28. 6. 2009

366 dní s Deníkem nespokojeného hráče

Hergot, to to uteklo!

P.S.: Jak jsem psal někde dříve, tak skoro celý život jsem tajně toužil být redaktorem herního časopisu typu Excalibur nebo ještě lépe Score. Psát o hrách - to je přece super, no ne? No dobře, ještě lepší je hry vymýšlet, ale... Tento sen jsem se snažil realizovat několika způsoby, no nakonec mne to neuspokojovalo tak, jak bych si přál. Nebylo to myslím mnou. Já mám v hlavě celkem jasno, co chci psát a jak to chci psát. Jenom jsem nedostal ten prostor. Naštěstí v době internetu mám možnost prostoru neomezeného a je jenom moje blbost, že jsem se k psaní blogu rozhoupal teprve loni. Najednou jsem se stal "šéfredaktorem" vlastního média a ten pocit je určitě uspokojivý.

Ovšem médium je bez diváka prakticky ničím.

Moje vize "herního spisovatele" či kritika je založená na tom, že existuje někdo, koho zajímá můj názor. Nemusí to být nutně souhlasný zájem samozřejmě. Ale zase na druhou stranu bych se rád vyhnul jisté vulgarizaci až hulanizaci, kdy si nechám masírovat ego tím, že budu cíleně provokovat. Snažím se psát upřímně, od srdce - jen prostě občas jdu proti některým názorům či hrám trochu tvrději. Jsem přesvědčený, že hra není jenom kus software, že na ni má vliv velká skupina faktorů mimo krabičku s DVD. Hype, falešná reklama, nenaplněné očekávání nebo naopak překonané. To je to, o čem chci psát.

Při pohledu na současná česká herní periodika (žádné z nich pravidelně nečtu, sem tam něco na internetu nebo když má někdo nějakej časopis s sebou v hospodě) ale nemám pocit, že texty píše někdo, kdo mne zajímá. Nemám pocit, že je tam někdo blízký mému vkusu. Nerad bych házel všechny autory do jednoho pytle, neznám je prostě dost dobře všechny, ale opravdu se mi zdá, že o hrách píšou lidé, kteří by o hrách psát neměli, pokud by měli psát vůbec něco. Sám jsem se zúčastnil "přijímacího procesu" do nejednoho magazínu a nutno konstatovat, že být já šéfredaktorem, tak to dělám dost podstatně jinak. Takhle se ke psaní o hrách dostane "kdejakej hejhula", což asi není úplně košer.

Místo toho jsem svědkem, že herní média pouze rozdělují čtenářskou obec / hráče na tábory ála "Tyskály daly týhle hře osm z deseti, ale Ňoumusweb sedm, takže jsou to kokoti". To je dost podivný produkt herní kritiky.

Přál jsem si psát tak, aby čtenář měl pocit, že mne zná, že ví, co ode mne může očekávat a být naopak třeba překvapen, že tuto větu slyší z pera mé klávesnice. Aby mezi mnou a čtenářem bylo až skoro intimní pouto. Aby čtenář, který miluje nade všechno sportovní hry, věděl, že posílám-li do stoupy nějakou sportovní hru, tak mne nemůže brát vážně, jelikož sportovní hry nesnáším. Aby tento čtenář, se kterým se shodujeme v základním názoru třeba na nextgenové střílečky, pocítil určitý soulad, že jedeme na stejné lodi. A hlavně, aby tento čtenář četl i blogy či jiná média jiných kritiků, aby vznikala diskuze a zpřesňování názorů ku prospěchu všech.

To je to, co chci dělat a za poslední rok mám pocit, že se mi to daří.

Upřímně - psal bych tento blog i bez jakékoliv odezvy v komentářích. Minimálně rok ;). Však mne ani nezajímá návštěvnost, ale nebudu tvrdit, že mi to na ego nedělá dobře, když mi přibude nějaký člověk v Google Friends nebo komentář. Ale není to ten hlavní důvod. Hlavní důvod je, že jsem grafoman a že miluju počítačové hry - hlavní důvod je, že kdybych to ze sebe na tomto blogu nedostal, tak se regulerně zblázním. Do minulého roku jsem "obtěžoval" své okolí, teď si mne kdo chce čte dle libosti - a já mám klidnější spánek ;). Mohlo mne to napadnout dříve, mohlo.

Ale za diváky jsem rád, opravdu. Těší mne, když někde zaslechnu "Dave to na blogu pěkně zjebal, co si o tom myslíš ty?" nebo tak něco. Jsem přesvědčený, že moje kritika nebo i moje nápady mají vliv na herní kulturu u nás a že je to něco, co by se mělo dít. Nechci teď tady působit namyšleně, jsem samozřejmě kapka v oceánu - ale těch kapek by tady mělo být mnohem více, aby dokázaly přehlušit hlavní proudy komerčních médií, která považuji za zavádějící a místy až nevkusná.

Je toho před námi dost. Výstava konzolí v Heřmanově Městci, u které jsem stihl dohrát Killzone 2, úvaha nad současnými prezentacemi hry Heavy Rain nebo svěření se závislostí nad mobilním Tower Defense ;). Jen se musím zabydlet, tak to napíšu až za pár dní.

Takže děkuji za přízeň. Těch 280 článků za minulý rok mne bavilo moc, těším se na další várku ;). Plnění snů je super.