14. 10. 2008

Warhawk - demo

Abych se přiznal, vůbec nerozumím tomu, proč je tato hra tak strašně přehypovaná. Ačkoliv jde údajně o jednu z nejlepších online multiplayerových akcí na Playstation 3 k dnešnímu datu, ke hře jsem nikdy nezískal správný přístup, abych si ji chtěl koupit nebo alespoň zahrát. Nedávno se objevilo ke stažení demo, takže jsem si jej stáhnul a otestoval.

Hodně lidí najednou - to je asi největší přednost Warhawku.

Dříve, než se pustím do rozebírání dojmů, musím připomenout kořeny této hry. Ty sahají do roku 1995, kdy byl původní Warhawk pokusem o vlajkovou hru pro Playstation. Celkový gameplay bych přirovnal asi k PC Terminal Velocity s větším důrazem na zbraně. Létáte střídavě nad krajinou a v tunelech, máte k dispozici naváděné střely a pohyb letádélka Káněte je možný ve všech směrech, jako třeba Descent. Nutno říci, že hra obsahovala na svou dobu sympatickou složku destrukce prakticky veškeré náplně levelů, čímž se nejvíce odlišovala od jmenované konkurence. A byl to také Warhawk, který se ve vlně podobných her pro Playstation (Agile Warrior F-111X, Black Dawn) dokázal udržet nad vodou (mimochodem dvě z těchto her byly portovány i pro Windows a totálně pohořely). Dneska by ale hra zcela jistě propadla. Kostrbaté ovládání, nepodpora ukládání pozic (jsou zde jen passwordy), příšerná a pomalá grafika a dost mdlé zvukové efekty. Vlastně mne nenapadá důvod, proč se snažit oživit zrovna Warhawk, protože mi přijde mnoho jiných her, které by si zasloužily remake formou online bitvy (namátkou Twisted Metal, Air Combat). Však se na to podívejte sami:


Warhawk pro Playstation 3 je hrou, která vychází ze světa předlohy, obohacuje ji a hlavně staví na odlišném základu. Jde o multiplayer only akci, kde můžeme chodit pěšky, vozit se v jeepech, v tancích, sedět ve stacionárních střílnách a konečně i létat ve Warhawcích a roznášet smrt po obrovských bojištích, kde se prohání desítky vašich nepřátel online. To vše v perfektní grafice s odladěným ovládáním s mnoha herními režimy ve vyváženém systému. Něco jako Battlefield? Proč ne. Zní to velice dobře.

Design prostředí je celkem na úrovni, škoda, že je okolí neinteraktivní.

Ve hře jsem se dostal jenom k tutorialu a ten mne natolik odradil, že jsem zcela ztratil chuť zkoušet cokoliv dalšího. Zatímco pěší fáze je poměrně v pohodě, už v ní se potýkám s nešťastně řešeným přepínáním zbraní a jejich automatické navolení po sebrání. Trénink s tankem a jeepem mi přišel v pohodě, ale nikterak zázračný. Ale vrchol hry - samotný Warhawk, je jedna šílenost.

Grafika Warhawku je opravdu dobrá, ale za výjimečnou bych ji neoznačil. Zejména při pozemní akci se nemohu zbavit dojmu špatného nasvícení.

Ovládání je celkem v pohodě, na to se dá zvyknout, i když má mouchy (přepínání zbraní opět), ale bohajeho - kdo designoval systém zbraní? Někdo se nám snaží namluvit, že ve futuristické válce jdou bitevní stroje do boje jen se základním kulometem a že ostatní zbraně či munici si můžeme nasbírat přímo na bojišti tak, jak to známe v arcade hrách typu R-Type. Tohle se mi nelíbí. Ve všech podobných hrách - Battlefield, Battlefront a v dalších - si vybíráme styl vybavení naší osoby, které můžeme cestou leda tak ztratit nebo najít cizí. Ale nutnost si jej sbírat na skalních výstupcích? Cože?


Chápu, autoři se nesnažili udělat nějakou realistickou hru, to by bylo v pořádku. Ale systém equipu, který se respawnuje na bojišiti je ideově pochybný. Náš slavný Warhawk od startu disponuje kulometem, pár raketami a jednou falešnou stopou proti naváděným střelám. Přitom hned v tutorialu máme za úkol sejmout asi deset automatických střílen, kdy budeme potřebovat desítky, ne-li stovky klamavých cílů, abychom se skrz ně vůbec dostali. Dostat těchto deset automatických střílen mi trvalo asi hodinu, padesátkrát jsem u toho zemřel a byl jsem dost naštvaný. Zkoušel jsem všechny možné taktiky - rychle vlítnout a odpálit, co se dá. Pomalu pozorovat situaci a střílet z dálky. Nasbírat si equip a pečlivě se krýt - pak teprve pálit. Nic z toho nefungovalo. Náš slavný Warhawk unese jen tři klamavé cíle (tím se jeho životnost prodlužuje asi o třicet vteřin) a dávku raket na sejmutí jedné automatické střílny. A to je k smíchu.

Když ale většina hry vypadá takto chudě, přestanete se cítit, jako na Playstation 3.

Nechci tím říct, že je hra vysloveně špatná, multiplayerové tituly mají těžiště někde jinde, o tom není sporu. Ale nemohu si pomoci, nevyhovuje mi vnitřní mechanismus hry. Hrál jsem všechno možné a s upřímným srdcem můžu říct, že tohle není pro mne. Škoda, že samotní autoři nehráli alespoň deset minut Battlefield, dostali by trochu jiné měřítka na to, jak řešit equip postav a strojů. A možná by také dostali lepší nápad, jak vyřešit (ne)zaměřování cluster bomb, protože tato potenciálně silná zbraň je absolutně neovladatelná a v rámci tutorialu jsem to dělal asi třicetkrát, než jsem sejmu čtyři statické cíle.

Battalion Wars 2 neaspirují na metu nejlepší hry všech dob, ale jde o rychlou a zábavnou akci, která je Warkhawku podobná - jenom v singleplayeru.

Nejvtipnější na tom je, že samotný hlavní paňáca a konec konců i tanky a letecké stroje mi nejvíce připomínaly hru Battalion Wars 2. Ty se vyjma grafiky od Warhawka liší zejména tím, že jde o zábavnou akci říznutou strategií a že obsahuje pouze singleplayer. Jinak jsou hry v zásadě stejné. Se stejným principem. Akorát ve Warhawkovi to nefunguje.