13. 11. 2008

Project Firestart

Naprostá klasika mezi osmibity.

Commodore 64 je dle statistik nejprodávanější počítač všech dob a není divu, že je k dispozici doslova tisíce her pro tento systém. Díky unikátnímu hardware a kvalitnímu marketingu se s touto mašinou setkal v osmdesátých letech snad každý. Paradoxně v Československu šlo o počítač "tak trochu v pozadí", všichni měli ZX nebo Didaktiky, dost často Atari, ale C64 relativně pomálu. Já osobně jsem se k němu dostal až kolem roku 1995, kdy jsem na něm zoufale pařil Elite (ta hudba!), Robin Hooda (ta hudba!), Last Ninja (ta hudba!) nebo třeba Bruce Lee (který nemá moc dobrou hudbu). Tak jako tak - kazet s hrami jsem moc neměl a nemohu tedy nějak hýřit znalostmi a historkami z natáčení - i když o Elite se dá vyprávět SKUTEČNĚ DLOUHO. Momentálně mám C64 ve sbírce i s disketovou mechanikou, ale nemám ho momentálně doma...

C64 LAN multiplayer... no proč ne ;).

C64 laptom - no teda!

C64 Guitar Hero - tady končí legrace!

Survival Horror je žánr počítačových her, který je charakteristický v několika bodech. Jednak je hráč v roli postavy, která je obvykle potravou pro nějaké lovce. Ti jsou obvykle mutanti, zombíci nebo vetřelci či duchové. Hráč se tedy hlavně skrývá, přímá konfrontace je vždy výzvou, v případě akčních her jsme navíc masírováni nedostatkem munice a samozřejmostí jsou hádanky adventurního rázu. Vlastně jde o akční či neakční adventury, které vyvolávají obavy o zdraví postavy v obvykle pěkném příběhu. Za jedny z nejvýraznějších zástupců žánrů můžeme jistě jmenovat Resident Evil, Silent Hill či Fatal Frame. Z historických pak jistě Alone in the Dark, Clock Tower nebo jednu z prvních pramáti žánru, již z roku 1989 pro NES - Sweet Home. Tam jsou poměrně viditelné kořeny žánru, i když jde přece jenom hlavně o japonské RPG.

Přitom v roce 1989 vznikla hra, která opravdu vypadá, jako Resident Evil na osmibitech. Má všechno, co má mít, příběh, napětí, skvělou grafiku, pohlcující atmosféru, hádanky a trochu té akce. Modří uhádli již dávno, hovořím o hře Project Firestart pro Commodore 64.

Aliens! Ne! Jiní vetřelci! Uááá!

Jak mi taková hra mohla uniknout? Celkem snadno. Má totiž celé čtyři diskety! Na první se navíc nachází jenom intro. A já měl v té aktivní době jen kazeťák. Takže tří disketový kolos - co se v něm skrývá?

Na téhle hře musím vyzdvihnout jednu věc. Když ji hraju, přestanu vnímat uplynulé roky. Grafika, ačkoliv je velice jednoduchá, je ze symbolického hlediska naprosto dostačující a ani v jednom případě nebudí takový ten úsměv na tváři, když se koukáte na tříbarevné sprity. Hra je pojatá vážně a sami autoři se ve své době vyjádřili, že se nesnažili udělat počítačovou hru, ale filmový horror. Podařilo se jim to. A to ne jenom ve srovnání s hrami té doby. To už sice jela Amiga na plné obrátky (škoda, že Project Firestart není právě na Amigu, bylo by to ještě lepší), ale osmibity neskomíraly - jenže ty střílečky a hopsačky, no jak to říct slušně. Project Firestart je vedle ostatních her své doby hrou pro dospělé či vyspělé hráče, to se musí nechat.

Násilí ve hrách? Ale kdeže! Jen prostě napsal DANGER vlastní rukou...

