4. 6. 2009

Terminator Salvation

Oh my god, this is the worst game I've ever played in my life!

Když člověk narazí na nějakou špatnou hru, dá se obvykle celkem přesně říci, jaké jsou její nedostatky, proč je její celkové vyznění nevalné a proč bychom se jí měli obecně vyhnout. U této hry je to velice snadné. Je naní špatné naprosto všechno, každičký sampl, každý řádek zdrojového kódu a každičký pixel. Prostě všechno. A pochybuji, že to na jiných platformách je vůbec o něco lepší.

Nelze říci, že by šlo o hru, na kterou byla velká očekávání. Naopak jsem čekal průměrnou hru, která se "bundluje k filmu" (který jsem ještě neviděl, ale vzhledem k tomu, že děj hry má předcházet filmu, tak to nepovažuji za důležité).

Na druhou stranu bych od pokračování jednoho z nejzásadnějších filmových kultů čekal jistou úroveň, pod kterou by se nemělo jít. Z herního hlediska máme nějakých 20 her s motivem této slavné licence a je s podivem, jak málo z nich je kvalitních (a to jak současně, tak retrospektivně). Máme tady například první oficiálnu hru Terminator, ne nepodobnou GTA, kde hrajeme za Kyla Reese. To je dobré. Pak je tady ucházející Terminator 2, kterého jsem mastil na Amize. Ten je slabší, ale jde to. Dále Terminator 2029, jenž se kupodivu chytnul, i když mně se nelíbil. Terminator Rampage byl pokus o klasickou Doomovku, který lze s klidem zašlapat do stoupy. Nikdo proto možná nevěřil, že by Terminator Future Shock mohl něco dokázat. Ale stalo se. Nejde jenom o to, že tato hra dostala jako první v historii časopisu Score vysněnou známku 10/10, ale také o to, že Bethesda svým XnGinem dokázala redefinovat Doomovky na věky věků - díky odladěnému rozhlížení myší v 3D prostoru a klasickému ovládání s úkroky. Nejde o úplně první hru s tímto stylem ovládání, ale určitě o tu, která to zpopularozovala na dnešní úroveň.

A to je všechno. Datadisk Skynet nedokázal úspěch ani zopakovat, nemluvě o zvýšené hladině bugů na nepřijatelnou úroveň. Několik dalších her docela dobře zpranýřoval AVGN (druhý díl).

Terminator a jeho druhý díl, pokud hovoříme o filmu, přitom nabízí obrovské možnosti ve vyžití pro prakticky jakýkoliv herní žánr. Toto téma se dá zpracovat naprosto invenčně a zábavně. Schémat je rovnou několik. Můžeme kopírovat děj obou filmů. Takže Kyle Reese vs Terminator resp. Terminator vs T-1000. Můžeme obrátit role. Můžeme hrát za rebely ve válce v budoucnosti, ale také za stroje v budoucnosti (viz Tie Fighter a jeho morální poselství). Můžeme vytvořit strategickou hru o nadvládě strojů a popsat dějové prázdno se zajímavě vyvíjecí se dějovou linií (více konců). Můžeme vytvořit RPG ála Fallout 3 (Bethesda nástup! Tuning terminátorského těla included!), kde bude hafo Vaultů ech totiž bunkrů s lidskými přeživšími. Ale i když se oddálíme od událostí filmů, můžeme do daného světa zasadit nové postavy, nové příběhy, nové myšlenky - jen to zakrýt rouškou atmosféry Terminátorů.

A když hovoříme o té budoucnosti, stačí se podívat na tento klip z filmu, který naprosto jasně ukazuje, o co by autorům případných her mělo jít. O co se snažit. Co fandové doopravdy chtějí. Je to atmosféra nepovedené budoucnosti, totální deprese a požírání vlastních výkalů. Dalo by se to popisovat obšírněji, ale není třeba, všichni víme, o čem je řeč.

