2. 10. 2008

Wario Land - Shake It

Nintendo se na rok 2008 poměrně dost vyfláklo, co si budeme namlouvat. Ale ještě dříve, než rok skončí, vydalo dvě hry, které mne po pravdě řečeno celkem překvapily. Není to úplně zrovna to, co bych si ze srdce přál, ale přesto jsem příjemně překvapený. Nechci se zase na druhou stranu stavět do role "není co hrát, vezmu za dobré čímkoli", protože já mám pořád co hrát ;). Jednou z těchto dvou her je De Blob a druhou je Wario Land - Shake Dimension, byť Shake It je kratší a v zásadě i výstižnější. A na toho se mrknu jako na prvního.


Waria mám docela hrát, i když hlavně kvůli jeho setům miniher Touched a Smooth Moves. Jeho Wariolandí hry jsem celkem mohl hrát, ale nijak mne extra nepřesvědčily. Každopádně hlad po 2D hopsačkách je obecný a po povedeném Bionic Commando Rearmed, Megaman 9 a Braid jsem si říkal, s čím přijde Nintendo. A přišlo.

Na novém Wariovi se mi asi nejvíc líbí grafika. Poctivě a krásně kreslená grafika s obrovským smyslem pro detail, kde se objekty na obrazovce nerozpadnou na pixely, ani v případě zoomu obrazu. Samozřejmě, musí vám vyhovovat ten grafický styl, který se naopak nezměnil a pro mne osobně je to dobře, protože mi to lahodí oku. S grafikou souvisí i povedené animace, kterých je navíc dostatek, vyprávění příběhu v intru mi připomnělo staré dobré časy na Amize se Superfrogem.

Náplň hry je vlastně stejná, jako kdysi. Na GBA jsem s Wariem trávil asi nejvíce času, takže mám možnost to přímo porovnat - je to stejné. Jednoduché ovládání - šipky + dvě tlačítka - tvoří v kombinacích možnost běhu, drcení prostředí zadkem při pádu, zvedání a házení předmětů - vše je při starém. Těmito jednoduchými triky procházíte levely, řešíte zapeklité puzzly, abyste nakonec nasbírali všechny poklady v levelu - a hurá dál. Tento koncept není nijak extra originální nebo zázračný, ale je pořád hratelný, takže k němu nemám výhrady.


U Super Paper Maria bylo Wiimotu použito jen decentně a ke hře to sedělo. Wario Shake It to má ale zakódované v názvu a v principu. Když zrovna nechodíte po svých, tak můžete třesením ovladače docilovat různých výsledků. Od obligátního "oslíčku otřes se" se tak můžete rozkmitat na bradlech a podobně. Další využití pohybového senzoru je při míření - když házíte nějaké předměty konkrétním směrem. Nakláněním velice snadno a přesně trefíte nedostupná tlačítka či nepřátele. Implementace obou hlavních prvků je celkem dobrá, ale obávám se, že to nebude stačit. Postavit na třesení hopsačku, to se mi nezdá.


Na druhou stranu jsou levely dobře vymyšlené a je zábavné jimi procházet. Mám za sebou teda jenom první tři. Dohrání jednoho je asi na deset-patnáct minut, což při vědomí toho, že jde o začátek hry, napovídá, že jsou poměrně rozsáhlé. Sice procházím, jako horký nůž máslem, ale těch lokací je hodně. Samotný příběh je banální, Wario opět hledá poklady, cpe se česnekem, šťourá v nose a neustále vystavuje svou majestátní zadnici. Vše je při starém, ale není to špatné, to rozhodně ne.

Moje první dojmy jsou asi takové - není to bomba, ale dobře se to hraje, člověka to pobaví, krásně se na to kouká a jako oddychová 2D hopsačka to plní svůj účel, i když větší invenci při ovládání nebo originalitu bych uvítal. První dojmy - 7/10.