16. 12. 2008

Prince of Persia - "nextgen" je tady

Po několika nátlacích jsem si nainstaloval "nového prince", abych se na vlastní oči přesvědčil, jak je to s tou obtížností a hrou vůbec. Rád bych touto cestou poděkoval Ubisoftu, že hru nechrání žádným způsobem a že tedy není potřeba žádného cracku. Mohl jsem si tak bez překážek ochutnat "demoverzi" a rozhodnout se, zda-li si produkt koupím (nebo za jakou cenu).

Image nového prince se mi zamlouvá mnohem více, v jistém smyslu jde o morální návrat ke kořenům tradice.

Prince of Persia patří morálně skutečně mezi nejjednodušší hry na světě. Jejím jádrem je skákání po plošinkách, kdy velice rychle odhalíte, že jde o správné mačkání správného tlačítka (ze tří) s poměrně velkou tolerancí. Při běhu po stěnách obvykle není potřeba ani držet směr pohybu, vše se děje automaticky a tak jen střídáte klávesy pro skok, magii a grip. Kombinace se postupně prodlužují a jsou prokládány sklouzáváním a podobně. Je to velice jednoduché, ale vcelku na tom nevidím nic špatného.


Ona instatní záchrana mi přijde ale opravdu trochu proti srsti. V zásadě jde o velice pečlivý a permanentní QuickSave - QuickLoad. Když teda nějakou výše popsanou pasáž zkazíte, ocitáte se na začátku plošinky, kde startuje tato pasáž. Pasáže jsou ovšem velice krátké, takže mi takto četný quicksave přijde trochu proti srsti, nevidím v tom nijakou penalizaci, motivaci hrát lépe. Ono samotný princip toho, že princ fyzicky nezemře, bourá jakési nepsané pravidlo ve hrách. Ne snad, že by mi pohled na mrtvolu hlavního hrdiny přinesl emoční záchvat smutku, ale určité pohnutí v srdci to přinese. Oproti tomu pohled na ruce spasitelkyně, která našeho milého prince na poslední chvíli vždy zachrání, je spíše rozlaďující. V tomto bodě bych uvítal, aby byly checkpointy méně časté, abych cítil, že se musím trochu víc snažit. Nebylo by od věci také zavést omezený počet instantních záchran, případně stanovit časový limit mezi záchranami (který by byl poměrně blahosklonný, ale v případě určitých událostí bychom byli limitování i obecným časovým limitem a tím zvýšit adrenalin). Tohle všechno jsem ale čekal a nemýlil jsem se - je to opravdu incredible easy.

Souboje jsou pěkné na pohled, ale zoufale repetetivní a lehké.

Opravdovou facku dostaly až teprve souboje. Ty jsou poměrně řídké a mohly být zpracovány s větší láskou, ale jádro jejich problému je, že i výše popsaný princip zjednodušení je zde ještě více dotažený ad absurdum. Totiž - očekával bych, že nebude-li se princovi v souboji dařit, zachrání ho sličná kráska magií a dojde k restartu souboje - tedy stejně, jak je to v případě návratu na poslední plošinku. Prince of Persia jde v tomto smyslu ještě dál - pokud jste svému nepříteli ubrali nějaké zdravíčko, obnoví se mu asi 10% z něho - tedy nedojde k plnému navýšení, abychom souboj absolvovali celý, ale jen k drobnému nárůstu. Tohle mi přijde, jako blbost. Chápu, že jde o hru pro casual hráče, co se neradi rozčilují (pokud to u této hry vůbec jde a nejste já), ale tohle JE PROSTĚ MOC. Moc velký krok ne zpět, ne stranou, ale ÚPLNĚ MIMO. Prince of Persia prostě nezná pojem "penalizace hráče za špatné hraní". Ba co víc, Prince of Persia neumožňuje chybu vůbec udělat. Můžeme sledovat, jak je stokrát za sebou zachráněný "na poslední chvíli", naše sličná čarodějka je nevyčerpatelná (člověka napadne, proč je vlastně potřeba princ, zvládla by to v pohodě celé sama), což hru sráží téměř do samoherních automatů. A to je škoda. Uznávám, že jde čistě o pocitovou rovinu, protože kombinace quicksave/quickload v jiných hrách dělá prakticky to samé, ale u hopsaček jsou (různě vzdálené) checkpointy standard. Když si představím třeba Little Big Planet (které je mnohem těžší, než nový princ) s tímhle systémem, tak mi je blbě.

Ano, Elika je pěkná ženská. O jejích hadrech se secesními motivy uvažuji, jako vhodném dárku pro mou ženu.

Naštěstí soubojů není mnoho (no, teoreticky by tam nemusely ani být, ale to by hra byla ještě kratší), takže to není zas nějaký zásadný problém (u hry typu God of War by to byl průser), ale pořád mi přijde přitažené za vlasy, že většinu nepřátel stačí dostat k okraji plošiny a ta po libovolném útoku automaticky spadne, bez ohledu na zdravíčko. Tím se hra urychluje...

