4. 10. 2009

First Person Adventure

Pohled z očí první osoby, neboli first person, považuji za nejdokonalejší způsob, jak hráče přikovat do světa atmosférou a maximálním vžitím do situace. Obvykle jsme svědky tohoto stylu u first person shooters - stříleček, kde myší rozhlížením rozhodujeme o tom, kam se jak trefit, nejlépe nepříteli do hlavy. Na druhou stranu je v tomto případě trochu problém s orientací ve hře na základě vnějších podnětů. Ne vždy se podaří do hry zabudovat věci jako periferní vidění, orientace pomocí otřesů či tlaku na tělo a tak dále. Nezřídka se to řeší posunem kamery za záda hlavního hrdiny, čímž dostaneme third person shooter. Pro hratelnost nezřídka dobré, pro absolutní vžití do hry respektive postavy je to ale krok stranou.

Současné FPS řeší orientaci v prostoru také indikátorem zranění, který ukazuje, z jaké strany je na nás vyvíjený útok. Bohužel to vede k tomu, že hrdina musí vydržet nezřízeně moc zásahů a obvykle disponovat regenerací zdravíčka, jelikož inteligentní rozmístění lékárniček je v takto zaměřených hrách skoro nemožné. Hry jako Call of Juarez 2 a jistě i mnoho dalších to řeší šalamounsky tak, že indikátor značí zvuk výstřelu, nikoliv zásah do postavy. Chtěji se tak vyhnout největšímu nešvaru současných FPS, za který považuji extrémní přesnost nepřátel, kteří vám ustřelí klobouk (obvykle i s hlavou) na půl kilometru ve tmě. Pak je regenerace a tedy ústupek od určité dávky realismu jediným východiskem.

Proč se ale musí nepřátelé tak dobře neustále trefovat? Měl bych snad jako hráč pocit, že proti mně stojí banda nekňubů a já jediný mám právo všechno trefit "na první pokus"? Docela dobře se s tím vypořádal Fallout 3, který zaměřovačem nesymbolizuje místo, kam se trefíme projektilem, ale pouze snahu trefit se do onoho místa. Podle statistiky postavy se pak provede výpočet, zda jsme zamýšlené místo opravdu trefili. To není rozhodně špatné řešení, které by se dalo aplikovat do mnoha FPS v trochu upravené formě. Ještě jedno zpracování střelby se mi líbilo a sice v Siren: Blood Course - kde nevidíme žádný zaměřovač. První výstřel jde obvykle mimo, ale poskytne nám to vizuální korekci k úpravě míření. Také to zvyšuje nutnost střílet z bezprostřední blízkosti, kdy je zásah jistější. Vztáhnutí k tomu, že nejde primárně o FPS je to povedené řešení.

Na druhou stranu tady máme pseudosimulátory typu Arma nebo Operace Flashpoint, kde se hraje podle realistických pravidel. Hrdina nevydrží obvykle více, než tři zásahy a to je plně opancéřován. Taková je asi válka, po prvním zásahu jsme zneschopnění akce a druhý bude pravděpodobně smrtelný. Třetí je na dodělání. Má to drastický vliv na hratelnost, mnohdy spíš nehratelnost. Hráči zvyklí na hry typu Call of Duty musí tyto pseudosimulátory odmítnout přes lásku k militarismu. Ono totiž i v realitě dokáže zkušený voják na velkou vzdálenost pomocí dobré pušky zabít jednou ranou kohokoli, aniž by jej cíl musel zpozorovat. Znamená to drastický odklon od pravidel FPS a mění se to spíše ve stealth akci, kdy lepší pozice vyhraje.

Sám jsem doposud nenašel FPS hru, která by simulovala tak přirozené věci, jako je morálka (ať už hlavního hrdiny nebo nepřítele), která by zohlednila drastické rozdíly ve výbavě na obou stranách konfliktu, kde se mi po vypálení čtvrtého zásobníku z Vz.58 ohne hlaveň nebo která by umožnila hráči v podstatě zvítězit, i když jeho postava v boji zahyne. Možná je odpovědí Arma 2 nebo nový Flashpoint, leč podle dostupných zpráv je extrémní obtížnost způsobená spíše bugy a nezvládnutím programové stránky.

