29. 12. 2008

Symphony Shades


Po nezapomenutelném zážitku z pražského Rudolfina, kde jsem nejen poprvé slyšel naživo orchestr, ale také jsem poprvé naživo slyšel hudbu z her v podání orchestru, jsem se stal téměř závislý na tomto druhu hudby. Takže když jsem viděl nabídku CD "Symphonic Shades (Huelsbeck in Concert) - collectors edition limited to 1000 copies", neváhal jsem a okamžitě zakoupil. Až později jsem zjistil, že koncert dirigoval Arnold Roth, vůdčí osobnost Play Symphony - a hostující bubeník (perkusionista?) Rony Barrak je také přítomen. A jako bonus - FILMharmonic Chor Prag. Samé dobré zprávy.

Výčet skladeb pokrývá hlavní proud tvorby Chrise Huelsbecka, kterého všichni známe jako "dvorního skladatele hudby na Amize", ale také z C64. Není divu, že se dočkal i odezvy mimo počítačový svět a to mnoha variantami své práce od metalové po klasickou. A právě Symphonic Shades je celé jenom o tom. Když si člověk ví, jak Play Symphony hrají třeba hlavní Mario 1-1 hudbu, tak je jasné, že jsem se na výsledek Huelsbecka v orchestru velice těšil.

K mému velkému překvapení album dopadlo přesně naopak, než jsem čekal. Skladby, na které jsem se nejvíce těšil jsou na můj vkus prostě divné. Nejsou to "ony" skladby, třeba hlavní motiv Turricana 2 se v devítiminutové téměř kakofonii ztrácí, krom toho, že je tam asi třikrát. Stejně tak bombastický Turrican 3 je celý hraný pouze na piáno a během pěti minut se asi osmkrát změní mutace hlavního motivu - což prostě nechápu.

Naopak skladby, které si na Amize nevybavuji nijak výrazně (X-Out, Jim Power) dopadly skvěle, což jsem prostě nečekal - a skladby, které neznám, jsem si okamžitě zamiloval. Hned Jim Power je hraný neskutečným nábojem epického dobrodružství, které bych vsadil do filmu ála Barbar Conan. A třeba skladba Karawane der Elefanten je prostě Conan jako vyšitý, nemůžu si pomoci. Akurát netuším, z jaké to má být hry, pokud vůbec. Ale je parádní.

Rony Barrak (opět na meskalinu) má perfektní sólo, které plynule přejde do hudby ze hry Tunnel B1 (což je mimochodem neprávem zapomenutá hra, vyšla i pro PC, ale na PSX měla grády!).

Nejlepší skladbou se ale stala z mého hlediska určitě Apidya 2. Neskutečný nářez po stránce hudební i chorálové - lahůdka plná překvapení. Tam mne dostává nejvíc.

Celé album navíc "trpí" tím, že jeden poslech zdaleka nestačí a teprve po deseti (či více) opakováních záčínám jednotlivé skladby vnímat jinak. Dokonce jakoby odpouštím "pouhé piáno" z Turricana 3. Začalo se mi docela líbit. A i ostatní skladby znějí lépe.

Takže jediný problém je opravdu ta Turrican2kakofonie. Tu jim neodpustím. Už aby přišlo DVD s Play koncertem, tam ho hráli perfektně.

Hodnocení hudebního dřeva: 7/10


P.S.: Immortal 1-3 objednáno.