10. 8. 2008

Soul Calibur 4

Bojovky mám prostě rád. Ať už klasické beat'em'up ála Double Dragon, Renegade nebo nepřekonatelné Turtles in Time, tak dvoupostavové, jako Mortal Kombat, Virtua Fighter, Street Fighter, Tekken a právě Soul Calibur. Záměrně jsem vynechal geniální Bushido Blade, které chci rozebrat v nějakém gamedesignovém článku.

Soul Edge na Playstation 1 - předvádí grafiku možná lepší, než Tekken 3 ve své době.

Za posledních deset let nenajdeme výraznější ikony na poli bojových her, než právě Tekken, Soul Calibur (obě hry jsou od firmy Namco) a Street Fighter (Mortal Kombat s velkým odstupem - chystaná hra Mortal Kombat vs DC Heroes je to nejlepší, jinak je značka klinicky mrtvá). Moje preference byly vždy (a asi vždy budou) spíše pro profesionálně pojatého Tekkena, než pro arkádovitého Soul Calibura, to je pravda. Ale na druhou stranu "předčasně vyspělý" Tekken 3 se dostal do víru, když Tekken 4 stál za prd, Tag Tournament v podstatě taky a teprve Tekken 5 došel na hranice možností. Vůbec bych řekl, že chystaný Tekken 6 nemá co nabídnout. Ano, dvě nové postavy, pár nových arén a dál co? Hratelné kombinace tahů dokonale vyčerpala pětka, nějaký storymode a možnost tuningu vlastní postavy - to je standard. Osobně se kupodivu na šestku netěším.

A výběr bojovníků je také perfektní - velice různorodé - všechny postavy přežily do Soul Calibur 4.

Soul Edge z roku 1995 posunul bojové hry znatelně kupředu. Ve všech ostatních se bojovalo "přímo", tj. pěst na oko, ale Soul Edge přinesl nový systém zbraní, které fanoušky doslova srazil na kolena. Jistě, takový Street Fighter také "má zbraně", ale je to součást grafického výzoru, nemá to nic společného s herním projevem. Možná, že Soul Edge nebyl úplně první bojovkou se zbraněmi (ono i Double Dragon je má), ale rozhodně je první, který se dočkal takového úspěchu. V čem byl ten trik? Inu, když jste se příliš dlouho blokovali, ubývala vám energie a ta když klesla na nulu, postavě vypadla zbraň z ruky - ale bojovala dál pěstmi a kopy. Hra tím dostávala nový rozměr, což v kombinaci s možností Ring Out (ála Virtua Fighter) a samozřejmě bezchybnou grafikou a hudbou znamenalo, že Soul Edge v našich Playstationech (1996) byl hřán po enormně dlouhou dobu. Mimochodem - Soul Edge je název mocného meče plného negativní energie, který chtějí získat ti největší záporáci na světě. Soul Calibur je oproti tomu přesný opak - jde o pozitivisitický meč v rukách kladných hrdinů. Jeden meč se snaží zničit ten druhý - do čehož vstupují postavy s osobními důvody. Tak zhruba takový blábol je dějovým pozadím pro tuto skvělou sérii bojovek.

Soul Calibur je nejen nejlepší bojovkou na Dreamcast, ale podle mnohých nejlepší bojovkou všech dob - a něco na tom bude!

Série se posléze přejmenovala na Soul Calibur (1999, Dreamcast) a měla další dva díly (Soul Calibur 2 - 2003, Playstation 2, XBOX, Game Cube; Soul Calibur 3 - 2005, Playstation 2) a jeden příšerný spinoff Soul Calibur Legends (Wii, 2007). Tak jako tak, pro sérii bylo vlastní systém "i nováček se pobaví". Skutečně - všechna základní komba u všech postav měly styl "A-A-A" nebo "B-B-B", případně jste si mohli vsadit krk, že "A-A-B" případně "B-B-A" také něco dělá - a ono ano. Navíc - postavy s pěknýma nohama mají jistě schované minimálně tři komba v kombinaci směr + "K-K-K". Tomuto pochopitelně začátečníci rozumí a Soul Calibur 3 tak byl nakonec u mne doma návštěvami mnohem více hraný, než Tekken 5. Samozřejmě, že byly k dispozici složitější komba, ale ty bylo skoro nemožné vyvolat bez arcade ovladače - klasický gamepad nemá skoro šanci. Tak jako tak, čím si hra u mne, jakožto vyznavače propracovaných komb z Tekkena, získala respekt, je systém blokování. Totiž - samotné tlačítko na blok je hezká věc, ale časování kdy a jak blokovat - to je obrovská alchymie. Můžete protivníka nejen odrazit od sebe, ale také jej poslat za sebe, odkrýt mu horní i dolní blok, můžete přejít do protiútoku - a to všechno na základě správného odhadu na vás vedeného útoku a správně zvolené blokovací sekvence směr + tlačítko - a to vše v bezchybném časování. Takže ačkoliv po hodině hraní znáte 50% všech tahů v celé hře, systém blokování mne opravdu dostal (ne snad, že by countery v Tekkenovi byly špatné, ale jsou jiné).