Bohužel, pořád je na hře vidět ten podpis osmdesátých let, kdy adventure hry byly převážně o bloudění. Vzpomínáte na Tír Na Nóg, Dun Darach, Marsport nebo Heavy on the Magick? Bez kreslení detailní mapy nemáte šanci. Ale ani s mapou hra nedostává valnou logiku. Musíte běhat a objevovat prostory. Přijdete do místnosti, vidíte, že se něco dá aktivovat - BUM - game over a všechno od začátku. Na mapě si uděláte křížek "tudy ne přátelé" a znova. Na nějaké passwordy nebo sejvování můžeme pohodlně zapomenout. Ale i když zrovna nenajdeme místo, jehož návštěva se rovná smrti, jsme nuceni probíhat dlouhé chodby, jezdit výtahy, překonávat překážky, abychom někde NĚCO udělali a šupali si to zpátky. Hra samotná je vlastně poměrně krátká, ale hodně rozvleklá. Project Firestart je zkrátka hra o zkoumání prostředí, které si jednou namemorizujete a pak hru dohrajete pokaždé bezchybně za deset minut. Byla taková doba, kdy objevování (dneska "bloudění") bylo samotnou herní náplní.


Ale rozhodně nechci vyznívat negativně! Naopak. Jakmile tento princip pochopíte (a jste vybavení funkcí savestate v emulátoru ;), je samotná hra opravdu skvělá. Příběh hry není komplikovaný - vy, jako specialista korporace se vydáváte na kosmickou stanici Prometheus, která se znenadání odmlčela. Bohužel, není možné si s sebou vzít obvyklou zbrojní výbavu, protože hrozba přetržení vnitřního pláště je velká - takže náš hlavní hrdina Jon (nemá kocoura jménem Garfield?) je vyzbrojen lehkou laserovou puškou a skafandrem - což je tak všechno. Brzy po navštívení odhalíme, že prakticky veškerou posádku zmasakrovala zvláštní rasa vetřelců s poměrně slušnou inteligencí, a jelikož v půlce hry přijdete o vlastní loď, jste v poměrně stresové situaci. Kde jsem takovýto příběh ale už slyšel? Hmm... Dead Space? Ano, dá se říci, že Project Firestarter po dějové stránce přesně kopíruje Dead Space.


Ale nejen po dějové. Samotná stanice Prometheus je rozdělena na několik palub a mnoho koridorů, přičemž navštívíme lékařské stanoviště, testovací plantáž na rajčata, velitelský můstek, strojovnu s motory... prostě jako v Dead Space. Až na to, že Dead Space vyšel nedávno a Firestarter před téměř dvaceti lety ;). Ale ne, nikoho neviním z plagiátorství, to je nesmysl, podobných příběhů je ve hrách celá řada a jde o zaběhnuté klišé, každopádně některé prvky mne překvapily, jak MOC jsou podobné Dead Space - no možná kdysi Project Firestarter hráli, nedivil bych se.

Zde se odehrává celá hra - v roce 2066.

Styl hry je jasný jak facka. Pobíháte po chodbách, kreslíte mapu (pečlivě!), až narazíte na nějakou specifickou lokaci. Zde se dá buď sebrat předmět (můžete nést jen dvě zbraně, ale pak neomezeně klíčů a drobností - žebřík s sebou netáhnete ovšem) nebo se podívat do terminálu a přečíst si emaily zesnulých, čímž se dozvídáme detailněji události, které předcházely současnému stavu (jako v Dead Space). Občas narazíme na nějaké super rozsekané těla, někdy ještě napůl živá (jako v Dead Space) - tato výrazná místa jsou podávaná formou extra animačky přes celou obrazovku. Obvykle se v tento okamžik také pěkně vyděsíte, neboť hra je převážně tichá - jen v těchto momentech se rozjede hudební motiv. Následuje obvykle bitka s vetřelci - nikterak těžká, když je nemáte za zády. Někdy je lepší vetřelcům utéct. Munice máme šeredně málo, jeden zásobník je asi na 30 střel - což na většinu vetřelců stačí, pokud nezmatkujete - naštěstí se dají sem tam najít zbrojní kabinet. Podobně to funguje i s léčením. Tento proces se opakuje asi tak desetkrát, až nakonec najdete vědecký zápisník a jeho obsah odvysíláte z komunikačního centra (jako v Dead Space) a aktivujete autodestrukci celé stanice. Během uniku se ale narodí Cthulhu (jak to nazvat jinak?), takže se nám situace začne krapet komplikovat.


