1. 9. 2008

ZX Spectrum a ti druzí

Ať si kdo chce co chce říká, ať si mamka slzy utírá, nejlepší hry všech dob jsem si užil na osmibitových počítačích. Tím nechci zaujímat pozérský postoj, že "dnešní hry nemají šťávu", ale důvod je daleko prostší. V době, kdy jsem loadoval hru z kazety pět minut, aby mi pak Didaktik vyhodil nějakou neznámou chybu, v době, kdy se modifikovaly magnetofonové přehrávače k Atari 800 pomocí českého patentu Turbo 2000, v době, kdy malá, černobílá televize byla hlavním prvkem dětského pokoje přes nevoli rodičů, byly počítače něco mystického, nedostupného, nadpozemsky nedotknutelného a posvátného. Takže když se pak na těchto strojích, do té doby neznámých, "mastily hry", bylo to jakési znesvěcení až zneužití, téměř na hranici znásilnění. Jako dítě jsem byl počítači fascinován a zcela pohlcen (no to jsem do dneška). A to dávalo hraní ten "cool" pocit. Díky tomu, že jsou dneska počítače i ve vašem zubním kartáčku, vnímáme technologie a hry trochu jinak. Nevěříte? Zkuste si schválně zahrát v emulátoru nějakou hru ze ZX Spectra - samozřejmě z TAP souboru s loadingem v reálném čase. Garantuji, že sotva vydržíte deset minut (tj. jeden loading a pět minut rozčilování se nad ovládáním).

Já osobně na tuto dobu nezapomenu a už jenom fakt, že Atárko sundavám ze skříně poměrně často je výmluvný. O to více si člověk pak uvědomí, jak byly herní konzole, jako třeba NES, strašně napřed. Žádné loadingy a mnohem lepší grafika. Vůbec mezi osmibity byly propastné rozdíly. Zatímco Atari 2600, tato první, masově rozšířená konzole, se opírala o nabídku her v arcade hernách, kdy stačil PONG ke štěstí, mělo grafiku v rozlišení přibližně 100x100 pixelů (přeháním). NES má jemné rozlišení 256x240, nadčasové zvukové možnosti a hromadu periferií, které v inovovaných formách žijí dodneška. Také ty hry podle toho vypadaly, stačí porovnat screenshoty:

Superman na Atari 2600. Ne snad, že by tento stroj více nezvládl, ale...

...teprve NES mačkal z osmi bitů maximum. Například hra Batman, inovativní i mimo grafiku.

To samozřejmě neznamená, že by lepší grafika znamenala lepší hry, chtěl jsem jen demonstrovat rozdíl. Ve skutečnosti se u Atari dá bez problémů probdít celou noc, protože hry mají automatovou přitažlivost, i když ve skutečnosti jen honíte (obří) pixely.

Každopádně v Československu se příliš nedařilo konzolím, ale počítače sem pronikly, i když s obtížemi. Určitě nejvíce výrazné stroje byly právě Atari 800XL/XE, Commodore 64 (nejprodávanější počítač všech dob) a samozřejmě ZX Spectrum 48k, kopírované ve Skalici na Didaktik Gama či M, potažmo Kompakt. Ačkoliv můj první stroj bylo Atari, Spektráč se stal neodmyslitelnou součástí mého dětství a mládí. Moc dobře si pamatuji, když si bráchovi kamarádi mezi sebou půjčovali jednotlivé počítače. Zatímco oni chtěli naše Atari kvůli Pitfallovi, na Spectru jsme pařili Batmana a C64 se svou fantastickou hudbou (Elite!) také nějakou dobu strávilo v našem pokojíku.

První orgasmus jsem měl v šesti letech, když jsem spatřil tuto loading screen.

