6. 1. 2010

Operation Flashpoint 2: Dragon Rising



Drokk je pověstný svou láskou k militarismu a tak věci jako Battlefield, Call of Duty a i Flashpoint jsou jeho denním chlebem. Já sám jsem si na prvním Flashpointu ve své době docela slušně ulítnul, zejména tedy kvůli českému dabingu. "Táto Medvěde", které se ozve sekundu po té, co vám granát roztříští lebku, přičemž save máte o sekundu dříve - na to se zkrátka nezapomíná.

Očekávání od druhého dílu nebyla vysoká. Sice jsem se trochu těšil, ale takové ty ukázky "target render" znamenají jediné - průser na obzoru. Další a další informace přibývaly a já jsem zůstával chladný. Novější obrázky se od target renderu začaly totiž postupně vzdalovat, ale to nebyla nejhorší zpráva. Horší zpráva byla, že první recenze na novinářskou verzi hru totálně zadupaly do stoupy, jako nehratelnou, přehnaně obtížnou a zabugovanou. Takže jsem na milený Flashpoint 2 zapomněl a tím je pohádky konec.

Tohle je tuším první obrázek - target render. No nepřiblížili se mu moc.

Teda není. Chudák Drokk to totiž nevydržel a hru si koupil. Po nějakém tom dnu usilovném hraní mi přišla SMS s velice stručným zněním: "No ty vole". Tušil jsem kulišárnu. Brzy jsem se tak stal obětí půjčky. "Tak tady to máš" řekl Drokk a utekl. Nu což, vrazím placku do plejstejšny a jdu hrát.

Vypadá hra takto? Rozhodně ne ta moje.

Vzpomínáte si na slavnou (no, alespoň slavnou pro mne) recenzi od Jana Eislera na EF 2000? Jedním z hlavním těžišť kritiky bylo konstatování, že EF 2000 není počítačová hra, ale spíše simulátor. Což s sebou nese suché popisy misí, robotické plnění misí, žádné motivace pro hráče. Prostě simulátor. Osobně si myslím, že EF 2000 byl dobře hratelný, i když trochu suchý simulátor a nechápal jsem, co měl ICE v blahé paměti vlastně na mysli. Při listování manuálem Flashpointu 2 a následném hraní tomu již rozumím.

Problém softwaru Operation Flashpoint 2: Dragon Rising spočívá v tom, že není určený pro běžné hráče. Běžný hráč je nyní na mysli i hardcore pařan, který ale netouží po ultrarealistické simulaci speciální vojenské jednotky. "Hra" je to poslední, co tento software (v mém případě určený pro Playstation 3) obsahuje. Je to suché plnění úkolů tím nejotravnějším možným způsobem - realistickým.


Výběr obtížností je celkem na facku. "Normal" je výchozí a v podstatě jde o pokus udělat ze simulace "hru" - takže se vám oživují panáčci na checkpointech, na mapě vidíme většinu cílů a úkolů a tak všeobecně máme pocit, že nejsem vojákem, ale hráčem. Vyšší obtížnosti jsou naprosto zcestné a nehratelné, vhodné pro masochisty. Tak ale proč ne.

Intro je naprosto šílené. Z počátku jsem se domníval, že jeho forma zakrývá fakt, že na pozadí probíhá loading. Není tomu tak. Nápisy blikají jeden za druhým a dělají z hráče lidově řečeno blbce. Zkusím intro zrealizovat zde na blogu:

VÁLKA - ROPA - RUSKO - ČÍNA - USA - VÁLKA - ROPA - SMRT - VÁLKA - ROPA.

Tak nějak. Jenom s trochu horší muzikou.

Začátek "hry" neobsahuje žádný tutorial, žádné vysvětlení ovládání (které je v manuálu jen stručně rozkreslené) a vyjma pár informačních okének, které tu a tam komentují naše konání, se vlastně nemáme šanci dozvědět, že hrajeme správně. Místo toho jsme bombardováni nekonečnou řadou hlášek našich spolubojovníků, že spatřili toho a toho na tolika a tolika hodinách, čekajíce na naše rozkazy. No dobře.

