26. 10. 2009

Watchmen


(Následující text obsahuje mnoho konkrétních informací, které snižují překvapení či potěšení při čtení díla. Pro mé sdělení v tomto článku je to však nutné, takže se omlouvám za prozrazení mnoha detailů - i když jsem se snažil to nejpodstatnější ututlat. Pokud se nechcete připravit o unikátní zážitek, jaký kniha nabízí, měli byste si ji bez přemýšlení koupit nebo půjčit a přečíst nejméně třikrát. Pokud dílo již znáte, je tento text srozumitelnější. Neobtěžoval jsem se "závadné informace" skrýt).

Miluju komixy a konkrétně Batman Dark Knight Returns od Franka Millera se řadí mezi moje nejoblíbenější díla všech dob. Když se ale podívám nabohatou komixovou historii, je tady minimálně ještě jeden komix, který je považován za určitou perlu, vrchol, který redefinoval historii komixu a i literatury. Komix Watchmen, vycházející ve dvanácti sešitech na přelomu let 1986-7 získal o rok později literární cenu Hugo. Pokud vím, šlo o první udělení této ceny komixu, což samo o sobě dokazuje jeho vliv mimo žánr.

Můj první kontakt s tímto komixem, jak to tak chodí, byl v časopise Score, kde chválou nešetřili pánové Kopřiva a Pavlovský, hovoříce o "láskyplné dekonstrukci superhrdinského komiksového žánru". O mnoho let později jsem se dostal k naskenovanému originálu v angličtině a před nějakým časem jsem dostal DVD s rozanimovaným příběhem, což je z grafického hlediska masakr. Abych se přiznal - buď to bylo chabou úrovní angličtiny v té době nebo neschopností se soustředit na monitor (papír je v tomto smyslu pořád nepřekonaný) - Watchmen ve mně nezanechal to pravé ořechové, jak jsem očekával. Každopádně nyní, co jsem si koupil knížku v češtině (tradičně vynikající překlad), mohu konstatovat, že jsem se ponořil do problematiky komixu skutečně po uši. Uvědomil jsem si, jak silnou inspirací toto dílo je. Přitom Watchmen nikdo nekopíroval a to ani dílčím způsobem - existující hru Watchmen - End is Nigh můžeme vyjma licence vyřadit z děl na bázi tohoto komixu.

Pokusit se shrnout příběh Watchmenů není snadné. Co asi tak nějak všichni vědí, zejména po filmovém zpracování (které jsem ještě neviděl), tak zjednodušeně řečeno - někde v období druhé světové války se objevují v USA maskovaní hrdinové, kteří berou zákon do vlastních rukou a fungují, jako samozvaní strážci společnosti. V sedmdesátých letech se však morálka společnosti proti těmto hrdinům otočí a to asi hlavně proto, že tito maskovaní hrdinové jsou v zásadě obyčejní lidé, kteří se umí jenom dobře prát a trpí tedy lidskými vadami, jako je egoismus, žárlivost či zakomplexovanost. To jejich pozici v roli strážců zákona poněkud oslabuje a podtrženo je to slavným heslem "Kdo hlídá hlídače". Je tedy schválen Keenův zákon, který postavil tyto maskované hrdiny na stranu ilegality. Většina z nich se demaskovala a začala žít normální život, někteří odmítli a žijí na okraji společnosti a někteří dostali výjimku, neboť pracují pro vládu.

Samotný děj se odehrává v roce 1985, kdy vrcholí studená válka a všechny indicie nasvědčují k tomu, že dojde k jadernému konfliktu USA vs SSSR. Jedním z hlavních závaží na miskách vah, které hraje ve prospěch USA, je doktor Manhattan - ekvivalent Supermana. Ten ale jednoho dne zmizí a tak se celý svět ocitne na okraji zkázy. Mimochodem - toto téma na pozadí děje je skoro identické právě s Dark Knight Return, který vyšel rovněž v roce 1986 a perfektně to vyjadřuje atmosféru naší reality. Oba komixy svým alternativním převyprávěním reálné historie tak získávají punc atmosféry, které v jiných komixech nenajdete. Znak unikátního uměleckého díla.

