30. 7. 2009

Motion timed Tamagotchi

Bylo nebylo, někde jsem si někde s někým povídal, no pravděpodobně uplynulo už moc piv a já si nepamatuji nejen to, jak jsme se dostali k tématu rozhovoru, ale ani si nejsem jistý, s kým jsem se vlastně bavil (ale můj soukromý tip je Kofila). Ale k věci.

Při sledování současného rozmachu casual počítačových her si člověk klade otázku, jaký bude směr vývoje do budoucnosti. Velkým hitem se staly pohybem ovládané hry a tím nemám rozhodně na mysli jenom slavný Wiimote, ale také hry jako Guitar Her, DJ Hero, Rockband a mnoho dalších, které spoléhají na to, že hráč nepotřebuje být "hráč", ale do hry propisuje část zkušeností z reálného světa, byť ve značně pokroucené, ale o to zábavnější formě. Koneckonců projekt Natal je toho nejlepším důkazem (jakkoliv je předem odsouzen k záhubě ;).

Ti, kdo si vybaví na vlnu Tamagotchi (které jsem se přeochotně účastnil) musí uznat, že to z hlediska casual gamingu mělo něco do sebe. Za pár stovek si člověk koupil vejce, během měsíce se o něj několikrát denně staral a pak mu "goča" umřel. No a šlo se koupit další vejce, které jsme se snažili udržet při životě déle nebo jej vychovat do jiné podoby, než napoprvé. Záplava čínských padělků pak přidala možnost restartu minikonzole a výběr z rozmanitého počtu zvířátek.

Tamagotchi ale zmizelo, přišli Pokémoni a mobilní telefony, které svým způsobem "goču" nahradily. Také technologie postoupila mnohem dál a rovněž vkus či zkrátka výběr spotřebitelů. Autoři her jsou mnohem méně omezeni, než před deseti lety, ale zároveň jsou díky konkurenci tlačeni do nové invence. Motion ovládání her je toho jasným důkazem.

Takže jsem / jsme vymysleli následující koncept. Někde jsme viděli podivnou kostičku, která umí na svém povrchu hrát barvami a dokonce rozeznávat pohyb. Je napájena nějakým akumulátorem a její využité je spíše sporadické, než reálné. Napadlo mne ale tuto kostičku maličko vylepšit a dodat do ní nějaké připojení na světový čas, aby ve všech kostičkách na celém světě byl vždy na sekundu přesně stejný čas. Později mne napadlo, že by to šlo spolehlivě nahradit technologií mnohem jednodušší, na podobném principu, jako je sledování času v RSA klíčenkách, což je reálné.

A nyní o co jde. Samotná kostička má v sobě program, který jednou za X minut / hodin zavibruje uživateli v kapse a bude po něm požadovat nějaký specifický pohybový úkon. Například - kostka bude mít na každé straně jinou barvu (ideálně by šlo o prťavé LCD / LED displaye, ale smiřme se i s variantou šesti různých podsvícených ploch s různou barvou). Uživatel ji vytáhne z kapsy. Rozsvítí se červená strana kostky - což je pro uživatele signál, aby otočil kostku tak, aby tato červená strana byla nahoře. Takto ji podrží tři sekundy. Pak se rozsvítí zelená strana kostky - dojde k otočení a setrvání v pozici. Naposledy se rozsvítí dvě protilehlé strany kostky, což značí nutnost kostkou zatřepat. Kostka zhasne, je "uspokojena" a putuje zpátky do kapsy.

