25. 9. 2008

Doom

Jakou hru bych si vzal na pustý ostrov?


Je to sice otázka, která vzbuzuje až heretické myšlenky, ale musím se k něčemu přiznat. Nebude to proti všemu očekávání Dungeon Master. Bude to Doom. Doom 2, abych byl přesný. A k tomu hromada PWADů. A Zdaemon. A připojení k netu. S tím bych si vystačil asi do konce života na pustém ostrově (tj. 14 dní, než zemřu žízní, protože od Dooma se mi strašně těžko odtrhává a nemám-li motivaci dělat něco jiného, což je na pustém ostrově celkem jasné, nevstávám od počítače).

Doom je fenomén, který nemá cenu příliš detailně rozebírat. Jde o jednu z nejvíce portovaných her vůbec, hlavně od doby, co božští iD software vypustili do světa zdrojový kód. Krom oficiálních portů na všechny možné konzole (kde je poměrně kuriózní šestnáctibitový SNES, ale také Sega 32X, Gameboy Advance, Jaguar a mnoho dalších) máme Dooma v mobilech, digitálních fotoaparátech, PDA, Nintendo DS, Playstation Portable, Wii, Amiga, ZX Spectrum - zkrátka Doom je všude a je to benchmark jakékoliv technologie. Jakmile kdokoli uvede nový hardware nebo třeba nový operační systém, jaká je první otázka? Umí to přehrávat porno? A druhá otázka - jede na tom Doom?

Jede.

A tady taky jede.

Nutno přiznat, že postupem času se tímto benchmarkem stal Quake a i další hry, ale Doom je etalon, výchozí bod, který je nutné naportovat na cokoli, co má procesor a paměť. Přesto nejde říci, že by byl Doom mrtvou legendou. Zejména díky dostupnosti a absolutně nízkým nárokům na hardware jsme se dočkali mnoha klientů, kteří vycházejí z Dooma, ale jsou primárně orientované na online multiplayer. Je tedy tak možné hrát napříč několika platformami proti nebo s kamarády z celého světa. A sám se toho s radostí zúčastňuji - ale k tomu až později.

Zploď syna pro multiplayer, nastav síť a postav level do Dooma.
Dave de Sade - říjen 1995

Doom mne zasáhl nebývale silnou vlnou, což se týkalo asi všech, kteří v období od prosince 1993 měli nějakou normální třiosmšestku a zabývali se hrami. "Toho dne se nešlo do školy". Je to pravda. Já sám jsem se bohužel dostal k Doomovi o několik měsíců později. První kontakt byl (jelikož jsem byl v tom období Amigista a o PC jsem neměl moc ponětí) skrz třetí číslo časopisu Score (legendární recenze od Františka Fuky se slovy "realistická grafika" a podobně), kde jsem na to koukal jako puk. O nějakou dobu později jsem zjistil, že na gymnáziu kdosi na školní počítače nainstaloval Dooma. Ale jelikož jsem byl s PC opravdu neznalý, pohořel jsem - hra nešla spustit - nahlásilo to nějakou chybu s velikostí paměti a konec.

Do dveří vstupuji zásadně úkrokem.
Dave de Sade - leden 1994

F5. Tato klávesa byla branou do Doomerského řáděni. Pokud tato klávesa byla stisknuta při startu počítače, přeskočil se autoexec.bat a získaná paměť již stačila na spuštění hry. Brány pekelné se otevřely a já vstoupil (byť pouze s PC Speakerem). A již nikdy nevystoupil. Rychlost na 386/DX nebyla závratná, ale trochu zmenšené okno či spíše přepnutí detailů na *low* hru dostaly do hratelné sféry a já pařil. A pařil. A pořád. A dokola. A na Ultra Violence. A druhej díl. A první epizoda jen pomocí stereosluchátek. Nikdy jsem se z té euforie nedostal. Fascinuje mne rychlá grafika, design příšer, nenapodobitelný level design, horrorová atmosféra (no na tu dobu to bylo klasifikováno jako horror no), perfektní zbraně a schopnost pohltit natolik, že "jsem tam"! Nezřídka jsme hráli Dooma na klávesnici ve dvou, jeden "řídil" a druhý střílel. Pořád to šlo. A ty cheaty - kdo by je mohl kdy zapomenout? Prostě - i když jsem byl Amigista a Dungeon Master představuje moje srdce, chtěl jsem od dob Dooma mít doma PC a Doom samotný se stal krví v mých žilách.