Genialita tohoto komixu spočívá v několika základních pilířích, které jej výrazně odlišují od veškeré konkurence v oboru a v mnoha kategoriích i mimo obor.

Příběh. Naznačil jsem výše ve dvou odstavcích hrubou story. Když se ale do knihy začtete, budete překvapeni, jak je tento příběh na pozadí. Každá z dvanácti kapitol se soutředí na jiný aspekt příběhu a vykresluje ho v maximálním detailu. Krom toho sledujeme ještě vedlejší story - příběh, který se odehrává na stránkách komixu v komixu o námořníkovi hledajícím svou pomstu. Jako alternativní pohled tak tvoří důležitou součást pochopení hlavního příběhu. Jistě by se našly případy, kdy některé japonské mangy jdou do "ještě hlubšího jádra pudla", ale žádné z nich to nedělá takto uvěřitelně, přirozeně, bez výhrad.


Hrdinové. Neviděl jsem lépe vykreslené hrdiny, než právě v komixu Watchmen. Díky bohatým flashbackům jsme tak informováni o vzniku morálních zásad hrdinů, jejich motivech a neduzích. Na první pohled by se mohlo zdát, že více než čtyři stovky stránek budou překypovat množstvím postav, ve kterých se každý ztratí. Není tomu tak. Hlavních hrdinů je všeho všudy šest a je jim věnován obrovský prostor. Jsou hmatatelní, uvěřitelní. Jeden z hlavní hrdinů je navíc od začátku knihy mrtvý a je vykreslen jen pomocí vzpomínek, které jsou vyprávěné různými lidmi. Je krasné pozorovat, jak si různé postavy "pamatují" onoho mrtvého trochu jinak, tu více, tu méně idealizovaně. Dále - v jedním z hrdinů je Rorschach - muž vystupující neustále v masce. Mám velkou radost, že tento motiv není nějak trapně využit k vyvolání umělého tajemství. A na konec - vyjma Dr. Manhattana jsou všichni hrdinové opravdu lidé. Jsou trénovaní k bitkám, občas mají přístup ke zvláštní výbavě nebo si díky svým penězům mohou dovolit nějaké extrabuřty, ale jsou to lidé. Tomu se nepostaví, té vadnou kozy. O to více je zajímavější sledovat jejich příběhy. Čtenář se s nimi lépe ztotožní.

Poslání. Komix Watchmen má velice silné poslání, dokonce několik důležitých. Asi za jedno z hlavních poslání bych označil varování před lidskou zrůdností, krvelačností, nepoučitelností. Je zvláštní, že od komixu zahrávající si s myšlenkou moderního jaderného holocaustu se dočkáme překvapivého rozuzlení, které postaví válku až na konec samotného problému, jako důsledek. Jeho příčiny? Jsou docela jasné. Lze s nimi něco dělat? Možná ano - a o tom je celý komix. To se mi strašně líbí, že tento komix má skutečně poslání pro dospělé čtenáře. Ne snad, že by mnohé stránky nedisponovaly proudy krve, sexu a násilí - ale to není ten aspekt, co dělá z Watchmenů dílo pro dospělého diváka. I kdyby byly tyto prvky cenzurovány či překresleny mimo záběr políčka, na poslání díla by to nic neměnilo (i když by to samozřejmě nebylo ono - syrovost k této knize prostě patří, člověk si pak různé souvislosti uvědomí mnohem silněji). Násilí je tedy v komixu opravdu štědré, ale důvod, proč jsem mnohokrát odvrátil tvář od stránky nebyl v grafickém ztvárnění, ale v motivu konání dané postavy. Kolikrát jsem si v duchu říkal směrem k postavě "Ty vole nedělej to" a věděl, jsem, že na dalším políčku to stejně udělá. Ale nejde jenom o násilí. Závěr knihy je jednou velkou otázkou pro celé lidstvo, narušení víry v determinismus a objevení něčeho vyššího, i když nejde říct, že nutně krásného. Je to těžké.

