30. 6. 2009

Killzone 2

Tak jsem "dohrál" Killzone 2. Uvozovky proto, jelikož v jedné fázi mne hra až tak odporně nudila, že jsem ji nebyl schopen dorazit. Jak jsem se v zápětí přesvědčil na Gamefaqs, byl jsem v poslední misi, asi v polovině. Tak jako tak si tento "zářez" na pažbu dávat nebudu. Nestálo to za to.

Poměrně zřetelně si pamatuji šílený hype, který hře předcházel. Poměrně zřetelně si pamatuji první euforické recenze, které hovořily jednoznačně. Poměrně zřetelně si pamatuji dojmy z dema, kde jsem byl taktně upozorněn, že to s tou kritikou trochu přeháním. Jenže - já ten pocit nemám a po "dohrání" plné verze jsem se naopak utvrdil v tom, že tohle není v pořádku. Poměrně zřetelně vidím, že po Killzone 2 neštěká dneska ani ten pes. Proč je tomu tak?

Technologicky - ta hra je prima, jede svižně, loadingy jsou trochu otravné, ale dá se to. Textury jsou po většinu času mdlé, modely postav poměrně přijatelné, ale animace panáků se zoufale opakuje (proč je panáků tak málo druhů?) a to shazuje dojem z technické prezentace. Z hlediska designu je hra poměrně zajímavě zvládnutá, byť nejde o nic převratného, spíše naopak, ale není to urážka mého jemnocitu. Místo toho jsem se podivoval nad předpočítanými "omítkami" na zdech, které jdou odstřelit. Dokonce je poměrně jasně vidět linie lomu na sloupech. To jsem nečekal. Divně vypadající voda při pobřeží nebo propadávající nepřátelé, společně s jejich zasekáváním v zábradlí - bylo by mi to jedno, kdyby mne čtyři roky nekrmili propagandou o technologické nepřekonatelnosti Killzone 2. Jejich chyba.

Ovládání je jedním slovem nešťastné. I když jsem si časem zvykl na nešťastný zoom na R3 a běh na L3 a i když jsem zjistil, že "revoluční" krytí za překážku (od dob Duke Nukema známý jako "crouch") nemám důvod používat, zůstaly mi tady nepoužitelné granáty. Jejich zpoždění při hodu se dá přežít jedině tak, že si usrknete ze sklenky vína, protože jinak je to nuda. Vůbec zbraňový park je uhozený. Omezení na jednu resp. dvě zbraně, přičemž ani jedna nemá sekundární režim střelby, mi přijde jako výsměch. Nutno uznat, že taková brokovnice má příjemný feel, ale veškeré ostatní projektilové zbraně jsou na jedno brdo. A to je u FPS docela problém.

Umělá demence nepřátel je na standardní úrovni. Ano, umí uhnout před granátem, i když se dost často začnou točit na patě okolo své osy. Ano, umí se skrýt za překážku. Tím "bombastická AI" končí. I na střední vzdálenost se skoro vždy vyplatí za nepřítelem dojít co nejblíže, obejít jeho kryt, (Helgast v krytu nevnímá své okolí, samozřejmě, je logicky k nám vždy zády) a nasypat do něj dávku z bezprostřední blízkosti - obtížnost Normal. Hru jsem samozřejmě testoval na různé situace, jak si figurky poradí s mým standardním i nestandardním chováním. Nepřekvapili. Umělá inteligence této hry je na naprosto průměrné úrovni, jako jsme viděli v tunách jiných her. O nějakém obkličování nebo taktickém postupu nemůže být řeč. Jednak jsou většinou mrtví dříve, než se stačí po poli rozeběhnout, jejich "inteligence" je definována rozmístěním za překážky při vstupu do zóny (což je navržené autory a s vlastní inteligencí to nemá pranic společného) a druhak nemají ve většině hry kam manévrovat. Situace, kdy v chodbách hledám posledního Helgasta, aby se přepnul skript na postup hrou dál, byla častá a frustrující.

