21. 9. 2009

Marvel vs Capcom 2


Že mám rád bojovky není žádné tajemství. Že konkrétně bojovky "streetfighterovského typu" nepatří mezi mé zrovna nejoblíbenější - to také není žádné tajemství. Je trochu problém na standardním gameapadu namačkávat ty všechny půloblouky a čtvrtoblouky, abych vyvolal nějaký speciální tah. Obecně jsem se tak připravil o mnoho bojovek, převážně z dílny Capcom. Beru ještě tak 3rd Strike a Street Fighter 4, ale tím pravděpodobně končím.


Jenže zvědavost tomu nedává. Při sledování topten žebříčků ScrewAttack.com, které sice nejsou vždy směroplatné, ale rozhodně je beru, jako inspiraci v tom, na co bych se měl podívat, to je již podruhé, co se bojovka jménem Marvel vs Capcom 2 vyšplhala prakticky na vrchol žebříčku. Poprvé ji prvenství vyfouknul právě 3rd Strike (topten bojovky) a z hlediska topten her pro Dreamcast jde o první místo "skoro bez diskuze". Takže bych se na to podíval?


Shodou okolností se před nějakým tím týdnem objevilo na Playstation Network demo ke stažení právě jmenované hry, celým názvem Marvel vs Capcom 2 New Age of Heroes - jako re-release. Hned jsem se na hru vrhnul a začal testovat. Demo je bohužel jenom pro dva hráče, což moc nechápu. Horší bylo, že jsem neměl v ten okamžik nikoho po ruce, takže jsem musel oba gamepady obsluhovat sám. S chutí do toho, půl je hotovo.


Studium manuálu a seznam tahů u šesti postaviček ve výběru mne překvapil svou strohostí. Nijak to nepřekonávalo klasické tahy ze starých Street Fighterů, což bylo pro mne popravdě řečeno trochu zklamání, čekal jsem toho více. Takže jsem si vyzkoušel nějaká komba naslepo, pěkný, ale něco mi unikalo. Něco, co by ze hry udělalo bombu. Jistě, samotný koncept tří postav na každé straně je originální a slibuje mnoho možností kombinací, ale na druhou stranu je většina tahů natolik podobná, že vlastně moc nezáleží na tom, jakou postavu si člověk vybere. Se hrou se dá sžít velice rychle, ale nemám přitom pocit, že bych si hru nějak užíval, vychutnával, prostě "další streetfighterovka". Motivace ke koupi plné verze je ta tam, ani pro Dreamcast jsem to nesháněl. Usoudil jsem z prvních dojmů, že jde o hru pro nějaké fanoušky postaviček Marvel komixů, což určitě nejsem vhodný typ. Nevadí.


Jenže před třemi dny se stala nějaká změna. Hrál jsem Super Street Fightera 2 Turbo HD Remix a zkoušel jsem se přepnout do "classic" režimu, tedy bez HD překreslených postaviček. Jak jsem byl znechuceně překvapen, postavičky sice opravdu jsou v původních spritech, ale jsou vyhlazené, což vypadá prostě k zblití. Napadlo mne, jestli je podobná možnost i v Marvel vs Capcom 2. Spustím demo, proklikám se menu a koukám jak puk - krom HD překreslených postaviček, které vypadají velice slušně (určitě lépe, než ve zmíněném Street Fighter HD) lze zapnout původní sprity a to i bez vyhlazení, čímž dostala hra skvělý pixelartový šmrnc.


V ten okamžik šla náhodou okolo moje žena a povídá: "Hele, co to je, to vypadá hezky, pojďme si to zahrát". Trochu mne to překvapuje, neboť krom Tekkena moje žena bojovky nevyhledává, ale asi jak tam viděla Wolverina, který se jí líbil ve filmech X-Men, tak to přijala za vlastní. "Sám to moc neumím, ale to se naučíme" pravil jsem a podával jí gamepad. Chvilku jsme si zvykali na ovládání, nastavil jsem si handicap a pustili jsme se do sebe. V ten okamžik se to stalo. Rozjela se hra, začali jsme "klasicky" chaoticky mačkat tlačítka a najednou se zablesklo, zahřmělo a na obrazovce se spustilo peklo, které po několika vteřinách skončilo s tím, že moje figurka dostala 86 HIT COMBO a je mrtvá. A sakra.


