16. 3. 2009

MadWorld

Rok 2008 byl pro Wii z hlediska "normálních hráčů" téměř katastrofální. Rok 2009 zatím vypadá naopak velice slibně. Máme ohlášenou novou Zeldu, téměř jistě vyjde nový Mario, snad i StarFox bude oprášen nebo Metroid (čistě moje spekulace). Nezávisle na tom tady máme ohlášené tituly jako GTA a mimo jiné Conduit a právě MadWorld. Zkrátka a dobře se blýská na lepší časy. Takže MadWorld se dostal do mé konzolky a začalo se hrát.


MadWorld by se nejlépe dal popsat jako automatová arkáda. Objevíte se v levelu s krátkým intrem, musíte vykydlit hafo nepřátel pro dosažení žádaného score, dále odehrajete jednu dvě minihry a pak se utkáte s bossem. Kdo dosáhne nejvyššího score, vyhrává. Tohle se opakuje v několika levelech se zvyšující se obtížností. Na to všechno máte tři životy plus ty, které si najdete během hraní.

Velice dobrá, automatová arkáda.


Hra je motivována příběhem o šílené televizní show, něco jako Running Man nebo lépe Smash TV, ovšem zaměřenou čistě na kontaktní souboje s porcí krve navíc. Během hry jsme sledování přímo televizní společností, která si diktuje podmínky účasti v soutěži, ale hlavně nás doprovází docela vtipný komentátor, což celé hře dodává správnou nadsázku. Ne snad, že by to hra potřebovala.

Velice dobrá, zatraceně ulítlá automatová arkáda.


Nedá se říct, že by hra byla nějak originální a převratná. Vynahrazuje to však naprosto ultimátním designem všeho. Hlavní hrdina Jack (trochu připomíná Hellboye) je krom absurdní síly vybaven zápěstní motorovou pilou. Jeho nepřátelé jsou inteligenčně na úrovni zombií, ale zase vydrží chodit celé hodiny se zaraženou dopravní značkou do hlavy. Bossové jsou krásně udělaní a mají neopakovatelný styl (například přerostlé mimino). Levely jsou nacpané ujetými minihrami, kdy házíme lidi do kolejiště metra, hrajeme s nimi šipky (pomocí baseballové pálky) nebo je prostě "jen" házíme do drtiče na odpadky nebo do proudového motoru Boeingu. Levely, ačkoliv vypadají na první pohled jako ulice města, jsou prošpikované zabijáckými hračkami, jako bodáky na zdech, odpadkové kontajnery s břitvami a desítky pseudozbraní - pneumatiky, značky, sudy, bedny, dopravní kužele - všechno se dá brát, házet nebo to rvát lidičkám do hlavy.

Krvák.


Že má Nintendo Wii směšný výkon ve srovnání s ostatními platformami není žádné tajemství. Neznamená to ale, že tam musí nutně všechny hry vypadat ku zvracení. Nechci tím říct, že MadWorld je technologickým mílníkem této konzole. Ale že vypadá popiči dobře, to je nutno odkývat hlavou. Černobílá grafika ze všeho nejvíce připomíná Sin City, případně Hellboye. Doprovod v kontrastních barvách, kde dominuje rudá krve, cákance, střeva a usekané hlavy. Všechno to tam je pěkně vidět. Žádná cenzura, ale pěkně natvrdo řečeno - osekáním končetin vzniká trupík. Jistě, vedle takového Manhuntu je MadWorld karikatura, protože morální pozadí je zde spíše komické (což teda nutno říci, že Manhunt taky není dobrý nápad brát vážně), ale karikatura tak přesvědčivá, že se prostě musíte chechtat, když nebožáka nacpete do popelnice, proženete mu kůl hlavou, ořežete končetiny motorovou pilou a tento celek nacpete do kontajneru, který při zavírání rozsekne trup ve dví. A to JE legrace, ať si kdo chce co chce říká. Teda, pokud vám bylo osmnáct let nebo nemáte v hlavě kýbl ovčích hovínek.

Megakrvák.


Obludně přehnaná nadsázka v násilí je jedna věc, ale jak se to hraje je věc druhá. Hodně krvavých her nedokázalo touto tekutinou zamaskovat fakt, že jde o plytké a nehratelné věci. MadWorld ukazuje, že udělat zábavnou hru s nepokrytým masakrem je možné. Začíná to už ovládáním, které není komplikované, ale naopak dobře využívá Wiimotu a Nunchuku. Ovládání pohybem je zde omezeno na mávání motorovou pilou (takový Predator by měl život mnohem jednodušší, kdyby neměl jen zápěstní břity), používání sebraných předmětů na nepřátele a potom na superkomba. Krom toho tlačítkem A děláme základní útoky, pomocí B motorové útoky, Céčko slouží k locknutí kamery (která přesto občas pozlobí), pomocí Z se skáče a to je tak všechno. Držením A se pak sbírají věci i těla. Celkově mi ovládání připomíná velice dobrou hru No More Heroes, takže pokud jste ji hráli, MadWorld je na tom stejně dobře.

Dual mazaka!


Hra se dá dohrát za osm hodin poctivé a nabušené pařby. Ideální samozřejmě je, když máte po ruce nějakého kamaráda, se kterým se předháníte v dosaženém score (online žebříčky jsem si nevšiml) v daných levelech. Totiž kombinováním předmětů na bastardy násobíte získané body a pro dosažení met nejvyšších je nutné zvládnout kombo pneumatika+značka+bodáky na zdi. Bossové jsou sice klasičtí, ale je možné je rozkašit motorovkou do krku - a to se počítá. Hra také obsahuje dvouhru. Neboli možnosti k znovuhraní jsou velice slušné, herní dobu bych odhadoval na 20 hodin, než to začne trochu nudit. Já jsem celých osm hodin hýkal smíchy nad tím, jak originální způsoby destrukce lidského života autoři vymysleli. Je teda fakt, že náplň levelů se opakuje, což je asi jediný výraznější zápor jinak vysoce zábavné hry. Ale jak říkám, je to automatovka, kde je opakování matkou moudrosti.

Hra jede rychlé, žádné trhání, krátké loadingy, odsejpá to, baví to. Není to nic převratného a chyby v kameře a repetici jsou znát. Přesto je podle mne známka 8/10 pro hru adekvátní, pokud je to váš šálek kávy.

Dvacet let nic a nejednou zájezd.