23. 3. 2009

Street Fighter 4


Takže jsem neodolal a za zvýhodněnou cenu si pořídil i tuto bojovku. Totiž osobně rozděluji dle stylu ovládání mlátičky na tekkenovky, soulcalibrovky, mortalkombatovky a právě streetfighterovky. Je mi jasné, že ty styly se překrývají, jeden předcházel druhému a vzájemně se spíše doplňují, ale je to takové moje poznávací znamení. Mortal Kombat je pro mne od třetího dílu (resp. Ultimate) mrtvou značkou (vs. DC nepočítám mezi mortalkombatovky), takže mám tedy tři hlavní zástupce současných archetypu k porovnávání.

První Street Fighter. Ryu údajně řve "hurricane kick" a "dragonball". Hadouken přišel později. Neověřeno ;).

Street Fighter je po International Karate jistě mou nejhranější bojovkou "v dřevních dobách". Na Amize dlouho nejelo nic jiného, chodili k nám kvůli tomu sousedi, grafika skvělá, hudba a zvuky skvělé, drcení joysticků bezchybné no a ta atmosféra s vtipnými postavami - co víc si přát? Akorát chybička - Amiga s jednotlačítkovým joystickem je prostě peklo. Když jsem pak později hrál (již z harddisku) Super Street Fighter II: The New Challengers, tak jsem si uvědomil, proč mne to táhne spíše k tehdejšímu PC hitu Mortal Kombat (ne snad, že by na Amize nebyl, ale nedal se pořádně hrát, natož instalovat). Takže jsem přešel na PC a hrál tam.

Druhý Street Fighter. Ve své době klasika.

I ten Street Fighter 2 tam byl mnohem hratelnější. Nejenom kvůli harddisku, ale mělo smysl se bichlovat tahy z ofocených stránek časopisů, protože jsem měl k dispozici všech šest tlačítek a čtyři směry (byť na klávesnici). Jenže pak už byla jiná doba, já na Street Fightera skoro zapomněl, protože o nějaký rok později jsem měl Playstation a tam vládne Tekken, že...

Takhle si pamatuji Street Fightera z Amigy (screenshot z PC) - Cammy byla moje oblíbená postava.

Každopádně jsem na něj nezanevřel. Dostal jsem se k Street Fighter Alpha (už nevím, jaký díl přesně), kde se mi velice líbila krásně kreslená grafika a animace. Ale zároveň jsem nepochopil takovou tu habaďůru. Že jsou jako tři superkomba, které nejde skoro vyvolat či jenom za zvláštních okolností. Já vím, že tomu tak bylo od nepaměti, ale tady na to byl kladen extra důraz. A taky jsem si všiml, že triky, které jsem v minulých hrách považoval za bugy jsou zde povýšeny na featury. Systém komb prostě nedává smysl, alespoň ne mně. Přijde mi nelogické, že po základní pěsťovce přijde fireball nebo že jde zkombinovat kop ze země s nějakým trikem ve vzduchu. Všechny tyhle kombinace na mne působí náhodně, ukvapeně, ale místo toho, aby se to ze hry vyhodilo, je tomu dán velký prostor z hlediska vyvážení. A k čemu mi jsou sakra tři pěsti a tři kopy, když nejčastěji požívám jenom jeden druh, protože z hlediska rychlosti provedení speciálních tahů není rozdíl v rychlosti, ale jen síle. Prostě samé otázky. Pak vyšel Tekken 3 a já na Street Fightera zase zapomněl.

3rd strike!!!!

Jenže přišel 3rd Strike, kterému jsem docela propadl. Nejsem upozorňuji žádný expert! To ne! Ale posun k seriózní bojovce - možnost blokování ve vzduchu nebo parry odrážení útoků a přechod do protikomba - to se mi líbí moc. Navíc dobré postavy, skvělá hudba a vůbec - 3rd Strike je asi nejlepším Street Fighterem vůbec. Jenže pak vyšel Tekken 5 a zase to šlo stranou. Každopádně 3rd Strike je hlavní důvod, proč pouštím GGPO, i když ne nijak pravidelně.

Alpha 2 měla výhodu, že byla i na SNES, i když na PSX jí to více slušelo, o tom žádná.

Od té doby uplynulo jářku abych nekecal asi pět let, co jsem se Street Fighterem více zabýval. Krom Tekkena jsem mastil Soul Calibur a návrat Bushido Blade je také důležitý. Jistě, občas jsem si jej vyzkoušel na GBA nebo PSP, případně na emulátoru SNESu (různé verze obrovské SF ságy), ale došel jsem k tomu, že tento styl ovládání mi prostě nesedí. Dělat půlobloučky a obloučky na "šipkách" moc nejde či z toho strašně bolí prsty. Časování na úrovni snímků za vteřinu - hnus. Na analogu PSP postrádám v levém palci dostatečnou citlivost. Na PS2 není možné hrát s pravým analogem (i když to má logiku) a prostě - ne. Mám Street Fightera rád, ale není to pro mne.