Když jsme se přestěhovali, byla situace horší. Počítač jsem neměl, brácha zůstal na Slovensku. Časem jsem se ale dostal k půjčenému Didaktiku Gama, který mi pak zůstal. Kazeťák s modifikovaným jackem na 3,5 mm se stal věrným přítelem a mohlo se začít hrát. Jenže doma jsem nesměl, rodiče na to byli alergičtí, takže většina času strávená na ZX (já jsem Didaktiku pořád říkal "Spektráč") proběhla v noci v utajení, kdy jsem si do pokojíku donesl malou televizi, přes samotný počítač jsem dal deku, protože loading strašně řval a vůbec jsem byl takovej opatrnej. Časem jsem to dotáhl k dokonalosti, že jsem počítač rozebral a repráček propíchal špendlíkem - výsledkem byly mnohem tišší, až basové zvuky, které skoro nebyly slyšet, ale když bylo kolem vás ticho, tak jste prostě cítili, že se něco zvučí. Když jsem si později uvědomil, že jsem udělal hovadinu, přelepil jsem to izolepou a ono to opět hrálo! Sice potichu, ale hrálo. Prostě super.

Strávil jsem takto stovky hodin, skrčený v nepřirozené pozici, se ztlumenou světlostí na obrazovce a pařil jsem celé noci. Druhý den ve škole jsem prostě spal při vyučování, však o co jde. Měl jsem asi deset kazet s hrami a co si budeme namlovat, nebylo možné je všechny dohrát nebo popařit. Přesto nějaká ta stovka her mi přošla rukama a můžu konstatovat, že jsem se trefil do dnes takzvaných klasik a že jsem hrdý, že jsem je pařil. Moje osmibitové pařanství dosáhlo vrcholu v okamžiku, kdy jsem k Didaktiku sehnal disketovou mechaniku D40 na 5,25" diskety, kde se doba loadingu zkrátila na neuvěřitelných cca 5 vteřin a přesto, že se na disketu vešlo sotva 10 her (byly to tuším 360 kB diskety), měl jsem dost her ke hraní do konce života (takovej pitomej Basseball se nezdá).

Popisovat známé věci - to nemá smysl. Však na Youtube si stačí pustit nějaké video typu "100 ZX games in 10 minutes" a uvidíte všechny zásadní tituly své doby. Mohl bych se donekonečena rozplývat nad Lords of Midnight, Sentinel, Nether Earth (neplést s Nether World, jak se nám jednou stalo), Target Renegade... Ale rád bych se odstavečkem zmínil o pár hrách, které byly na ZX a které zas tak moc lidí nezná. Teda ono není divu, na ZX je přes deset tisíc her - od komerčních po nezávislé, takže bych řekl, že to bude dokonce většina her, ale některé jsou signifikantní, takže proč se nepodělit.

Ještě předesílám, že odkazy u her vedou na perfektní stránky World of Spectrum, kde si drtivou většinu z nich můžete zahrát přímo v prohlížeči pomocí Java emulátoru Spectra.

Exolon

To není zrovna neznámá hra, uznávám. Zajímavostí ale je, že hra měla mnoho set obrazovek, snad dokonce tisíc, které jste museli projít s pěkně animovaným panákem. Hra je výjimečná relativně velkým počtem objektů, které se naráz pohybují - meteory, výbuchy na částice, střílené raketky... Doporučil bych remake Exolon DX, který perfektně zachycuje atmosféru. Pro mne je hra důležitá tím, že ani po POKE 40221,0 jsem ji nemohl dohrát, protože na tolik set obrazovek jsem zkrátka neměl nervy ;).


Great Escape

Tuto hru zná naprosto každý, já vím, ale zmínit se musím o dvou věcech. Zaprvé - oblíkání německé uniformy zlepšuje morálku. To je poselství této hry ;). Ale hlavně - málokdo již ví, že hra měla více konců. Já teda vím o dvou. První je úspěšný útěk, když jste udělali všechny kroky správně. Druhý konec je, že se vám sice podaří utéct, ale hra nahlásí, že jsem v okamžik útěku nebyl dostatečně připravený a tak mne chytili mimo věznici později. No tomu říkám smůla! Neznám žádnou jinou hru, kde při splnění primárního cíle máte i tak Game Over. Byl jsem strašně naštvanej, když jsem měl tento konec poprvé. Hru jsem pak dohrál jen pomocí návodu, protože některé kroky byly opravdu komplikované. Ale rád si hru někdy pustím, jako screensaver, protože sledoval panáčky, jak se přirozeně chovají, je hezké na pohled a navíc je to dost originální.