Komixovost. Jeden z nejvýraznějších pilířů je samotná komixovost díla. Je pravda, že leckterá stránka komixu obsahuje více textu, než desítky stran komixů jiných. Je to dáno také tím, že v téměř celé knize je dělení stránek na devět panelů s obrazem. Tato pravidelnost v mnohém připomíná evropské komixy, ale je narušována změnou velikostí panelů, jejich strukturou a obsažností. Ale samozřejmě se dočkáme i stránek hustších, stejně jako řidších na počet panelů či bublin s texty. Kompozice zde hraje důležitou roli a množství textu je enormní. V žádném případě ale nelze říct, že Watchmen je "bohatě ilustrovaná kniha". V žádném případě - výrazový prostředek díla naprosto těží ze všech předností média, jakým komix je. Udělat Watchmen jako čistě textovou záležitost je samozřejmě možné, ale bude to znamenat dílo hodně překopat a čtenář přijde o veledůležitou kresbu. Udělat Watchmen jako film je samozřejmě možné, ale krom nutnosti to opět překopat přijde člověk o ten krásný prvek listování stránkami v ději nazpět a konfrontovat nově nabyté informace s těmi minulými. Zkrátka a dobře - koncept díla Watchmen se dá nejlépe zpracovat jedině komixem. A je to na tom znát.


Zpracování. Když už jsem to nakousl - Watchmen má skutečně výjimečnou hodnotu i po stránce grafické. Těžko říct, jestli samotná kresba je to nejlepší, co jsem v životě viděl. Práce mistrů typu Geof Darrow nebo Dermot Power je přece jenom na vyšší úrovni, konec konců já miluji stylistickou zkratku typu Simon Bisley. Faktem ale zůstává, že Dave Gibbons si vzal na bedra velice obtížné zadání - udělat grafiku v zásadě realistickou, ale zároveň udržet pozornost čtenáře studováním detailů, které nesmí zapadnout. Obrovskou roli zde hraje i kolorista John Higgins, který zdůraznil hry světla stínů, udělal z devítipanelové kompozice doslova umělecké minidíla, které žijí vlastním životem. Takže kdybych se to pokusil shrnout - ano, asi jsem viděl komixy, které byly nakresleny lépe, což hodnotím hodně subjektivně. Kresba i kolorování k ději komixu sedí na 100% a neumím si představit kresbu jinou - což je strašně důležité. A když si nalijeme čistého vína - při rozsahu cca 400 stran je velmi těžké najít ekvivalentní knížku, kde by jiný kreslíř dosáhl stejné kvality. Napadá mne samozřejmě jedině Frank Miller se svým Dark Knight. Z hlediska základní kresby má s Watchmen hodně společného - realistická zkratka podpořená nevídaným koloringem.

Produkce. Když se teď podívám na české vydání, tak Crew odvedla tradičně velice kvalitní práci. Překlad je špičkový a moc se mi líbí, že se nenutili do překladu každé blbosti, když v angličtině zní pořád dobře. Například hrdina Nite Owl je přeložen jako Sůva, což je z hlediska čtivosti naprosto v pohodě - raději čtu oslovení "Sůvo" než "Nite Owle". Oproti tomu jména jako Rorschach se dají česky skloňovat v pohodě a platí to i pro mnohé další anglické výrazy v komixu. Česká stránka věci je tedy luxusní, korekce bezchybná. I tisk a papír je opravdu kvalitní v každém směru, ten komix má svou cenu a dát za něj necelou tisícovku mi není ani trochu líto. Nemluvě o tom, že jednotlivé kapitoly jsou odděleny různými citacemi z fiktivních knih či novinových výstřižků, které byly dopsány pro knižní vydání díla. Jedním slovem luxus.

