12. 2. 2009

Aliens vs Predator

To je pořád řečí. Že jsem zaseklej v minulosti, že jsem se nedokázal dostat přes Dooma, že jsem retrogamer, že nesnáším nové hry... Ale já si to vážně nemyslím. Ve své době, tedy někde začátkem roku 1998, jsem byl majitelem nadupané mašiny - Celeron 400 MHz (přetaktovaný z 333 MHz), 32 MB RAM a hlavně Riva TNT 16 MB v AGP - na tom všem mi jely Windows 98 z 8 GB harddisku. Zvukovka AWE64, 17" CRT monitor - no byl jsem vostrej hi-end a jely mi na stroji takové nextgeny, o kterých se mnohým ani nesnilo. No z Amigy 1200 a 386, co jsem měl předtím, to byl obrovský skok. Hlavně jsem si na tomhle stroji mohl doplnit vzdělání s hrami, které chtěly 486 nebo Pentium, takže na tohle období vzpomínám moc rád. Od kompu mne nedostalo nic, takže jsem jen pařil a pařil a pařil.

Behold! AvP na Jaga. Wolf3D s texturami podlahy!

Konec devadesátých let byl jednoznačně ve znamení 3D akcelerované grafiky, počínaje prvními VooDoo čipy až po první GeForce... mnoho her z té doby byly opravdu slabé, ale akcelerované, že. Mnoho her je z této doby zapomenuto - namátkou Heretic 2 a Hexen 2 byly podle mne špičkové hry, téměř jako "ze staré školy", ale málokdo je vyjmenuje na prvních místech. Škoda, že tato série nepokračuje, dá se tam hodně co vytvářet. (Ono obecně "hry, které by si zasloužily pokračování" by byl námět na reportáž, ech, článek jsem chtěl napsat). Vzpomínáte si na grafické orgie hry Forsaken nebo Terracide? Nebo vynikající autíčka od Gremlins - podle mne jde o "Lotus 3D" - Motorhead? Hra, která i bez akcelerace jela a vypadala prostě fantasticky? Takto bych mohl pokračovat dlouho. Hry z tohoto období nastartovaly novou éru, ale pak zůstaly trochu v pozadí. Jistě, mnohým se podařilo přežít, jako třeba série Quake nebo Half-Life... ale právě Aliens vs Predator je jedna z těch her, kterou si sice každý pamatuje a zná ji, ale potrvá, než si na ni někdo vzpomene v nějaké debatě. Ale vzpomene-li si, všem naskočí husí kůže.

Úvodní obrazovka vypadá slibně.

Aliens vs Predator patří do platinového fondu PC stříleček. Horko těžko hledat více atmosférickou záležitost, ne takto nahuštěnou. Ta hra je bezesporu geniální. Ovšem než se o ní rozepíšu, musím začít trochu stranou. Alien vs Predator na Atari Jaguar. Tuhle konzoli nemá snad nikdo a má-li ji, musí ji nenávidět. Slabá nabídka her nevalné kvality nemohla konzoli udržet nad vodou. Každopádně si pamatuji jen tři hry, které mi přišly supercool. Kasumi Ninja, Highlander a právě Alien vs Predator (opravdu "Alien" - na rozdíl od PC - "Aliens") - vlajková loď konzole. Zatímco Kasumi Ninja je obstojná kopie Mortal Kombatu (co jsem zkoušel v emulátoru), k Higlanderovi jsem se ani nedostal... ale AvP Jag - jediné slovo napoví - Excalibur. Tato hra dostala v recenzi v Excaliburu snad 12/10, obecně se hovořilo o pokořiteli Dooma na všech frontách (byl rok 1994!) a autor recenze vykreslil hru tak, že jsem strašně toužil si ji zahrát, protože i podle obrázků vypadala fantasticky. O mnoho let jsem se k ní dostal v emulátoru a nutno říci - je to děsná hra. Vypadá hnusně, má děsný level design a příšerné ovládání... i když na svou dobu to nemuselo být nejhorší. Pořád se ale hra mnohem více podobá Wolfenstein 3D, než Doomovi. Hlavní devizou je možnost hrát za tři různé hrdiny, kteří jsou diametrálně odlišní. To bylo nevídané (takto rozdílné hrdiny neměl ani Hexen), ale zbytek hry je na hranici odpadu. Bez zajímavosti není, že hra byla chystána pro přenosný Atari Lynx (a snad i GBA) a dokonce se šuškalo, že ta samá hra je portovaná pro PC (tvrdil to alespoň Vasil ze školy, ale...).

