10. 12. 2009

Burnout Paradise potřetí


Statistika hry hovoří jasně. Burnout Paradise v současné době mám nahráno 60 hodin v základu, 10 hodin na Big Surf Island, 20 hodin online a skoro 10 hodin v párty režimu. To je prosím pěkně nějakých 100 hodin hry za poslední rok. Je to dost anebo málo?

Na arkádovitá autíčka to je docela dost myslím. S odstupem času člověk pochopí, v čem spočívá genialita hry. Když jsem asi tak před půl rokem hru odložil s tím, že získat nejvyšší "ELITE" licenci je nelidsky těžké a zdlouhavé, prohlásil jsem hru za dohranou. Ale během toho půl roku jsem se ke hře průběžně vracel. Tu na hodinku, tu na dvě, tu na párty režim ve třech (ve dvou je to trochu na hlavu, ale ve více lidech je to super). Za tu dobu se mi mapa Paradise City vpálila do paměti stejně, jako Liberty City v GTA4, potažmo kompletní San Andreas. Intuitivně využívám zkratky, dokážu navazovat kaskadérské kousky a najednou mi to nepřijde, jako těžké.


Po dohrání hry na "A" licenci je potřeba splnit snad 120 závodů všech druhů se stoupající obtížností. Na "ELITE" je potřeba projet znova všech 120 závodů na nejvyšší obtížnost. To opravdu udělá z chlapce muže. Za ten půlrok občasného hraní jsem udělal již přes 70 závodů, takže mne jen nějakých padesát dělí od mety nejvyšší. Rychlostní závody mám hotové, kaskadérské téměř taky, takže zbývá marked man a rage závody - plus nějaké ty časovky na získávání dalších aut (sám mám jen asi 60 z 75 aut). Najednou mi ta obtížnost přijde, jako přijatelná výzva, kterou chci s radostí pokořit - motivace ke hraní se vrací.


Velkou výhodou představuje vlastnictví Big Surf Islandu, kde jde při kaskadérských výzvách v pohodě udělat doslova miliony bodů - stačí najet na lyžařský můstek a udělat flatspin - multiplier +6 a opakovat na podobných místech ostrova. Nejtěžší kaskadérské kousky jsou jednoznačně v horách, ale i tam se dá najít několik míst, typu skok z přehrady nebo průjezd staveništěm, kde prorazíte několik billboardů a body naskakují samy. Velice oceňuji, že ten samý skokánek, je-li možné na něj najet z obou stran, se opravdu chová, jako dva separátní skoky s vlastním bodovým hodnocením. Ze hry se tak vytrácí frustrace, které jsem se na tuto obtížnost bál.


Burnout Paradise je jediná hra, kde jsem získal platinovou trofej - ale přitom mi chybí hromady menších trofejí za motorky a podobně. Více než trofeje mne ale zajímá vnitřní hodnocení hry - interní úspěchy, auta a licence. Pořád mi chybí pár billboardů a pár žlutých plotů k sejmutí. Však já je najdu ... a pak uvidí! Díky všem těm zkušenostem si člověk dokáže představit, jak je nutné jet, abychom sejmuli ty nejkomplikovaněji skryté cíle. A tak to má být.

Burnout Paradise je úžasná hra se skvělou zábavností a trvanlivostí. Jde o ideální doplněk pseudorealistických her typu Gran Turismo nebo Forza - jiné autíčka do konce života nepotřebujete. 9/10 je adekvátní hodnocení, na to dám krk.