8. 10. 2009

Need for Speed Shift - demo

Když jsem v roce 1994 stál v JRC před konzolí 3DO, na které běžela ukázka hry Need for Speed, zapřísahal jsem se, že takto fotorealistickou grafiku nelze překonat a že Need for Speed je nejlepší automobilový simulátor všech dob. Ke hře jsem se pak dostal na PC, kde se přesvědčení ještě prohlubovalo. Druhý díl ušel, třetí byl super, High Stakes slabší, Porsche Unleashed velice dobré... a pak už to šlo z kopce. Chvíli mne bavili Undergroundi, chvíli Most Wanted, ale to je tak všechno. Nejrůznější karbonové, underkoverové a další podkovové jen podtrhávali fakt, že se z Need for Speed stala série typu FIFA nebo NHL, kdy každý rok vyjde nová hra s lehkým faceliftem, neschopným zakrýt zastaralost herní náplně, fyzikálního enginu a vyčpělost recyklace.

Při ohlášení Shiftu jsem se ani nepousmál, i když mne vnitřně pobavila myšlenka, že se autoři snaží o "75% sim, 25% arcade". To jsme už slyšeli tolikrát, že nemá smysl se nad tím ani pozastavovat. Přesto jsem si demo stáhnul se zájmem, jelikož na hře pracoval nový vývojařský tým.

Need for Speed Shift je skvělým restartem série, působí nově, svěže. Opravdu jsem byl překvapen, že lze udělat něco s nálepkou "NFS" a přitom to vlastně NFS není. Shift se sice nedá srovnat ani omylem s Forzou Motorsport 3 nebo s Gran Turismem, přesto obsahuje mnoho kouzelných prvků, které mne uspokojily v rámci demoverze přímo výtečně.

Stačí vypnout veškeré asistenty řízení, zapnout fyziku na plno a zkusit s tím proklatým Viperem projet tuhle zatáčku na půl plynu. Do hry se opravdu dostal element simulátoru, když už pro vítězství nestačí držet plyn na podlaze a sem tam zatočit. Podtrhuje to i destrukční model, který je překvapivě komplexní, i když ne zrovna třikrát realistický - svůj účel splňuje dobře. Potěšilo mne, že při nějaké silnější kolizi se řidiči zatmí před očima a pěkně hekne, jak si vyrazil dech. Atmosféra je ještě vybičována drobným detailem a sice rozmazáním přístrojové desky při vyšších rychlostech. Těchto efektů je celá řada a já získal pocit, že opravdu hraju něco, co pomalu čím dál více inklinuje k simulátoru.

Need for Speed ale nemůže být Need for Speed bez trochu té karikatury. Auta absurdně zrychlují, brzdí i zatáčí. Jasně - závodní speciály mají poněkud přepálené parametry - ale pro účely hry jsou tyto prvky na můj vkus trochu moc silnou kávou. Jistý trademark série se tedy neupře.

Oproti tomu grafika a obecně dynamika obrazu je na skvělé úrovni. Rozhlížení po kokpitu má správnou citlivost, i když to v praxi nemá smysl moc využívat. Auta v demu se skutečně chovají velice rozdílně a je velice poznat, že jsme si zapnuli kdejakou asistenci. Dobře odvedená práce.

Zcela jistě si Shift nekoupím, ale překvapilo mne, že si autoři troufli na takto drastický odklon od série, která přes svou bublifukovost měla solidní prodejnost a fandovskou základnu. Chválím to, ale za dokonalé či koupěhodné to nepovažuji. Shift je povedený experiment, povedené vykročení vpřed, povedený restart. Ale ještě to není ono.

Držím palce!