30. 9. 2009

Resident Evil: Code Veronica


Nedávno jsem se tady rozepsal o skvělé bojovce - Marvel vs Capcom 2 - kterou mimochodem pořád hraju a baví mne více a více. Jelikož to hraji na Playstation 3, zatoužil jsem alespoň na okamžik vidět tuto hru "v originále" a sice tedy na Dreamcastu. Slovo dalo slovo a nesl jsem si domů balík her pro tento systém. Mezi námi - z nějakého nepříšil specifikovatelného důvodu se mi Marvel vs Capcom 2 hraje na Dreamcastu hraje lépe - na tom analogu udělám půloblouček poměrně snadno a tahy typu "půloblouk + držet tlačítko" se mi tam dělají snadněji... to jen tak na okraj.

Když jsem se prohrabával GD-ROMy, padlo mi tam oko na Resident Evil... Zasnil jsem se.

Vybavil jsem si dobu, kdy někde v televizi, možná z videokazety (viz začátek článku Space Hulk) nebo na nějakém traileru ze ScoreCD viděl jakési upoutávky na nové hry, které nám vyrazí dech svou fotorealistickou grafikou a tak dále (s největší pravděpodobností šlo mix ukázek z blížící se nové generace konzolí, takže Playstation 2, Dreamcast a patrně GameCube). Záběry byly skutečně působivé, střih byl velice dynamický... když tu tam najednou prosvitl záběr, který se mi vryl do paměti. Šlo o hru, která velice nápadně připomínala Resident Evil, ale byla komplet 3D, přičemž kamera byla třeba v rohu místnosti, ale plynule snímala pohyb postavy. Tou byla nějaká dívčina, která nápadně připomínala Jill Valentine. Navíc pobíhala v nějaké hale se sloupořadím - no dokonale se mi vybavil Resident Evil 1.

Jelikož jsem v té době neměl zrovna přístup k informacím, získal jsem dojem, že je to Resident Evil 2 (který měl v Evropě pro PC vyjít v roce 1999, což by časově odpovídalo tomuto prazážitku). Nikdy jsem nezjistil, o jakou hru vlastně šlo. Záběr byl krátký několik vteřin a popisek chyběl. Dlouho jsem si pak myslel, že to byl Resident Evil 1 nebo 0 pro GameCube, ale to moc časově nesedí, nemluvě o statické kameře. Každopádně mi v hlavě utkvěla myšlenka: "Tuhle hru si chci zahrát, protože je to naprostý ideál her. Kamera je více méně pevná, takže zvýrazní podstatné věci a zároveň je všechno pěkně 3D, takže lze zkoumat každou skulinu".

Od té doby uplynulo hodně bajtů, takže jsem se dostal nejen k původnímu Resident Evil 2 a 3, ale také k Playstationu 2, kde jsem byl ovšem odrazován od nejrůznějších "mutací" typu Resident Evil Outbreak, Code Veronica X nebo podobně Resident Evily pro GameCube. Takže jsem zkrátka tyhle věci úspěšně odignoroval a jelikož pak vyšla "plnotučná" čtyřka, mohl jsem na ostatní hry zapomenout.

Jak se ukázalo, byla to zbytečná chyba.

Mezi GD-ROMy pro Dreamcasta na mne vypadla právě Veronica, kterou jsem se zájmem vložil do mechaniky. Jak se záhy ukázalo, jde o první plně 3D Resident Evil, když nepočítáme lightgun střílečku Survivor. Okamžitě se mi to spojilo s mou matnou vzpomínkou na výše zmíněnou sérii trailerů. Je tohle ona vysněná hra, kterou si prostě musím zahrát, i kdyby to byla blbost? Pustil jsem se do toho.


Po nějakých třech hodinách se venku podezřele zatmělo a já seděl na zemi u televize a zíral na blikající obrazovku. V nohách mi tepala křeč, lahev s nápojem byla nenávratně prázdná. Měl jsem potřebu jít spát, ale zároveň se mi moc nechtělo, i když jsem věděl, že hned ráno mám dohodnutou pracovní schůzku, kterou bych neměl podělat. Nedbal jsem toho, "ještě deset minut a půjdu spát", přesněji řečeno "najdu psací stroj a půjdu spát". Syndrom poctivé hry.

