1. 12. 2008

Advanced Civilization - Avalon Hill

Pojem "Civilizace" je mezi strategickými hrami respektovaný a to hlavně díky Sidu Meierovi, jehož počítačový epos přežil s drobným face liftem a hromadou vylepšení do dnešních dní. Ve stejný rok, ve kterém jsme proháněly první chariott unit po random generované zemi vydala firma Avalon Hill deskovou hru Advanced Civilization, která jest moderní strategickou deskovou hrou se špetkou náhody. To, co se nám nepodařilo na vranském deskohraní - a sice kontinuální pařba hry "Expanze" na mnoho hodin - se mi nakonec podařilo zažít díky Kvinovi u něj doma, kterémuž tímto vřele děkuji. A to nejen za hru, ale i za luxusní servis.

Omlouvám se předem za monotónnost fotek. Tohle je začátek hry. Půlka mapy je složená.

U hry se nás nakonec sešlo pět - já, Kvin, Flare, Lubo a Roman - všichni staří mládenci bez rodinných důvodů. Hra samotná je designovaná až pro osm hráčů, ale to už bude asi skutečný masakr, protože v pěti hráčích má smysl hrát na pouhé polovině mapy. I tak jde o jednu z největších her, co jsem kdy hrál, protože možnosti kombinatoriky jsou obrovské a díky praktické neexistenci náhody a začlenění hráčských úmluv ála Diplomacie se může jedna hra protáhnout na mnoho hodin. No za sebe asi tak řeknu, že hrát jsme začali v jedenáct dopoledne a hru jsme ukončili násilím asi v devět večer - a to jsme byli odhadem asi tak v polovině.


Princip hry je relativně jednoduchý, pravidel je mnoho, ale dají se zapamatovat. Rozhodně nejde o hru vhodnou pro milovníky Osadníků, ale pokud toužíte po něčem "ostřejším", tak by to mohla být dobrá volba. Základem hry je průběh tahu, který je rozdělen na 12 kroků. Většina kroků je ale poměrně krátkých, přesto rozmýšlení pohybu a třeba obchodování dokáže sežrat neskutečně mnoho času. Pozice na mapě totiž ovlivňuje vše.

Takhle vypadají vynálezy, je jich dost pro všechny. Z druhé strany je detailní popis.

Základní element pohybu je tedy nejdůležitější. První hraje ten, který má v daném kole nejvíce jednotek na mapě. Pak hráči následují dle počtu jednotek (v případě nerozhodných situací rozhoduje pevně daná tabulka, ale k těmto situacím dochází zřídka). Ten, kdo hraje poslední má tedy největší výhodu. Vidí, kdo se kam pohybuje, kde by chtěl založit město a může tomu snadno zabránit. Případně, pokud někdo na něj útočí, může jednoduše z boje utéct - vyhodnocení konfliktů je až po přesunu jednotek. Hráč, který tedy nejvíce produkuje jednotky je sice ve výhodě, že může postavit hodně měst, ale zároveň je nejvíce zranitelný.

Rozvinutá situace. Světle zelení rekové z Kréty obsazují Itálii.

Cíl hry je o splnění několika podmínek dané na "časomíře". Z doby kamenné se posuneme v okamžiku, kdy postavíme alespoň dvě města. Z doby bronzové tehdy, máme-li tři různé vynálezy a tak podobně. Obvykle je jádro hry ve stavění měst, těžení surovin a následném nákupu vynálezů. Navíc každý vynález dává slevu na další vynálezy podobného druhu - na to měl Kvin přehlednou tabulku v Excelu, protože počítat to ručně by se mi nechtělo.


Stavění měst není jen tak. Potřebujete na něj šest jednotek (jednotka je zde jediná univerzální, na celou hru máme 47 panáčků). Díky tomu, že každé kolo vám na políčku s existující jednotkou přibyde jedna resp. dvě další jednotky, může se zdát nastřádání šesti celkem triviální. Ve skutečnosti má každé políčko limit, kolik jednotek na něm může na konci tahu stát. Není tedy nezvyklé, že na jednom políčku může stát na konci jen jedna jednotka - typicky nějaké neúrodné oblasti na mapě. Vaším úkolem je tedy dopravit šest jednotek, založit město a pak vám nikdo neumře.


Pořád jednoduché? Přidejme si plavení se po mořích, vybírání daní, podpora měst, využívání bonusů z vynálezů a hlavně - hlavní jsou tady katastrofy. Totiž - čím více měst máte, tím lepší suroviny těžíte, ale zároveň tím větší katastrofy se vám mohou stát. Katastrofy jsou kartičky, které z lícové strany vypadají stejně, jako vytěžené materiály, takže se dají i prodat v obchodu. A tady je další zajímavé pravidlo - při obchodování se musí předat minimálně tři karty, nikdy ne méně. A z těchto tří karet musíte vždy dvě přiznat a jednu vždy utajit. Tohle je neuvěřitelně vtipný element, kdy naslibujete někomu dvě karty zlata a "jednu tajnou" (což je povinné) a kupující si musí rozmyslet, jestli to má smysl, protože co kdyby tam byla karta katastrofy "záplavy" a on má zrovna tři města v záplavových oblastech...

Zde se symbolizuje pokrok národů a těží suroviny.

Suma sumárum - některá pravidla nejsou extra realistická, případně mají vlastní logiku, ale když to přijmete, je to perfektně vyvážená hra. Navíc je zde takový ten princip hry, kdy není možné vyhrát hrubou silou. Ten kdo útočí, byť s rozmyslem, bude nakonec vždycky bit. To je nosná myšlenka hry. A i když se může zdát, že bojem v rámci jednoho kola získáte pomyslnou převahu, následky svého činu pocítil o tah nebo dva později tím, že přišel o polovinu území. Stejně tak se nám stalo, že Lubo neustále útočil na všechny strany a nic mu to nepřineslo, absolutně nic. Zatímco on desítky minut vymýšlel formace v Itálii, obránci jen krčili rameny. Sice přišli o pár jednotek, ale to jim dalo paradoxně v dalším tahu výhodnější pozici v pořadí hráčů - měli nejméně jednotek, táhli poslední a v pohodě si zabrali jinou pozici a založili město. Jen výjimečně byl jediným východiskem přímý boj a i tak se muselo počítat s budoucími ztrátami.


Na hře se mi rovněž líbí, že se na ní nedá moc podvádět. Většina věcí se dá díky jednoduché matematice vydedukovat, není tedy problém zrekonstruovat stav na začátku tahu, co se stavu a pozice jednotek týče. Atmosféra hry je opravdu dobrá, ze začátku máte ten pocit chromého kmene, který se opravdu rychle vybuduje ve velkou civilizaci s mnoha vynálezy. Nejde ale o dobu nějak novou, demokraci, teologie a podobné vynálezy jsou vrcholem hry, nečekejte letadla či návštěvy vesmírů. Stejně tak se abstraktní hra vyvarovala rušivých elementů ve formě nesmyslů a náhody (ta hraje minimální roli při těžení surovin resp. katastrof), čímž získala na ceně.


Celkově bych hru přirovnal tak trochu ke hře Puerto Rico, jenom je o málo složitější a vyžaduje více času a větší partu. Pokud vás hra zaujala, můžete si nejprve vyzkoušet její počítačovou variantu (dal bych přednost flashové variantě, kdyby byla). Já osobně jsem opravdu nadšený a vlilo mi to do žil chuť dodělat svoje deskové Hvězdné Války.

Poslední fáze hry. Moje jediné dva vynálezy s skromně krčí vpředu.