15. 10. 2008

Muzeum se rozšiřuje

Udělal jsem si radost. Netvrdím, že jsem se stal majitelem nějakých rarit nebo tak něco, ale prostě jsem po tom toužil a nyní radostně tleskám ručkami. Takže co mi přineslo (nejen) Aukro, za to jsem opravdu rád (ano ano, Ebay je lepší, já vím, ale nemám tam prostě účet, jsem starý a tak dále). Už bych pomalu měl to muzeum otevřít.


Takže z leva - starý dobrý GameBoy, v docela slušném stavu, hraje a jede - co víc si člověk může přát? Na něm jsem poprvé hrál Legend of Zelda Link's Awakening (byť v němčině) a můj prastarý GameBoy je ztracen v dějinách. Potěšila mne i varianta Pocket GameBoy, který je skutečně malý, což mne překvapilo. Vedle toho je klasický GameBoy Advance, ten je v trochu horším stavu, ale na výstavku stačí. Ku klasickému GameBoyi je ale i vychytávka ve formě lupy s podsvícením. Je to strašný hybrid, chodit s tím po ulici nebo s tím sedět v autobuse - no necítil bych se ve své kůži. Ke GBA mám zase hadí světélko a ještě jednu nepojmenovatelnou lampičku, která slouží i jako kryt displaye při vypnutém stavu. Strašná sranda, vypadá to úděsně.

K tomu patří i poměrně slušná řádka her, kde je asi nejvýznamnější Legend of Zelda Oracle of Ages, ale potěšil mne i Super Hunchback, kterého jsem jako malý hrával. Zajímavou cartridge je také demoverze Alien vs Predator pro GameBoy Color, přibližně z roku 2000, která má na nálepce jednoznačně Kurta Hectica z MDK. Mezi cartridgemi je také hodně pirátských verzí her, které jsem nikdy neviděl. Podobně tak "ultimate" gamepacky, kde je údajně "66 in 1", aby se ukázalo, že tam jsou čtyři hry, které se pod různými názvy opakuji (pamatujeme si slavné Brick Game 999 in 1, že). Každopádně většina her je bezcenná. U GBA je situace trochu jiná. Slušná řádka her obsahuje i perly jako Golden Sun, Tekken Advance a Super Mario Advance 2. Také je tam přítomný "jakýsi fotbal", na kterém je zajímavé jenom to, že jsem jej kdysi vlastnil, když jsem GBA kupoval od Drokka - bylo to jako návrat ztraceného syna ;). Jinak ten fotbálek je docela dobrej ;).

Další v řadě je GameBoy Advance SP, ten jsem ale již vlastnil, dal jsem ho na fotku jen pro pořádek. Toho vlastním již mnoho let a to díky Drokkovi, kterému tímto ještě jednou děkuji ;). A poslední v řadě je SNES s redukcí SuperGameBoy. Nejprve k ní - tato redukce umožňuje hrát GameBoy hry na SNES. Zajímavé je, že podporuje výběr barevnosti palet, podobně, jako to dělá GameBoy Color - ale hry z Color nejdou použít. Nezávisle na tom se hra samotná odehrává v rámečku (čistě kvůli rozlišení), který je možné barevně měnit. Jelikož pro samotný SNES nemám žádnou hru (ale již mám slíbený Yoshi's Island), tak je hraní GB her skrz tuto redukci prakticky jedinou možností, jak SNES momentálně testovat.

Ale je to paráda. SNES ovladač je skutečně nadčasově navržený, vlastně ovladač z PSX to přesně zkopíroval a dal do jiného obalu. Tlačítka jsou i po těch letech akorát vyžvejkaná, takže při hraní má člověk pocit, jakoby ovladač držel už od narození. Velice přesný D-pad slouží také skvěle. Ten oldschool pocit je úžasný.

Když jsem byl malý a byli jsme snad poprvé v Rakousku po pádu totality, byl jsem rodiči zatáhnut do západního nákupního střediska, jak to asi zažil každý mého věku. Ve Vídni je taková "nákupní" ulice, spíše třída, kterou pro neznalost němčiny nazývám pouze "MarianHilfeŠtráse". Zatímco naši obdivovali vysoké ceny v Československu naprosto nedostupného zboží, já jsem si našel cestu do vyšších pater, kde krom úžasných hraček (to byly sny!) byly také herní konzole - Sega Mega Drive a Nintendí SNES. Byl jsem jako Alenka v říši divů. Samozřejmě, že už jsem v té době měl nějaké herní zkušenosti, doma se pařilo na Atari 800 XL/XE či občas jsme měli půjčené C64 a ZX, ale síla šestnáctibitu, ty barvy a zvuky - to byl nový, nepoznaný svět. Také jsem v tomto místě poprvé spatřil a hrál na klasickém GameBoyi. No prostě - ještě více jsem věděl, že to je to, co chci (akorát mi to naši nechtěli koupit, protože prachy zkrátka nebyly... no brečel jsem hodně a ty sny pak!). Samozřejmě - celá sekce her byla obšancovaná dětmi v různém rozpětí věků a pařili jak o život. Neuměl jsem pochopitelně německy, takže jsem si našel v ústraní konzoli, u které stál jenom jeden malý chlapec (obvykle u jednoho stojanu se hrou stály dvě až tři děti a střídaly se o gamepad) a trpělivě jsem na něj zíral, až mne k tomu na chvíli pustil. Střídali jsme se po životě... já měl v ruce gamepad vůbec poprvé v životě, takže jsem to pořád kazil, ani jsem nevěděl, na co jsou všechny tlačítka.