Chronos

Stříleček je na ZX nepřeberné množství, ale tahle je dost výjimečná. Po pravdě řečeno, samotný průlet raketkou, byť v pěkné grafice, je dost jednoduchý až primitivní a finální boss je poměrně trapný - celkově je hra dost krátká. Ale jedno video je za tisíc slov, každý jistě pochopí, proč jsem hrál Chronos dokola (nápověda - chce to repráky).



Highway Encounter

Relativně známá hra, opravdu výborná, ale zmíním se o ní z důvodu, že jde o jednu z mála her, kde bylo možné použít hardwarového cheatu k dosažení hi-score. Klávesa pro otáčení robůtka je vedle klávesy pro střelbu. Stačilo robůtka umístit do vhodného rohu místnosti, kde se dokola rodí nepřátelé. Následuje hardwarový cheat - starý známý šroubovák. Ten se napasuje mezi obě zmíněné klávesy tak, aby je držel permanentně stisknuté. Robůtek se roztočí jako čamrda a neustále střílí - což má smrtelný dopad na rodící se nepřátele. Pak necháte Didaktik (pozor, na originálním ZX to nefunguje tak dobře!) běžet přes noc a ráno budete překvapeni, jak vysoké vaše score je. Za tento tip díky Clavenovi! Ten samý cheat se dá patrně aplikovat i na další hry, ale u této mi to přijde nejvíce využitelné. Další hra, která obsahuje hardwarový cheat, je asi Doom v blahé paměti. Pětikoruna napasovaná mezi CAPSLOCK a CTRL vytvořila permanentě stisknutý běh - ale šlo to jen na jistých typech klávesnic.


Game Over

Jde o dva díly graficky vymazlených stříleček, vlastně si v rámci designu nevybavuji lépe vypadající hru na ZX. Krom grafiky mají hry společnou i vysokou hratelnost a obtížnost. Také propracovanost ovládání a reakcí panáčka byla na výši. Problémem byla španělština, když jste se pokusil nastavit standardní klávesy na QAOPM - člověk viděl "teclado" a byl v řiti - ale nakonec metoda pokusu a omylu fungovala. Druhou zvláštností je loading screen, kde je, věřte nebo ne, vidět žena s odhalenou bradavkou! Nic lepšího si nelze přát!


Starquake

Tohle je také dost známá hra, ale krom roztomilé grafiky a dost unikátního ovládání a konceptu bych se o hře zmínil také kvůli skvělé atmosféře a díky kódům do teleportů. Ty byly ve své době hojně šířené a kdo si pamatoval všechny byl prostě king. Já si pamatuju dneska už jenom heslo "AMIGA" ;).


Nether Earth

To jsem si nemohl odpustit ;). Pokud si hru dobře pamatujete, zkuste o ní referovat nějakým současným hráčům - nebudou vám věřit, jak moc propracovaná a nadčasová hra to je. Doporučuji remake, který si zachoval většinu atmosféry, ale je to plynulejší, co se grafiky týče.


Nodes of Yesod

Krásná hopsačka s kosmonautem a krtkem, nezapomenutelná atmosféra zkoumání neznámého povrchu měsíce a jeho tunelů. Krásné zvuky, to se musí nechat! Dlouho jsem si tuto hru pletl se Starquake.


Gun Runner

Vedle Game Over jde o jednu z graficky nejpovedenějších hopsačkovitých stříleček. Navíc je ale zde nezvykle plynulý scrolling. Hra jinak není extra ničím výjimečná, ale za zkoušku stojí.


Pokračovat by se dalo (ne)skutečně dlouho...

