14. 12. 2009

Dante's Inferno - demo

Devil May Cry se mi jako herní série moc líbí, ale určitě to není můj šálek kávy. Ano, hra je na mne prostě moc těžká. Na jednu stranu - button mashery mne baví, ale v Devil May Cry mám ten nepříjemný defekt, že mi začně odumírat palec, kdežto hra ještě přitvrdí. To pak nevím, co mám dělat. Na rozdíl od God of War třeba, mi v Devil May Cry nefunguje "opatrná taktika", stejně dostanu na zadek. Násobeno je to u bossů. Například v Devil May Cry 3 se nedostanu přes ledového psa - a pozor, dokonce ani moji synovci se přes něj nedostali! A to jde o hráče s tréninkem, o kterém se většina z nás může jenom zdát. V demoverzi Devil May Cry 4, které se mi celkem líbilo musím říct, se zase nedostanu přes hořícího kentaura. Asi na tohle prostě nemám buňky.


Vedle God of War 3 (který zatím jasně vede) a nedávné Bayonetty je to "Devil May Cry 5" aka Dante's Inferno, který se snaží zaujmout naše smysly, abychom sáhli do peněženek. Demoverze tedy přijde vhod.


Jak jsem napsal výše - Devil May Cry se mi líbí, ale že bych byl zažraný fanda, to zase ne. Vyplývá z toho, že na Dante's Inferno jsem se nijak zvlášť netěšil, ale zároveň nebudu lhát, že jsem nebyl tak trošku zvědavý. Takže se nám demo stáhlo a pustili jsme se do hraní.

Upřímně - jde o kvalitní klon God of War a to se vším všudy. Ovládání je naprosto identické (zejména pravý analog potěšil), styl kombinování tahů stejně tak a jediné, čím se výrazněji odlišuje, jsou dva stromy vývoje útočných kombinací, které si odemykáme za nasbírané duše. Z demoverze nelze vyčíst, jak moc se strom vyvíjí, ale nelze předpokládat, že by to nějak extrémně vybočovalo ze zajetého (ale hratelného) standardu. Dva stromy vývoje také znamenají, že záleží na tom, jak moc budete své nepřátele mučit (pekelné "unholy" komba) nebo naopak obracet na víru (svatá "holy" komba). Je to sice trochu na hlavu, ale jako vtip hry je to docela dostatečné. Přece jenom - hlavní je řežba.


Řežba je na poctivé úrovni. Ono když se dobře okopíruje God of War, tak z toho vznikne i podobná hratelnost a vyjma nízké originality tomu vlastně není moc co vytknout. Těla se trhají, bossové padají, krve všude plno a kamera se nebojí ukázat vše v tom nejlepším úhlu a pěkně detailně. Díky tomu, že je hra zasazena do pseudotemplářského období, jsme svědky zajímavých lokací a scenerií, které jsem upřímně řečeno ještě ve hrách neviděl. Gotické kostely, středověké městečka, perfektně udělané chrámy. Ta hra má atmosféru, která dokáže přikovat, i když se vlastně neliší od... God of War.


Hlavní princip, kterým se Dante's Inferno odlišuje, je využití de facto křesťnaských prvků, ale totálně překrouceným způsobem. Hlavní motivace Danteho se prakticky neliší od hlavní motivace Kratose. Až na to, že Kratos se svými antickými bájemi je relativně vzdálenější, než svět křižáckých výprav a křesťanské motivace. Autoři na to vsadili a snažili se z toho vymačkat co nejvíc.


Za dobu vývoje jsem pozoroval dvě virální kampaně. Jednak na E3 šlo o protestující křesťany, že Dante's Inferno je "pekelná hra" a pak nedávno - simulátor modlení a křesťanských her pro Wii. Obojí mi přijde upřímně řečeno trapné a hru to v mých očích naopak shodilo. Přece jenom - sázet při karikatuře na současné uznávané hodnoty - to znamená buď udělat nepokrytou parodii nebo něco opravdu vážného. Podle současné propagace to spíše napovídá tu druhou variantu. Ale jak víme z praxe - udělat něco vážného znamená také riziko nechtěné komiky, která hře zlomí vaz.

