27. 11. 2008

Chrono Trigger DS!!!


Tak jsme se dočkali. Důvod, proč opět zapínat DS častěji. Proč jej nevypínat. Vánoce se blíží a Nintendo se snaží. A tentokrát to vyšlo bezchybně. Po nemastném neslaném remaku Final Fantasy 4 vychází remake Chrono Trigger a povedl se na jedničku.

Jedna z prvních herních obrazovek. Animované roztahování závěsů se světelným efektem...

Je mi jasné, že není úplně spravedlivé hodnotit třináct let starou hru jako "novou". Ale prostě... Chrono Trigger je tak perfektní! Je to jedna z mála her, která s lehkou hravostí ignoruje věkový rozdíl mezi současnými hrami a pohltí vás.

Dočkáme se i závodů v MODE7.

Hru jsem kdysi hrál jenom v emulátoru a i když jsem se dostal celkem daleko, nějaký hloupý, primitivní zákys mi znemožnil se pohnout dál. Hru jsem později několikrát rozehrál, ale pokaždé jsem narazil na něco, na nějaké moje přehlédnutí, co mi znemožnilo se nějak pohnout. Takže jsem hru odložil... a za rok jsem to zkoušel znova. No jo, ale emulace na PC postrádá ten správný "feel", takže jsem postupně přešel na emulaci na PSP a nyní konečně můžu hrát "nativní" verzi pro DS.

Intro nás nešetří, krásné obrazy neztratily nic ze své atmosféry.

Konverze se povedla po všech stránkách. Grafika přepasovaná pro nové rozlišení, hudba stejná, animace z PSX (1999) verze stejné (ty se mi teda moc nelíbí, působí na mne dost lacině a amatérsky, jako z nějaké sobotní dětské šou ála Pokémon nebo spíš Dregonball Z), ovládání bezchybné i na stylusu - lahůdka.

Jeden z bossů v první fázi hry.

Ale hlavně - ten pocit z hraní. Nevím, jestli tohle prožilo každé dítě, nadšené z počítačových her, ale prostě když jsem byl malý, tak jsem hltal každou hru, co hrál brácha - já jsem se směl jenom koukat. Když jsem pak četl první magazíny o hrách, strašně jsem si sugeroval představu, že tu hru hraju. A když jsem se pak (o mnoho let později) k nějaké té hře skutečně dostal, tak byl ten pocit z toho nadšení zpátky a ten prožitek je pak ještě jiný, hlubší, silnější. Samozřejmě, jak člověk stárne a jak se hry stávají jeho "denním chlebem", je mnohem obtížnější tento pocit vyvolat. Pocit toho, že jsme v nějakém světě, v nějakém příběhu, o kterém nemáme důvod pochybovat. Takový ten pocit, jako když si napustíte horkou vanu a užíváte si ji s knihou v ruce, abyste se po čtyřech hodinách totálně vymrzlí vysoukali ven a pokračovali ve čtení v posteli.


Nyní si zmíněnou knihu zaměňte za Nintendo DS s Chrono Triggerem.

Naše parta ve vězení - žabák, robot, ženy i muži - pestrá sestavička.

Chrono Trigger je "ta" hra, při které mi jiskří oči, kdy se usmívám, kdy se raduji z hraní. Jedna událost navazuje na druhou, zachraňujeme někoho, koho ani neznáme, jsme odsouzeni za únos princezny, utíkáme z vězení před jistou popravou a postupně objevujeme, jak a proč je to s těmi časovými skoky. Hlavního hrdinu/y si okamžitě zamilujete. Herní mechanismy vám přijdou nadčasové, hratelné. Hra odsýpá a po třech hodinách hraní budete mít pocit, že jste prožili více, než v deseti současných hrách dohromady - a to je hra na dobrých padesát hodin odhaduji. Nemusíte být milovníky japonských RPG (které mnohým lidem lezou krkem a celkem je chápu), tohle má společné jen hlavní rysy, ale je to originální a soběstačná hra.

Cestování na větší vzdálenosti probíhá v tomto pohledu. Vlevo dole ukazatel ukazuje, v jaké časové zóně zrovna jsme.

Jak je možné, že se takový skvost neoslavuje tak, jako třeba Final Fantasy 7? Teďka nechci FF7 nijak urazit, ale vedle Chrono Triggeru mi přijde, že jde o sérii random bitek prokládaných náhodnými dialogy. Že se ve hře prakticky neděje nic, než bitky. Chybí tam jakási větší interaktivita, kdy vyjma sledování činů hrdinů v cutscénách děláme opravdu minimum. V tomhle smyslu je Chrono Trigger mnohem lákavější, atraktivnější, i když je ovládací schéma podobné, design náplně hry je absolutně jiný.

