26. 1. 2010

Legend of Zelda - Spirit Tracks - první dojmy

Jako milovník série jsem se nemohl dočkat. Upřímně řečeno - Phantom Hourglass byla sama o sobě vynikající hra, avšak z hlediska "Zelda standardů" jenom těžko říci, co jí chybělo. Možná byla moc jednoduchá a zároveň rozvleklá? Přesto jsem si ji užil na výsost, řadí se mezi základní hry pro Nintendo DS. Leč červíček ve mně hlodal dál a po oznámení, že další díl se bude odehrávat ve vláčku a že z Linka se stane myšinfýra - to mne maličko vyděsilo.

Shigeru Miyamoto má bohatou fantazii, avšak nejde říct, že originální nápad je vždy dobrý nápad. Již ve hře Windwaker byl kritizován za zdlouhavé pasáže na moři, kdy nejeden hráč nadával. Podle mne to na celkový dopad kvality hry, když člověk krmil ryby, nemělo vliv. Leč právě u Phantom Hourglass se ukázalo, že lodiček už bylo přece jenom dost. A to přesto, že toto cestování bylo nesrovnatelně pohodlnější, než ve Windwakerovi.

Spirit Tracks a Phantom Hourglass tak začínají tvořit vlastní minisérii Zelda her podobně, jako Oracle of Ages a Oracle of Seasons. Vize světa načrtnutá ve Windwakerovi se podstatně liší například od Ocariny of Time. Ovšem Spirit Tracks se ke klasickému jádru Zeldy vrací mnohem více, než Phantom Hourglass.

Nejpodstatnější jsou samozřejmě novinky. Zde je nejlepší možnou zprávou, že cestování vlakem není jen otravná cestovatelská mezihra. Implementace cestování je nenásilné a doba strávená na kolejích nepřesahuje únosnou mez. Navíc je cestování částečně interaktivní (přehazujeme vyhýbky, odháníme nebo likvidujeme nepřátele, vyhýbáme se ostatním vlakům), takže si udrží pozornost. Téma lokomotiv se ale nepropisuje jenom do cestování. Celá hra je tím ovlivněná. Jednotlivé úkoly a vedlejší postavy jsou s železnicí svázané příběhem i životním stylem. Pokud si uvědomíme popularitu hry Densha de Go v Japonsku, vše dává smysl. A povedlo se to, o tom nemůže být sporu.

Tím ale novinky nekončí. Nebude myslím velké prozrazení, že ve Spirit Tracks je to poprvé, co máte s sebou "v partě" princeznu Zeldu prakticky po celou hru! Pro fandy série je to téměř šokující změna, že Link zachraňuje Zeldu, ale ona je tak trochu s vámi a kecá vám do všeho. Je to dobrá změna. Zelda ale není jenom ukecaná bezmocná princezna - její nově nabyté schopnosti využijete k řešení puzzlů více než dost. Podobně tak se mi líbilo, jak se Link dostal ke svému tradičnímu zelenému oděvu - jsem rád, že i v tomto směru je hra vylepšena. Z hlediska příběhu je tedy jasné, že jde o dějově novou hru, neodkazující se na žádný existující díl - tedy jak je dobrým zvykem - i když některé styčné body s Phantom Hourglass zůstaly. Suma sumárum - kombinace novinek i tradičních prvků je na výbornou.

Již Phantom Hourglass se samozvaně pasoval do hry, která naplno využívá možnosti handheldu Nintendo DS. Spirit Tracks jdou dál. Samozřejmě, že hlavní ovládání stylusem za lehké pomoci jedné klávesy (L nebo R) je prakticky identické, ale doslova mne rozsekalo je využití mikrofonu. Vybvte si nějakou hru pro DS, kde byl mikrofon inteligentně využíván. Z hlavy mne napadají leda Nintendogs, protože skoro všechny ostatní hry využívají mikrofon jen k primitivnímu foukání, které de facto nahrazuje jedno tlačítko. Avšak když zkombinujete toto foukání se stylusem, dostanete velice pěknou virtuální flétnu, což je fantastický nápad a divím se, že to ještě nikoho nenapadlo! Takže ano, Spirit Tracks využívá DSko přesně tak, jak se sluší a patří!

Technologická stránka věci se příliš nezměnila, i když se mi zdají postavičky hezčeji stínované. Z hlediska designu jde o poctivý kus práce a podobnost s Windwakerem je nabíledni. Extra zmínku si zaslouží hudba, která je jedním slovem velice štědrá. Neustále se mění při jakékoliv změně situace. Cestování vláčkem je tak radostí, utíkání před fantomy atmosférické a animačky s příběhem zaujmou. Zatímco GTA Chinatown Wars ždímají z DSka technologické maximum, Spirit Tracks jsou zaměřené na vtipné využití designu a zaslouží si rovněž medajli, jen v jiné kategorii. Pořád ale hra vypadá na poměry DS více než nadprůměrně.

Po pár hodinách hraní se pomaličku blížím polovině hry, což je zatím jediná výtka - příliš nízká obtížnost. Na druhou stranu je kratší herní doba naplněna mnoha zážitky, hra se nefláká a posunuje nás do nových a nových dobrodružství, takže jsem si již napsal několik poznámek stranou do bloku, abych nezapomněl někde něco dodělat. A i za to má u mne Spirit Tracks plus.

Již nyní je zřejmé, že Spirit Tracks jsou lepší hrou, než předchozí Phantom Hourglass. Avšak obě hry tak trochu skřípou, pokud jde o jejich "zeldovitost". Když si vybavím Minish Cap pro GBA, tak ten pro mne znamenal zásadní prvek ve světě Zeldy. Oba díly Zeldy pro DS se vydaly jinou cestou - cestování je samostatný prvek, ovládání mění styl hraní a atmosféra je díky tomu odlišná. Hry to ale jsou skvělé, jen se ptám, kdy se zase dočkáme tradiční 2D Zeldy ála Link's Awakening, Link to the Past, Oracle of Ages nebo právě Minish Cap.

Ještě jsem netestoval multiplayer, ale soudě dle stylu prostorových puzzlů si jej umím představit. Tak jako tak - Spirit Tracks se soudě dle prvních dojmů povedly na výtečnou. Hra skvěle sedne do ruky a její hraní odsýpá, přičemž uspokojení ze splěných úkolů je ... velice uspokojivé. Cesty autobusem se staly rychlejší a i nebezpečnější, dneska ráno jsem málem zase přejel zastávku.