Nevěřícně jsem koukal na ženu, která omlouvavým pohledem dívala, že za to jako nemůže, protože neví, jak to udělala. Tady mi došlo, v čem je kouzlo hry. Je extrémně přístupná, je tam MNOHO kombinací, ale zároveň jednoduchá na blokování, takže člověk neprohraje úplně snadno. Začali jsme tedy spolu hru studovat.


Výběr postav je v podstatě nejméně důležitý. Je to logické - ze sorty 56ti hratelných postav je nutnost zachování jakési rovnováhy nutné, aby většina postav byla z hlediska herních mechanismů skoro identická. Co je ale důležité je výběr typu asistence. Jsou vždy na výběr tři možnosti - asistence ve vzduchu, po zemi nebo kombinovaná, případně chytka. Na tom záleží zase velice. Ve hře samotné ovládáme aktivně vždy jednu postavu, ovšem můžeme kdykoli přivolat na pomoc jednu ze dvou záložních postav (L1 nebo R1). Tato záložní postava provede právě takovou akci, jakou má zvolenou pro asistenci. Takže když se například protivník zdržuje příliš ve vzduchu a já vím, že u této konkrétní figurky jsem si zvolil vzdušnou asistenci, stisknu tlačítko, přilítne třeba Ryu, udělá Shoryuken, nepřítel dostane na budku a Ryu zase zmizi, přičemž boj pokračuje.


Je ale velice vtipné, že takto objevšivší se postavička je na ten okamžik součástní bojové arény, takže může snadno přijmout zásah, byť zase pak zmizí do pozadí. Takto je tedy řešená podpora. Krom toho se lze samozřejmě na jiné postavy přepínat přímo a to kombinací křížek+čtverec nebo trojúhleník+kolečko, což je důležité i proto, že většina zásahů, které obdržíme, se dají částečně doléčit právě, když je postava schovaná v záloze. Takže i přepínání postav je důležitý prvek.

No a finále je jasné. Za každý útok si nabíjíme ukazatel v dolní části obrazovce, který slouží k vyvolání superkomba. To se stiskne L1+R1. Pokud je ukazatel nabit 1x, spustí se superkombo aktuální postavy. Pokud 2x, tak se přidá jedna postava ze zálohy a pokud 3x, tak jsou na scéně všechny tři postavičky a na obrazovce se odehraje masakr efektů, vedoucí obvykle k vyřazení protivníka. A teď si představte, že oba hráči vyvolají takovéto superkombo ve stejný okamžik, na scéně se objeví všech šest bojovníků - ale jeden z hráčů je vždy rychlejší a tak "ti tři chudáci na druhé straně" dostanou strašlivě na zadek!

Je to hra easy to learn a ani po padesáti partiích si nejsem zcela jistý, jak vědomě volat asistence na plac, ale strašně mne to baví! Aby ne - ve hře je k dispozici prakticky kompletní sestava ze Street Fightera, takže si velice rychle člověk najde své oblíbence. Navíc tam jsou postavy jako Strider, Jill Valentine, Megaman nebo Hayato (z výtečné bojovky Star Gladiator). Fandové komixů si také přijdou na své. Krom obligátních X-Menů (Wolverine, Cyclops, Iceman, Storm) jsou tady postavičky ze série Avengers - Captain America (děkujeme Dougovi Walkerovi za prima filmovou recenzi), Hulk nebo Iron Man. Každý si musí prostě vybrat!

Obecně bych ještě ke hře řekl, že herní mechanismy jsou nejvíce podobné právě 3rd Striku - je zde možnost protiútoků a blokování ve vzduchu. Parry nemá smysl implementovat a superkomba jsou zjednodušená na stisk dvou tlačítek - nemám výhrad, je to hratelnější, přístupnější, zábavnější a spíš na to někoho zlákáte. Instantní hratelnost a stovky hodin zábavy zaručeny!

Ke grafice a hudbě se snad nemusím vyjadřovat - Capcom umí kreslit a animovat na výtečnou a se zvukovým doprovodem není žádný problém (hudba, zvuky, dabing - excelentní).

Inu, takže verze pro Playstation 3 (a předpokládám i pro XBOX 360) obsahuje navíc online multiplayer, což bude ideální prostor, jak přijít o zbytky sebevědomí. Jinak je hra i pro Playstation 2 a starý XBOX. Já osobně se ale ještě popídím po "originále" - Dreamcast verzi (i když arcade automat by nebyl sakra k zahození). Marvel vs Capcom 2 se během jednoho dne vyšvihl do první desítky mých nejoblíbenějších bojovek a to je co říct.

Jak mne tahle hra mohla minout?

P.S.: Díky za WIKI!