26. 1. 2009

Star Trek - TNG - Final Unity

Když jsem si před krátkým časem poplakal nad hrami, které mi unikly z důvodu "prosté nedostupnosti", vynechal jsem určitě hodně her ze stejné kategorie. Některé padly v komentářích a hned za sebe prásknu - Star Trek - The Next Generation - Final Unity. To je hra, která se mi ve Score moc líbila, ale nikdy jsem se k ní nedostal. K mému velkému překvapení ji pro mne vyhrabal kamarád, takže jsem si o víkendu udělal čas a do hry se pustil. Začal jsem hrát v sobotu dopoledne asi v deset a s drobnými přestávkami jsem skončil v neděli ve tři ráno. A to odhaduji, že jsem někde mezi polovinou a třemi čtvrtinami hry. Nářez teda jako povidám!


Nejsem Trekkie, rozhodě patřím mezi Star Wars fandy. Ale odkaz Star Treku je velký a určité prvky mám docela rád. Rozhodně mezi ně patří William Shatner, jako průkopník seriálu, ale nejraději mám první celovečerní filmy, které svou kvalitou řadím mezi špičku scifi (zejména úplně první film s "Vídžrem"). No a samozřejmě Next Generation, v (holém) čele s Patrickem Stewartem. Tento nesmírně charismatický kapitán s nesmírně charismatickou posádkou mi asi říká nejvíce. Ale stejně tak se nebráním Deep Space 9 nebo Voyager.

Hry na motivy Star Treku jsou na tom podobně, jako hry na motivy Star Wars. Je jich hodně špatných, ale také hodně dobrých, určitě i proto, že jako fenomén byly hry svěřovány inteligentním tvůrcům s adekvátním rozpočtem. Ovšem oba světy se z herního hlediska liší hlavně kvalitativně. Zatímco Jedi Knight je jedna z nejlepších FPS všech dob, to samé v Treku se nepovedlo skoro vůbec - mám na mysli Elite Force. To samé platí pro strategie, pseudovýukové interaktivní hry, simlulátory... tam, kde svět Star Wars (více méně) exceluje, tam kope Star Trek (více více) druhou ligu. Ale je tady jedna výjimka, kde svět Star Treku ve smyslu her odsouvá Star Wars na vedlejší kolej. A tou jsou adventury. Nepočítaje Yoda Stories, Star Wars zcela chybí nějaké klasické adventury. Z hlediska logiky by se mohlo zdát, že svět Star Treku nabídne tituly nevalné nebo pochybné kvality, ale tady je právě výjimka potvrzující pravidlo. Adventury ze světa Star Treku patří mezi lepší, ne-li nejlepší vůbec - i když jsou poněkud neprávem často zapomenuty.

Klasická hra. Trochu nadsazená, téměř komixová grafika hře velice sluší.

Jako první musím jmenovat dvojici her Star Trek: 25th Anniversary (DOS, Amiga, Mac) a Judgement Rites (DOS). Obě hry mají stejný engine a založily unikátní styl mixu adventury a zjednodušeného vesmírného simulátoru. První jmenovaný má podle mne lépe zpracovanou adventurní část, ale za to v Judgement Rites je možné vypnout místy otravné akční sekvence, takže se hra dá hrát plynuleji. Každopádně obojí jsou celkem těžké hry, ale zároveň zapomenuté, což je velká škoda. Na druhou stranu ale nebudu doporučovat hraní těchto dvou, protože tady máme něco lepšího, co koncept i zpracování dotáhlo mnohem dále. Řeč je samozřejmě o Final Unity.

Judgement Rites měly vylepšenou grafiku (256 barev), ale v zásadě jsou obě hry opticky k nerozeznání - dokud nedojde k podobné explozi.

