30. 11. 2009

Assasin's Creed Bloodlines


PSP vždy bylo doménou her z "velkých" konzolí. Těm se na této platformě daří nejlépe, když hovoříme o těch nejkvalitnějších kouscích. V případě Playstation 2 jde dokonce o velice podobnou výkonnostní kategorii, takže se dá tento směr vývoje pochopit. Upřímně řečeno - sám tomu moc nefandím - nekupuji si další konzoli proto, abych na ní hrál ty samé hry, jako doma. Jasně, argument pro přenositelnost je určitě dobrý, ale kolikrát jsme byli svědky toho, že přenosné hry potřebují být udělané "prostě jinak"? Mnohokrát. Přenosný formát je prostě unikátní a pouhá konverze je nakonec nejčastěji stejně hraná doma - co si budeme namlouvat.

S příchodem Playstation 3 se sice začalo hovořit o "nekonečných možnostech" při propojení obou konzolí - ale čeho jsme se dočkali? Možnost streamovat výstup z PS3 do PSP? Pominu-li to, že jde o funkci s omezenými možnostmi, kdo by to proboha dělal? Oproti tomu "ad-hoc party" zní mnohem lákavěji, díky za to, ještě jsem to nevyzkoušel. Každopádně - co hry? Přece nemůžeme očekávat, že PSP bude mít stejné hry, jako Playstation 3. Výkon je zcela mimo a tedy i komplexnost.

Ačkoliv grafika je v rámci PSP platformy na opravdu vysoké úrovni, hra rozhodně NEVYPADÁ tak, jako na okolních obrázcích. Ty mají více detailů a vyšší dohled - sázel bych na devkit.

Naštěstí pro nás - SONY se stále staví do pozice, že jejich konzole vydrží věčnost a že není potřeba vydávat nové a nové (nekompatibilní) verze. Jsem moc rád, že i moje staré dobré fatko z prvních sérií drží a spustí i nejnovější hry. To je po tolika letech řekl bych úctyhodné a chvályhodné.


A teď se na to podíváme ještě jinak. Assassin's Creed, Little Big Planet, Gran Turismo, Tekken 6, Soulcalibur 4, God of War. To všechno jsou hry, které se na Playstation 3 (a některé i na XBOX 360, potažmo Playstation 2) uvedly ve velice dobrém světle - a zároveň jsme se dočkali jejich "variant" právě pro PSP. Jak je to možné? Nechápu to, ale oceňuji, že SONY na svou přenosnou hračku nezapomínají. Znamená to ale, že je možné přenést i stejný zážitek?

Pro PSP hovoří dvě věci - jednak dobře navržený hardware a druhak nižší nároky hráčů na tuto platformu. Svým způsobem je to také tak trochu poklona Playstation 2, která by hry z PSP hravě zvládla, možná i ve vyšší kvalitě (díky PAL/NTSC rozlišení) a jen marketing způsobil, že jsme se těchto her na starší generaci konzolí nedočkali - dle mého názoru. Assassin's Creed by se na Playstation 2 vyjímal skutečně pěkně. Zároveň je to důkaz, že vyšší výkon není zárukou pro vyšší hratelnost - ono se to dá přeportovat skutečně dobře. Většinou.


Zatímco v případě nedávno pochváleného Gran Turisma, které sice není bez chyby, ale jeho hratelnost je na vysoké úrovni, v případě Assasin's Creed je nižší výkon znatelně cítit. Oproti "velké verzi" je zde několik rozdílů, vesměs pochopitelných. Ale jeden z těchto rozdílů má celkem fatální vliv na atmosféru hry - a tedy i na hratelnost, jelikož Assassin's Creed je v podstatě celý postaven na atmosféře.

Nalijme si čistého vína - je zázrak, že se někdo rozhodl tuto značku na PSP přinést a ještě větší zázrak, že skutečně připomíná "originál". Komu čest, tomu čest. Jasně - město je rozdělené na menší části oddělené loadingem, na exteriéry můžeme zapomenout a grafika je samozřejmě jednodušší, než na Playstation 3 / XBOX 360 / PC. Ale to jsou právě ty nižší nároky hráčů - nikdo nečekal, že to bude vypadat stejně. Ale všichni jsme se těšili, že se podaří zachovat onen "feel". Teda krom toho, že budou napraveny nejrůznější nesmyslné herní mechanismy. A to se v zásadě podařilo.