Slovíčko kam v odstavci výše jsem zdůraznil hlavně proto, že veškerý leveldesign je obyčejný tunel. Schéma hry je naprosto otřepané. Přijít z bodu A do bodu B, tam vykydlit šílenou přesilu (ať žije automatická regenerace v řádech sekund) a jít dál. Je pravda, že se autoři snažili okopírovat z mnoha her alespoň trochu neotřelé nápady a je fakt, že místy jsem si říkal "hergot, to nebylo špatný". Velice se mi líbily pasáže, kde se pomocí motion sensoru v ovladači ovládaly celkem dva herní prvky (kladení bomb a točení kohouty), ale že by to hru vytrhlo z šedi průměru? Po těch šesti hodinách, které jsem strávil hraním, se mi úplně před očima vykrystalizovala nosná myšlenka Killzone 2 - okopírovat všechny možné nápady z Call of Duty, Halo, Metroid Prime, Doom - a slepit je dohromady. Tento slepenec nakonec jde s přihmnouřeným okem hrát, ale na prdeli budete sedět jen kvůli pohodlnosti, ne kvůli tomu, že by nás hra uzemnila. K tomu přispívá také fakt, že nyní s odstupem od vydání se o hře přestalo hovořit. Další ohlášená revoluce, která se zapoměla konat. Jednička Killzone se mi líbila, takže tohle je svým způsobem škoda.

Příběh je naprosto stupidní, jak tomu u FPS chodí. Zlí oni, hodní my - slzička při naskriptovaném úmrtí "kamaráda" a atomovka před závěrem. To je toho. Postavy ve hře jsou natolik nudné, že si ani nepamatuji jejich jména, dokonce si ani nevybavuji, jestli měli nějaké charaktery... byly tam vůbec nějaké postavy? Matně si vzpomínám, že tam byli pánové s červenejma očima, ale to je tak všechno. Atmosféra story je mdlá, nezajímavá a to ani jako UHO ve školní jidelně, kdy se k těm podělanejm knedlíkům musí něco dát. Killzone 2 nepotřebuje příběh k tomu, aby byl lepší nebo horší hrou. Klišé je jedna věc, ale i s ním se musí umět pracovat. Spolehnout se na to, že třicetkrát prostřelený hrudník kapitána dokáže stále pumpovat krev do žil a vzduch do plic - to není vtipné ani zábavné - je to tragické, jak si někdo může myslet, že to vyvolá "hrdinské emoce". Ke konci jsem animačky přeskakoval, protože mne upřímně řečeno sraly.

Z několika videorecenzí, které jsem po vydání hry poměrně se zájmem sledoval, jsem si pamatoval některé herní momenty, které mi přišly celkem cool. Byl jsem překvapen, že během hry jich bylo přesně tolik, co v pětiminutové videorecenzi. Asi tak čtyři. Čtyři světlé momenty, kde jenom jeden měl více, než pár desítek sekund - jízda na vlaku v protivětru mi přišla celkem zábavná. Ale tak nějak to už tady také bylo. Jenom se spolehnuli na to, že si to hráči nepamatují a z tohoto hlediska je mi celkem jasné, že Killzone 2 musí mít u mladšího publika (nebo naopak u publika tak starého, že si již nic nepamatuje) úspěch - klišé (super)hrdinové, klišé příběh a vykrádačka dobrých momentů z jiných her - chápu. Ale u mne nepochodili.

Killzone 2 je typická komerční ... no dere se mi na jazyk "rychlokvaška", ale ono tomu tak není. Samotná hra je nezapamatovatelná, nijak zvlášť špatná, nijak zvlášť dobrá. Je dost krátká, není originální, vypadá celkem přijatelně po většinu času - hej, tahle hra se dá docela hrát. Akorát ten hype - ten potopil už mnoho projektů a je divné, že SONY vstoupilo poněkolikáté do téže řeky. Jestliže je tohle vrchol her na Playstation 3 a nejlepší FPS vůbec na světě - tak to jsem asi čínskej bůh srandy.

Vlastně si teď říkám, proč se hra jmenuje "Killzone 2". Dát nepřátelům jiný název a jinou barvu očí, máme z toho Dooma 4 nebo Quake 5 nebo Halo 6 nebo cokoliv jiného. Prvky, které činily první díl Killzone zajímavým (volba postav, stealth mise s infraviděním, kooperace postav a různé průchody zónami) - to tady nějak zapoměli dodělat. Škoda? Nemám důvod to omlouvat. Palec dolů.

Střízlivě bych dal v recenzi této hře tak 4/10. Nulová inovace a vykrádačka všeho možného je částečně - velice částečně - vykoupena průměrným gameplayem a čtyřmi opravdu zábavnými momenty ve hře. Ale asi tak po osmém pivu ze mne vyleze splín, jak někdo může za X milionů dolarů po Y letech vydat takovouhle blbost. A to pak neznám bratra - Killzone 2 je vzhledem k očekávání absolutní kravina. Škoda času a valut.

P.S.: Možná je multiplayer prima, o tom není sporu!

P.S.: Killzone (2) je bezpochyby Halo killer. Ale to nebylo zas tak těžké, co si budeme namlouvat ;).