19. 1. 2010

Doom 2 RPG

Na naše mobilní zařízení se přivalilo další mobilní "RPG". Uvozovky jsou na místě, jelikož se dneska na žánr RPG hledí trochu jinak, ale jde zkrátka o krokovací chodbičkárnu s nějakými těmi primitivními RPG elementy. Ovšem po rozčarování, neřkuli zklamání z Wolfenstein RPG jsem si nebyl jistý, jestli se to hry pouštět.

Leč nakonec jsem neodolal. S vědomím, že nepůjde o přelomovou záležitost, jsem se ponořil do bitky mezi peklem a Zemí.

Nakonec jsem byl celkem pozitivně překvapen. Opravdu nejde o nějakou bombu, ale rozhodně jde o poctivou záležitost, která se přesně hodí na cestování MHD. Doom 2 RPG se liší od svých předchůdců bohatší nabídkou rozličných zbraní, místy nelineární možnosti řešení a konečně přijatelnou výzvu.

Na začátku hry si vybíráme ze tří postav, i když při pokusném rozehrání jsem nepozoroval výraznější rozdíly ve schopnostech. Liší se jenom startovní podmínky ve vlastnostech, které je možné během hry vylepšit. Sílu zvyšujeme používáním motorové pily. Výdrž pomocí fitness trenažerů. Inteligenci pomocí hackování počítačů. To hlavní jsou ale pořád zbraně a nepřátelé.

Nabídka je pestrá a dávkování munice velice přijatelné. Určitě se, na normální obtížnost, nevyplatí plácat střelivo zbůhdarma. Různé druhy nepřátel nás nutí k změně zbraně a kombinovat taktiku se svěcenou vodou (jenž budí v nepřátelích vyděšení na tři kola), motorovou pilou a raketometem - ano, takhle nějak to má vypadat. Krom toho dostaneme rotační kulomet, ostřelovací pušku, dvouhlavňovou brokovnici, BFG a tajemnou kostku-zabijačku. Bohužel, žádná ze zbraní nevychází z originální grafiky Dooma 1+2, což je mi líto.

Součástí zbraňového parku jsou elixíry. To, o co se pokoušel Wolfenstein RPG, je zde aplikováno mnohem přijatelněji a hlavně využitelněji. Z počátku hry jsem elixíry ignoroval, ale okolo půlky hry se začaly zásoby munice ztenčovat a obtížnost znatelně přituhla. Nadopoval jsem se pár elixíry a hra se změnila. Byl jsem rychlejší, silnější, vydržel jsem více - tak akorát na to, abych vyčistil zástupy potvor. A to vše s poloviční municí, což se vyplatí. Elixíry se ke konci hry staly podstatnou součástí hry.

Nepřátelé nejsou příliš inovativní. Krom návratu klasických potvor, jak je známe a milujeme, je zde i pár nových. Nejde ale o nic extra zajímavého a to ani co do počtu. Místo toho se dočkáme barevných a silnějších variant. Jak jsem naznačil výše, většina nepřátel propadne panice po posvěcení svěcenou vodou, takže i když mají příšery obecně nulovou inteligenci, dokážeme zamíchat s jejich počty čistě logickou úvahou. Nejvíce mne pobavil Archville, který dokáže velice rychle oživit většinu padlých. Podlé. To pak člověk pochopí, k čemu že je ta motorová pila ;).

Krom pobíhání na základnách a laboratořích se dočkáme i možnosti navšívit peklo a virtuální prostor. Úzce se to váže k vývoji příběhu, kde dojde k roztržce mezi dvěma počítačovými systémy - kde můžeme pomáhat i tomu evidentně zlému. Story teda není bůhvíjak propracovaná, ale vytváří dostatečnou motivaci ke hraní. Každou volnou chvilku jsem využíval datlováním do mobilu.

A to je asi na hře nejlepší. Umí zaujmout a nepustit jen tak. Přitom její délka okolo sedmi hodin není na mobilní hru nejmenší, možnosti replayability tady nějaké jsou a i když je grafika spíše zastaralá, dá se na to koukat. Za ty prachy spokojenost, vzhledem k tomu, že je to Doom, dal bych i 7/10.