Soul Calibur 2 mimochodem obsahoval i různé postavy v závislosti na platformě - na GC byl přítomen Link z her Legend of Zelda.

Soul Calibur 4 ve mně vzbudil zájem paradoxně až po té, co jsem viděl mdlé ukázky na Tekkena 6. Ech, totiž Tekken 5 HD. Tyto ukázky mne zklamaly. Kouknu teda na Soul Calibur 4 a kakrlhote - to vypadá opravdu dobře! Hru jsem nakonec zakoupil pro svou Playstation 3 a ano - radostně tleskám - konečně je to ono!

Soul Calibur 3 vyždímal, co se grafické stránky týče, z Playstation 2 maximum.

Namco se vydalo cestou "méně je někdy více". Byly vyhozené identické 3hit comba, máme už jenom 2hit, ostatní tahy jsou dostatečně diferencované na to, aby mělo smysl se jednotlivé postavy učit. Zbraňový repertoár je v zásadě zachován, ale byl mnohem více propracovaný a to - světe div se - začleněním vývoje postavy.


Přes veškerou novou skvělou grafiku, přes veškerý nový a skvělý soundtrack, přes veškeré nové arény a postavy - tohle je důvod ke koupi Soul Calibur 4. Pakliže tuning vlastní postavy v Soul Calibur 3 byl v podstatě jen věšením pentliček na existující modely (a v zásadě tomu tak bylo), zde je tento systém rozšířený o skilly. Tyto skilly více méně zásadně ovlivňují jinak stejnou postavu. Je možné si vzít existující postavu, dát jí jiné skilly a jméno a za ni hrát. Skilly ovlivňují skoro všechno - rychlost útoků, sílu, automatické uhýbání (v nějaké pravděpodobnosti), omezují šanci ring out, redukují šanci na throw, přidávají možnost otrávit nepřítele jedem (kontinuální ubývání zdravíčka) a tak dále a tak podobně. Je toho celá řada, navíc každý skill má několik úrovní síly. Ovšem - abychom mohli tyto skilly na svou postavičku navěsit, potřebujeme na to dvě věci. Zkušenosti a výbavu.

Grafika Soul Calibur 4 je dechberoucí, zejména s přihlédnutím ke krátkým loadingům.

Při vytváření nové postavy opět vycházíme z jednotlivých bojových stylů, které reprezentují autory vytvořené postavy. Není tedy možné udělat z gruntu originální figuru, ale budeme se muset spokojit s grafickým tuningem. Můžeme si vybrat pohlaví, stavbu těla, několik variant obličejů a vlasů - ale to je tak všechno. Animační a herní fáze je vždy přejata z výchozí postavy, kterou si vybíráme. Vzhledem k velice pestré nabídce postav to ale není problém. Na tuto vytvořenou postavu pak nakupujeme výbavu - oblečky, brýle, čepice, ponožky - je toho celá řada. A už tady se právě schovává jádro pudla. Skoro každý obleček zvyšuje postavě jeden z pěti atributů, do kterých pak budeme dávat skilly. Například koupíme-li naší postavičce místo trička nějaké brnění, bude možné dát postavě nějaký obranný skill - což u prostého trička nejde. Takhle - není v tom skrytá nějaká šílená logika, prostě během normálního hraní se vám odemykají bonusové předměty, které si pak koupíte a můžete navěsit na svou postavu. Podobně tak fungují i zbraně - samozřejmě, pokud má vzorová postava meč, budete vždy zacházet s variantou na meč - ovšem klidně s novými vlastnostmi.


Zkušenosti získáváte prostou hrou. Každý bojový archetyp sbírá vlastní zkušenosti a odemykáním levelů se vám odemykají také levely skillů, čímž se vám rozšiřují možnosti tuningu vlastních postav. Dobré právě je, že vytvořím-li si svou vlastní ženskou variantu na samuraje ze základní nabídky, mám stejný level, jako ten samuraj a hraním za tuto vlastní ženštinu se zvyšuje level i samuraje - prostě je to jeden bojový styl. Suma sumárum - kupování výbavy mění vlastnosti postavy (maximální hodnota zdraví, ale i zmíněných pět atributů) a tím i její skilly, odvozené od levelu bojového stylu. Na bojovou hru je toho až až (naopak v nějakém RPG by to působilo velice chudě).

Design mnohých postav je velice kreativní a vybízí ke tvůrčí práci v editoru.