Ten příklon k realismu má svoje klady. Už dlouho jsem třeba neviděl hru, která by (více méně věrně) simulovala zranění končetin a jejich vliv na pohyb postavy (naposledy snad Boiling Point - neprávem zapomenutý). Taky se mi moc líbily drobnosti, jako třeba "při západu slunce není v kolimátoru vidět červená zaměřovací tečka, takže počkej na tmu nebo to vem od západu, pěkně ve stínu". Stejně tak realistický pohyb nepřátel a vlastně i přátel - to jsou všechno pozitivní stránky věci, které mi v současných hrách velice chybějí. Prostě - tady máš svět, tady máš cíle a dělej si co chceš. Paráda, ne?

Realismus má ale i svoje stinné stránky. Tak například se mi moc nelíbí, že při změně zbraně to trvá tak dlouho. Nepřirozeně dlouho. Úplný extrém jsou raketové naváděné zbraně, které skutečně asi zabírají v reálu i desítky sekund na přípravu. Není ale moc dobrý prvek, že během této doby jsme naprosto zranitelní - není možné skládání zbraně přerušit, uchopit pistoli a s ní se bránit. Proč? Stejně tak nerozumím tomu, proč jsou prakticky veškeré cíle mise od sebe vzdálené tak, aby to nemohlo být vzdálenější. Chodit deset kilometrů skrz les NENÍ zábava ani omylem. Chcete sprintovat? Proč ne, ale ten pohyb je jen o zlomek rychlejší, než standardní běh. O vozidlech nemluvě, když už je náhodou seženete, tak vám je někdo celkem rychle sejme.

Navíc jsem ale v tomto software našel věci, které zavánějí realismem, ale i se svými skromnými zkušenostmi vím, že realistické rozhodně nejsou. Například léčení. Proti krvácení se člověk musí obvázat - to je v pořádku. Ale že by se zlomeniny a další zranění léčily injekcí za pár vteřin? Podobně tak jsem nepřišel na to, jak dávat rozkazy jednotlivým členům týmu - vždy jen celé skupině. Jejich AI navíc zrovna neexceluje, což platí i pro nepřátele. A co ta signalizace zabití - to dneska zbraně opravdu dělají? Autem jdou dělat kejkle, o kterých se ani Need for Speed nesnilo - zasekávání o kameny je všudypřítomné.

Postupně se tak z debilních prvků dostáváme k něčemu, co je na hranici bugu. Nejsem si jistý, proč je nosnost omezena na dvě základní zbraně, když můžu nést hromady dalšího balastu. Nejsem si jistý, proč popisy misí neobsahují dostatečné informace k jejich splnění. Nejsem si jistý, jestli voják s plnou polní vydrží sprintovat deset minut. Nejsem si jistý, jestli by balistika střel neměla být více podřízená gravitaci, když střílím na kilometr, nemluvě o větru. Možná to nějak automaticky berou v ohled mířidla? Nevím.

Naprosto stranou nechám komentář na grafiku, která je na Playstation 3 dost smutná, přesto dostatečná. Její rychlost je na hranici přijatelnosti, doskakování objektů žalostné. Kupodivu to samotnou simulaci moc neovlivňuje.

Operation Flashpoint 2 není rozhodně hra. Je to pokus o simulátor, kam někdo na poslední chvíli nacpal prvky, které se simulátorem nemají mnoho společného. Být to v pořádné grafice ála Crysis a hrát to pod dohledem generálů, kteří by komentovali moje konání (ideálně v multiplayeru), možná bych se bavil. Takto ale ne. Nejde o špatný produkt, ale nejde o hru. A to je v mém univerzu velký problém. Palec dolů.