Zbytek hry je ovšem frustrující repetice.

Takže TOHLE je to pravé, ořechové!

Každopádně přišel rok 1999 a vyšla hra s identickým názvem, identickým výběrem hrdinů, identickým tématem, ale - byla MNOHEM lepší... byla NEJLEPŠÍ. Hře předcházely TŘI demoverze. Hned ta první všem vyrazila dech. Možnost hrát za nefalšovaného Predátora (zmiňoval jsem se, že zbožňuji první díly filmů Alien i Predator?). To byla totální bomba. Na mém nadupaném PC jsem se navíc dočkal plynulého chodu v rozlišení 1024*768 na plné detaily (v 16bit barevné paletě teda). Chudák Gas měl jenom Pentium 150 a Rivu 128, která měla velké problémy se zobrazováním průhledností, takže v režimu infravidění měl přes obrazovku bílé, neprůhledné cákance - ale i tak demo dohrál (resp. dohrával na počkání). Demo se také od plné verze lišilo tím, že samotné režimy pohledu na věc ubíraly energii ze zásobníku, který se navíc nedoplňoval automaticky! Neustálým hraním dokola jsme se ale naučili dávkovat energii jen v nejnutnějších případech. Demo nás svou hardcore obtížností donutilo používat na 99% případů zápěstní bodáky, žádná neviditelnost, žádné infra. Pouze v závěru dema, kde došlo na přestřelku s vojáky, jsme používali všechny vymoženosti najednou - ten pocit gradace a moci je úžasně zpracovaný.

Na monitorech sledujeme FMV záběry nadřízených, jak nám dávají další úkoly. Za příběh bych to ale neoznačil.

Druhé demo vyprávělo ten samý příběh za mariňáka. To se hra přepnula do regulerního hardcore arcade režimu, kde prakticky jediný útok vetřelce byl téměř smrt (spíše úplná smrt, ale proč si nenechat trochu toho optimismu). Tuze omezená munice, hromady vetřelců - najednou jsme viděli tu samou hru - ba dokonce ten samý level - v diametrálně odlišné perspektivě. A protože Rebellion dávkoval dema od sebe velice pečlivě, měli jsme dost času na absolutní memorizaci všech zákoutí a face-huggerů, takže jsme brzy vládli i s kulometem v ruce. Hra nám vycházela sice vstříc v tom, že jsme místy nacházeli brnění a munici (někdy i na moc nelogických místech), ale nakonec to nebylo moc potřeba. Perfekcionalistickým přístupem se dalo dostat do fáze, kdy nám stačilo pár zásobníků do smart-gunu a dva granáty v pulzní pušce.


Na třetí demo jsem se těšil zdaleka nejvíce a nebyl jsem zklamán - naopak. Opět ten samý level z nové, vetřelčí perspektivky. Úžasná rychlost pohybu s neomezenou možnosti šplhat po čemkoli od zdi, přes strop až po hrnek s kávou na stolku - to jsou hlavní devizy vetřelce. Vyváženo je to nepříliš vysokou výdrží, i když naše síla je nezměrná a drtivou většinu vojáků či civilistů likvidujeme jediným mávnutím pracny. A dokonce i Predátora je možné dostat dobře mířeným švihem ocasem. Demo za vetřelce bylo navíc zajímavé tím, že vetřelec měl číselně vyjádřenou hodnotu zdravíčka a dokonce i brnění! Patrně to mělo navazovat na dřívější prohlášení, že při hře za vetřelce začneme jako face-hugger, následně se někomu vyklubeme z hrudního koše a budeme růst ve velkého hajzla. To se nakonec nestalo (škoda), ale i tak jsme se dočkali neskutečného nářezu.