Tak jak je možné, že tolik tun inspirace vyšlo v herních dějinách naprosto vniveč? Jedině Future Shock se dokázal filmům přiblížit, ale i v něm lze jít dál, od té doby uplynulo skoro patnáct let. Jistě, chápu, že tady vládne komerce, ale přece je účelem hry podle filmu, aby obsahovala ty nejlepší prvky z dané předlohy a převedla je do herního stylu. Ba dokonce ani nechci nějakou zásadní invenci, chci jen to, co bylo ve filmu tak, aby to šlo trochu hrát.

Terminator Salvation tedy nebyl očekáván s nějakou touhou. Ale jelikož jsem si už drahnou dobu žádnou hru s tímto motivem nezahrál, tak jsem to chtěl prostě zkusit. No že to nebude geniální dílo bylo jasné. Ale tak nějakej ten šolich snesu, no ne?

Když jsem po třech hodinách (tj. nestihnul jsem během hraní ani vypít lahev vodky!) koukal na závěrečné titulky, byl jsem zcela klidný. Ta hra mne nemohla rozčílit. Totiž opus ubohosti začíná od okamžiku nainstalování hry (SecuRom nebo co to je neřeším). Debilní menu, debilní intro, debilní grafický design, který se ani omylem neblíží tomu, čím jsme byli doposud franchisou Terminator krmeni. To byly první sekundy po spuštění hry. Terminator Salvation VS Dave - 1:0. Nedbal jsem toho.

Začíná hra. Debilní dialogy, debilní příběh, debilní postavy, které máte chuť zabít po prvním spatření. Vysloveně nesympaticky zpracovaný John Connor, na jehož vypelichaná záda musíme čučet celou hru. To byla první minuta hraní. 2:0. Nedbal jsem toho.

Debilní level design. Absolutně žádný pokus o to, aby pohyb v prostoru odpovídal jakékoliv logice architektury (byť) zdevastované budoucnosti. Debilní herní styl spočívá v tom, že vstoupíte do nějaké lokality (rozměrově celkem prťavé), odkud není úniku. Do této lokality naběhne jeden ze čtyř druhů nepřátel (v pozdějších fázích hry i kombinace více druhů ze čtyř), které musíte zpracovat jedním ze čtyř druhů debilních zbraní. Opravdu nechápu, kam se v budoucnosti poděly lasery, takže vše musím řešit čistě brokovnicí, která je vyhlášená zbraní měsíce dubna 1995. 3:0. Nedbal jsem toho.

Debilní hra pokračuje onrails jízdou, kde musíme v omezeném úhlu sestřelovat nepřátele. To, že se mi přesně ukazuje, kam větší roboty střílet je v pořádku. Ale že mi kurzor myši dovolí v okrajové poloze cíl zaměřit (rudý kurzor), přičemž zbraň samotná tam nedostřelí (mimo výseč zaměřování zbraně) je prostě debilní, obzvláště, když mimo dosah tohoto pole se nepřátelé s oblibou kumulují. Bylo by jednodušší namountovanou zbraň upustit a řešit to brokovnicí. Ale jak tomu u debilních her bývá, není to možné. 4:0. Nedbal jsem toho.

Další debilní levely více a více ukazují, jak absolutně nestíhá umělá inteligence nepřátel. Zasekávají se o rohy, když k nim přiběhnu blízko, tak přestávají střílet, jakákoliv taktika jim nic neříká. Kladu si otázku, jak stroje s takovouto inteligencí si mohli podrobit Zemi? A hned si také odpovím. Debilní umělou inteligenci umělých stvoření totiž hravě předčí debilní umělá inteligence vašich debilních neumělých spolubojovníků. Ti se sice snaží jakože spolupracovat, ale ve skutečnosti lezou do rány kdykoliv je to možné. Lumík v chronické depresi má pud sebezáchovy, který je měřitelný vedle těchto debilů. 5:0. Nedbal jsem toho.

Nejde ale jenom o chování v rámci samotné interaktivní části hry. Debilita veškerého osazenstva je znásobena pokusy o dialogy, které vás donutí k pláči ušima a později k odklikávání animaček, protože nevědět o debilním příběhu podávaném formou debilních dialogů je jediný způsob, jak nad hrou zvítězit a nezešílet. 6:0. Nedbal jsem toho.

