6. 1. 2010

Borderlands



Krátká sonda do grindovací akce minulého roku. O Borderlands se obecně hovořilo na mnoha fórech, jako o "Falloutovatějším Falloutu 3". Je fakt, že v mnoha ohledech je to pravda. Hra má podobné téma, typické pro postapokalyptické hry, ale díky komixové grafice a opravdu povedenému a hlavně všudypřítomnému humoru se z toho stává akční nadsázka, která prostě "musí bavit". Ačkoliv jsem hře věnoval jenom pár hodin mého života, musím říct, že vize světa temné budoucnosti "Borderlands" je opravdu zábavná. Trochu Mad Maxe, trochu Falloutu, hodně stylizovaných osobností a to celé pod rouškou ryzí zábavnosti.


Podle obrázků se dá usoudit, v čem je další tahák Borderlands. Je to opravdu vypiplaná grafika, stylová a sexy, kdy atmosféra doslova cáká z monitoru. Další plus je silná orientace na multiplayer, v případě konzolí dokonce splitscreen, což je jedním slovem super. A přičtěme i celkem povedený leveldesign, hudbu, hlášky a ještě porci krve navíc.

Je tedy ve hře nějaký problém? V podstatě ne. Z mého hlediska je v jistém smyslu negativum fakt, že hra je "3D Diablo". Neberme to nějak do extrému - i Diablo se dá udělat dobře (viz Demon's Souls, které jsem ještě pořád nedohrál!). A Borderlands se to daří také jenom...


Neměl jsem na hru trpělivost. Posun vpřed byl na můj vkus příliš pomalý. Tohle není problém hry - nedovolil bych si o ní říct křivého slova, jenom mi prostě nesedla tak, jak by asi za jiných okolností sedla. Možná se k ní později vrátím, protože se mi fakt líbí ta drsňácky nadsazená atmosféra. Leč pobíhat po poušti, plnit malicherné a primitivní úkoly tím, že vykydlím miliardu nepřítel - neříkám ne, ale neříkám že hned teď.


Mimochodem - vývoj dovedností jednotlivých postaviček je docela zajímavě navržený, možnosti specializací jsou na úrovni a hru jde tak hrát různými styly. V kooperačním multiplayeru to musí být bomba, o tom žádná.