Opravdu - Assassin's Creed Bloodlines má velice podobnou hratelnost, jako první díl hry. Je vyhozená nutnost dokola opakovat nudné úkoly čtyř druhů, místo toho děláme více rozličnějších úkolů v lineárním sledu. Nepřítomnost druhého analogu pro rozhlížení autoři vyřešili přidáním radaru, který nás informuje o poloze nejbližších nepřátel. A konečně - i když je grafika opravdu hodně osekaná, vypadá pořád velice dobře a jasně hovoří: "hraješ Assassin's Creed na PSP, smiř se s tím".

Co je tedy ten detail, který mi kazí hru? Je to neexistence davu lidí. Opravdu. Jestli něco bylo na prvním díle hry kouzelného, tak to byla atmosféra přeplněných ulic - lidé, mezi kterými jsme se museli opatrně proplížit, abychom nepřivolali stráže - nebo se s nimi naopak protlouci, když jsme utíkali. Hlášky nejrůznějších kazatelů, klábosení žebráků, klevety drben - to všechno neopakovatelně dokreslovalo atmosféru středověkého města a byl to jeden z důvodů, kterým hra docilovala "wow" efektu. Bohužel - na PSP jsou města ... doslova mrtvé. Potkat více, než tři lidi pohromadě, je celkem svátek.


Jenže tím to tak docela nekončí. Hře věnoval nějakých šest hodin a považuji tedy svou zkušenost za dostatečnou k nějakému hodnocení, takže doufám, že nyní něco neshrnu příliš nevhodně - ale prostě: z Altaira se stala mnohem více mečovitá rubačka, než elegantní práce tichého vraha. Jistě, ani v prvním díle jsme nebyli svědky nějaké stealth akce - ale minimálně jsme byli navigováni tak, abychom mohli vyřešit většinu situací "klidnou" cestou. V Bloodlines tomu je bohužel jinak - ve většině případů jsme po animaci doslova vrženi do chumlu nepřátek, které musíme pobít, abychom se ve hře posunuli dál. Netuším, jak přesně vypadala práce Hashshashinů v té době, ale vize načrtnutá v první hře, byť nikterak dokonale, se mi zamlouvala rozhodně více.

I když hra nespočívá v opakování čtyř úkolů, nedá se říct, že by úkoly nové byly nějak inovativní nebo zábavné. Několikrát za hru jsem viděl nějaké nové lokace - interiéry, ale není o co stát - práce s kamerou v takto uzavřených prostorech je příšerná. Jediné, co hru nakonec udrželo nad vodou je příběh, který sice není nikterak zázračný, ale dostatečný. V zásadě jde o hon za artefaktem, pomocí něhož chtějí templáři dobýt svatou zemi a Altair se snaží artefakt najít dříve. Sled událostí a zabitých osobností je celkem pestrý. Ech - ale ono jde přeskakovat animačky, což jsem pak dělal, jelikož některé dialogové scény byly docela nudné. Akční filmečky naopak poutavé.


Suma? Nevím, jak to říct. Assassin's Creed je docela dobrou ukázkou, jakou by se PSP mohlo do budoucna vydat. Ještě více se spolehnout na zaběhnuté série a stát se plnohodnotným partnerem k Playstation 3. Netvrdím, že je to zrovna nejlepší nápad, preferuji spíše naopak co nejvíce rozdílné hry - ale jako marketingové hledisko to je myslím dobrý nápad. Do budoucna ale bude potřebovat věnovat hrám více péče. Assassin's Creed Bloodlines je totiž přes upřímnou snahu celkem nudná hra. První hodinu jsem byl skoro okouzlen, ale pak se to zvrhává do průměru. Nenapadá mne jediná věc, ve které by hra opravdu vynikala, ale na druhou stranu je jenom málo věcí, co bych vysloveně poplival. Za to těch nemastných neslaných aspektů je hra plná. Takový slabší průměr, okolo 4/10 bych dal.

Jsem docela zvědavý, jak dopadne druhý Assassin's Creed na DS. Měl bych ho brzy dostat.