31. 7. 2009

Realms of Arkania - Star Trail

Miluju sérii Arkania her, dokonce i Drakensang mi celkem sednul. RPG systém Das Schwarze Auge jsem nikdy nedržel v rukou, ale díky třem dílům základní ságy jsem v sobě zachoval pocit něčeho blízkého a známého.


Rozepisovat se o Star Trail, to je nošení dříví do lesa. Kdo hru nehrál, může se jít leda zahrabat, protože jde o jeden z nejlepších příkladů, jak udělat na počítači pořádné RPG běsnění. Nejde jenom o fantastickou grafiku a hudbu, ale zejména o detailně implementovaný systém, precizní souboje, rozsáhlé dialogy, působivý příběh a hlavně neuvěřitelnou míru detailů a interaktivity, co autoři do hry nacpali - to jsou věci, které těžko jinde najdete. A pominu-li hodinovou instalaci a dvacetiminutový loading na mé 386SX se Stackerem, postavil bych Star Trail na úroveň Dungeon Mastera. Vlastně v případě "exteriérových dungeonů" jde o hru kvalitativně lepší, než třeba všichni tři Ishaři dohromady. Ono je to trochu nefér srovnání, jelikož Ishar je přístupnější a v jistém smyslu hratelnější, ale Star Trail je komplexní hra, komplexní simulátor party hrdinů. V tom je jeho síla. Není divu, že jsem ho nikdy (!) nedohrál. Jedině Stíny nad Rivou mi díky nižší obtížnosti podlehly.

Je to divné? Není to divné. V době, kdy jsem hru hrál, jsem neměl Score s obsáhlým návodem k dispozici a nikdo v mém okolí Star Trail nejenže nehrál, ale ani neznal. Marně jsem jim hru ukazoval a vysvětloval to, co jsem ze hry pochopil... a jsme u toho. Ke hře jsem nikdy neměl manuál (přesto, že disponuji originálkou - to asi nevysvětlím, ale je to tak), takže jsem všechny herní mechanismy musel odhalit metodou pokus-omyl sám. Zní to jako prkotina, zvláště u současných her, kde jsou manuály útlé, jako peněženka před výplatou. Ale u starých her to bejvávalo jinak, to víte!

Víme? Nejsem si jistý. V době, kdy jsem pařil na počítači jako o život, jsem nikdy nedisponoval nějakým manuálem k jakékoliv hře. Prakticky všechno jsem si zjistil sám, studiem klávesových zkratek v menu a učením se. Ony ty hry ne vždy byly komplikované. Například hra F-29 Retaliator, která se ovládá dohromady šesti klávesami + pohledy kamer, je velice jednoduchá na pochopení i v případě, že manuálem nedisponujete. Dokážete odhadnout, kolik takový manuál musel mít stran? Bylo jich okolo čtyřiceti, jestli si to dobře pamatuji. A to je na šest kláves docela dost.

Jistě, v manuálu byl popis i všech úkolů ze sta misí, ale tento popis existoval i ve hře samotné, takže nad důležitostí lze pochybovat. Podobně by se dalo pokračovat u desítek dalších her. Manuál byl osobitým dílem, které ale bylo mnohdy přeceňováno. Někde z této doby pochází takové "rčení", že hry na PC mají manuály o stovkách stran a mají komplikované ovládání "přes celou klávesnici". Nejeden PCčkář se smál málotlačítkovým gamepadům a doma mastil Mechwarriora 2, používaje hrdě všech klávesových zkratek.

Na tento fenomén jsem narazil už kdysi dávno. Když se teď začalo o pokračování Mechwarriora mluvit, tak se uvažuje právě o ovládání na konzole. Narychlo jsem si to rozepsal na Dualshock a výsledek mne překvapil.

Pohyb mecha - dopředu, dozadu, otáčení pravá levá + tempomat (fixace rychlosti daným směrem). Levej analog + click.
Pohyb kabiny - dtto + zoom. Pravej analog + click.
Přepínání mezi targety - 2 tlačítka. Šipka vpravo a vlevo.
Přepínání mezi wingmany - 2 tlačítka. Šipka nahoru a dolů.
Příkazy wingmanům - 1 tlačítko. Ttriangle button + submenu na pravý analog.
Nastavení radaru - 1 tlačítko. Square button + submenu na pravý analog.
Nastavení filtrování obrazu - 1 tlačítko. Circle button + submenu na pravý analog.
Přepínání zbraňových řetězů - 2 tlačítka. L1 - L2.
Střelba primary a secondary - 2 tlačítka. R1 - R2. (R1+R2 = střelba vším, co je k dispozici).
Přepínání kamery - 1 tlačítko. Select button.
Pauza, objectives - 1 tlačítko. Start button.
Jumpjets - 1 tlačítko. Cross button.

