2. 11. 2009

Propeller Arena


Další "Svatý grál" Dreamcastu, který se vedle Half-Life nikdy nedočkal oficiálního vydání, je arkádová lítačka Propeller Arena. Za nevydání hry můžete poděkovat Usámovi, jelikož po napálení letadlama do dvojčat v září 2001 byla hra označena za "dočasně nevhodnou". Než přišel její čas, SEGA zkrachovala. Pěkně děkujeme pane!


Ale vážně - když se řekne AM2, je jasné, že hovoříme o špičkových vývojařích, kteří mají na svém kontě pecky jako Space Harrier, Outrun, Virtua Fighter, Virtua Cop a mnoho dalších. Už z tohoto výčtu je zřejmé, že hlavní přínos těchto her je na poli automatů, takže arkády, bojovky, střílečky - jen ne pokusy o realismus, jenom čistá hratelnost. Propeller Arena je dalším z řady, který nevybočuje v jejich stylu, ale vybočuje hratelností. Je to automatová střílečka jak řemen.


Svou atmosférou mi hra připomíná Crazy Taxi. Vyberete si hláškujícího pilota a vrhneme se s ním do arény, kde máme jediný úkol - být lepší, než ostatní. Dokázat se to dá jedině tak, že s naším letadlem v časovém limitu sestřelíme ostatní soupeře z nebes. Základní myšlenka je tedy primitivní. Její zpracování je ale to, co mne ke hře přikovalo.


Takové Mario Kart ve vzduchu - to mne napadlo po dohrání první rundy. Ovládání letadel se zcela vymyká standardnímu chápání leteckých simulátorů. Na jednu stranu máme k dispozici analogový plyn a směrovky, leč využívat jiné pozice, než krajní, je skoro zbytečné. Neznamená to ale, že je nemožné se nabourat do země / moře / vzducholodi / WTC (!), naopak - setrvačnost letu je poměrně vysoká. Přesto je skoro nemožné docílit chování letadla tak, aby šlo o pocit letadla - vážně to nejvíce připomíná primitivní fyziku Mario Kart, akorát ve vzduchu. Na škodu to ale není.


Jakmile jsme v dostřelu jednoho z dalších hráčů, můžeme začít střílet "tak trochu na blind". Střely mají logické zpoždění, takže předvídání pohybu protivníka nutností. Leč nejlepší je samozřejmě se dostat k cíli natolik blízko, že není úniku. Na to je tady speciální tlačítko, kterým se automaticky přilepíme na ocas nepřítele a během sekundy jej sestřelíme. Jde o ultimátní techniku, jak lze sejmout kohokoli, ať už si manévruje jakkoli. Stačí jen vychytat úhel a rychlost - pak je využití lepícího tlačítka nasnadě. Samozřejmě se nejde přilepit při čelním dogfightu, musí jít výslovně o útok na záď. Odměnou za automatický zásah je také elegantní nájezd kamerou, zdůrazňující bezmocnost cíle. Lahůdka.


Aby hra nebyla tak fádní, jsme vrženi do různě strukturovaných arén. Napočítal jsem jich osm (plus dvě tajné) a každá má svou architekturu unikátní. Některé arény jsou dost placaté, řekl bych nudné. Ale město s mrakodrapy, starý zámek, rudý kaňon nebo ostrov přízraků jsou poměrně komplikované modely, kde jde využít všech akrobatických manévrů k úprku před nepřítelem a k překvapivým výpadům. Některé pasáže, jako třeba podlétání pod mostem, jsou docela adrenalinové. Hra tak má skvělé tempo.


Krom základních kulometů se ale v aréně náhodně objevují bonusové zbraně, které řádně zamíchají kartami. Zdržují se protivníci moc u země? Hoďme jim tam bombu. Je tenhle bastard moc rychlej? Použijme naváděné střely. Vidím před sebou shluk letadel? Pošleme tam sice nenaváděnou, ale plošeně velice účinnou zbraň, které přezdívám "raketová síť". Krom toho nacházíme i "léčení" letadla, dočasnou nesmrtelnost nebo dočasné zlepšení letových vlastností - zkrátka něco, jako Mario Kart. A dostává to šťávu.


Nutno podotknout, že samotní počítačem řízení nepřátelé jsou dost nudní. Na nejmenší obtížnost nejen, že nepředstavují výzvu, ale ani se nesnaží příliš útočit mezi sebou. Na střední obtížnost je hra přijatelnější, ale využívání prostoru nebo speciálních zbraní je velice sporadické. Podobně to lze popsat i na obtížnost nejvyšší - zlepší se muška a postřeh počítače, ale že bych si užil nějaké souboje v úzkém kaňonu - to ne. Zkrátka a dobře - Propeller Arena je jednoznačně orientovaná na multiplayer a to jak na jedné konzoli až ve čtyřech, tak online. Dokonce hra podporuje přenos hlasu online, což je zatraceně nadčasové.


K té nadčasovosti ještě poznámka - Propeller Arena navíc skvěle vypadá! Design je částečně okopírován právě z Crazy Taxi, ale technologie je unikátní. Člověku se dere z úst prohlášení, že jde o nejlépe vypadající hru na Dreamcast. A něco na tom je. Kombinace s perfektním soundtrackem, enormním množstvím hlášek pilotů a komentátora, nemluvě o krátkých nahrávacích časech - tohle opravdu je perlička. Nejedna hra pro Playstation 2 by se vedle Propeller Areny mohla stydět. A to přesto, že je motiv v podstatě velice jednoduchý - vypadá to více, než k světu. Palec nahoru!


Zábavnost hry je sice vysoká, ale jak to u arkád bývá - jde o sezónní záležitost. V dobré partě musí mít hra vysokou trvalost, ale pro jednotlivce jde jenom o trénink, na kterém nejde trávit obrovské množství času. Hru úplně vidím v herně na automatech, které budou permanentně obsypány hráči. Doma je to komornější, ale pro dva až čtyři hráče jde o zábavu, kterou bych se nebál přirovnat ke klasikám typu Mario Kart a mnoha dalším. AM2 zkrátka umí!