Zásadní problém hry je skryt v herních mechanismech. Krycí způsob ála Gears of War je dobrý vynález a řekl bych, že je navržen správně a hratelně. Ne tak v Terminator Salvation. Systém krytí zde nerespektuje zásadní pravidla a sice, aby našeho hrdinu opravdu kryl. V polovině případů, kdy jsem v krytu, kupuju vesele zásahy. Hrdina je přitom celkem smrtelný. No nakonec se ukazuje, že nemá moc smysl se krýt, při střední obtížnosti se mi skoro vždy vyplatilo někam naběhnout podoomovsku a s minimálním zdravím (které se po checkpointech dobíjí) přežít. I když mne zabili, bylo rychlejší a pohodlnější třikrát pokus opakovat, než se snažit jednou krýt. Při krytí totiž zemřu taky, jen to déle trvá a je to nuda. 7:0. Nedbal jsem toho.

Asi tak po dvou hodinách utrpení jsem si říkal, že něco není v pořádku. Parodie na příběh se začíná podezřele rychle blížit konci. To není moc dobrá zpráva. Hra také absolutně vyčerpala svůj potenciál. Několikrát střílíme pěšmo, několikrát z vozidla a to je tak jako všechno. Rovněž si člověk nemůže nevšimnout od začátku hry špatně napsaných skriptů, které se snaží jakože navodit filmovou atmosféru. Místo toho se díváme na naprosto nelogické a vysloveně nepříjemně trapné situace, které urážejí i logiku fanatického křesťana. 8:0. Nedbal jsem toho.

Perlička - mám rozbité brýle, takže poslední dny skoro nic nevidím a i na monitor musím mžourat zblízka, abych mohl hrát. Přesto, že nemám brýle, tak jsem poznal, že s grafikou není něco v pořádku. Je totiž dost divná. Modely postav ještě ujdou, i když jsou u dolní hranice přijatelnosti. Ovšem Terminátoři vypadají, jako krabičky od zubní pasty (vzpomínky na školku nejsou v tomto případě přijatelné) a ostatní dva roboti připomínají kaštanová zvířátka. Okolí je velice chudé, animace jsou odporné a konkrétně třeba vozidla v meziherních animacích připomínají ze všeho nejvíce angličáky na pískovišti, se kterými si hraje epileptické dítko. Screenshoty vypadají celkem normálně, ale v pohybu je to naprostá katastrofa. 9:0. Nedbal jsem toho.

Po třech hodinách hraní jsem odkliknul závěrečné titulky. Strávil jsem tři hodiny zíráním na odporné animace, přičemž jsem se snažil s polofunkčním ovládáním dostat postavy z bodu A do bodu B. Výsledné dění připomínalo COKOLIV, jenom ne Terminátora. Jde o naprosto podprůměrnou hru, ale dokonce tak podprůměrnou, že těžko najít horší. Popsal jsem deset aspektů hry, ve kterých by mohla excelovat velice snadno, kdyby se ke hře choval někdo trochu víc, jako ke hře dle kultu. Místo toho jsme dočkali píčoviny pod hodnotou hračky z Happy Mealu (tj. 2 minuty života čínského dítěte). A to je absolutní prohra 10:0. V ten okamžik jsem začal dbát.

Okamžitě jsem si nainstaloval Terminator Future Shock, nasypal jej do DOSBoxu a začal hrát. Po hodině hraní jsem začal prskat. Po další hodině jsem plakal a křičel. Teprve pak mi totiž došlo, jak moc je Terminator Salvation špatnou hrou. Jak dokáže VGA grafika s MIDI hudbou bezproblémů navodit velice autentickou atmosférou. Jak dokážou být levely velice strukturované a komplexní, byť obsahují (na svou dobu běžné) nelogické útvary - hra je pořád více uvěřitelná a přijatelná, než právě dohraná sračka. Nemluvě o tom, že po třech zábavou a pestrou náplní nacpanými hodinami nejsem zdaleka ani ve čtvrtině hry.

Takže pokud se k vaší blízkosti dostane tato hra, nezapomeňte: