, prostřední", ale ono ne - ve skutečnosti jde o sekvenci přibližně třiceti tahů, na kterou jsem v jednom případě přišel náhodou (!) po půlhodině skákání. Ulevilo se mi, oukej, avšak další mechanismus jsem již nedal. Samozřejmě stačilo se vrátit na začátek levelu (což jsem v zoufalosti udělal) a prokecat jednu postavu - po minihře mi řekl správnou kombinaci. Škoda, že k tomuto kroku nebylo žádné vodítko.

Tak trochu SPOILER: Poslední sviňárna bylo hádání dvou čtyřciferných kombinací - nápověda byla ve vězení s hlídačem, který "nešel zabít". Přitom z vězení bylo možné bez problému utéci. Takže jsem tajtrlíkoval po levelu dobrou hodinu, než jsem náhodou přepnul na Bowsera - jeho oheň hlídače spálil (žádný jiný postup zabití nefungoval, takže jsem se smířil s tím, že hlídač je záměrně nesmrtelný) a teprve pak byla k odhalení hesla. Vyjma těchto vypjatých situací jsou ale logické hádanky na úrovni a zábavné. Prostředí jako celky jsou dobře logicky poskládané, vyjma širého vesmíru nebloudíte a zažíváte ten pocit "haha, našel jsem ultra-secret-hardcore-room" a ono je to nutná část hry k dokončení levelu.

Celá hra je prošpikována doplňujícími činnostmi, jako je sbírání kartiček s příšerami ála Pokémon, kasíno a další. Minihry a mezihry jsou dobře schované, na mnohé přijdete náhodou nebo vysloveně při detailním šmejdění. Také samozřejmě narazíte na místa, kam se dostanete až s pixlem, jenž získáte o mnoho levelů později - takže motivace se vrátit a objevit nové prostory tady je. Na celé hře je krásné to, že Vás od začátku do konce baví víc a víc - silně přitažlivá záležitost.

Krátce k ovládní - je bez problémů. Wiimote se drží vodorovně, D-Pad je pohyb, tlačítko *A* přepíná 2D/3D, *2* skáče či potvrzuje volbu, *1* používá pixla. Při ukazování Wiimotem na obrazovku odhalujete skryté předměty na obrazovce (neviditelné plošinky, dveře) a při specifických případech používání předmětů musíte Wiimotem rychle mávat či jej stavět do specifické polohy.

Celkově jde tedy o velice povedenou hru - rozhodně nadprůměr. Lidé, kterým se nedělá zle z Maria jsou rozhodnuti již dávno, normální hráči, kteří touží po zábavě budou také navýsost spokojeni a ti, kteří nenávidí Maria či pseudo dětinské výjevy by mohli být překvapeni - pokud hru neodsoudí předem. V současném bodě hraní bych dal 7/10, ale pokud se zbytek hry ještě více rozvine, dávám o bod navrch. Jistý zlatý fond, i když nutnost pro majitele Wii to vysloveně není - spíš dobrá sázka na jistou zábavu.