Sériový kabel supluje tvůj občanský průkaz!
Dave de Sade - květen 1995

Nebýt nekonečné munice, začal bych se potit. Takhle je to docela "mindless fun".

Další vrchol byl, když jsem objevil multiplayer. Ne snad, že bych o jeho existenci neměl ponětí, ale na gymplu nebyla počítačová síť, šlo jen o hromadu třiosmiček a to je tak všechno (počítače se lišily jen nainstalovanými hrami a podle toho byla bitka o místa v učebně, když chtěl někdo hrát Dooma, někdo Dunu 2, někdo Warcraft, ostatní Mortal Kombat nebo Dynablaster či Ishar 2). Každopádně nám učitel prozradil, že i bez sítě lze hrát - stačí koupit propojovací kabel. Za uspořené kapesné jsme vyrazili do obchodu s počítači a her neznalý prodavač nám prodal paralelní kabel. Tak ten samozřejmě nefungoval. Až teprve sériák - to bylo maso! Sice jenom ve dvou, ale závislost na Doomovi šla do maximálních otáček. Nejhorší to bylo, když jsme v Paláci Kultury objevili počítačovou hernu Renaco. Měli tam nějaké Pentia asi na 166 MHz (bylo to už pár let po vydání Dooma, ale my jsme pařili pořád) a vnucovali nám hry jako Duke Nukem 3D, Descent 2 či Command and Conquer. My se ale nedali, Doom 2 map01 a čau neasi. Bohužel to bylo finančně poněkud náročné (což v kombinaci pařby na automatech v Laser Game byl průser), ale každá návštěva byla prostě svátkem. A ve čtyřech se mnohem lépe fraguje, než ve dvou.

Po sklizni. Následuje lisování hroznů zla gumovými podrážkami.

Musím se ale pochválit. Je mi jasné, že jsem nikdy nedisponoval herní kvalitou světových špiček, ale prostě "mám talent". Občas překvapím i sám sebe. Byl jsem jeden z prvních hráčů od nás, kteří přecházeli z klávesnice na kombinaci "WSAD + myš" (a dostal jsem jednou solidní klepec od hráče na klávesnici, Špáča prostě), byl jsem jedním z těch, kteří napasovali pětikorunu mezi CTRL a CapsLock pro "autorun". Nebál jsem se experimentovat s levely (taková map07 byla docela dobrá). Narval jsem Dooma na 3,5" disketu a šířil Slovo dál. Jak jsem psal dříve, udělali jsme i deskového Dooma dávno předtím, než vyšla oficiální deskovka. A ne snad, že bych se chtěl chlubit, ale není to zas tak dávno, co jsem v online deathmatchi potrápil i lidi jako WT_MARVIN nebo XJACK, legendy českého Doomařství (jejich pochvalné maily mám ještě schované, mnojo lichotí mi to ;).


Já to nebyl. Já bych to vyřezal motorovou pilou.
Reakce na otázku "Kdo napsal sprejem *Doom* na zeď školy"
Dave de Sade - červenec 1996

Perfektní sklizeň v kooperaci. Jeden z vysoce zábavných levelů coopbuildlm.wad.