Resident Evil Code Veronica asi nebude "nejlepší Resident Evil" v tom "normálním smyslu slova". Můj pohled na hru je ale asi takovýto - jednička se dneska skoro nedá hrát, když jsem to zkoušel na DSku, tak jsem to sice dorazil, ale že bych se nějak extra bavil, to ne. Už je to moc profláklý. Dvojka a trojka je na tom o něco lépe, tak se hrát dá i dneska. Ale obě hry znám poměrně dobře a mám je dohrané na PC, nemám zkrátka chuť se do nich pouštět podruhé, když nemám vysloveně náladu. Čtyřka je sice super, patří mezi mé nejoblíbenější Resident Evily a na Wii jsem tuto hru dohrál asi desetkrát, takže jí mám "plné zuby". Pětka je OK, ale tu jsem dohrál potřetí celkem nedávno a co si budeme namlouvat - k horroru to má hodně daleko (ona i ta čtyřka je dost citelnej odklon), i když je to dobrá hra.

(Další možnosti tady jsou. Sbírka Silent Hillů (některé jsem ještě nedohrál, pravda)? Obscuro, Fatal Frame? Hmmm... ne. Jindy).


Posléze jsem se podíval na Gamerankings a koukám - 93%? Hergot, takže by to nakonec naopak patřilo do sebranky nejlepších Resident Evilů? To bych se na to podíval! Už první dojem ve mně hra zanechala velice pozitivní, druhý tedy nemůže být horší!

Code Veronica na mne působí stejným kvalitativním dojmem, jako první tři díly dohromady, což je obrovský kompliment. Navíc disponuje vysloveně povedenou 3D grafikou, která je na poměry Dreamcastu opravdu špičková. Kamera opravdu bedlivě snímá náš pohyb tak, aby co nejvíce znásobila atmosféru místa. Nebudeme si nalhávat, že trojrozměrné modely nahradí pečlivé rendery 2D backgroundů minulých dílů, ale charakteristikou se původní ideji velice blíží. Však přece jenom není možné přepnout do first person režimu, takže co kamera nevidí, to se nemusí modelovat - ušetřený výkon je pak použit na práci se světlem a na lepší textury, nemluvě o velice plynulém snímkování.


K tomu přičtěme zvládnuté renderované sekvence, na které se dá i po letech koukat. Cut scény v enginu hry bych se dokonce nebál přirovnat k perlám typu Metal Gear Solid (2) - vyjma délky samozřejmě - ale mají tu správnou výpravnost, navozují atmosféru, že "o něco jde". Dabing je výtečný, skvěle se to doplňuje. Animace veškerých postav, včetně zombíků, je dobře udělaná. Hudební a zvukový doprovod na standardně vysoké úrovni. Zkrátka a dobře, na hru je radost pohledět.

Je to ale "dnes již klasická hratelnost", která mne tak přikovala. Trochu otupěn akčními Resident Evily 4+5 a dalšími pseudo horrorovými hrami typu House of the Dead či Dead Space (no dobře, Dead Space je slušný horror, ale je pořád dost zaměřený na akci samotnou) je Code Veronica návratem do "starých dobrých časů", které ovšem rozhodně nejsou zatuchlé, alébrž působí svěžě. Chutně. Vysloveně voní.


Po pěkném intru jsme vrženi mezi desítku zombáků, přičemž krom nože máme asi tak dvacet nábojů a pistoli. Bohužel nemám vibrační modul do ovladače, ale už jenom pohled na maličkatý display VMU, informující o zdraví, je krásný detail, který mi hru zkrášluje. První puzzly jsou celkem normální, tak je to začátek hry. Za to obtížnost se drží tak akorát vysoko, i když nedostatek munice je celkem frustrující. Každé minutí zombíka zkrátka nepotěší. Nožem se toho nedá moc upižlat - ale tak to všichni známe, neříkám nic nového.

Zkrátka a dobře - jestli si moje srdéčko něčím Dreamcast (opět) získal, je to právě Code Veronica. I po těch letech jde o vskutku poctivou hru, která nemá šanci zklamat. Jsem zvědavý, co mne čeká dál.