Hlavní vtip spočívá v tom, že program v kostce není uživateli znám, dále že všechny kostky mají identický program a samozřejmě fakt, že všechny kostky mají stejný čas. Co to znamená v praxi? Jedete tramvají a najednou tři lidi prakticky ve stejný okamžik sahají do kapsy, vytahují kostku, "uspokojí její potřeby" a pak ji zase uklízejí. Samozřejmě by kostky nebraly ohled na časová pásma a stejně tak rozestupy mezi jednotlivými akcemi by nebyly stejné, vše by bylo dáno programem, který dokáže vygenerovat dostatečně dlouhou linii příkazů, aby se neopakovala ani po měsících. Jinými slovy - pokud vaše osobní kostka zavrní v kapse, víte, že takto vrní kostka všech "účastníků hry", že ji každý vytahuje a dělá ty samé pohyby. Na celém světě.

Na noc by se dala kostka vypnout, respektive její vibrace. Ale jelikož by každá kostka měla v sobě interní počítadlo, bylo by zřejmé, který hráč to poněkud moc žere, že se ke kostce budí i v noci. Třeba v takovém Japonsku věřím, že by to byl poprask.

Nejsem si jistý, jestli dokážu popsat, v čem je tento nápad převratný nebo zábavný. Ale ta vize mi přijde strašně originální a chytlavá. Určitě bych se podobné blbosti chytil a nějakou dobu to rád hrál. Možnost potkávat lidi na ulici, kteří jsou stejně "postiženi", sledovat, jak během porady nadřízený dělá pod stolem podezřele podobné pohyby, jako já (prasata!), vidět, jak během živého přenosu z Afghánistánu reportér za zády "uspokojuje" svou krabičku zrovna stejně tak, jako já, když se na něj dívám v televizi, mi přijde prostě ujetá a přitažlivá zároveň.

Pojďme ale ještě dál - časem by kostky mohly v sobě mít dokonalejší motion sensor, dokonalejší možnosti zobrazení grafiky na svém povrchu (vidím i variantu v brailově písmu) a krom WiFi připojení i GPS s kompasem, která by automaticky upozorňovala na nějakého spoluhráče v blízkém okolí. Dokonce si myslím, že by takto šli zpracovat Pokémoni. Ti jsou, jak známo, rozděleni do několika kategorií, mimo jiné i podle toho, jestli jsou jejich útoky založené na ohni, elektrice a tak dále. Co udělat patero programů pro jednotlivé kostky, které by pak reprezentovaly nějaké Pokémony v určitém rozkolu. Každý program by měl jiné pohyby, ale ve stejném čase, takže by každý hráč na první pohled poznal "Hele tamten chlápek dělá s kostkou něco jiného, než já, takže má jiného Pokémona, půjdu mu rozbít hubu", například. Možnosti jsou pak neomezené. Spojení pohybového Pokémon-Tamagotchi s masovou komunitou by dosáhlo vrcholu.

Vzhledem k náchylnosti společnosti k trendům je celkem jisté, že by kostka měla obchodní úspěch v případě, udělala by se tomu pořádná reklamní kampaň. Kostka by se mohla napájet solárním panýlkem, případně z miniUSB. Vlastně by to nemusela být kostka, ale hůlka, kulička - cokoliv. Umím si to živě představit.

Samozřejmě nejsem schopen se pustit do realizace v takovém rozsahu, aby to mělo smysl. Hrát si sám s vlastní kostkou (majitelé GameCube odpustí) (odpouštím si) je proti smyslu hry, jde o tu masovost a průnik s realitou, kdy se každý hráč v okamžiku vibrace v kapse automaticky rozhlédne, jestli někdo nesahá do vlastní kapsy, zatímco sám vytahuje svůj nástroj (prasata!).

Ale jedna možnost tu přece jenom je. Samotná aplikace, nijak komplikovaná, by šla napsat pro nějaký mobilní telefon. Například pro iPhone nebo podobné zařízení s motion sensorem, je to ideální předskokan! Ale i pro obyčejné mobily by to asi šlo, jenom by místo pohybu musel uživatel namačkat nějaký kód, otevřít kryt telefonu či v případě "véček" telefon třikrát zasebou otevřít a zavřít.

Takže inspiraci máte, pusťte se do díla! ;)