Hra navíc obecně trpí docela silnou repetivností. Gamedesignových prvků je poměrně málo a po dvou hodinách hraní se opakují více, než je zdrávo. Ono samotné projití levelu a vykydlení bosse není zrovna záležitostí nejdelší, jde zhruba o 15 minut (což při počtu levelů cca 20 dává dohromady neveselou sumičku 5 hodin na celou hru). Ovšem autoři vás donutí projít level vícekrát za sebou a prozkoumat všechny kouty tím, že po zabití bosse musíte sesbírat objevšivší se hvězdičky, což znamená dokola procházet level, dokud je nevysbíráte pokud možno všechny. Ono ze začátku hry se zdá, že stačí posbírat jen ty hvězdičky, které potkáte cestou "tak jako tak", ale po odemčení třetí síly (tj. 75% hry) se ukázalo, že je potřeba posbírat cca 65% všech hvězdiček a předpokládám, že jak tomu u hopsaček bývá, bude nutné k dosažení "opravdového" konce hry mít 100% hvězd. A to je docela dost opruzácké natahování herní doby.

Lehkost běhání po skalách není realistická, ale velice dobře se na ni kouká ;).

Také můžeme rovnou zapomenou na nějaké vlastní akrobatické kreace. Drtivá většina prvků levelu je postavená tak, že mají jen jedno unikátní řešení a nejde je projít jinak. Na jednu stranu je to dobře, protože prvky levelu jsou navržené opravdu šíleně (v dobrém smyslu slova), ale na pohyb stačí tři klávesy (tj. skok, přichycení a doublejump) a projdete všechno. Na stranu druhou je to škoda, protože i třeba takový Assasin's Creed dával hráči k dispozici rozlehlejší svět a pocit té svobody pohybu byl alespoň po nějakou dobu úžasný. Tady je člověk trochu svázaný, ale zase se nemusí jen držet tři klávesy najednou a "ono to běhá samo". Časování triků, ačkoliv je tolerantní, hraje v novém princovi hlavní roli.

Hra má ale rozhodně i své klady, nechci ji hanět z principu. Na jednu stranu si umím představit, že ta samá hra bez sličné čarodějky by odpovídala "normálním" hrám. Sem tam checkpoint a hotovka - "normální hra". Ale rozhodně musím říct na plnou hubu, že na tuhle hru by se měl kouknout snad každý, protože prostě vypadá fantasticky. Grafika a animace jsou opravdovým uměleckým skvostem, dobře se na to kouká a jelikož "během hraní máte čas", tak si hru opticky opravdu vychutnáte. Level design je dobře udělaný, sice z hlediska "opravdovosti" naprosto ujetý (pod pojmem "město" si představím něco jiného, než hromadu sloupů náhodně propojených trámy a plošinkami), ale z hlediska hry mu není co vytýkat. Škoda jen, že těch dvacet levelů je co do "kilometrů čtverečních" vlastně poměrně malou záležitostí, ale zase se každých 15 minut kocháte jiným designem, o vtipném prolínání levelů nemluvě.

Atmosféra hry je dobrá, příběh prostý a předvidatelný, ale určitě ne nějak špatný. Jeho dobré dávkování, nenásilné vtáhnutí do děje a překvapivě vtipné dialogy (tohle jsem třeba od hry nečekal - neválím se smíchy, ale úsměv mám na tváři po většinu času) s minimem pubertálních úletů - ano, takto nějak by měla být zpracovaná hopsačka. Fakt je, že se hlavní hrdina podobá spíše Alladinovi, ale není to na škodu, jeho "emo" pojmutí minulách dílů mi opravdu nesedlo.

Také kamera, tolik důležitá u third person hopsaček, je zde zpracovaná povětšinou dobře. Je toho docíleno trikem, že v kritických pasážích se automaticky srovná tak, abyste vždy viděli blížící se plošinu či důležitý prvek levelu - a teprve pak se můžete rozhlížet sami myší. Možná právě proto se divím, že je hra tak zjednodušená, když samo o sobě se to hraje tak pohodlně - udělat tam blbost lze spíš omylem. Rovněž systém kombíček při soubojích je dobře udělaný, klidně bych uvítal komplikovanější, ale i takto to stačí k mé spokojenosti.

Celkově? Nevím. Jsem rozčarovaný. Hra je to pěkná, ale její náplň je dost chudá a při hraní nemám pocit, že hraju něco "normálního", neřkuli "pořádného". Opakující se levely a souboje hru uvrhnou někde v polovině do stereotypu. Osobně jsem odemknul za šest hodin 16 z 20ti levelů a musím říct, že další motivaci prostě nemám. Je to škoda. Princ přináší v jistém smyslu "další generaci" zjednodušování her, ale alespoň tak činí elegantně, převážně vkusně a s dobrou prezentací. Hře bych dal 6/10, jako lehký nadprůměr (a to jen díky grafice) resp. 400 Kč.