Teoreticky tam chybí rozhlížení v rámci kabiny a eject, ale kdo to kdy využíval, nemaje VFX-1 ve své době? Nikdo. Já to bez toho dohrál několikrát.

Takže jak je to z tou komplexitou PCčkových her? Bylo to opravdu tak žhavé?

Mezi námi - nebylo. Ale to neznamená, že by se nenašly výjimky. Například takový Falcon 4.0 měl tlustou bichli poměrně právem. A když se vrátím k tématu článku, je to právě Star Trail, který je pro běžného hráče bez manuálu prakticky nehratelný. A já jsem se právě stal majitelem takového manuálu (thx Rudolf). Má celkem 78 stran, které jsem se jal číst.


Za ty roky o Star Trailu vím docela dost, hlavně po té, co vyšel v češtině poslední díl série. Přesto musím uznat, že o některých featurách hry nemám ani páru. Dodneška mi nebyl zcela jasný například systém generování charakterů - jakože proč byl udělaný tak, jak byl udělaný. Nebo některé vztahy mezi dovednostmi a jednotlivými činnostmi, jako bylo sbírání bylinek při odpočinku, mi nebyly naprosto jasné. Zhltnul jsem tedy manuál celý s chutí a našel tam celou řadu milých detailů, které by mi asi zůstaly navždy skryty. Dokonce chápu, proč jsem hru nedohrál, protože součet všech těchto detailů jednoduše řečeno tvoří sumu, která se dříve nebo později šeredně vymstí a dojdeme ke konci hry. Obtížnost soubojů je nesmlouvavá.


Na druhou stranu je ale fakt, že dobrá polovina textů by se dala nacpat do samotné hry. Například popisy kouzel jsou v manuálu naprosto zbytečné a naopak by měly být především ve hře, abych vlastně věděl co dělám a co lze očekávat. Stejně tak mne vytáčí, že se ve hře používají zbytečně celé řady zkratek (například u výpisu vlastností postav), které i se znalostí angličtiny prostě nemají smysl. Takže bez manuálu stejně nevíme, co značí toto číslíčko. A naposled - celkem značný objem informací přepokládá, že hráč má IQ na úrovni Henryka Laholy, protože objasňovat každičký prd, který má grafickou ikonku, popis ve hře, tři alternativní způsoby vyvolání a ještě v manuálu jeden odstavec, to celkem překračuje míru slušnosti.


Na stranu třetí je v případě Star Trailu nutné podotknout, že jde o záměr. Na titulní stránce jasně čteme "A Fantasy Role-Playing Simulation". Hra nesimuluje ani tak putování po krajině a mýcení orků, ale spíše celé herní sezení, kde gamemastera supluje počítač. Pro hraní stolního RPG musíte znát hromady herních mechanismů i zkratek. Pro hraní Star Trailu je to nutné zrovna tak. Proto se v graficky prázdných ulicích dočkáme popisu o "ruchu ulice". Proto je každičká akce doprovázena bohatým textovým doprovodem, který by byl jinak zpracován v herní grafice. Proto si v hospodě můžeme vybrat, zda-li si sedneme k baru, k prázdnému stolu nebo ke stolu plnému. Proto si můžeme psát vlastní poznámky do deníku, který se pak stává nefalšovaným fantasy románem (a já měl moc pěknej!). Proto i samotný manuál ke hře místy připomíná rulebook místo toho, co bych od manuálu standardně čekal. Proto je Star Trail naprostou perlou v herní historii, kterou bychom si měli připomínat.


Takže vážení PCčkáři, vaše hry byly jen výjimečně komplexní tak, aby se tím dalo chlubit a nemusím jít pro kámen daleko, abych našel možná ještě komplexnější hry pro konzole libovolné generace. Počet stran v manuálu nestačí, jako argument, obdobně, jako počet kláves, kterými se hra dá ovládat (ne, Jedi Knight se NEovládá třiceti klávesami). Ale je fakt, že pár her manuál prostě potřebují ke hraní, nejenom, jako protipirátskou ochranu. A Star Trail je toho nejlepším důkazem, jaké komplexní hry se dělaly už dávno. Jděte a hrajte to!

P.S.: Čarodějka na obálce hry je kočka, co? Taky vás dycky napadá, proč jsou hrdinové vykreslováni obecně jako skoro nazí, ale ve hře si bez těžké zbroje ani neškrtnou? Chm...