Dante's Inferno mne celkem uspokojil v tomto směru, což je jeho hlavní deviza. Netuším, jak se bude souboj s pekelnými hordami vyvíjet dál, ale implementace překroucených prvků typu svatý bojový kříž, "svatá komba", přišívání látkového kříže na nahou hruď, osvícení nepřátel - je to do hry implementováno možná trochu násilně, ale v zásadě přijatelně. Aby bylo jasno - já mám rád, když se rejpe do víry, mám rád, když si někdo dělá srandu nebo že někdo znevažuje náboženství. Ale musí se to udělat dobře. V případě Dante's Inferno, soudě dle dema, se to skoro povedlo.

Skoro - proč skoro? Něco tomu chybí a něco přebývá. Mnoho scén do hry nesedí, jsou opravdu vytržené z kontextu, "poplatné God of War". Podobně tak nepřátelé - jakoby byli naportováni z jiné hry. Ne vždy sedí do konání Danteho v jeho svatém poslání. Na druhou stranu - mnoho scén je úžasných. Návštěva gotického chrámu, který se rozpadá do abstraktního prostoru nebytí - to vypadá naopak velice dobře. Stejně tak obětovaná dívka na oltáři, vzývající jméno boha, která po sobě zanechá kříž. A i zmíněné Danteho sebemrskačství - to vše zapadá do mé vize brutálního křižáckého středověku, kde se zkrátka vyskytne někdo, kdo to vezme na svá bedra a nehledí toho, zda naštve boha nebo Satana.

Kdybych já chtěl udělat něco opravdu satanského, šel bych prostě dál. Sračky zvracející děti s rozřezanými zády, jeptišky pojídající vlastní končetiny, naplnění všech stávajících i nově vytvořených tělesných otvorů nejrůznějšími křesťanskými relikviemi - kurnik, jakákoliv kresbička sedmiletého Pana Azathotha mi přijde víc satanská a křesťanstvím pohrdající, než demo Dante's Inferon. Jistě, Pan Azathoth se inspiroval klasickým heavy metalem, ale Dante's Inferno je v zásadě jenom hodně krvavá řežba, která je satanská hlavně proto, že jsou viditelné bradavky na prsech jedné ženy. Ó má chrochtobůznosti. A ne, Postal není moje oblíbená hra. I když "nekřesťanská" je dost.

Děkujeme, Pan_Azathoth!

Můj celkový dojem je tedy trochu rozporuplný. Hratelnost je skvělá, ale už to tady bylo. Atmosféra je celkem originální, ale nezdá se mi dotažená do konce. Přesvědčování marketingového oddělní o "nekřesťanskosti hry" je podle mne trapné, ale zase si nevybavím hru, která by se takto konkrétně nechala konkrétně křesťanstvím "inspirovat" - bere si jej na mušku a to je mi sympatické. Grafika je docela pěkná, ale mohla by být klidně lepší.

Rozhoduje zábavnost a ano - Dante's Inferno je podle dema VELICE zábavnou hrou.

Když teda vedle sebe posadím God of War 3, Dante's Inferno a Bayonetta, tak první je král, druhý je povedený levoboček a třetí je nechtěná dcera. "Devil May Cry 5" mne zajímá asi tolik, co Bayonetta. Bude-li ve slevě, asi si jej koupím. Oproti tomu God of War 3 je jasná věc.

P.S.: Celá tahle habaďůra má na pozadí knihu "Božská komedie" od Danta Alighieriho. Konkrétně první část Peklo aka Inferno, se stala jistým pozadím pro hru. Knihu jsem nečetl a přes svou lásku k retru ani nebudu. Přesto se vsadím, že je to jen marketingový blud, který se hrou nemá nic společného krom názvu.