V blahé paměti mám také například "PC" Sharp MZ800, který patřil Matějovi. Pohled do jeho pokoje byl jasný. Všude bordel, jen na stole je počítač a okolo něj pěticentimetrový proužek čistoty. (Pro odborníky - index nepořádku 99/85/35). Tento stroj se zabudovaným kazeťákem a čtyřkanálovým zvukem byl o hodně lepší, než ZX ve své době, dokonce většina klasických her byla identická, takže když jsme oba pařili, mohli jsme si telefonovat a probírat strategie. Tady bych doporučil zjistit si co nejvíce o české hře Hlípa s fenomenálním soundtrackem a s hratelností na úrovni Knight Lore. Nebo také česká textovka Město Robotů (kdopak ví heslo do hry, co?), kterou jsem dlouho považoval za adventuru a kterou jsem se pokoušel dohrát pomocí pěti příkazů "seber, promluv, prozkoumej, použij a jdi" (ovlivněn recenzemi a obrázky z Excaliburu a Score z novodobých adventur), abych pak zjistil, že textovky jsou o něčem trošku jiném. Smutný konec Sharpa zapříčinil pravděpodobně jeho mladší bratr, který během hraní Defender of the Crown na "něco" šáhnul a odpálil se zdroj. No, nebudeme ho vinit. Každopádně jsem před dvěmi lety přibližně sehnal Sharpa a daroval ho Matějovi k narozeninám - to bylo radosti! Akorát vtipné bylo, že jsme zkoušeli pár her, například Druid, a fakt to nešlo hrát!

A taky jsem tou dobou začínal programovat. BASIC jsem ovládl poměrně rychle. Samozřejmě Matěj byl se svým "PC" Sharpem mnohem dál a udělal dokonce jednoduchou bludišťovku ála Dungeon Master, co do stylu zobrazení, jen bez interakce a grafiky - a s dohledem jedno políčko ;). To byl slavný BLUD! Byla to pro mne inspirace, takže jsem rozpracoval engine s dohledem na tři políčka a s možností sbírat předměty a bojovat. Bohužel pro mne - BASIC velice rychle zaplnil paměť a dříve, než jsem mohl vymyslet nějaký level, byl konec. Ale ten proces byl k nezaplacení, nezapomenutelný zážitek. Vylezl jsem si na střechu za komín s flaškou vína a s flaškou vody a v parném počasí čáral na čtverečkovaný papír vývojové diagramy a překresloval jsem si obrazovku pixel po pixelu. Nezbývalo, než postoupit na vyšší level a pustil jsem se do assembleru, který byl na ZX relativně jednoduchý. Zde musím poděkovat ikoně Spectristů, panu Helebrandovi od nás z vesnice, který byl velký fanoušek těchto strojů a napsal k nim nesčetně příruček a návodů, vydával snad časopis - jeho software najdete pod názvem "Hellsoft" a měl logo trošku podobné firmě PAN (Papír a nápad - autoři Fantoma Staré Prahy a Maršála a Špióna). Tento pán dokonce naprogramoval v BASICu jednoduchý šachový simulátor se základní umělou inteligenci (byť velice jednoduchou). No, dneska se na nás kouká z obláčku leda (HA! Omlouvám se! Pan Helebrand stále žije, viz. komentáře!!!), ale rád bych mu poděkoval za ty příjemně strávené hodiny laděním strojáku, za dvojici GENS a MONS, protože Matějův pohled na assemblerem kreslenou kružnici nebo na změnu atributu barvy ve fullscreenu byl k nezaplacení ;). Nakonec jsem v assembleru neudělal žádnou velkou věc, jeden engine na scrollovačku, jednoduchou variantu na Worms, připomínající Scorch, ale to je tak všechno. Všechna data se dávno ztratila.

Já jsem pak přešel na QBasic, protože byl mnohem rychlejší a pustil jsem se do jednoduchého 3D enginu ála Wolfenstein 3D - ale jen čárový. Překreslování pomocí funkce CLS nebylo ideální, ale dalo se s tím žít. To bylo samozřejmě už na PC, 386SX u sousedů, kde jsem ale nemohl trávit moc času... takže došlo na Amigu, emulátor PCtask, instalace DOSu 5.0 a proklínání rychlosti holé A1200 ;). Každopádně - tehdy jsem snad poprvé a naposled zalitoval, že jsem nedával ve škole větší pozor (protože jsem většinu času spal, jak jsem byl unavený z celonočního hraní, že). Můj engine ztroskotal na tom, že jsem v BASICu nebyl schopen napsat jednoduchou funkci "kosinus na mínus prvou"... abych pak o několik let později na jiné škole zjistil, že se to dá zapsat jako "jedna lomeno kosinus". Zvláštní je, že jsme s Matějem zkrachovali na stejném místě a nikdy jsme se pak k programování nevrátili, i když Vojtovy věci v Turbo Pascalu byly poměrně inspirující. Všichni jsme se pak dostali k Fast Trackeru a programování šlo stranou - i když Matěj dneska dělá ve Flashi v Action Scriptu a Herry dělá na férovku programátora.