K čemu vlastně mířím je, že pohled z očí první osoby je podle mne zbytečně protěžován na střílečky. V historii obecně najdeme jen málo her, které nejsou čistokrevné FPS. Jeden z prvních pokusů byl asi Strife, do jisté míry by šlo sérii Elder Scrolls považovat za nestřílečku, z novějších her se s tím skvěle popasoval Portal. Je ale jen zlomek her, které používají first person pohled a prakticky v nich není žádná střelba. Normality například, Azrael's Tear. V jistém smyslu lze hrát jako first person i třeba Gabriel Knight 3. A dál? Z hlavy mne nic víc nenapadá.

Abych to ujasnil - je MNOHO adventure her, které používají first person pohled, stačí jmenovat Myst, Atlantis nebo Blackstone Chronicles - těch jsou mraky. Ale já osobně bych chtěl hrát v plném 3D, s péčí, jaká se dostává střílečkám, ale s jinou náplní. Kde by střílení nebylo vůbec nebo jen použité v rámci děje hry, jako krizové řešení. Hra, kde by se nedalo pořád běhat "se shiftem", protože by se postava za chvíli zhroutila. Hra, kde normální rychlost chůze stačí na běžný pohyb v zalidněných oblastech. Vzpomínáte si na aprílovou recenzi v nějakém prastarém Levelu na hru "Život", kterou naprogramoval řezník v ledničce? I když to bylo na první pohled jasné (podobně, jako Tubra Ubra 2 ve své době - ale třeba Dungeon Master 3 neohdalili úplně všichni... což mi připomíná - CHCI DUNGEON MASTER 3!), že jde o snůšku nesmyslů, ta myšlenka toho, že hráč se poflakuje po světě bez omezení a zároveň bez střílení mne nepřestala fascinovat. Svým způsobem jsem si tuto touhu vybíjel na projektu SVETY.BAS.

Líbila by se mi hra typu Omikron Nomad Soul, ale zcela bez příběhu, jenom funkční svět a postavy reagující na moje akce. V případě smrti se zkrátka převtělím a jedu si dál. Podstatou hry by bylo zkoumání obsahu, který by tam autoři nacpali. Nemusí jít o realitu, naopak bych preferoval scifi, kde se dá umělecká zkratka mnohem lépe využít a obhájit. Mohl bych zkoumat všechna zákoutí a užít si jenom to, že jsem vůbec ve hře. Proč chodit pro ránu daleko - co vzít GTA4, vyhodit příběh, nasypat tam více interaktivních prvků a hodit to do first person? Samo odladit systém komunikace s NPC, kradení aut by nebylo tak snadné a zbraně bych zcela vyhodil. Vždyť samotná minihra "kill 200 flying rats" je v podstatě dostačující náplní pro neakční hru tohoto typu.

Kladu si otázku, jak dlouho ještě bude žánr FPS pokračovat ve vytyčených kolejích. Začínám se vážně obávat toho, že žijeme v době před videoherním krachem. Jak se liší například hra Pac Man a Alien? Grafikou, jinak jde o identické hry. Jak se liší třeba Halo 3 a Call of Duty 4? Grafikou, jinak jde o identické hry. Můžete namítnout, že datový obsah prostě odlišný je, ale pokud aplikuji evoluci, tak se ty hry prakticky neliší. To, že ve hře Alien na Atari 2600 lze oproti PacManovi hrát minihru navíc je přibližně stejně rozdílné, jako dneska herní mechanismy Halo 3 a Call of Duty 4.

Druhá, související otázka je - když jednou hráči odmítnou kupovat "obyčejné FPS", bude to znamenat změnu žánru nebo spíš ten žánr zmizí?

Když si to teď po sobě čtu, tak jsem se trefil v podstatě do druhého bodu Hráčova Manifestu. Žánr FPS je prakticky vyčerpán a inovace nelze čekat v masivním měřítku. Princip pohledu z vlastních očí ale rozhodně vyčerpán není, jen to bude chtít dát postavě do ruky něco jiného, než bambitku.

Podobně tak nejsou vyčerpány textovky, chodbičkové RPG nebo 2D adventury či střílečky. Na rozdíl od first person her lze v těchto oborech čekat nezávislou produkci. V případě FPAdventur se bojím, že se o to bude muset postarat finančně zajištěné studio. Držím palce, aby byl druhý herní krach co nejdříve, abychom se dočkali další vlny inovací. Ale vy ten trh nenecháte padnou, že ne pánové z EA, Activision, SONY, Microsoft a další, co? Sakra.