Většina lidí si pod pojmem "Street Fighter" vybaví Super Street Fighter 2 Turbo.

To bych se ovšem nesměl opít s Gorilou, kdy jsem ve stavu polovědomí sám sobě zakoupil Super Street Fighter 2 Turbo HD Remix pro Playstation 3. Heh. Ta hra není špatná a za pár stováků jde o velice slušnou reklamu i trénink na blížící se Street Fighter 4... Ale proč jsem to udělal? Po vystřízlivění jsem se do hry pustil a spíše jsem se utvrdil v tom, že nejsem SF fanda. I když zase nějakou dobu jsem u hry strávil, znáte to. Sice se mi teda inovovaná stylizace moc nelíbí - takže jsem hru přepnul do klasického zobrazení. To je ale ještě horší! Grafika pozadí zůstává v každém případě stejná, jenom sprity postaviček jsou nahrazeny vyhlazenými sprity z původní hry! A to vypadá ultra blemcózně! No, dal jsem si i pár zápasů online, není to nejhorší, ale prostě jen pro fandy. Ale jako člověka to nahlodá.

O to spíše si člověk říká - Street Fighter 4 je novou hrou, bude lépe optimalizovaný na ovládání, má podle všeho prima grafiku a ta hratelnost by mohla někoho chytnout na párty. Když jsem dostal možnost tuto relativně novinku koupit z druhé ruky za sníženou cenu, tak jsem podlehl. A hned jsem se do toho pustil.


Jediná postava, se kterou mohu počítat, že bude vždy stejná, je Ryu. Také s ním asi umím nejlépe - i když opakuji, že nejsem žádný expert. Obtížnost Normal. Jdeme na to. Nastala ukrutná bitva, kdy jsem se během hodiny a půl konečně dostal po mnoha continues k finálnímu bossovi, který mne nebetyčně rozpáral v prvních deseti vteřinách druhého kola. Potil jsem se teda jako blázen.


První špatnou zprávnou je fakt, že čtyřka navazuje na dvojku, nikoli trojku. Zmizely parry obranné tahy, zmizely bloky ve vzduchu, zmizely hromady drobností. Místo toho máme Revenge systém a combo systém, který mi popravdě řečeno nepřijde úplně šťastně vymyšlený. Revenge znamená, že čím více dostáváte na budku, tím dříve můžete vyvolat superkombo. Combo znamená, že čím lepší kombo provedete, tím silnější bude speciální tah v dalším okamžiku. Combo systém se dá vyčerpat i tím, že nevyblokujete útok - ale o to více se vám nabije důležitější Revenge. Zní to zmateně a je to trochu zmatené, ale už jsem si na to zvykl. Druhou špatnou zprávou je, že postavičky mají plus minus tři speciální tahy a tři superkomba, což je docela málo. Ještě horší je, že většina tahů si jsou z hlediska provedení podobné, jako vejce vejci, takže studiem movelistu tří postav obsáhnete v podstatě všechny varianty všech tahů všech postav. Samozřejmě vyjma časovování. Pořád je to dokola "půloblouček + pěst / kop", což mi přijde docela slabé. Ještě horší je, že komba základních tahů nejsou v movelistu, takže je nutné procházet Challenges, kde je většina pokročilých kombinací vypsána, ale musíte splnit právě ty výzvy, abyste se dostali k těm lepším, což mi také nepřijde, jako dobrý nápad.


Nechci tím říct, že mne čtvrtý díl pouličního bojovníka nějak strašlivě zklamal nebo nasral, to ne. Jenom mi to koncepčně přijde nedobře poskládané. Faktem ale zůstává, že se na tyhle prvky jde zvyknout, takže nakonec to není takový problém. Hlavně je dobré si projít manuál, kde je většina základních principů dobře popsána. I když zase - systém focus attacků (držení dvou tlačítek pro silnější úder) se dá přerušit dvojitým pohybem vpřed nebo vzad a udělat nějaký jiný tah. Proč? Nedává to smysl. Focus attack je silný, omračuje a navíc - během provádění tohoto tahu na postavu neúčinkují základní útoky. Ano, jsem hnidopich, ale tohle je spíš poukázání na nelogičnost designu, ne na to, že by to nefungovalo. Ono to totiž (kupodivu) dohromady celkem funguje. Teda když máte reflexy nadopované kočky a arcade páku.