Alan Moore je bezesporu geniální spisovatel. Jeho fantazie, smysl pro detail a zejména uvěřitelnost překračuje meze, které žánr zná. Každičké slovo, každá malá informace v jeho díle je pečlivě plánovaná, má tam své místo a smysl. Narazíte-li na nějakou drobnost, která se zdá být v dané situaci bezvýznamná, je jisté, že někdy později se dočkáme vtipného odkazu. Komix Watchmen nebyl v pravém smyslu slova překonán přes dvacet let a v současné produkci nelze najít ani náznak toho, že by měl být překonán v budoucnosti. Já sám jsem velký rýpal a u předem vychválených děl jsem obzvláště pozorný, abych našel nedostatky nebo logické hlouposti. Watchmen mi láme vaz - neexistuje jediná věc, kterou bych na díle upravil, aby byla lepší. Zbývá si jenom přát, že se Watchmen dostane do škol (do českých škol bych zavedl komix obecně) a stane se součástí nejen povinné literatury (i když sám termín "povinná literatura" nesnáším), ale hlavně součástí všeobecně vyučované látky, ze které se musí maturovat. Klidně to půjdu učit.

Ano, jsou tu jiní, hodnotní autoři, jak Neil Gaiman a další, ale pořád musím konstatovat, že Moore se mi dostal pod kůži přibližně stejně, jako Miller a to je co říct. Moorovo postavení v mém srdci i mimo něj nedeklasuje jiné autory, ale je jasné, kterým směrem a ke komu vzhlížet.

Jestli bych si dovolil dílo "oznámkovat", jde o případ, kdy nestačí standardní stupnice. Dark Knight Returns Franka Millera je extrémně důležitým dílem, jelikož ukazuje klasického superhrdinu v novém světě, ovládaném médii a pod hrozbou jaderné války. Jde o důležitou kapitolu v dějinách komixu, která redefinovala pohled na superhrdiny obecně. Watchmen jde na to trochu jinak - přímo ukazuje, jak by vypadal život s takovými superhrdiny v reálném životě - pomáhá si alternativní realitou, která je nám všem velice blízká, zatímco Frank Miller pořád operuje s fiktivním Gothamem, mutanty, Supermanem a Jokerem. Nejde říct, že je to horší nebo lepší - ale reálný svět je čtenáři prostě bližší. Obě díla bych ohodnotil nejvyšší možnou známkou 10/10. Jako fanda Batmana bych ale dal o bodík více - 11/10. Ale v tom případě jsem ještě větší fanda uvěřitelného světa, který je navíc časově zasazen do mně známého věku - Watchmen by tak dostal 12/10. No ale spokojme se s tím, že obě díla jsou vrcholem komixové tvorby obecně. Není bez zajímavosti, že Moorovi i Millerovi bylo v době vrcholu pouze 33 resp. 29 let. Masakr.

Když se nad tím zamyslím, tak Watchmen je zhmotněním mého volání po uměleckých dílech pro dospělé diváky. Drtivá většina principů v komixu lze přenést do jiného média téměř beze zbytku - jde o věci, jako je příběh, způsob vyprávění či morální poselství. Netvrdím, že je potřeba knihu zpracovat jako hru - to ne. Ale je potřeba se nechat inspirovat péčí scénáristy, který v sobě má něco, co chce vyjádřit. Dneska je obrovský problém, že scénáristi jsou společně s gamedesignéry utlačeni na úkor technologie a grafického designu. Více a více si uvědomuji, že je potřeba tvořit (geniální) koncepty, které forma počítačové hry vyzdvihne, nikoliv zadupe. Uvědomuji si ještě lépe, jak jsou současné hry v podstatě primitvní ve svém jádru, nespoléhají na nezaměnitelnost žánru, jak netěží z toho, že to jsou počítačové hry. Nesnaží se evolvovat, podléhají čistě trhu, nikoliv tvůrci.

Komix Watchmen patří mezi něco, co by měl znát každý. Když to vztáhnu na svoje koníčky, tak bych tuto knihu doporučil zejména gamedesignérům a herním scénáristům, aby krom her, filmů a knih měli i další rozměr inspirace pro svou práci. Ne nutně kopírovat, ale ze začátku bude stačit, když se člověk od lepších prostě poučí. A i když netvoříte zrovna hry, vsadím se, že Watchmen bude silnou inspirací pro všechny do života.