29. 9. 2008

Burnout Paradise

Burnout Paradise je jedna z her, kterou jsem si chtěl koupit téměř ihned po zakoupení Playstation 3. To bylo navíc umocněno staženou demoverzí (hned po Heavenly Sword - ale k tomu mne donutil Drokk!), která se stala mou pravidelnou potravou, když jsem měl čtvrt hodinky čas (střídám to s demoverzí Skate a jsem spokojenej). Náhoda tomu chtěla, že jsem se nakonec nedokopal vydat se do obchodu a hru si za nějakých devět set korun koupit. A když jsem se nedávno dozvěděl, že hra bude (snad jako první na světě pro konzole?) uvedena v digitální distribuci i s bonusy, rozhodl jsem se posečkat. A myslím, že se to vyplatilo. Sice hraju Burnouty později, ale zase mám scifi pocit, že ta plná verze nemá krabičku a placku a přesto je to originálka. Sice na jednu stranu souhlasím s tím, že pomazlit se s krabičkou je prima, ale DVD obaly s hrami mne nevzrušují, jako papírové a krásné krabice z let minulých. A i když uznávám, že digitálně stažená hra se dá těžko prodat, zastávám postoj, že si kupuji ty hry, které prodávat nehodlám. Tím bychom měli moralizování za sebou a mrkneme se na hru.

Je to bomba.

Spadla lžička do kafíčka, udělala BUM!

Předchozí díly (vyjma podělané DS koverze) patří na všech platformách (což teda je Playstation 2 a PSP v tomto případě) mezi mé nejoblíbenější arcade závodní hry. Ačkoliv mnozí nemají ten samý názor, nejvíce si ulítávám na Burnout Revenge a to hlavně díky implementované jaderné bombě v autě a díky opravdu zábavným destrukčním režimům "udělej co největší bouračku". Díky tomu mi ostatní díly (kde navíc obvykle není možné bezúhonně bourat do aut zezadu, což je právě charakteristický znak Revenge) sice udělaly radost, ale neporovnatelně menší. Ovšem Paradise slibovalo trochu jiný zážitek, čehož byla demoverze důkazem. Necelé 3,5 GB staženo, nainstalováno, jdeme do hry.

Je to bomba. Nemůžu si pomoci.

Běžný "Burnout" den.

Nejlepší vlastností hry je bezesporu otevřené město s přilehlým okolím. Jeho velikost je asi tak polovina Liberty City z GTA4 s tím rozdílem, že nemůžeme jezdit kde se nám zlíbí, ale jsme pevně omezeni hranicemi silnic - byť lesních stezek. U tohoto typu závodní hry je to v pořádku. Město je opravdu důmyslně vymyšlené, plné tajných zkratek a skoků, které na sebe navazují naprosto plynule. Díky tomu, že jsou k dispozici jenom silnice, je možné rozdělit město na mnoho úseků, kde se můžeme realizovat. Celá hra je totiž rozdělena na tři "režimy". Mimo závod, v závodě a online. Pokud jste mimo závod nebo online, tak se vám počítají časy, za jak dlouho jste přejeli nějaký úsek. Nedostanete žádnou medajli nic, ale čas se zaznamená. A stejně tak - lidé online mají svoje časy, které se k vám uploadnou. Takže když pak později jedete jenom sami, vjedete do jednoho z mnoha úseků, naskočí vám nahoře časomíra se jménem rekordmana. V tom výsledku - i když "nemáte nic na práci", můžete si dát rychlý závod proti času vašich kamarádů či soupeřů. Takže v tom výsledku vlastně neexistuje okamžik, kdy "nemáte nic na práci". V Burnout Paradise je pořád co dělat.

Celé město. Barevné kolečka jsou soutěže. Ale každý puntík značí nějaký úsek. Je toho prostě moc a to je moc dobře.

Na každé křižovatce je schovaný jedna soutěž či závod, což je výběr ze čtyř typů závodů na různých tratích, kdy nemusíte zdaleka nutně dodržovat jedinou cestu k cíli - hra naopak sama vybízí k hledání zkratek, což je při pozdějších licencích, tedy obtížnostech, zatraceně nutné. Krom klasické jízdy zde jsou kaskadérské výkony, časovky, mega skoky a podobně. K dispozici je 75 vozů, které se dělí do několika kategorií, ze kterých vyplývá styl jízdy. Kaskadérské auto získává nitro za skoky a smyky, těžkotonážní "bojové" vozy získávají nitro za destrukci okolí a podobně. Nezávisle na tomto všem si můžeme město projíždět i na motorkách, což je dost odlišný zážitek, i když reálných možností, jak s motorkami závodit je poměrně málo, jde jenom o doplněk, který ovšem není k zahození.


Nová verze Burnoutů má také systém trofejí. Abych se přiznal, nikdy jsem pořádně nepochopil, z čeho jsou majitelé XBOXů tak vyplesklí, že jim hra dává bodíky za to, jak hru hrají. Super Stardust HD mne nepřesvědčil, ale u Burnout Paradise jsem tomu přišel na chuť. Samozřejmě, že každá hra má nějaký systém, jak rozdělit výkony jednotlivých hráčů, ale jsou to pořád věci integrované do hry. Když se tedy objevil nápis "Získal jsi trofej za vítězství v online závodě", srdce mi radostí poskočilo. Neví to jenom hra, ví to celá konzole a tím pádem to vědí i lidé, co mám ve friend listu. Trofeje člověk získává za mnoho úkonů a samozřejmě si můžeme v rámci hry zjistit, jaké trofeje nám chybí a na co se tedy soustředit. Je to velice příjemná motivace, jak hru zlepšovat a zkoumat.


