13. 1. 2009

Moon


Zřetelně si pamatuji, když se před pěti lety objevily první informace o Nintendu DS. Z papírového hlediska šlo o výkon, který by se dal opticky přirovnat prvnímu Playstation. To byla velice dobrá zpráva, nakonec se ukázalo, že konzole má dva displaye a navíc jeden dotykový - no byla to bomba.

Zřetelně si pamatuji, když se před třemi lety objevily první informace o Nintendu Wii. Z papírového hlediska šlo o výkon přesahující dvojnásobek výkonu GameCube, což k přihlédnutí k tomu, že GC je konzole ve své generaci velice silná, znělo slibně. Navíc se ukázalo, že ovládání bude čistě na bázi pohybu (což měla být původně periferie pro GameCube právě) - no byla to bomba.

Pak ale přišlo SONY se svou Playstation 3 a hlavně s konkurenčním PSP. Nejdnou se ukázalo, že papírové hodnoty jsou "o něčem poněkud jiném". Stal jsem se postupem času majitelem všech konzolí a jedna věc je jasná. Jen zlomek her využívá naplno možnosti jakékoliv konzole tak, aniž bychom se museli stydět. V případě PS3 tady máme třeba Metal Gear Solid 4, v případě Wii tady máme Super Mario Galaxy, v případě PSP tady máme... třeba Burnouty. V případě DS jsme na tom ale nejhůře.

Jistě, hry jako Mario Kart, Metroid Prime Hunters, 007 nebo Phantom Hourglass jsou výmluvným příkladem, jak lze s výkonem menším, než malým, vyčarovat neuvěřitelné kreace, ale člověk si pořád říká - v té záplavě technologicky průměrných kusů by to chtělo něco, co by nám vyrazilo dech. A stalo se. Vyšla hra Dementium: The Ward, která neopakovatelným způsobem vytvořila horrorovou atmosféru ála Silent Hill ve formě FPS hry na DSku způsobem, který jsme nemohli nikde jinde vidět. A navíc to byla velice slušná hra.


Dementium se tak dočkalo příznivého přijetí, z čehož vyplynuly práce na jakémsi duchovním sequelu - Project M. Ten se nakonec přejmenoval na prosté "Moon" a s tímto progresivním názvem navštívil naše přenosné miláčky. Včera jsem se mu asi tři hodiny pověnoval. A musím říct - klobouk dolů.


V současné době jsme doslova zaplaveni nejrůznějšími střílečkami z pohledu očí hlavního hrdiny, že je velice obtížné stvořit a následně vybrat něco, co vyčnívá nad bahno průměru. Je proto nesmysl stavět vedle sebe například Half-Life, Quake nebo Crysis a zmiňovaný Moon, to je nesmysl, Moon by pohořel na všech frontách. Avšak v rámci platformy se dostáváme do trochu jiného prostoru. Přece jenom - do kapsy si s sebou vezmeme tak maximálně prvního Quaka na nějakém výkonnějším PDA (Quake konec konců jede slušně i na DSku, s dvojkou je to horší), takže Doomovky na DS a potažmo PSP mají vlastní měřítka.


PSP bych ale rovnou vystřihnul, je jen málo FPS her, které stojí za něco a dají se hrát. Oproti tomu DS disponuje masakrální výhodou ve formě touchscreenu, čímž se gameplay velice blíží klasickému hraní na klávesnici a myši. Je to asi ten důvod, proč jsou na DSku hratelné i věci typu Call of Duty nebo Brohers in Arms, zatímco na jiných platformách záleží na osobním stupni šílenství - u DSka mají tyto hry jakési kouzlo, fascinaci tím, že hraju na přenosné konzoli podobným stylem, jako na "normálním počítači".


Co dělá Moon na platformě DS tak výjimečným? Rozhodně je to grafika, atmosféra, příběh a level design.


Grafika jede na stejném enginu, jako výše zmíněná Dementia, avšak již nejsme omezeni výhledem na tři metry. Naopak - většina map, na které jsem zatím narazil, jsou celkem velké a rozlehlé, plné různých objektů, takže nepůsobí po většinu času fádně. Dokonce i interiéry, které jsem čekal strohé a bez nápadu, se snaží vypadat dobře - nejrůznější hrátky se světlem (dokonce máme k dispozici efekt "wannabee HDR", který je milý, i když v prvé řadě úsměvný). Je ale fakt, že barevná paleta osciluje mezi pastelovou až přepálenou, což se mi moc nelíbí, dávám přednost strohým a jasným barvám třeba Metroida (což je technologicky asi pořád vrchol FPS na DS), ale celkově - takhle rychlou (údajně 60 fps) grafiku v takovéto kvalitě - to musíte smeknout. A to jsem nezmínil animace panáků, nepřátel a jejich design, který je na úrovni.


Atmosféra hry je navíc vybičovaná díky příběhu, který je velice prostý, ale podávaný ladně a bez přetvářky. Při průzkumech na Měsíci vědci narazili na divný útvar, objevují podzemní komplexy a zbytky obyvatel - a tak dále, ale nejrůznější animace, kterými je hra prošpikována, ve vás vzbuzují pocit, že jde o něco výjimečného. Dialogy mezi postavami skrz vysílačku jsou napsané s citem, nijak komplikované, ale čtivé - prostě v téhle hře je snoubený jakýsi ideál přenosné hry s pocitem výjimečnosti. Chvílemi horrorový nádech hry lze přirovnat jedině k Dementii a je to dobrý prvek.


Nejvíce mne ale překvapil poměrně komplikovaný level design. Ruku na srdce - není zrovna moc realistický, ale má vnitřní logiku a nejvíce mi připomíná kombinaci Metroida a Zeldy. Někam dojdeme, je tam boss, získáme klíč nebo nějaký objekt - a tím se dojstaneme do další čássti bludiště. Dost často jsem musel využívat nebojového robota na dálkové ovládání (nejvíce mi připomínal robůtka Zeeo ze Star Wars Lethal Aliance - ale v Moon je lépe udělaný). Díky skvělému a vhodně citlivému ovládání budeme strafovat okolo mutantů a létajících střílen v neustále pestré grafice a prostředí. Tahle hra prostě dobře pobaví.


Na druhou stranu - neumím si úplně představit, že bych tuto hru hrál podruhé (třeba na vyšší obtížnost) a také jsem si všiml, že hra občas trpí nepříjemnými bugy, jako mizení nepřátel v podlaze a podobně, ale zase nejde o nic dramatického. Možná bych uvítal častější checkpointy, ani ne tak kvůli obtížnosti, jako kvůli "blbnutí", kdy si chci něco jen zkusit.

Moon je skutečně výjimečná hra, k i když ve své kategorii není nejoriginálnější. Je ale hratelný, poutavý a má odpovídající technické zpracování, takže palec nahoru. Teď zbývá jen počkat, s čím se vytasí C.O.R.E. - což má být (podobně jako Moon) "Conduit pro DS".