Smysluplnější management postavy je v kombinaci s vyváženými a diferencovanými tahy tedy hlavní devizou Soul Calibur 4, čímž předstihl o mílové skoky nejen minulý svůj díl, ale také Tekkena 5 (ač se mi to hloupě říká). Sice je to pořád "jenom arkáda", ale už to není tak šílený button mashing (i když jsem se několikrát přistihl, že tuto taktiku zkouším). Jenže Soul Calibur 4 toho má víc, i když už nejde o tak zásadní věci.

Feel the power of the Dark Side!

Darth Vader, Yoda a Apprentice. Verze pro PS3 disponuje Vaderem, verze pro X360 zase Yodou - Apprentice mají obě verze. O co jde? Je možné do šíleného světa Soul Caliburu zabudovat Star Wars? Nevím, jestli to je možné, ale od dob nepovedené mlátičky Star Wars: Masters of Teräs Käsi je to po dlouhé době první možnost, jak si zahrát za jedny z nejvýznamější ikony Star Wars formou přímého boje. Pokud mohu komentovat pouze Vadera - je totálně SKVĚLEJ! Hraní za něj je neuvěřitelně osvěžující, atmosférické a i jinak prostě cool ;). Navíc je k dispozici i jedna aréna v imperiálním křižníku poblíž Hvezdy Smrti. Prostě paráda. Vader bohužel nemá vlastní bojový styl, na jehož základě bychom mohli vytvářet novou postavu, takže ho můžeme modifikovat jen jinou lightsabre (barva je ale stále červená). Apprentice je postavou novou a přišel nám naproti z chystané hry Star Wars - Force Unleashed (na kterou se všichni nebetyčně těšíme) a dá se o něm říci asi to samé, jako o Darth Vaderovi - je skvělej a nejde jej použít jako šablonu pro nové postavy. A věřím, že Yoda je také super. A ano, jsem fanatik na Star Wars ;).

Your father he is!

A volejte sláva hurá - máme tady zpátky jistou formu vyrážení zbraní ze Soul Edge! Nechápu, proč tuto skvělou featuru vyhodili už tak dávno, ale tady je její varianta zpátky. Je totiž možné obzvláště drtivými útoky rozbíjet výbavu na těle oponenta - kusy brnění, šperky a tak dále. Podaří-li se vám oponenta zcela obnažit, můžete aktivovat super finisher - critical, což je efektní animace s nějakým brutálním zakončením. Samozřejmě - ve hře není žádná krev, ale stačí to. Neboli - neustále blokování je tady celkem pěkně potrestáno a to je podstatné (ovšem návrat k Soul Edge bych uvítal také).


Story mode je opět plný jednoduchých příběhů a klišé hlášek, které si ovšem zamilujete. Story mode se mi líbí v tom, že v jedné aréně bojujete s několika nepřáteli po sobě a to celkem v pěti arénách, takže to není rozvlekle dlouhé. Obtížnost normal mi přijde směšně lehká - nepřátelé se skoro neblokují a když už, tak není problém je chytnout. Obtížnost Hard jsem zkoušel jen chvíli a zdá se být konečně výzvou, i když na hranici frustrace. Dále tady máme samozřejmě klasický arcade režim na vydělávání peněz - na dvě vítězné kola se potkáme s osmi nepřáteli. Komentátor, který nás pár větami oblaží před a po souboji je opět skvěle mimózní a přál bych si mít podobného osobního komentátora, který by mi uvozoval atmosféru u každého piva. Samozřejmě největší novinkou v tomto smyslu je online multiplayer, ke kterému není moc co říci, ale je prostě dobře, že je tam. Technickou perličkou budiž, že hra si sama stáhla patch 1.01 (16 MB) a běží velice rychle i z Blue Ray disku - avšak volitelná instalace na HDD (docela dlouho to trvá) posouvá rychlost loadingu do nebes - way to go Namco!

Voldo - dlouhodobě nejoblíbenější mrzák na světě.

Bohužel, ještě nedisponuji druhým ovladačem pro konzoli, takže nemohu posoudit kvality dvouhry, ale není důvod nevěřit, že je to superior ;). Soul Calibur 4 je hra trochu podobná GTA4. Než vyšlo GTA4, tak se ani na okamžik neuvažovalo, že by byla ohrožena (zatím nevyšlé) Mafie 2. Ale GTA4 dokázalo překvapit, že je zcela samostatnou hrou, která je úplně jinde, než její předchůdci. Mafie 2 bude mít naopak HODNĚ práce, aby mohla GTA4 bez uzardění hledět do očí. Soul Calibur 4 ze začátku nevypadal, že by to mohl natřít Tekkenovi 5 (resp. nevyšlé šestce), ale teď jen lze konstatovat - Tekken 6 se bude muset HODNĚ snažit. A je to tak správné.