Zmlsán z GTA4 si ale musím postěžovat, že mi ve hře chybí propracovanější GPS (její současná podoba plní jen základní účel), ale hlavně mi ve hře chybí lidé. Ne snad, že by museli nutně chodit na ulicích, ale v automobilech by být mohli. Nechci mít z Burnoutu Carmageddon, ale pohled do prázdných vozů mi přivádí myšlenky na město duchů, které ovládá moderátor z rádia (k němu se ještě vrátím). O to více trapně působí, když se vysekáte na motorce, kde při samotném záběru zmizí řidič. Také kamera mohla být vylepšená a nastavitelná. Při externím pohledu mi samotné vozidlo chtě nechtě blokuje výhled přesně v bodě, který je kritický pro viditelnost do dálky. Při pohledu z vozu je kamera zase příliš nízko. Uvítal bych možnost si kameru libovolně nastavit, třeba maličko doprava, abych vždy viděl přes auto - nebo alespoň trochu nahoru by stačilo. Ovládání je příjemně citlivé, ale mít plyn a brzdu na L2 R2 je v této hře mnohem větší problém, než třeba u GTA4. Křečovité a neustálé držení plynu mi přivedlo zpátky "old Nintendo wound", bolí mne celá pravá ruka jako prase. A trochu svobodnější jízda mimo silnice, projet se z legrace mezi stromkama, byl by to problém? Vibrace Dual Shocku 3 nepodporujeme? Hra dvou hráčů na jedné konzoli je skryta kde? Možnost dělání screenshotů by také potěšila nebo alespoň replaye. A proč musím vždycky dojet na místo závodu, když jej mám na mapě - dost by se to urychlilo... No dobře, ono to jsou drobnosti v podstatě, ale všimnul jsem si toho, že mi to trochu vadí.


Singleplyer je dobře zvládnutý. Získávání aut je dané vítězstvím v závodech, ziskem licencí, ale také se občas auta objevují okolo vás na silnici a poznáte, že nejde o běžné vozidlo - takže jej začnete honit a když ho sejmete, přibude vám v garáži. Herní režimy pak pokrývají v podstatě vše podstatné. Jak jsem se na začátku zmínil o Revenge - hromadnobouračkový režim jako takový tady skutečně chybí, ale je částečně integrován do některých závodů. Po té, co se vysekáte, můžete vrak ve vzduchu ovládat ve zpomaleném čase a destrukcí vozů (které jsou opatřeny cenovkami) nahánět co nejvyšší score. Sice to není úplně ono, ale je to bez otravného loadingu ;).


Opravdový potlesk si ale zaslouží bravurně zvládnutý online multiplayer. Okamžitě jsme online (perfektní efekt změny času a počasí mimochodem, jako v National Biographic) a máme k dispozici mraky režimů, misí a samozřejmě trofejí. Jistě, kvalita hry se odvíjí od kvality hráčů, narazil jsem na neschopné čuráky (pardon), kteří si auta pletli s Doomem a neustále do všech bourali a hromadné soutežě s přehledem ignorovali, ale ten potenciál je úžasnej. Bude to chtít prostě přesvědčit kamarády, aby si hru také koupili, no. Pak to bude ještě lepší. Ale ono i to hromadné bourání mělo něco do sebe. Rychlost, přehlednost, málo lagů a snadnost vniknutí do online režimu mne opravdu fascinuje, už dlouho jsem neviděl něco takto zvládnuté.

Destrukce je asi nejpromakanější, co jsem kdy viděl. Perfektně to do hry sedne.

Technické zpracování je jedním slovem super. Fyzikální engine je zábavně nerealistický, detailnost města a okolí je až překvapující, auta bezchybně zvládnutá a "mačkatelná". Je fakt, že ničitelnost prostředí je dost omezená, klasické lampy, odpadkové koše, sem tam nějaké ploty, hra postrádá nějakou hlubší integraci fyziky, která vyplývá také z pevného omezení města na tratě, ale opticky hra vypadá opravdu skvěle, až dechberoucně. Přítom jsem jen párkrát pozoroval pokles framerate a asi jen jednou jsem viděl, že doskočily textury. Netvrdím, že jde o nějakou nejlépe vypadající hru všech dob, ale na druhou stranu mne to donutilo vydechnout. Design na jedničku. Ruku v ruce jde i skvělý soundtrack, který si v jukeboxu můžeme nastavit, jaká asi z šedesáti skladeb bude kdy hrát. A právě v tomto ingame rádiu je jediná živá bytost (ale vzhledem ke generičnosti hlášek jde možná opravdu o robota!), hlasatel. Ten vtipně komentuje některé naše konání a když se flákáme, tak připomíná, co všechno bychom mohli jít dělat, než se bezcílně motat po ulicích. Další bod k dobru, atmosféru má hra díky zvládnuté technologii opravdu výbornou. Ale ty lidi mohli být alespoň na benzínkách a tak... no nic.

Motorky jsou zábavné. Tohle je mimochodem screenshot z PC verze, kde jsou vidět detailnější textury.

Hra vyjde brzy ve stejné verzi také pro PC, takže se máte na co těšit. Za sebe musím říct, že těch 6 hodin opravdu intenzivní a neutuchající zábavy vyneslo tuto hru v mých očích velice blízko absolutnímu vrcholu, až mne to překvapilo. Sám to vidím minimálně na 30+ hodin dobré zábavy, což si zaslouží investici. Během hodiny ovládnete základy a pak už to jde strmě nahoru. Teď mám v garáži asi patnáct aut a už se těším, až zaútočím na příčky nejvyšší. Uvidíme se online!

První dojmy: 9/10.