Až si hru seženete, zapomeňte na interní DOSový instalátor. Místo toho zkopírujte obsah CD kamkoli na disk, do stejného adresáře rozbalte soubor STTNGINS.ZIP (na CD) a STTNG.INI soubor modifikujte tak, aby jeho obsah odpovídal tomuto:

; Star Trek: The Next Generation, IBM Version.
Audio=SB8
Port=0x220
IRQ=0x7
DMA=0x1
Video=HI16
Sound=ON
Music=ON
Voices=ON
Movies=ON
Advice=0x1
VolMusic=0x7fff
VolSound=0x7fff
Dialogs=ON
Scale=ON
DPixel=ON
Path=.\
CD=.\
UniVESA=OFF

Tohle všechno pusťte v DOSboxu (doporučuji ještě frontend DOG, kde vypněte EMS a upravte si rozlišení, jakož i rychlost myši na minimálně 250% - důležité, ale k tomu se ještě vrátím) a můžeme se do toho pustit. Nejlepší Star Trek adventura na vás jen čeká!

Final Unity je poctivě udělanou hrou, která na jednu stranu vzdává hold slavnému seriálu, ale na stranu druhou si razí vlastní, originální a neopakovatelnou cestu, díky čemuž se stává naprosto povinnou součástí Star Trek univerza, kterou by měli znát nejen Trekkies, ale také ostatní fandové adventur. Hra totiž přesně odpovídá dějem, atmosférou a hodnotou do linie seriálu - či spíše filmů (Star Trek: Generations mají jeden společný prvek, který byl poprvé zmíněn v této hře).

Final Unity je pojatá vážně, takže i grafika, byť ručně kreslená, se snaží zachovat fotorealistický dojem.

Začíná to už zpracováním. Naprosto geniální dabing, který až na několik temných výjimek s přehledem válcuje všechno, co jste kdy slyšeli v počítačových hrách. Originální herci namluvili každičkou blbost i nesmysl. Umocněno je to faktem, že obvykle neovládáte jednu, ale rovnou čtyři postavy, kdy každá může mít na tu samou věc jiný názor, takže jakýkoliv předmět nebo dialogová situace má vždy cca desítku variant podle toho, koho zrovna máte v partě. A jelikož dabing by nebyl nic platný, kdyby napsané texty nestály za to - stalo se! Už hodně dlouho jsem neviděl takto poctivě napsané texty! Nejen, že odpovídají věrností předloze, ale mají hlavu a patu, jsou bohaté a úplně z toho mám pocit, jakoby to podporovalo roleplaying (což je jen pocit z textů, ne herní styl). Vzhledem k tomu, že ve hře tvoří konverzace nebo monology zásadní část hry, je nutné konstatovat, že Final Unity disponuje nejlepším zpracováním textů, jaké jsem kdy v adventurách viděl (což je maličko nefér, protože na téhle hře spolupracovali "opravdoví" scénáristé). Takový ten pocit, že (si dobře) hrajete (dobrý) film - to ve Final Unity naprosto je!

Jeden z mnoha dialogů, který si pomáhá fotografiemi.

Ruku v ruce jde samozřejmě příběh, který je motivací k vašemu pachtění a vychutnávání dialogů. Ten je po vzoru seriálu akorát tak komplikovaný, aby zaujal, ale zároveň dost přehledný na to, aby si udržel pozornost po celou dobu. Pokud jste Star Trek někdy trochu sledovali a víte, co je to "Romulan", tak vás příběh Final Unity naprosto pohltí. Začíná to běžnou patrolou v neutrální zóně, kde narazíme na uprchlíky Garidianské velmoci. Ta rozděluje své obyvatele do dvou kast - plebejce a patricie - na základě čtyř svitků sepsaných Zakladatelem. Uprchlíci jsou stíháni za zločiny proti patricijům, protože se snaží dokázat, že existuje pátý svitek, garantující práva i plebejcům. Kapitán Pickard se rozhodne jim poskytnou politický azyl. Následuje série menších misí, hledání ztracené bioložky, pašování nedovolených tvorů a vyjednávání s prohnanými ferengijskými obchodníky, které postupně vedou k odhalení záhadné a již neexistující rasy Chodak. V ten okamžik se přihlásí o slovo uprchlíci, kteří tvrdí, že jejich Zakladatel, autor pěti svitků, podle legendy mohl pocházet z rasy Chodak. Následuje archeologický výzkum posledních zbylých stop po starobylé rase, které postupně vede nejen k nalezení pátého svitku, ale také něčeho mnohem většího. Do toho všeho jsou na pozadí Romulané, pochopitelně, kteří se chovají dost nelogicky a podezřele - útočí, ale z boje v zápětí prchají, jakoby chtěli odvést pozornost, ale od čeho vlastně? Inu, to si budete muset zahrát tuto hru.