Jádro problému hry na konzolích je bezesporu v ovladačích. Dostat šest tlačítek pod jeden palec je designově nemožné se základní výbavou. Jsou již ovladače speciálně na SF4 s potiskem, kdy máme v oldschool stylu všech šest pohromadě, ale nevyváží to fakt, že na automatech máme na těchto šest tlačítek k dispozici pět prstů (teoreticky), v praxi jistě tři používá každý. Na druhou stranu jsou zbylá tlačítka namapována na horní přepínače, takže teoreticky se dostáváme k podobnému poměru počet prstů / počet tlačítek, ale není to ono. Jádro věci je samozřejmě v samotné páce automatu. Na ní se celou rukou dají obloučky dělat celkem snadno. Ale jedním palcem to jde velice obtížně a to jak na malém analogu, tak na šipkách. SF4 je dalším důvodem, proč si pořídit X-Arcade páku. No já bych si ji pořídil dávno, kdybych na to měl prostor, sakra... Takže ovládání je děsné a i po osmi hodinách hraní s jednou postavou (Ryu / Sakura) si pořád nejsem jistý, jestli udělám to, co chci udělat. A není to tím, že to neumím naklikat. A to není dobré.

Super Street Fighter 2 Turbo HD Remix není špatnou hrou, ale něco neurčitého mi na ní trochu vadí.

Jak dopadla moje první bitva? Neslavně. Po dvaceti minutách neschopnosti porazit finálního bosse (a subbosovi nemluvě) jsem to vzdal. Prostě jsem narazil na hru, pro kterou je "normal" obtížnost kombo, které nejde přerušit a které ubírá 100% energie. No nevadí. Nastavil jsem si tedy obtížnost "easy" a sebevědomě jsem se pustil do toho. Po další hodině hraní jsem seznal, že rozdíl je minimální. S obrovskou dávkou štěstí, náhody, umu, potu a dalších tělních tekutin jsem se dostal opět k finálnímu bossovi. A ten mne vyklepl, jako nikdy předtím. Začal jsem plakat, žalovat ženě a v jejím náručí jsem pak usnul.

Druhý den mi to nedalo. Sice jsem měl problémy se odtrhávat od GTA CTW, ale na chvilku jsem si k SF4 sednul. Procházel jsem si trénink, první Challenges a nastavení online soubojů. Mají to celkem pěkně zpracované, to se musí nechat. Začala mne ale iritovat hudba, hlavně v main menu, intru a ve většině arén. Nakopak mne fascinuje kvalitní grafika, která správně používá celshading a také v jednotlivých arénách je mnoho detailů a interaktivních prvků (byť nemají vliv na souboj, což je možná trochu škoda) - to vše za podpory skvěle zpracované kamery. Zvuky jsou skvělé, hlášky adekvátní tradicím, dobré tedy. Trochu mne ale zklamalo obecné porušení bodu 16 hráčského manifestu. Ve hře jsou snad jen dva základní oblečky pro každého hrdinu, ale za peníze je možné dokupovat další. A to ne pro všechny najednou, ale vždy po skupinách třech čtyř bojovníků. To je celkem ostuda.

Pak jsem se podíval znova do manuálu. Došlo, kde jsem dělal celou dobu chybu. Obtížnost "easy" není totiž nejnižší, jak jsem se mylně domníval. K dispozici máme ještě "very easy" a "easiest". To jsem lamka, co? Takže jsem si nastavil skutečně nejmenší obtížnost a pustil se do toho.

Hra najednou získala porci zábavnosti navrch. A ne jednu. Konečně jsem viděl nějakou závěrečnou animačku, konečně jsem si mohl vychutnat vítězství. No tak jsem lamka, no a co? Hlavně, že se bavím. Samozřejmě - většina trofejí ve hře je založena na obtížnosti normal a vyšší, takže se s nimi můžu rozloučit, ale je mi to celkem fuk. Počet postav není enormní, ale to je spíš dobře, jde vysloveně o výběr nejlepších, což schvaluji. Pár nových postav mne nezaujalo, ale ani neurazilo.

Ideální na učení se tahů je survival režim, kde v prvních arénách máme nabito naplný Revenge i Combo ukazatel, které navíc neubývají. Takže je možné si vyzkoušet veškerá pokročilá komba, super finishery a podobně. Tohle mi hodně pomohlo v pochopení systému hry, který začínám odhalovat a nutno uznat, že je kurevsky vyvážený. Ono je to logické, protože většina základních i speciálních tahů jsou velice podobné, jen mají trochu jinou účinnost a podle toho se dá od jednotlivých postav očekávat jasně daná taktika. A to se mi zase líbí.

Street Fighter 4? Určitě se ho ještě něco nahraju. Hra mi nesedí vnitřním systémem, ale když člověk nejde do hloubky, tak na povrchu nachází hodně ryzí zábavy. A jelikož to budu hlavně hrát s kamarády při popíjení, je velká pravděpodobnost, že hlouběji nebude potřeba jít. V tomto smyslu mne Street Fighter 4 zaujal a ke dnu jej táhne jen ovládání, což je chyba gamepadu, ne hry. Těžko říct, ono se to může nakonec ustálit kdekoli na stupnici 6-9/10. Faktem ale zůstává, že mne Street Fighter zaujal méně než Tekken 5 (Online) a méně, než Soul Calibur 4, takže sedmička? Po bodíku odstupňované? Jo, to by šlo. Ale ještě tomu dám čas, samozřejmě.