29. 8. 2008

Cyberspace Ltd.

Všichni známe palčivý problém počítačových, ale hlavně konzolových her, případně DVD filmů. Jde o takzvaný region lock, který stručně řečeno znamená, že film koupený v USA nepustíte na EU DVD přehrávači a naopak. Celý svět je rozdělen na několik regionů a pro každý z nich se vytváří extra marketingová kampaň pro jednotlivé produkty.

Je to úplně na palici. Na jednu stranu chápu, že rozložení nákladů na jednotlivé regiony, kde je produkt uveden s určitým časovým odstupem, je pro distributora výhodnější, protože mu to také mimo jiné udrží prodeje na špici po delší období. Ale pořád to nemá smysl. Krom opravdu bohatého importu (nevěřili byste, kolik lidí má japonské či USA verze konzolí, aby mohli hrát importované hry dříve, než se vyskytnou v regionu - a to neřeším, že mnoho her (zejména japonských) svůj region nikdy neopustí.

Také bych se rád vyhnul polemice nad uvažováním japonských distributorů, kteří konkrétně Evropu považují za jakýsi nechutný vřed, pro který snad ani nemá smysl hry vydávat. Pořadí je skoro vždy stejné - japonsko, USA a možná EU o rok později. A platí to zejména pro hitovky, například Final Fantasy 12 nebo Rogue Galaxy vyšly v Evropě skoro dva roky po uvedení v japonsku a téměř rok po uvedení v US. Mezi námi - jsou tady i výjimky - například Metroid Prime 3: Coruption vyšel v pořadí USA - EU - JAP - a to v ročním rozptylu. Cha, tak co, japončíci, jak to chutná, co? Prostě je to nesmysl. Sice se na jednu stranu ohání různými lokalizacemi, ale koho to doopravdy zajímá? Jazyk her je angličtina - a to již po mnoho let, je opravdu nutné hru vydávat s půlročním odstupem jenom proto, aby si malý Chosé mohl zahrát ve svém rodném jazyce, zatímco ostatní by se dávno spokojili s angličtinou? Jistě, stačí si koupit hru v USA, kde již vyšla - whoops - region lock. Smůla! Člověk jim chce nacpat prachy a oni prostě nechtějí. Divná politika.

Navíc i samotný import z nějakého obskurního důvodu nevidí distributoři rádi. Vždyť právě import her je důkazem silné anti-warezové morálky. Když má člověk Playstation s čipem, tak si během hodiny obstará jakoukoliv hru ze světa, vypálí a hraje! Takže když má někdo doma třeba japonský Playstation, objedná si japonskou hru, aby ji mohl legálně hrát - co je na tom špatného? Proč teda SONY v nedávné historii vyvinula tlak na internetový obchod Lik Sang - až se musel zavřít? Protože prodávali japonské PSP do zbytku světa. Aby tam lidé mohli hrát japonské hry legálně, které prostě ve zbytku světa nikdy nevyjdou. Haló, SONY - my máme barevné papírky, takzvané chechtáčky a chceme vám je dát, abyste si mohli koupit Asahi, děvky a diamanty! Haló!

No nic. Na druhou stranu se blýská na lepší časy. Tak kupříkladu hry Nintendo DS nemají žádné regionální omezení. Hry skutečně vychází pro jednotlivé regiony, ale lze je hrát v jakékoliv konzoli. To dává smysl. Objednám si hru z Ameriky a hraju ji v angličtině - pokud to budu chtít hrát ve španělštině, počkám si na překlad, co se dá dělat. Ale spíš se naučím anglicky, protože touto řečí vládne 99% všech hráčů euroamerického trhu. Ale i třeba Playstation 3 - ten fakticky vzato obsahuje možnost regionálního blokování, ale zároveň je 99% všech her bez omezení! Je skutečně jen málo her, které využívají region lock. Bohužel - BlueRay filmy, podobně jako DVD, si stále hrají na tvrďáky. To dokonce i ten Microsoft pomalu pouští nohu z plynu a čím dál více her pro XBOX 360 vychází bez region locku. Výborně!

Rozdělení fyzického světa na zóny má smysl, minimálně kvůli jazykové bariéře, ale v kyberprostoru - tam je všechno jinak. Internet je jenom jeden a nemá hranice, jeho rozdělení na domény je jenom symbolické pro orientaci (i když samozřejmě z čínského rozsahu IP adres se nedostanete zrovna všude, ale to je problém Číny, ne internetu), takže kdokoli ze Lhasy může sledovat live show psíka Paris Hilton. Skvělé!

