7. 7. 2009

Call of Juarez - Bound in Blood

Nemám rád western. Ani filmy, ani mayovky, ani komixy, ani hry. Teda výjimky se najdou. Takový Outlaws jsem dohrál s chutí (neplést s Outlaw na Atari 2600), podobně tak Tři Lebky Toltéků mne upřímně bavily. Ale jinak mi toto prostředí nic neříká.

Outlaws jsou klasika a i v jistém smyslu průlom.

Jenže orgastické výkřiky herních kolegů na fórech se nedají ignorovat dlouho, ne při této intenzitě. Skoro každý blekotá blahem, jak je Call of Juarez 2 nejlepší FPS od doby (jmenujte si sami). Skoro každý opakuje ty samé ódy na to, že je tam vychytanej systém bullettime, přestřelky jak z filmu, poutavá story, chytré hlášky a překvapivý gameplay s grafikou, že občas i Crysis zaváhá. Váhal jsem ale i já.


Jestli něco málo o westernech vím, tak je to určitý pocit nespoutané atmosféry divokého západu. Při současném trendu koridorových stříleček je to skoro nekopatibilní téma. Hru jsem si na víkend půjčil a nainstaloval. Už tady musím říct, že mne překvapila malá datová velikost, pod 5 GB s přehledem. Na dnešní dobu překvapivé. Loading trochu pomalejší, ale už je to tady, začíná hra. No jéje, kaubojové v kloboucích s kolty proklatě nízko žvýkající tabák... ale co to?


První díl hry jsem nehrál, ba ani jsem ho neviděl z vlaku. Svým způsobem je to vlastně dobře, protože druhý díl je prequel, takže si to všechno můžu dát v pohodě dohromady. Příběh je totiž jedna z prvních věcí, která mne okamžitě praštila do očí. Ono dá se říct, že jde o "klasický western", což v pravém smyslu slova je. Ale lehkost a uvěřitelnost podávání mne přikovala. Nemám rád westerny a drsňácké kovboje, ale v Call of Juarez 2 mám pocit sounáležitosti s hrdiny, jsou přijatelní, příjemní, pochopitelní a sympatičtí. Nejsou drsní účelově, jsou odchováni občanskou válkou, kterou hra začíná. Dva bratři - Ray a Thomas - tak trochu dezertují z armády, aby zachránili svou matku a potažmo rodinu. Když ale zjistí, že jejich matka je u Manitoua, vydávají se do Mexika najít legendární poklad a pomoci něj pak rodinu obnovit. U mne dobré. Nějakou hlubokou myšlenku od westernu nelze čekat, ale tohle je prostě více, než přijatelné, sedí to jak zadek na hrnec.


Další věcí je epesně zpracované ovládání. Základních prvků není mnoho, ale jsou vtipně modifikovány. Kupříkladu míření skrz hledí je doprovázeno dobře udělaným DOF efektem - opravdu nevidíte nic, co není před muškou. Navíc - máte-li nějakého nepřítele poněkud daleko (kurzor po najetí na nepřítele v dosahu zčervená), že kurzor nereaguje změnou barvy, stačí chvíli počkat (tj. nutnost "udržet" zaměřovací křížek na těle nepřítele i v případě pohybu) a pohled ještě více zazoomuje, takže je možné odstřelit skoro kohokoli. Kombinace dvou zbraní (dvě tlačítka myši), případně dynamit + revolver - paráda. Zastavení času a odpálení více nepřátel pomocí efektivního komba - paráda. Použití nožů na ideální vzdálenost smrtelné, jako nehlučné zbraně - paráda. Kombinování střelby obou bratří k vyčištění místnosti elegantním vpadnutím - paráda. Možnost automatického krytí za překážky a rohy budov - parádní. Duely - perfektní. A to se mi ještě nedostal do ruky gatling. Zkrátka a dobře - vtipně a jednoduše modifikované ovládání s maximálním ziskem hratelnosti. Palec nahoru!


