9. 2. 2009

Dlouho očekávaná Amiga party

Těsně po revoluci, to mi bylo osm, jsme byli s rodiči poprvé v zahraničí, ve Vídni. Mimo jiné jsme chtěli našetřené valuty vhodně investovat do zboží, které v Československu prostě nebylo. Následkem toho jsme se ocitli, jako většina Slováků v té době, na Maria Hilfe Strasse, kde jsme přebíhali z jednoho obchodního domu do druhého. Fascinace do té doby neznámým zbožím dneska musí zákonitě působit komicky, ale byl to opravdu neopakovatelný zážitek. Já osobně jsem samozřejmě nejvíce času trávil v oddělení hraček, kde jsem slintal nad klasickým GameBoyem, ale hlavně jsem se zaseknul v oddělení, kde bylo asi dvacet Sega Mega Drivů, obsypaných děckama, které hráli jak šílení nejrůznější hry. Takže takhle jsem si poprvé sáhl na konzoli, protože do té doby jsem znal akorát tak Atárko, Spectrum, C64 a Amigu 500.

O několik let později, když už jsme bydleli u Prahy, jsem už do kolotoče počítačových her spadnul nenávratně, navštěvoval jsem ve své době tři jediné (alespoň takové ty všeobecně známé) obchůdky s počítačovými hrami v Praze. Jako student střední školy jsem si nemohl pochopitelně dovolit chodit tam jako zákazník, tak jsem jen slintal nad krabicemi, případně kladl prodavačům nesmyslné otázky typu "Kdy vyjde Jůrofajtr dva litry?", abych vypadal zasvěceně či nenápadně. Každopádně ani ve Vision ani v JRC neměli volně přístupný počítač či konzoli na hraní pro zákazníky. V JRC jednu dobu měli 3DO (kde jsem si sáhnul na Need for Speed, ale po dvou minutách jsem byl hrubě vykázán), časem měli nějaké nadupadné PC, na kterém běžely dokola tři dema z Quake (což byl taky docela zážitek pro majitele 386), ale že bych si nějak "zapařil", to se říct nedá.

Teda - až na GamesWorld. Tento "černý vzadu" sídlil v pasáži Světozor a mně se tam strašně líbilo pro neuvěřitelnou útulnost. Nebyly tam teda nějak vysloveně volně přístupné stroje na testování... ale poprvé jsem viděl Amigu CD32, takže mne od ní nemohli odtrhnout. Tou dobou, bylo to nějak na přelomu 95/96, jsem byl v maximálním Doomovském řádění, takže zatímco osazenstvo prodejny zíralo do monitoru s královnou Civilizací druhou, já jsem stál, svíral gamepad, svíral svěrače a pařil Alien Breed 3D, jedna z mála pořádných Doomovek na Amize (a navíc na holé, bez turbíny!). Pak mne sice vyrazili, ale tím si mne prostě získali.

Domov Nintendisty poznáte velice snadno.

Proč tento komplikovaný úvod? Jak jsem zjistil o mnoho let později, tato Amiga CD32 patřila človíčkovi jménem Jay_Tee, který ji později prodal Janu Modrákovi i s MPEG modulem. Co se s ní dělo dál netuším, ale doufám, že je v dobrých rukou, protože Jay_Tee se dodneška budí s rukou v nočníku, jak se nemůže chudák vzpamatovat z největší chyby ve svém životě. Každopádně Jay_Tee je dneska řekl bych primárně Nintendista (v roce 2007 pořádal Nintendo Festival), přesto Amiga v jeho srdci pořád znamená mnoho. Takže když jednoho dne přišel se slovy "Nabízím svůj byt pro zvrhlé Amiga hrátky", bylo jasné, že se stane něco moc úžasného. Po dvou měsících plánování konečně došlo na dlouho očekávanou Amiga party - start v sobotu 7.2.2009 ve 12:00.

Chaos Engine widescreen v podání Minimigu.

Takže jak to asi tak probíhalo - oznámení přítomní byli teda: Jay_Tee, Davesade (v pátek mohutně kalící), Předseda (v pátek mohutně kalící), Kvinkunx (v pátek mohutně kalící) a Pier. Neoznámení přítomní - Kozza (který se vydával za Předsedu, jenom aby se vnutil do naší společnosti a byl málem vykázán), Misery (ta tam bydlí prostě, ale hrála!) a pak asi tři lidi, co šli náhodou okolo a nebýt toho, že jsem je nutil hrát, tak si je ani nevšimnu). Použité vybavení - moje Amiga 1260 a Minimig, Předsedova Amiga 600 a 1230, Jay_Teeho CD32 (nová), dvě a půl basy piva, nějaká tequila, pár lahví vína, mnou upečená sekaná a pecen chleba o velikosti prasete. Po určitých časových nesrovnalostech jsme se teda nakonec ve zdraví sešli a začali jsme. (Předem se omlouvám za nevalnou kvalitu fotografií).

No comment.

Na úvod byla předváděčka Minimigu, aka Amigy 500 pro lidi, co ji nikdy neviděli (čti: Pier). Workbench 1.3, demíčka dělaná v Microsoft Basicu, ukázka hlasového výstupu. Brzičko ale došlo na hry. Chaos Engine ve dvou patří do základu a Kozza se tvářil, že ho snad dohraje do konce. (Což mne napadá - proč jsme nehráli mou oblíbenou dvojku?) Velkou nádherou byl, je a vždy bude Ruff'n'Tumble, který se prostě nemá za co stydět ani po těch letech. Takouhled grafiku na pětikuli, o hudbě nemluvě - to se jen tak nevidí. Přitom dynamika hry je bezchybná, nepřátel mnoho, zvuky ohlušující - prostě super, to posadí na zadek kde koho. A samozřejmě SWIV, který přes lehce rozkopnutou grafiku rozzvučel repráky tak, až se otřásaly okna. (Případně o SWIVu píšu jinde).

Předseda předvádí singleplayer Wiz'n'Liz. To ještě netuší, co se bude dít později večer.

To už se ale přivalil Předseda, uklidili jsme Minimig a na hlavní stůl přišla jeho 1230. Jedna z her, v jejímž znamení se pak odehrával prakticky celý večer je geniální Wiz'n'Liz. Kouzelníček sbíral králíky, písmenka, ovoce, zeleninu, míchal lektvary až došlo na prvního, jednoduchého bosse. Ta hudba je odzbrojující, rychlost grafiky také - a to přesto, že se hra v předposledním levelu zpomalila (jde o protipirátskou ochranu!), takže je skoro nehratelná - Předseda to dokázal i tak dojet! Nadživotní výkon, kterému bych nevěřil, kdybych to sám neviděl na vlastní oči. S časovým limitem v délce několika desítek vteřin - to se nedá popsat ani vysvětlit. Od té doby, co Předseda porazil Kvinkunxe ve dvouhře (ač měl vypito více, než trochu) na Lotus Párty v blahé paměti, považuje se tento za Wiz'n'Liz experta a dost si v tom lebedí. Ale to bych předbíhal sled událostí...

Kvinkunx a Pier si rozbíjejí vzájemně hubu v BBGalactic.

Jelikož máme oba Amigy se scandoublery Indivision (což má vlastně i Minimig), je obraz na plazmové televizi neuvěřitelně ostrý. Člověka úplně zapomene na to, jak moc příšerně to vypadá přes "žlutej cinch" čili kompozit na běžné TV. Po nahození mé Amigy jsme si pustili šedesátkové demo Starstruck (bohužel Silkcut mi z nějakého důvodu nejede - mám novou čistou instalaci OS3.9 ...), které mne nepřestane asi nikdy fascinovat. Když potom vidím nevalné pokusy typu Linger in Shadows, za které chtějí lidi i peníze, je mi skoro do pláče.


Tohle nemá obdoby - čtyři hráči, čtyři lotusy, dvě Amigy, jeden kabel a jeden cíl.

