27. 4. 2009

Street Fighter 4 podruhé

O víkendu jsem, mimo jiné, hrál s Drokkem Street Fightera 4. Samotný faktor, že hru příliš neumím, že ovládání není úplně dokonale zvládnuté a že Drokk má ke staré klasice Super Street Fighter 2 Turbo celkem vztah, způsobil, že to se mnou vydržel hrát velice dlouho a dokonce začal uvažovat o koupi. Taky jsme okoštovali 3rd Strike samozřejmě, dost jsme se u toho pobavili. Kdybychom hráli Tekkena, jeho návštěva by se smrskla na pět minut. Takže dobrá zpráva.

Zábava bojovek vždy skví v multiplayeru, ale možná proto mi více dochází přednost prvního Soul Caliburu na Dreamcastu, který nabídnul také špičkový mission mode, kde se dalo vyřádit i v jednom hráči dosytosti. Ale zpátky k SF4.

Podařilo se mi konečně vychytat některé komba, zejména ty ve stylu M. Bisona například. Tedy držet dozadu a pak dopředu, dozadu, dopředu + libovolný útok. V těchto okamžicích totiž přehmátnu na digitální šipky, kde mám přesnost směru zaručenu. Taky jsem si všiml, že udělat Super Combo je vlastně mnohem těžší, než Ultra Combo, protože Super meter neustále vybíjím, zatímco Ultra nestíhám vyprazdňovat.

Suma sumárum šlo o velice dobře prohranou sobotu - i když teda netrávili jsme čas jenom hraním, ale také konstruktivní debatou o grafickém stylu chystané Pařády, kde se zavázal dělat grafiku komplet, což je samozřejmě super.

Když Drokk odešel, sedl jsem si k puštěné hře a pustil se do hraní. Jsem si říkal, že bych konečně mohl porazit finálního bosse na jinou, než úplně nejnižší obtížnost. Ba dokonce i na té "easiest" úrovni mi to zabere mnoho pokusů, než porazím Rivala a Bosse. Ale párkrát se mi to povedlo, to ano. Sice skoro nejde používat Ultra Comba, protože se jim Seth umí vždy vyhnout, ale tak na třicátý až čtyřicátý pokus ho dostanu, když mám natrénovanou postavu. Jenže co se nestalo. Jedna z posledních postav, se kterou jsem hru nedohrál (a která by mi měla odemknout další tajnou postavu) byla Crimson Viper, kterou úplně nesnáším. Takže to šlo klasicky. Sakurou se dostat až k Sethovi, nechat se zabít a následně přepnout na Crimson Viper. Jenže - ono to nešlo. Po třech hodinách zoufalého bojování proti Sethovi, který každý druhý útok counteruje a přechází do Ultra Comba, kdy se náhodně teleportuje jako blázen po celé aréně, takže nelze udělat půlobloučky správným směrem, což zakončuje 37 hit combem (Killer Instinct npkc) - prostě to nešlo. Zaplakal jsem a šel spát.

V neděli ráno jsem se probudil a hned jsem se rozhodl, že se tomu podívám na zub trochu jinak. Začal jsem googlit, jestli jsem sám, kdo má takto obrovské obtíže s bossem na nejmenší obtížnost. Našel jsem nějaké diskuzáky na Gamespotu, kde se r0xoři vysmívali lamz0rdům, jak neumějí udělat prvního bosse, jak nemají v malíku ani ty nejprimitivnější taktiky. Nakonec jsem tam ale našel taktiku, oblíbenou z Mortal Kombatu - skočit na Setha - kick. Následně okamžitě směr dolů a kick - podrazit nohy. Odskočit zpět. Opakovat do zblbnutí. Tak jsem si říkal - hergot, že by takhle trapná taktika mohla fungovat? No nezkoušel jsem ji. Pustil jsem se do toho a výsledek na sebe dlouho nenechal čekat. Jakmile jsem se ocitnul ve vzduchu, dostal jsem Kenův Shoryuken. Ale je fakt, že párkrát se mi jej podařilo trefit. Takže jsem slabou hodinku opakoval postup s prakticky stejným výsledkem. Nejde porazit. Googlil jsem tedy dál.

(Mezi námi - když jsem hrál poprvé za Ryu, tak Sagat se choval podezřele podobně, jako Scorpion v šesté minutě slavného videa Ryu vs Scorpion (původní flash zde).

Po pár minutách jsem narazil na zajímavý popis bugu. Ten byl natolik výmluvný, až to nemohla být pravda - že se takovou chybou Capcom nezabývá a není k dispozici patch. Zkrátka a dobře - Street Fighter 4 na Playstation 3 obsahuje bug, že je-li hra nainstalovaná na harddisku, tak poslední dva protivníci jsou postiženi bugem, který zvyšuje obtížnost údajně na "hardest". Takže co jsem neudělal - hru odinstaloval, podle instrukcí jenom stáhnul patch a pustil se do hraní - samozřejmě na zkoušku na easiest. A proti mému očekávání Seth padnul na první pokus, takřka na perfect - a to jsem hrál s Crimson Viper, se kterou neumím ani prd. TO BYCH BLIL.

Hra dostala jiný rozměr, konečně jsem si mohl poodemykat hromady věcí a obecně jsem dostal chuť do hry. Splnil jsem si hnedle pár challengí, poodemykal tím pádem barviček a titulů, nastavil si "In Training" a spustil jsem online. Ó jak já zaplakal!

Online hraní mi nikdy moc nelezlo pod kůži, tedy ne s neznámými lidmi. Mám tendenci se paktovat do skupin, kde se pak řádí v rodinné atmosféře, ale pwnění n00bů, v tomto případě mne osobně, není moje oblíbená kratochvíle. Na jednu stranu je dobré, že je možné navázat kontakt s někým, kdo má podobný skill, jako vy. Na stranu druhou to neznamená, že půjde vždy nutně o n00ba vašeho formátu.