Hudba je ve hře pouze MIDI, což je možná škoda, ale pořád je v ní poznat to, co je důležité. Stejně tak grafice se podařilo příliš nezestárnout. Hra má celkem cca 700 MB a drtivá většina jsou namluvené dialogy. Jelikož jde o DOSovou hru, je jasné, že SVGA ve 256ti barvách je to, co můžeme očekávat. Je to možná škoda, protože počkat jeden rok a udělat to v 800x600 / Truecolor by si hra zasloužila. Díky kombinaci fotografií s ručně malovanými backgroundy však hra na monitoru čaruje neobvyklou atmosféru. Na grafiku si nakonec rychle zvyknete a začne vám připadat dobrá až skvělá. Ona taky hra je z roku 1995! Stejně tak animace postav je dost zastaralá, dokonce bych řekl pod úrovní klasik, jako Fate of Atlantis, ale není to rušivé, to zase rozhodně ne. Také trochu blbě z dnešního hlediska působí renderované animačky v nízkém rozlišení... ale není jich zas moc a spíše ilustrují, účel plní dobře. Důležité je, že grafika podporuje klasickou Star Trek atmosféru, což poznáme nejen na samotné Enterprise, ale naštěstí i mimo ni.


Když jsem se ale zmínil o vlajkové lodi flotily - ta je opět použita nejen na okrasu, ale také k praktickému použití. Totiž krom základních prostor, jako je můstek, holografická paluba nebo transportní místnost, máme k dispozici tři panely na ovládání samotné lodi. Jde o navigaci, strojovnu a bojovou obrazovku. Přitom navigaci je v manuálu o celkovém počtu stránek 51 věnováno 8 stran, strojovně 7 a bojovému režimu dokonce 14 stran! Nejde tedy jen o nějaké vedlejší, doplňkové funkce, ale o část hry, která vyplní až třetinu času. Nutno říci, což je ovšem bod k dobru, že první dvě funkce je lepší nechat šéfovat svými zástupci - protože nejsou příliš zábavné na to, o jak komplikované věci jde. To ale úplně neplatí pro souboje, které mne dostaly na kolena. Loď můžeme ovládat přímo na numerické klávesnici, máme k dispozici desítky bojových taktik a mnoho různých triků, rozmístěných na desítkách tlačítek a menu. I zde je možné povolat pomocníka, který většinu udělá za nás, ale i když je 3D grafika celkem sporá (minimum pro hru je Pentium 90), několik bitev jsem si opravdu užil.

Pátý svitek! Copak v něm asi je?

To ale neznamená, že další prvky jsou zbytečné. Po bitvách chvíli trvá, než se loď opraví. Rychlost oprav můžeme manuálně zrychlit tím, že vhodně rozmístíme jednotlivé zdroje lodi, protože automatický pomocník dělá vše na jistotu, ale pomalu. Stejně tak je v těchto okamžicích lepší zcela vypnout motory a nehýbat se - což děláme v navigačním panelu. A v něm si navíc můžeme zkoumat obrovský vesmír, studovat jeho politické rozčlenění a hledat planety s atmosférou zcela mimo děj hry. To jsem měl potom chvílemi pocit, že hraju adventurního Frontiera. Na planetách sice není možné přistávat, ale hloubka detailu v tomto ohledu je opravdu úctyhodná. Stejně tak je možné (a v určité fázi hry i vhodné) procházet si detailní počítačovou databázi se stovky hesly a dozvědět se tak něco víc o věcech, který běžný člověk nemusí o Star Treku vědět.