Doom šel ale ještě dál. Možná bych ještě někde vyhrabal můj "Deník Doomaře", který nebyl ničím jiným, než detailním návodem, který formou deníku popsal kompletního Dooma 1 a kus Dooma 2. Šel jsem rovně chodbou. Krev se míchala s olejem z motorové pily a chtělo se mi z toho zvracet. Sotva jsem vyčistil řetěz, vrhlo se na mne pět prasat. Všechny jsem je rozřezal, zmrdy, ubrali mi 8% zdraví a 15% armor. Alespoň jsem ušetřil munici, hehe. Na křižovatce s lebkami jsem ale zaváhal. Smrt mohla číhat kdekoli. Vybral jsem si cestu do prava. Zvuk chroptění impů mi ale byl varováním, že s motorovou pilou toho moc nenadělám. Moje věrná dvouhlavňová brokovnice Máňa mi poslouží dobře. Nemám na mysli poslouží tak, jako když si spolu hrajeme na doktora (ach Máňo), ale poslouží tak, že z impů zůstane kaše. Zadržel jsem dech a úkrokem vstoupil do místnosti. V očích jsem měl rudou mlhu, ale nakonec jsem je všechny dostal. Dost jsem krvácel, takže nalezená lékárnička přišla vhod. V zapadlém koutku mezi rozthaným masem, ze kterého se ještě kouřilo, jsem našel modrý klíč. Můžu jít tedy zpátky ke křižovatce s lebkami.... Opravdu jsem to dělal tak, že jsem minutu hrál a minutu zapisoval "zážitky".

...a proto byly vymyšleny polygony a antialiasing ;).

Nebo naše Doom songy (samozřejmě, že dneska je to trapné, ale v té době jsme to hráli u táboráku na skautském táboře!):

Doom je náš!
Dělá dobře mně i tobě
Rozřezáš!
Nevím za co by ses styděl!
(Ty svou víru neobhájíš, Doom už proudí v tobě, nevíš!)

Anebo:

Dooma máš a motorovku
Dlouhá noc se propaří
Dooma máš a chvilku spánku
Díky, díky, Doomaři

Dříve než tě rozřežou
Pomodlit se stihneš ještě jednou
Kyberdémon za rohem
Už tebe cítí

Neplač sladká Marion
Noví vojáci tě zabijou tě
Na polštáři z končetin
Budeš věčně spát


Posedlost prostě rozumíte?!

Jedno procento, ale v pohodě.
Dave de Sade - někdy kolem 1997

Dooma mám vždy s sebou. Nahraného v mobilu, stačí připojit do PC, rozbalit archiv a hrát. Mám doma originálku dvojky a Final Dooma a hromadů PWADů. Jak já byl se svou 386 spokojený! Totiž na Amize Doom nebyl (a na klasické dvanáctce ani nemůže být... dokonce ani na 030 není rychlost uspokojivá natolik, aby to bylo srovnatelné s 386/40... to až 040 či spíše 060 srovná krok - což je hardware buď nedostupný nebo drahý - takže na Amize neměl iD Software žádné zázemí pro svůj geniální produkt - o bitmap-VS-planar nemluvě). Byly později pokusy, třeba jako příšerný Death Mask, nepovedené Fears, český (ale celkem hratelný) Testament (to byl spíš Wolfenstein 3D), ale nejpovedenější byl asi Gloom (hlavně kvůli multiplayeru ve dvou na jedné Amize), Breathless a Alien Breed 3D (potažmo druhý díl, který ale neběží mimo emulátor příliš rychle) - ani jeden z nich ale nepřekročil stín Dooma natolik, abych jej měl důvod opustit na dobu delší, než jedna hodina. (Největší naděje byly vkládány do české Enforce od Fida, ale ty nebyly nikdy dokončeny). Byly tady pokusy portace Dooma, ale nebyly příliš rychlé a byly dost náročné na paměť. Naštěstí s uvolněním zdrojových kódů došlo ke zvýšení kvality a tak některé porty nejenže převedly Dooma 1:1 na Amigu, ale přidaly také mapu v malém okénku či overlay, možnosti multiplayeru na jedné Amize (klient se spustí dvakrát a virtuální sítí se spojí - jeden hráč má myš či joy, druhý klávesnici) - to vše v multitasku. Jenže to už byl rok 1998 a tím pádem Amiga v kelu. Je to tak - Doom pro mne znamenal opuštění platformy a jelikož jsem nebyl sám, potopil de facto i celou společnost Amiga. Škoda. Ale zase máme Dooma! ;)

Dáme Dooma?
Dave de Sade - kdykoliv

Vylepšení Dooma je takřka pientí, jen dokresluje atmosféru, nenarušuje tu původní. Takže dobrý!