Spektráč byl ale kouzelný také v tom, že se s ním dalo bez zábran hrát, protože po softwarové stránce neexistovaly prakticky žádné rizika. Jak asi víte, tak Spectrum má oddělenou RAM a ROM. V ROMce je uložený BASIC, který supluje OS, který se po zapnutí počítače "přelije" do RAM. Tam nezabírá samozřejmě všechnu paměť, je tam hodně volné, kam se vejdou vaše programy a hry. A asi znáte slavný příkaz POKE, který dokáže na jakoukoliv adresu vložit jakoukoliv osmibitovou hodnotu. Nejčastěji se to používalo k cheatování - odhalení bajtu, kde se skrývá počet životů a vložení vhodné hodnoty - to je součást základní dovednosti každého hráče, ne že ne. Ale zkoušeli jste někdy pomocí POKE zapsat nějaké náhodné hodnoty do dolní paměti, kde je uložený BASIC? Vřele doporučuji, udělali jsme takhle různé "viry", které posouvaly adresaci obrazovky o několik řádků, měnili jsme náhodně atributy, rozhodili jsme klávesy a tak dále. Dění na obrazovce pak připomínalo mraveniště, ale jeden poctivý reset vše uvedl do původního stavu.

A samozřejmě klávesnice plná kontextových příkazů. Kolik jsem se s tím navztekal, když jsem nemohl najít potřebný příkaz dostatečně rychle. Ale když to jednou člověk ovládl, bylo to skutečně praktické a psal jsem kód rychleji, než Radek Hulán. A to nesmyslné omezení "okraje" obrazovky, které zmenšovalo reálně použitelný prostor pro grafiku. A atributy nemusím připomínat, strašné peklo. Prostě těch zvláštností bylo mnoho, ale buďme rádi, že se stejně nerozšířilo ZX81 - které při jakémkoliv složitějším výpočtu zhaslo obrazovku, aby procesor mohl pracovat naplno (resp. šlo pracovat i ve slow režimu, kdy se obraz zachoval, ale jelo to pak na 25% rychlosti).

Atari 800 XL mělo taky dost specifické prvky, ale bylo podle mne dost nedoceněné. Jestli si vzpomínáte, tak v manuálu k počítači byly asi tři ukázkové programy v BASICu. Jmenovitě duha, která demonstrovala 256 barev v tzv. pseudo graphic režimu! Nebo animovaný blesk s odpovídajícím zvukovým efektem - to mi vyráželo dech! A také mne fascinovalo, že počítač obsahoval slot pro rozšíření, kam šlo vložit nejenom více paměti, ale také připravené Turbo 2000. Dokonce jsem byl dlouhou dobu přesvědčen, že se do tohoto slotu dá vložit cartridge a hrami pro Atari 2600 - ale dodneška netuším, jak tomu doopravdy je (a uvítám jakoukoliv nápovědu, na Wikipedii jsem nic nenašel).

Commodore 64 nebyl nejprodávanějším počítačem pro nic za nic, byl asi skutečně nejlepší. Disponoval slušným výkonem, inteligentním managementem paměti, skvělou hudbou a grafikou. Dokonce to bylo právě C64, které mi předvedlo první demíčka. Ačkoliv mám tento počítač velice rád (Bruce Lee, Robin Hood, Elite), dostal jsem se k němu až přece jen naposledy v době, kdy už jsem měl Amigu, na kterou bylo navíc mnoho her naportováno, takže praktickou zkušenost mám zdaleka nejmenší, ale nebýt toho, že mi Matěj rozbil kazeťák, měl bych jej ve sbírce. Ale nemusíte smutnit, již mám jeden kousek v merku a brzy budu C64 opět vlastnit.

Suma sumárum - ZX Spectrum, Atari 800 XL/XE, Commodore 64 a i ten Sharp MZ800 se staly nejdůležitějšími stroji mého života v osmibitové éře. Takže nekopejte do náhrobků.