A tohle všechno dohromady prostě tvoří unikátní atmosféru poctivého Star Trek seriálu, který je ovšem plně interaktivní ve vaší režii, což je naprosto skvělé. Zatím co na můstku hrajeme prakticky za Pickarda, "venku" máme partu námi vybraných lidiček z posádky a oddáváme se poctivému adventurnímu řádění, protože hra nám nedá určitě nic zadarmo. Na jednu stranu tady je určitá forma nápovědy (je možné vést rozhovory mezi členy posádky a z nich usoudit, na co se soustředit), ale některé logické hádanky jsou vysloveně tuhé. Duch hry je až téměř realistický. Při sbírání vzorků je nutné analyzovat jeden po druhém jedenáct exemplářů. I když hra rozhodně není mutací na hru o slepičce a kohoutkovi, nejrůznější vesmírné protokoly Federace vyžadují, abychom některé kroky dělali prakticky zbytečně jenom proto, "že se to musí". Můžeme nastavovat sílu paprsku fázerů od omráčení po zabití. Na všechno musíme používat trikodér, protože normálním pohledem odhalíme velice málo. A hladina detailů, kdy je vhodné až nutné na jisté mise brát jisté členy posádky, kdy je nutné rozhovory vést jednou danou postavou, to vše buduje bezchybnou atmosféru, která mne pohltila.



Ukázka soubojů na taktické obrazovce.

Hra má na můj vkus ale těžkopádné ovládání. Nejvíce to odnesl kurzor myši, který je neuvěřitelně zpomalený - těžko říct, jestli je to DOSboxem, ale právě přes frontend DOG si nastavíte vhodnou akceleraci (tady ale musím upozornit, že po přehrání libovolné renderované animace se kurzor opět zpomalí). Krom pomalosti má tu chybu, že je docela velký a jeho aktivní část je vždy uprostřed. Jsou-li tedy dva aktivní předměty vedle sebe, je docela možné, že jeden z nich přehlédnete, protože ho zakrýváte kurzorem. Stejně tak mne dost štvala velice pomalá chůze postaviček (extrémně pomalá!), což ve větších prostorách hru dost nechutně protahuje. A rovněž východové cesty nejsou vždy jasně patrné, případně kurzor reaguje na cestu, míříme-li kurzorem doprostřed cesty, ale již nereaguje, je-li kurzor na kraji obrazovky (kde by to bylo logičtější). Několikrát jsem došel k zákysu, že jsem cestu sice viděl, ale vida neaktivního kurzoru jsem se na to vyflákl... a chyba. Jsou to takové dětské bolístky, které bych od hry z roku 1995 nečekal, ale stane se.


A takto vypadá strojovna. Veškeré panely jsou aktivní, i když automatika je většinou lepší.

Celkově musím říct, že mne hra totálně nadchla. Ten pocit "jakoby svobody" v roli kapitána vesmírné stanice je pečlivě a nenásilně stočena do lineárního, ale velice poutavého příběhu, který s epesní atmosférou tvoří jednu z těch nejlepších adventur, které nikdo moc nezná. A ten dabing je prostě nepřekonatelný. Profesionálně zpracovaná hra, navíc s výtečným gamedesignem a netradiční náplní mimo žánr. Předpokládám, že do konce hry se nic moc nezmění, takže předběžně, ale v podstatě finálně, bych dal 9/10 bez mrknutí oka.

Mr. Worf - Tactics is yours. Engage.