Jelikož máme oba Amigy se scandoublery, ale jen Předseda má na své konfigurační program, byl obraz mojí Amči z nějakého obskurního důvodu oříznutý zespoda, takže hraní Body Blows Galactic vypadalo maličko divně. Takže jsme prohazovali Amigy dle potřeby a Jay_Tee s Kvinem ukázali příjemnou partičku Domana (kdy se prostě MUSÍTE smát). Ono Předseda chvíli předtím ukazoval Golden Axe, který je na Amize podle mne nepříliš povedený... Doman má sice horší grafiku, ale hraje se prostě lépe. Hudba má taky něco do sebe, burácení hromů krásně vykreslovalo atmoféru (jinak o Domanovi jsem se rozepisoval také jinde). A krev ze země nemizí!


Předsedova relaxace u opečovávané Amigy 600.

Ovšem ultimátní multiplayer teprve přišel - Lotus 2 ve čtyřech hráčích na dvou Amigách. Na tohle jsem se moc těšil a i když reálné herní výkony nebyly díky alkoholu úplně ideální, byla to pekelná zábava. Dojezdy za checkpoint s časem na čisté nule, jenom za pomoci downingového pohybu, ale více smíchu a veselí vyvolával dojezd k cílové pásce, kde se Lotus smutně zastavil. No a ta synchronizovaná hudba! Luxusní a neopakovatelný zážitek.

Uridium 2 - boss v Předsedově podání. Po chvíli hraní (ne snad, že by mu to nešlo) prohlásil, že ho to nebaví ;).

Předseda, aby se nenudil, vybalil Amigu 600 s nějakou tou PCMCIA SRAM pamětí navíc a pustil se do Turricana 2. Za večer ho svedl dvakrát dojet do konce (respekt, já se vždy někde ztratím) a ještě jsme u toho vedli filozofický rozhovor na téma "Turrican 3 a vliv Metroida / japonských her", "Port Turricana na SNES / Genesis" a "Je Turrican lepší na Amize nebo na C64?". Nakonec ale jeho šestikule sloužila k uspokojení Parasol Stars choutkám. Komu nestačí Rod Land, pro toho je tady úchylnost jménem Snow Bros., která navíc nebyla nikdy oficiálně vydaná. Z padesáti levelů Předseda udělal "pouze" 39 a s láskou ji proklel.

Worms DC nemají chybu. Na druhém monitoru jede Ruff'n'Tuble, což není moc vidět.

S Kvinem jsme si mezitím dali partičku Worms DC, což jsou nejlepčejší Wormsové pod sluncem. Už jsem vypadl ze cviku, protože mé obvyklé mástrování v této hře bylo vystřídáno prohrou, byť jenom o ten nejmenší ždibíček. Kvin byl sice překvapen, že z Ninja Rope se dá házet dynamit, ale jeho briliantní taktika, která spočívala ve využívání kamikadze nebo brokovnicí posílané miny - inu, kdo umí, ten umí. Na druhou stranu nám generátor připravil velice nepěkné krajiny, kdy nás bylo bratru dvanáct červů na prťavém ostrůvku. Chuť jsme si spravili hromadně hraním Dune 3 neboli Achtung Die Kurve v pěti hráčích. A o Flyers (recenze je třeba v tomhle magacínu - tahle hra chybí na Abime!) jsem se zmiňoval? Taky jsme si je dali ve čtyřech, prostě paráda!

Pak přišlo peklo. Jestliže máte možnost, tak následující odstavec přeskočte, protože hrozí, že po jeho přečtení nikdy nebudete takoví, jako dřív.

Burton Bird. Nejúchylnější hra, jakou jsem kdy měl tu smůlu na Amize spatřit. Absolutní peklo na kolečkách. Úvodní obrazovka, kde vidíme osm pixelů vysokého ptáka, nataženého ovšem přes celou obrazovku, jehož zobák se pravidelně mění ve vagínu. A kdyby jen to. Tento pták se navíc zmateně a neovladatelně pohybuje v psychedelických barvách, které se snaží evokovat "level". Jeho chování je náhodné, dělá si co chce. V určité okamžiky ovládáte až osm ptáků najednou (a pak, že se s jednotlačtkovým joystickem nedají hrát komplexní hry!), ne snad, že by nám to dělalo dobře. Příšerná hudba a neladící barevnost, neovladatelný pohyb a úchylný smysl hry. To je Burton Bird. Řekněte to všem. Opravdu VŠEM! VARUJTE! VARUJTE ŽIVÉ I MRTVÉ, BURTON BIRD NESMÍTE NIKDY SPATŘIT! SMAZEJTE HO Z KAŽDÉHO HARDISKU, Z KAŽDÉHO FTP! ZAPALTE DOMY, SPOLKNĚTE KYANID, UTOPTE SVÉHO KOCOURKA! UDĚLEJTE VŠECHNO PRO TO, ABYSTE SE HROU NIKDY, UPOZORŇUJI NIKDY NEPŘIŠLI DO KONTAKTU! SAMOTNÝ SATAN SE ODSTĚHOVAL NA SEVERNÍ PÓL, KDYŽ SE DOSLECHL, ŽE JDE LEADER aiXS DO PEKLA! VARUJTE VŠECHNY!!!
Klikat jen na vlastní nebezpečí!