Mezitím vším jsme konfrontování "Meanwhile" obrazovkami, takže se dozvídáme, co je to vlastně ten Project Firestarter, proč jsme postradatelní a proč musíme zhasnout světlo. Závěr hry je strhující útěk před nesmrtelným Cthulhu, rozsračkování stanice Prometheus a poslední konfrontace se zrádci, kteří vás tahali celou dobu za nos. Odměnou je téměř tříminutová "decentně animovaná" animačka, která je na poměry C64 opravdu unikátní a krásná, že člověk musí slzu zatlačit. (Ono vůbec veškeré "animace" jsou spíše sérií komixových políček ;).


Jestli jsem výše zmiňoval Dead Space, tak to nemělo být posměšné ani pro jednu hru. Naopak. Chci tím říct, že Project Firestart je plnohodnotným syrovým survival horrorem, který snese srovnání se špičkami modernějších her. Jistě, level design by si zasloužil přepracovat, story se dneska může zdát nedostatečná - ale všechno ostatní je naprosto nadčasově dobře zpracované. Interaktivní film v dobrém smyslu slova - to je Project Firestart. Napovídá tomu už jen ovládání. Paňácu ovládáte joystickem - převážně běháte doprava nebo doleva; pohyb nahoru či dolů pak aktivuje dveře, výtahy a podobně - pro samotnou hru to není problém navíc. Jediné tlačítko joysticku je samozřejmě FIRE, ale je to kontextové - stojíte-li u počítače, nabídne se vám pomocí FIRE číst emaily. Mezerníkem se přepínají zbraně. To je všechno. Bohatě to stačí a člověk se nezdržuje nějakými absurdními kombinacemi, které brzdí hru. Takže si pak každou obrazovku náležitě vychutnáte.

Grafika a animace - pokud se spokojíte s tím, že panáček z obrázků okolo se pohybuje asi jako perský princ - tak usoudíte sami, že statické (či jen částečně animované) doprovodné obrazovky jsou opravdu na výši. Přes prostou paletu barev a rozlišení hra obsahuje nezaměnitelný grafický styl, před kterým musím smeknout klobouk. Je to úplná paráda, co z toho vymačkali. Dokonce i scrolling je minimálně trhaný. Samozřejmě, že na Amize by se to vyjímalo ještě lépe (vedle her, jako Bratacass, by Firestart zazářil!), ale co naděláme. Hudby je málo, většinu hry je ticho, ale když zaskřípe, musíte se přebalit. Takže všechno funguje!

Game over.

Co říci závěrem? Project Firestart je typickou ukázkou nadčasových her z osmibitů. Téměř všechny hry té doby byly časem překonány a dneska se k nim velice těžko vrací. Dokonce i k této hře se člověk musí ze začátku trochu donutit, protože to bloudění je poněkud frustrující. Ale jakmile uděláte vstřícný krok vy, tak hra samotná vás ochromí. Ano, je to kopie filmu Alien, ano, je to klasický survival horror. Ale dáte-li tomu šanci, tak hra nezklame. Nabrousit tužky, připravit čtverečkované papíry a jedem!

Doporučuji emulátor CCS64 a hru samotnou si najdete třeba na C64.com (zkuste přímý link, 380 kB), detaily o hře na Lemon64 samozřejmě (BTW ve své době dostal Project Firestart 91%!).