Grafika je další věc, která mne posadila na zadek. Vypadá po většinu času naprosto fantasticky, umí maskovat nedostatky na straně některých textur a i když nedisponuje nějakou zázračnou fyzikou (například nelze chůzí v poli kukuřice ohýbat stvoly rostlin), po většinu času vypadá naprosto nadprůměrně. Geniální práce se světlem a stínem navíc z většiny obyčejných lokací dělá naprostou bombu. Od začátku hry jsem atakováni kreativními vizemi grafiků, kteří nám předkládají zajímavé prostředí decheberoucím způsobem. Plynule přecházíme z lesů do údolí řek, bezchybné jsou i přechody do interiérů. Levely jsou velké a světlo z nich dělá grafické opusy. Západ slunce není klišé, je to okamžik, kdy si ucvrnknete do textilu radostí. Veškerá grafika je detailní, neopakuje se, předmětů na scéně je tak akorát, aby působila originálně a působivě a zároveň nepřeplácaně. I přes nedostatky fyziky je vizuál této hry jedním z nejlepších důkazů, že to jde, když se chce. Na mé 8800GT naprosto plynule bez zaváhání.


Nebylo by to ale k ničemu, kdyby se grafici nemohli opřít o práci leveldesignérů, kteří se na hře neskutečně vyřádili. Takhle se mají dělat hry (pánové z Guerily)! Jednotlivé lokace jsou propojeny v klíčových bodech, můžeme hledat nejlepší cestičku, vychytávat terén a krytí. Občas se mi stalo, že jsem zaboha nemohl identifikovat polohu nepřítele, ale po určitém času hraní najdeme systém hraní, kdy jsme skoro nepřekonatelní. Jednotlivé lokace jsou navíc opravdu velké, neztratíte se v nich, ale můžete snadno přijít o pocit hranic, šířka herního tunelu je tak široká, až bych řekl, že nejde o tunel. Po pocitové stránce hraní určitě.

Je to náplň misí, která z tohoto všeho těží. Jednotlivé připravené zážitky na sebe logicky navazují a jsou pečlivě udělané. Každých pět deset minut děláte nějakou novou činnost, kterou si patřičně užijete a jedete dál. Pravda je, že by třeba AI nepřátel mohla být lepší, protože se pak kovbojka chvílemi zvrhává v masakr... ale i když zrovna vysloveně nečistíme koridory, je naše činnost pestrá a zábavná. Implementace ovládání na některé nevšední prvky, jako je roztáčení lasa, rychlostřelba ála Sedm statečných nebo právě duely - ještě se mi nestalo, abych toho zažil tolik za tak krátký čas. Ta hra chytne a nepustí.


Spojení s bezchybným dabingem a perfektně napsanými dialogy (kdy jsou vtípky opravdu vtipné) to znamená, že Call of Juarez 2 disponuje jednou z nejlepších atmosfér, jakou jsem kdy v FPS hře zažil. Nebál bych se to označit za ekvivalent System Shocka nebo Half Life 1 ve westernovém kabátě. Při hraní máte pocit reálných událostí, reálných osob, reálných situací. Jejich herní karikatura je v hranicích přijatelnosti, nenarušuje atmosféru, naopak ji podporuje. Dobře - cválání na koni, držíce v každé ruce bambitku, je sice pitomost, našel bych jich i hnidopišsky více, ale takhle to prostě nefunguje. Ta hra je tak dobrá, že hravě můžeme ignorovat malé, nevýznamné nedostatky. Obzvláště s přihlédnutím k tomu, že hru mají na svědomí polští vývojaři na vlastním enginu Chrome.


Přesto bych si dovolil vytknout jedinou zásadnější chybu. Jde o délku hry. Po pěti hodinách začínám mít pocit, že je konec na dosah.

Na délku her mám poměrně vyhraněný názor a nebudu dělat ani v tomto případě výjimku. V Call of Juarez prožijete všechno, co byste od westernu očekávali a to formou, která je překvapivě skvěle zvládnutá. Není pochyb o tom, že si hru dám minimálně ještě jednou a možná se na chvilku podívám na multiplayer. Nemění to nic na tom, že +- šest hodin prvního hraní je šest hodin nabušených zážitky, které současné hry zoufale postrádají. Proto si budu v nejbližší době Call of Juarez 2 pro PC kupovat (a to přesto, že je i verze pro PS3, kde se nechci obtěžovat s ovládáním), protože součet jeho kvalit výrazně překračuje hodnotu celku.

Kdybych měl hru nějak hodnotit, váhal bych mezi osmičkou a devítkou. Slibovaný DLC (včetně rozšíření single kampaně) a rozhodnutí hru nechránit žádným malware šmejdem mi ale říká, že tuhle hru bychom měli vyzdvihnout i přes objektivní chybu nedlouhé herní doby. Palec nahoru.

P.S.: Opravdu nemám rád westerny a ani nyní je nemám nějak raději - ale tohle je prostě bomba.