Plná verze hry přinesla pro každou rasu 5-6 levelů a hlavně volbu obtížnosti. Když se vybrala ta nejvyšší - Director's Cut - odemklo se po dohrání dalších pět bonusových levelů opět pro každou rasu. Při hře na nejmenší obtížnost se odemkne jenom jeden, takže motivace tady je. Ono také hraní na jinou obtížnost nemá moc smysl. Hra je celkově jednodušší, než demoverze. Predátorovi se doplňuje energie a režimy vidění ji nepotřebují. Mariňákovy zbraně jsou o něco účinnější. A vetřelec si může doplňovat zdraví nejenom klasickým ukusováním hlav, ale také pouhým páráním mrtvol. Když v roli vetřelce nebo mariňáka potkáte Predátora, záhy zjistíte, že je vlastně celkem pomalý a nemůže vás moc trefit. Oproti tomu jsou levely více prošpikovány sentry-guny (smrtelné na jeden zásah pro vetřelce, ale i Predátor se zapotí) a i počet nepřátel je vyšší (vadí to zejména ve třetím levelu za Predátora). Co mají ale všechny obtížnosti společné - není možné během hry ukládat pozici.


To je asi ten hlavní důvod (viz. moje pojednání o Save/Load), proč každému přeběhne mráz po zádech, kdykoli se o hře někdo zmíní. Ty nekonečně dlouhé chodby, které by si zasloužily prozkoumat, ale jsou plné vetřelců... není čas něco zkoušet, není čas riskovat, musíme se vydat intuitivně nejkratší cestou k cíli, utíkat před hordami oslizlých nepřátel nebo v roli aliena přeskakovat nad hlavami mariňáků, aby si nás moc nevšimli. A když se jim rozpípá motion-tracker, tak si pište, že začnou řvát a střílet náhodně okolo sebe... nechcete tam být, chcete utéct, schovat se v nějaké větrací šachtě, spadnout do vodní nádrže a ohasit plameny z napalmu, co vám ulpěl za čelistí... Tahle hra není legrace. Ať už se na ni díváme jako na survival horror nebo na klasickou FPS - AvP je nabitý vším, co byste si kdy mohli přát. Dokonce bych si troufal říct, že jde o jednu z mála bezchybných her. Možná bych dneska vymyslel featury, které by hru ještě zdokonalily, ale rámcově mne nenapadá NIC, co bych hře vytýkal.

...jak ve filmu!!!

Vysoká, ale hratelná obtížnost jde ruku v ruce s precizním leveldesignem. Shlédneme všechny zajímavé prostory, vymodelované, otexturované a hlavně nasvícené tak, že se zatají dech i v dnešní době. Grafika je fantastická nejen na na rok 1999. Díky dobré práci s kontrastními plochami zanikají nedostatky málopolygonových objektů. Textury jsou detailní, takže vše od úzkých šachet přes důlní prostory, věžovité struktury, kosmické lodi, mimozemské stanice až po pokusné bilogické laboratoře - vše je fantasticky ponuré a plné detailů. Voda je zde plně trojrozměrná a zanecháváme za sebou "brázdu" - nevypadá to možná ultrarealisticky, ale docela dobře, to se musí nechat. Nemám to potvrzené, ale mám dojem, že v AvP je poprvé vidět 3D model pistole v rukou nepřátel, který při střelbě má naanimovaný pohyb závěru. A nejde jenom o grafiku. Během našeho putování narazíme například na androidy, kteří nemají žádný extra účel, chovají se stejně, jako lidé, jenom nepřidávají zdravíčko. Nemuseli tam být vůbec, nikdo by nic neřekl, ale autoři si usmysleli, že to tam prostě patří a sedí to tam. Také nové druhy vetřelců - Predalieni, Mechalieni... je to velice originálně pojaté. A celá hra je soustavou obrovských komplexů, které mají mnoho slepých uliček a mnoho možností průchodů, žádný primitivní tunel, ale poctivé hledání nejlepší cesty, s nejmenším počtem nepřátel a s co nejrychlejším průchodem.

Predátor je šílený tank, většina humanoidů nemá šanci. Sbírání trofejí included!

Poctivé hraní pak odemyká cheaty. Ty jsou také zvláštní, protože většina z nich objektivně zhoršuje hraní. I když zase je to občas docela prča. Takové psychedelické vidění (tj. ušetříte za extošku) nebo matrixový "John Woo" efekt zpomalování času, změněná gravitace a tak podobně - hra dostává jiný rozměr, i když jde o nepokrytou nadsázku. Pro odemknutí cheatů je ale potřeba každý level dokončit s nějakou kvótou. Dohrát level do tří minut, ustřelit hlavu 80% alienů, nepoužít lékárničky a tak dále. Je skoro nemožné, abyste nějakou kvótu splnili náhodně nebo mimochodem, musíte se maximálně soustředit, využít všech možností a precizní znalostí levelu.


Ale stejně to nepomáhá. Je úplně jedno, jak si myslíte, že level znáte. Je vám k ničemu, že víte, že za dveřmi je pět vetřelců, na které stačí dobře mířený granát. Je vám k ničemu, že víte, že dvacet metrů před vámi se něco hýbe. Je to k ničemu. Pořád víte, že jediná chybička se rovná smrti, pořád víte, že si nestihnete poslední kulkou ustřelit hlavu, protože vás dřív rozpáře vetřelec. Je úplně jedno, že víte, po jaké stěně utíkat před sentryguny, protože stejně kryjí celou místnost. A i když se vám podaří dostat se za ně a rozbít je - nic to neznamená. Za rohem vás překvapí mariňák s brokovnicí a než řeknete švec, dupe ocelovou botou do kyseliny, která bývala vaší krví. Ale i když to nepomáhá, nevadí to. Level se restartuje a máme možnost to dokázat znova. Znova se vplížit do hlavní počítačové místnosti a rozbít navigační systém. Spadnou z třiceti metrů doprostřed hloučku po zuby ozbrojených vojáků a rozsekat je během vteřiny, než stihnou vyslovit kletbu, protože se jim ústa zalijí vlastní krví. Při každém pokusu o splnění levelu si budete více a více vychutnávat nevinné civilisty a ve tmě jim vykusovat mozek z hlavy. Protože o tom to je.

Dobrou noc (AvP2).

Slůvkem se ještě musím zmínit o multiplayeru, který... který není tak geniální. Autoři se snažili z originálního tématu (na tu dobu...) vymačkat něco opravdu inovativního a svým způsobem se jim to povedlo. Hru po síti také nepočítám, jako nutnost pro generický zážitek. Důvod je prostý. Hra je totiž nevyvážitelná, což znamená, že si samotní hráči při startu serveru mohou nastavit, jaké zbraně se budou používat, kolik bodů bude za zabití aliena, kolik bodů za přežití v čase... chybí tomu motivace. Rozhodně je super, že je možné hrát mariňáci vs horda AI vetřelců, kteří se dobývají do opevněné buňky, ale ... v okamžiku, kdy nastoupí Predator s diskem, je vymalováno. Tuhle zbraň jsme zakazovali vždycky, ale ani to nepomohlo. Pro plíživý horror je multiplayer nevhodný, takže jsme na to rychle zapomněli.

Paradoxně se přiznávám, že mi ušel druhý díl. Já vím, já vím, ostuda. Každopádně co bych si přál takovou hru, kde bych v roli mariňáka mohl ovládat celou jednotku. Líbily by se mi naskriptované dialogy - třeba v roli vetřelce i Predátora by bylo super sledovat kecy drsných vojáků. Také by se mi líbilo více zbraní a nějaké ty modifikace. A integrovat příběh, ten v původní hře prakticky není, což nevadí, ale... možná je to právě ve dvojce? No brzy si ji zahraji, když o tom tak píšu.

Dobré ráno! (AvP2).

V současné době se franchise AvP dostává na světlo. Bohužel, těch pár věcí, co jsem měl možnost vidět (hry i filmy) mne velice neuspokojily. Doufám, že "plnohodnotná trojka" bude brzy.