Kde se vlastně vzal? O původu hry jsem slyšel a četl mnoho zvěstí, ale čert ví, jak to bylo doopravdy. I Wikipedie není příliš vstřícná. Mně osobně se líbí tahle historka (a na každém šprochu...) : Po fenomenálním úspěchu Final Fantasy 6 (1994, SNES) všichni fandové očekávali, že následník bude opět na Nintendo konzoli. Začalo se pracovat na prototypu pod názvem "Dream Project" pod dohledem Hironobu Sakaguchi, duchovního otce Final Fantasy série a Yuuji Horii, duchovní otec Dragon Quest série. Je možné si představit lepší sestavu? Problémy mezi Nintendem a SONY ale znamenaly vznik Playstation a Square se přestalo o následníku FF6 s Nintendem bavit, přešli pod křídla SONY a rozjeli plnohodnotné Final Fantasy 7. Byl tady ale rozpracovaný Dream Project. Co s ním? Po pár úpravách se hra dodělala a jakýsi "předchůdce" FF7 vyšel ještě pro SNES. A byl to hit.

Neberte mne prosím za slovo, nemám tuto historku nijak podloženou, jenom se mi líbí představa, že vlastně hraju "původní" FF7 s jinými jmény postav a reálií ;).



A tohle si představte naživo v Rudolfinu. Nikdy na to nezapomenu. Snad brzy už pošlou CD...

Tak jako tak - není to jenom grafika, která vás dostane. Tahle hra nemá vrásky, ona nevypadá dobře "na to, že je to SNES". Ona vypadá skvěle díky designu a hravě strčí do kapsy jakékoliv současné 2D hry pro současné (přenosné) konzole. Design vítězí na všech frontách. I když jsou animace poměrně skromné, dokonale odpovídají potřebám vyprávění. Není to jen hudba, která vás dostane do kolen (no ono na cokoli sáhne Nobuo Uematsu...). Není to jen originální bitevní systém, který nejen, že neobsahuje náhodné souboje, ale navíc má vtipně udělaný action time battle, který má (na rozdíl od FF4 například) smysl! Kombinování skillů vašich hrdinů v čase - to je ono! K tomu si přidejte moc pěkný příběh, skvělou atmosféru, více konců hry a "New Game +" volbu po dohrání. Této hře není prostě co vytknout.

Rok 1999 a apokalypsa? Jo aha, jakože vyjde pokračování Chrono Triggeru...

OK, trochu kecám. Hra obsahuje určité prvky, které jsou občas trochu podezřele naivní, ale to je takový ten osud japonských her. Třeba na začátku hry se ocitenete ve vězení, kdy vám tam neznámý ctitel (tedy ctitelka) pošle uzlíček s nějakými věcmi. Stráže se ani neobtěžují balíček kontrolovat a ejhle, ony tam jsou všechny vaše zbraně. Je to naivní, je to pohádka. Ale je to moc dobrá pohádka, která si získá vaše srdce. Není to naivita, který by vás nasrala, je to milá nadsázka (třeba jako žabák v partě ;).

A nyní, když procházím města a lesy a jeskyně a cestuji časem, mám v sobě ten dětský pocit "to jsem si vždycky přál, po tom jsem toužil dlouhá léta", něco jako cukrová vata. Cítím v kostech, že tentokrát Chrono Trigger konečně pokořím. Mám radost z toho, jak postupuju ve hře a najednou si říkám: "Jé to je krása, tady jsem poprvé v životě". A za pár minut: "Ježiš, dyk jsem tady už byl, to znám, to jsem se dostal takhle daleko, jo?".


Někoho by ještě mohlo napadnout - když je Chrono Trigger tak fantastická hra, jak je možné, že nemá pokračování? To je velice dobrá otázka. Ve skutečnosti by ale měla spíš znít: Jak je možné, že Chrono Trigger má jenom jedno pokračování? V roce 1999 pro Playstation vychází hra Chrono Cross, kterou osobně považuji za vrchol PSX RPG, které s přehledem vítězí nad Final Fantasy. Škoda ale, že se Square asi bojí ohrozit hlavní franchise a na dalším Chrono Něco se nepracuje a asi pracovat nebude. Velká škoda.

Ať už Trigger nebo Cross - je to zážitek, vřele doporučuji všem na jakékoliv platformě.

Alespoň krátká pocta Chrono Crossu pár obrázky...





Ano, tohle všechno jede na PSX. Perfektní grafika, efekty, kouzla, atmosféra, příběh, nápady...