Ale sága pokračuje do dnešních dnů. A to i co se týče singleplayeru - občas si ty tři epizody projedu "speedrunem", kdy sice zdaleka neaspiruji na nějaký světový rekord (bohužel se mi nedaří najít skvělé demo "nut1-3"), ale je to zábava na 30 minut při Hurt me Plenty obtížnosti, kdy se bavím tím, jak znám hru totálně nazpaměť a vychutnávám si každý pixel, každé roztrhané tělo. Ale Doom je dneska hlavně záležitost pro více lidí. Díky serverům typu Obláček si mohu kdykoli zahrát online skrz mého oblíbeného klienta ZDaemon (byla to dlouhá cesta, začínal jsem s Doom Legacy a později ZDoom...). Sice jsem jednu dobu provozoval echt vlastní server, ale náročnost na provoz je dost velká, takže nakonec beru za dobře i službou zdarma. Každopádně Doom dneska obsahuje mnohé z toho, co moderní FPS z hlediska online - ranking, soutěže, CTF, klany - prostě všechno. Noví klienti navíc vylepšují grafiku, avšak při zachování "všeho při starém" - kouřová stopa za raketou, díry ve zdech, krev na zdech, dokonce jde zapnout "freelook", crosshair, skákání, OpenGL akcelerace - i když to normální hráči samozřejmě nepoužívají.

Jeden z mnoha vítězných fragů.

Jenže proč to tady všechno tak obšírně píšu? No, už docela dlouho jsem si nezahrál totiž. Takže jsem vás chtěl nalákat, abyste si stáhli ZDaemon, splašili doom2.wad a někdy se mi ozvali a připojili - na ICQ (105...328) jsem docela často a po večerech dám rád - nebo napsat mail nebo do komentářů. Jsem otevřený jakékoliv dohodě. Hraju deathmatch, nejraději samozřejmě Doom 2 map01 se "starými pravidly" (tj. po sebrání zbraně tato mizí, ale respawnuje se - je možné dobírat munici, zdraví i armor), nebráním se věcem jako Dwango05. Ale vůbec nejraději mám kooperaci. Prvních pár levelů Dooma 2 je prostě super, ale vyšší jsou nezábavné - takže dávám přednost specializovaným coop wadům, jako je třeba můj nejoblíbenější coopbuildlm.wad.

Tento balíček asi dvaceti kooperačních map kombinuje čistokrevnou masovou řežbu tak, jak jste ještě patrně nikdy neviděli. Zároveň integruje do map logické nebo postřehové úkoly, takže po vyčištění místnosti s devítisty kyberdémony musíte namačkat tlačítka na stěnách ve správném pořadí, případně se pomocí "double-barreled-shutgun-jumpu" dostat přes širokou průrvu - bohužel, mnoho levelů je nehratelných nejen v jednom, ale i ve dvou hráčích, ideální počet jsou čtyři až deset. Samozřejmě není problém v nouzi level přeskočit, takže zábava nevadne. Obvykle hrajeme tak deset vybraných map, to zabere nějakou tu hoďku před spaním. Samozřejmostí je friendly fire a nekonečná munice. A budete-li hrát v noci, nezapomínejte na svoje drahé polovičky a nasaďte si sluchátka. Nekonečná munice + sklizeň kyberdémonů dvouhlavňovkou je docela hluk ;).

Sklizeň. Letos se hodně urodilo.

Plazma s vámi!