Cože to bylo za hru? Inu, "nepřekonatelný" Magical Quest Starring Mickey Mouse! To byla "TA" hra, kvůli které jsem pak chtěl SNES (ne snad, že bych znal nějakou jinou hru). A že to trvalo. Asi před třemi lety jsem SNES dostal darem, ale bez příslušenství (resp. jen jeden rozbitý gamepad) a bez možnosti ověření funkčnosti, takže jsem jej vyhodil. Ale nyní již SNES mám funkční! Super! Ovšem - nemám na něj Myšáka Mikyho. Jasně, už jsem jej od té doby pařil na emulátoru (na GC), takže jako dobré, hra je to opravdu skvělá, ale žádám všechny - pokud hru máte a nepotřebujete ji, moc bych ji uvítal ve sbírce za rozumnou cenu! Už se jdu podívat na eBay, to je jasné, ale kdyby náhodou - no - však víte.

Tím ale radost zdaleka nekončí.

Ač prokletý Amigista, chtěl jsem mít Atari ST - a stalo se. Za docela slušný peníz jsem získal verzi 1040 STF, k tomu 30 MB harddisk "MegaFile30" a originální černobílý monitor. Hned z kraje vypálím - jestli tohle měla být konkurence Amigy 500, tak je jasné, proč Atari pohořelo ;). Ale ne - eSTéčko je prima stroj s MIDI, ale chybí mu jakási uživatelská přijatelnost. Základní TOS běží z ROMky, což je pěkné (holý boot je za tři vteřiny), ale sám o sobě neumí prakticky nic. Bohužel - disketová mechanika také vypověděla funkčnost, jelikož Atari leželo deset let ve skříni. Bez ní se bohužel nehnu nikam. Vrcholem je pak samotný harddisk. Je to ta velká krabice, která na první pohled připomíná nějaký starší Macintosh. S vlastním napájením na 220 V, větrákem - no hučí krásně. Ale bez dodatečného softwaru na disketě je neprovozovatelný. Ale zdá se býti na první pohled funkční. Jenom škoda, že se s tím prakticky nedá moc hrát. Každopádně můj cíl je jediný - rozchodit na něm disketovku a sehnat Dungeon Mastera, protože pro Atari ST byl poprvé dělaný a přijde mi to jako povinnost.

Nezávisle na tomhle všem jsem se rozhodl upgradovat Classic Workbench na své Amize, což se neobešlo bez trochu divočejší akce okolo. Pouštěl jsem si celou noc dema a intra her, parádní pocit, konec konců jako vždy. Každopádně pro ilustraci, moje doupě dneska ráno vypadalo asi takto:

Ano, moje žena šílí ;).

P.S.: Po dopsání jsem si ještě uvědomil, že bych měl sdělit věci, které mi ve sbírce chybí. Teda - mít všechny stroje je samozřejmě nesmysl, ale určité jádro věci by to chtělo, abych to mohl předvádět, jako souvislou prezentaci. Takže chybí mi především osmibity - Atari 2600 (ideálně VCS), klasický NES (Famicon nechci, nelíbí se mi), N64, MasterSystem (stačila by i dvojka), MegaDrive (stačila by i dvojka), možná Saturn (možná), ale nejbližší v plánu je zatím Dreamcast. Fór je v tom, že u všech těchto jmenovaných systému to chce mít k dispozici i pár her a funkční joysticky, což u většiny aukcí (na Aukru!) není pravidlem. Z osobních počítačů mi chybí... no možná klasická Z80. Tam si myslím, že jsem už posbíral většinu toho, co se dá předvádět - PMD85, IQ151, pár Didaktiků, ZX Spectrum, Atari 800, nyní ST, C64 (i když VIC-20...) a samozřejmě několik Amig. Pro kompletnost muzea by se hodily asi i herní automaty, ale v tom ještě nemám přesně jasno. Spíš než rarity (různé obskurní systémy ála Virtual Boy by se mi líbily, ale nemají prioritu) bych to chtěl mít shrnuté, aby si návštěvník odnesl hrubou představu o vývoji.