Totiž jestli jsem to dobře pochopil, tak základní skill se odpočítává od získaných bodů v online bitvách a (pravděpodobně) na základě získaných medailí (neplést s trofejemi) rovněž online. Jenže - body získané ve hře může člověk velice snadno i ztratit tím, že prohraje zápas (podobně, jako třeba funguje bodování ve Wii Sports). Takže když má člověk nulu, neznamená to vlastně skoro nic. A proto je těžké sehnat pro mne ekvivalentního protivníka. Většinou jsem v prvním kole dostal strašnej klepec, kde se mi povedl možná First Attack, ale to je tak všechno. V druhém kole se mi sice daří lépe se blokovat (zejména spodní útoky mi dělají na analogu problémy, takže přehmatávám, jako blázen) a nesnažit se za každou cenu udělat Ultra Combo, protože je to mnohdy ztráta času a nedá se to prakticky využít. Podařilo se mi tak úplnou náhodou vyhrát jeden zápas. Radost z vítězství zkalilo cca deset dalších proher, které mi zase veškeré score vynulovalo. Dokonce to došlo tak daleko, že poslední zápas jsem ani nehrál, jenom jsem se koukal, jak dostávám klepec. Hráč na druhé straně samozřejmě pochopil, že jsem se vzdal, takže mi napsal maila.

Chvíli jsme spolu plkali, až mi nabídnul, že si zahrajeme spolu. Takže jsem založil lobby, poslal pozvánku a začali jsme trénovat (bez získávání bodů). No, něco málo jsem pochytil. Ale mnohem důležitější byl ten pocit toho, že někdo cizí, bydlící přes čtvrt planety čert ví kde, pomáhá v zaprděném bývalém Československu hrát Street Fightera 4. To je moc dobrej pocit.

Pod vlivem tréningu jsem si dal ještě pár zápasů a výsledek se brzy dostavil. Vyhrál jsem svou druhou online bitvu - velice těsně, ale zábavně. Čirá radost!

Co jsem ale vypozoroval, že skoro všichni mí random protivníci si nejčastěji berou Kena. Ten je údajně o něco rychlější, než Ryu a jelikož má stejnou sadu tahů (už dvacet let), je poměrně logické, že si jej lidé budou vybírat nejčastěji. Možná proto mi tato postavička přijde dost overpowered, protože plamenný shoryuken zapaloval krátkou sukénku mé Sakury až podezřele často s jistotou a pravidelností švýcarské železnice. Jakmile jsem ale potkal protivníka s jiným výběrem, staly se souboje mnohem vyváženější a šance na vítěství byly souměrné. Za cca 50 soubojů toho dne jsem viděl ale jen tři postavy - Sakura (1x - výhra), Ken (48x - prohra) a Rose (1x - výhra). Jinak nikdo jiný. Šlo teda o ranked souboje, dneska se podívám na obyčejné playery.

Na hře mi začíná chybět detailnější výběr soupeře. Jistě, před startem souboje vidíte odemknutý titul, podle kterého se dá orientovat, ale je to málo (těch titulů jsou mraky a není z nich rozhodně vždy jasné, jestli jde o profíka nebo ne). Rozmyslel bych si tak, jestli tomuhle člověku dám body "zadarmo", i když jich bude jen pár. Dále mi vadí nemožnost detailněji nastavit pravidla hry. Zakázat nějaké tahy či naopak zapnout permanentní Revenge - to by se mi líbilo (podobně, jako to má třeba Metal Gear Online). Lobby je taky děsně odfláklá a je nutné ji spouštět po každém zápase znova. Vesměs jde o detaily, ale v zásadě to jde snést, koneckonců do budoucna se to dá vylepšit.

Naopak musím pochválit, že i přes kolísavost kvality připojení ostatních hráčů byla hra relativně bez lagu (což se nedá říct o Tekkenovi Online, potažmo o Soul Caliburu 4, kdy stačí, aby protivník bydlel mimo ČR a lagy se stanou nepříjemné), za což může také jednodušší systém ovládání - občas se hra začala trošku trhat, občas se kombo rozjelo se zpožděním, ale šlo o ojedinělé situace. Dneska zkusím hrát bez bodování a snad někoho porazím, trénovat je třeba.

Hodnocení Street Fightera 4 po několika měsících zkušeností je tedy velice pozitivní. Určitou osobní předností je fakt, že si hru koupí možná Drokk a bude tak s kým hrát a to nejen online. Také pochopení základních triků mi nedělá žádné problémy (ovšem některé challenge mi vyrážejí dech). Posledním a zásadním problémem zůstává ovládání. Dualshock prostě není ono. takže tady mám otázku, jestli by mi někdo nedoporučil vhodné ovládadlo. Buď bych mohl koupit specializovaný gamepadu (nejjednodušší řešení), dále se nabízí specializovaný joystick (dražší, dostupnější, ale zase jen pro jednoho hráče...) nebo se konečně dokopat nějakému pořádném joyáku pro dva hráče ála X-Arcade (nejdražší a nejlepší řešení, ale nemám to doma kam moc jako dát no...). Ála X-Arcade píšu proto, že jsem našel poměrně dost nesmlouvavou kritiku na mnoha místech, takže od této konkrétní značky asi upustím, tak hledám alternativu. Alternativu, která bude dostatečně univerzální (tj. USB - PS3/2, PC povinně, plánuju MAME Arcade automat do nového bydlení). Hotrod nebo Hori? Za jakoukoliv radu dík předem!