Situace se začala naštěstí maličko měnit s přibývajícími promile, kdy přišel ten správný čas opět na Wiz'n'Liz. Odveta po tolika letech... přišlo to a bylo to sladké.

Osudný souboj, kdy se oddělilo zrno od Předsedy.

Nejprve jsem si to rozdal s Předsedou já. Maje za sebou třífázový tréningový program od mistra Kvinkunxe, byl jsem plný sebevědomí a skutečně - po několika desítkách minut pocení se jsem vyhrál na body 5:1 - jinak řečeno - moc si neškrtnul. Když byl Předseda poražen Padawanem, zlomila se mu morálka a jeho herní výkony šly dolů. Kvinkunx s přehledem (za mohutného fandění publika na obě strany) vyhrál rovněž 5:1 a tím byla odplata za Lotus párty dokončena. Již můžeme v klidu odejít z tohoto světa, mise je splněna.

Vidíš ty bicepsy?!

Následovala volnější zábava, předváděčka International Karate +, kdy nám šeredně dlouho trvalo, než jsme udělali minihru s odpalováním míčů - o to lépe dopadla ta druhá s odkopáváním bomb. Kombinace Davesade + Kvinkunx VS "modrej" byla plná zvratů a nechtěných kopaček či hlaviček. Jelikož na párty dorazili noví, předem neohlášení a Amigou nepolíbení hosté, padla volba na CBM Body Blows (po peripetiích s turbokartami), což je česky nadabovaná klasická hra. Intelektuálové by mohli namítnout, že vulgární hlášky v kombinaci s frenetickou rubačkou přece nemůžou přinášet nějakou povznášející zábavu. Opak byl pravdou. U joysticků se střídali naprosto všichni (po troše nátlaku) a královsky se bavili.

Body Blows CZ (velice dobře) hrají i ženy!

Nevím, kolik bylo přesně hodin, ale piva už mnoho nezbývalo, muselo tedy být hluboko po půlnoci. To už jsem také začal pomaličku vytuhávat, takže jsem sledoval hru Glooma, ale usnul jsem chvíli potom, co někdo na televizi zapnul Teleshopping s Horstem Fuchsem. To má svůj symbolický význam, protože krom toho, že jde o absolutního boha, jeho zásahem jsem vlastně mohl upéct výše zmíněnou sekanou, protože jsem maso dělal v Ultimate Chopperu ;). No, všem moc chutnala, všichni se nacpali a ještě mne pochválili - a někteří z nás ještě dlouho prázdné pekáče vylizovali.

Rozmazaný Gloom...

Ráno jsem se probudil asi v deset, polonahý na gauči. Sbalil jsem si svých pět švestek a vydal se k domovu vstříc novým zážitkům.

Ostrý Horst Fuchs.

Rád bych touto cestou poděkoval panu organizátorovi za bezchybný servis a samozřejmě také všem zúčastněným, protože oni jsou právě tím ultimátním důkazem, že Amiga, ať už to s ní vypadá jakkoliv, pořád žije. Možná je to zombie, ale je to über sexy zombie, se kterou si pohraje rád naprosto každý. Takže díky moc, Horste!


Ranní pohled na dobře odvedenou práci. Díky!

P.S.: Zcela jsem zapomněl ještě zmínit, že jsme si přímo na Amize pouštěli nádhernou věc a sice Animated Amiga Tribute by Eric Schwartz. Tady ji máte na Youtube alespoň.