Všechny hlavní herní konzole současnosti mají pestrou nabídku online služeb. XBOX 360 má svoje Live!, což je úspěšné pokračování online služeb prvního XBOXu a myslím, že nebudu kamenován, když prohlásím, že služba Live je díky praktickým zkušenostem skutečně nejdál - i když konkurence pomalu dotahuje a náskok není tak velký, jak před rokem. Tato služba je také placená, takže zákazník dostává opravdu kvalitní služby. Nintendo Wii má svůj Shopping Channel, kde se dají kupovat zejména hry pro virtuální konzoli - emulátory. Sem tam se tam vyskytují i další, neherní aplikace a poslední dobou je hitem WiiWare, což je podle mne přesně to, co Wii potřebuje - širší podporu. Jakmile se vyřeší problém s USB diskem, přibydou dema ke stažení, videa a trailery - v současné podobě jde videa jen streamovat, což sice na jednu stranu stačí, ale kvalita záznamu je trochu mimo. Wii je jako jediná konzole současnosti přísně region locked, což v případě her je docela hloupé (hlavně u těch špičkových her, kterých je málo a vycházejí s rozdílem mnoha týdnů i měsíců v jednotlivých regionech), ale přestože i samotný online obsah je také rozdělen na regiony, je čas mezi uvedením nových produktů ke stažení mezi regiony v rámci několika hodin, či maximálně několika dnů.

A pak je tady Playstation Network a jejich Store - online služba SONY pro Playstation 3. Na první pohled je všechno v pořádku - vytvoříte si account a můžete se pustit do stahování dem, kupování plných verzí her či si stáhnete doplňky, trailery a tak dále. Tuto službu poměrně hojně využívám (oproti Live! je PSN jen krůček pozadu, Nintendo je tak tři kroky za PSN) a je opravdu celkem dobrá. Teda až do dnešního dne. Do dne, kdy jsem netrpělivě čekal na uvedení demoverze Star Wars: Force Unleashed. Do dne, kdy jsem zjistil, že je cosi shnilého ve státě dánském. Zkrátka a dobře - je to již deset dní od uvedení této demoverze v USA. Chápu - servery by mohly být přetížené, takže se to rozkouskuje. Čekám den, dva, tři, týden - a nic. Takže jsem se naštval a pustil se do díla.

Vytvořil jsem si nový account a zadal jako lokalitu USA, Texas, Dallas, ulici a směrovací číslo jsem si našel na netu - i když ono krom toho čísla o nic nejde. Během deseti minut jsem měl nový account na PSN a mohl jsem se vesele pustit do nakupování. Po otevření Store se mi otevřela huba.

Paráda. Mnohem přehlednější menu (například Dema mají samostatnou sekci, což EU Store z nějakého obskurního důvodu mělo a již nemá), ale hlavně, přibližně 3x větší nabídka ke stažení! Docela jsem koukal. Hned jsem dal ze zvědavosti několik her stahovat, stejně jako trailery a vůbec - připadal jsem si trochu jako Alenka v třetí říši. Najednou "celkem dobrý" EU Store ztratil na atraktivnosti. Je vůbec nějaký důvod si vytvářet EU account?

Jediný, ale nikterak slavný důvod, jsou peníze. Například Bionic Commando Rearmed jsem si u nás koupil za 270 Kč, kdežto v US Storu je to za $9.99, což při současném (stoupajícím) kurzu znamená přibližně 170 Kč. Když si k tomu přičtu ale poplatky za převod, dostal jsem se asi na 269 Kč, tj. na částku, kde je mi to putna. Ovšem v závislosti na kolísání kurzu lze konstatovat, že se většinou vyplatí kupovat z US konta, sem tam od nás. Samozřejmě hry se vám objeví tak jako tak ve stejném menu, takže nula od nuly.

Proč se SONY cíleně snaží takto diferencovat nabídku pro regiony ONLINE? Nejenže si můžu založit US account, ale hlavně - nijak to neušetří zátěže serverů! Jsme na jedné síti, všichni v tom jedeme spolu, proč se tak trapně snažíte? To snad není pravda tohle.

Takže nedík a fuck off SONY!