12. 1. 2010

Saboteur

Při ohlédnutí se do platinového fondu osmibitových her by neměl zapadnout Saboteur a jeho druhý díl. Pro mnohé z nás to byla první hra vůbec a i kdyby ne první, tak rozhodně ji lze zařadit mezi první stealth-akční-adventure vůbec. Saboteur je úžasná hra, která přinesla mraky inovací, neuvěřitelnou atmosféru, krystalickou hratelnost, geniálně nastavenou obtížnost a i programátorskou lahůdkovost.

V roce 1986 vydává pověstná firma Durell ("záruka kvality") hru Saboteur pro ZX Spectrum, Commodore 64 a Amstrad CPC. Jde o dílo jediného člověka jménem Clive Townsend, které se od konkurence zásadně odlišovalo. Do té doby těžko najdete takto specifickou akční hru, která dobyla naše srdce do dnešních dnů. Čím to bylo?

Wiiiii - radostný výskok z nafukovacího člunu. Ninja se umí hezky stočit do klubíčka, což?

Saboteur si bere na mušku velice populární téma tajemného ninjy, který proniká do komplexu zlého diktátora, odkud musí ukrást disk s daty, položit výbušninu a uprchnout vrtulníkem. To vyžaduje pečlivé pobíjení nepřátel, vyhýbání se pastem a memorizaci rozsáhlého objektu včetně podzemních pasáží. Divte se kolik chcete, ale do roku 1986 byl tento koncept neznámý.

Kouzlo hry je velice obtížně popsatelné, ale jde ručím za to, že i po těch letech hra neztratila nic ze svého kouzla a hratelnosti. No považte - jde o první hru, kde se hlavnímu hrdinovi automaticky regeneruje zdraví. Není to skvělé? Je to skvělé. Aby to nebylo tak jednoduché, tak zdraví se nám doplňuje jen ve stavu absolutního klidu, čili ve stoje. Ne v běhu, ne při skrčení, ne při šplhu po žebřících. To samo o sobě vytváří strategický element, jelikož budeme často potřebovat kus zdraví obětovat, abychom se dostali dál.

Ech, zemřít na druhé obrazovce - to je umění ;).

Paleta nepřátel není příliš široká, ale že by nás to mělo uklidnit - to ne. Základní chlápky člověk pobije jednou dobře mířenou kopačkou, pokud se postaví do rány. Na psy jsem ale nikdy nenašel řešení - přičemž právě včera, když jsem hru z nostalgie dohrával, jsem si četl něco na netu - a údajně jde psy zabít pomocí nízko vržené zbraně. No to mi říkáte brzy, děkuji pěkně. Ale ono se bez toho dá docela žít, jak říkám, zdravíčko se dá doplnit a slabými nepřáteli lze tedy v klidu probíhat. Horší je to ale s ozbrojenými silami, které nás dokáži pošramotit přes celou obrazovku a mnohdy seberou celé zdravíčko na jeden zátah.

Kompletní mapa hry - pozor, po rozkliknutí plachta 1:1. Děkujeme Paverovi!

Naštěstí náš ninja není úplně neschopný ani v boji na větší vzdálenosti. Hned z počátku mise má k dipozici shuriken (!!!), který dokáže zabít kohokoliv na jednu ránu. A není to jen shuriken. Během zkoumání cesty najdete spousty dalších předmětů, jako je třeba cihla, kus trubky nebo kámen, se kterým můžete udělat podobně kvalitní smrt. Bohužel, ninja potřebuje mít ruce volné a tak s sebou může nést v jeden okamžik pouze jeden předmět. A samozřejmě - naleznete-li cenný disk, je to jediná věc, kterou můžete nést. Takže tak trochu jsme vlastně neschopní ;).

Ale není třeba mít obavy - na rozdíl od většiny her ze zlaté doby nejsou obrazovky přecpané nepřáteli, dokonce bych řekl, že jejich výskyt je sporadický. Hlavní problém tkví v komplikovanosti samotných prostorů, jde o regulerní bludiště a sem tam je nutné přeskákat nebezpečné pasáže. Hlavním nepřítelem je tedy čas. Časový limit není bůhvíjak krutý - na nejmenší obtížnost. Těch je dohromady devět a liší se počtem nepřátel, kratším časovým limitem a odlišnou strukturou bludiště. Mnohé dveře budou zamčené a je nutné je na dálku otvírat přepínači.

Celá hra se odehrává asi na padesáti obrazovkách a je esenciální si je namemorizovat, pokud chcete hru dohrát na nejvyšší obtížnost. Základní úkol je totiž pořád stejný a tak opakovaným hraním a zkoumáním přepínačů si brzy troufnete na vyšší obtížnost v pohodě. Nečekejte ale, že hru na první pokus dohrajete s prstem v nose - je nutné se soustředit, memorizovat či ještě lépe kreslit mapu. Brzy vás pohltí atmosféra a bude s vámi konec...

...pokud si nezahrajete pokračování - Saboteur 2 (1987, Durell, Clive Townsend, ZX, C64, CPC, PC).

Pojď číčo zlobivá...

Skok mezi oběma díly je drastický a to přesto, že základní herní styl je identický. Chopíme se role Niny, sestry zesnulého ninjy z prvního dílu (jehož jméno se mi nepodařilo zjistit). Ano ano, hrajeme za ženu a to my muži máme na osmibitech nejraději, že?

Bez zajímavosti není, že Saboteur 2 vyšel také na PC. A ještě tak je zajímavé, že na obalu této verze hry je vyobrazený ninja evidentně mužského pohlaví. To samo o sobě dokazuje, že PC hráči jsou homosexuálové - nic ve zlém ;). Samozřejmě, že nejlepší verze je ta pro ZX Spectrum a to už jenom díky programátorské vyspělosti. Totiž - Sabouteur 2 obsahuje 700 herních obrazovek, což je při zachování limitu 48 kB více, než úctyhodné. Samozřejmě šlo o vtipné využívání maker, ale jde o živoucí důkaz (společně se hrou Sentinel), že ZX Spectrum nikdy netrpělo nedostatkem paměti. Dóďa dělal před mnoha lety debugging a došel k tomu, že ty nejjednodušší jeskynní prostory zabíraly v paměti pouhých 5 bytes. A to je dost dobrý výkon.

Někdo má rád holky, jiný PC.

Není to jen rozsah, který se znásobil. Přibylo mnohem více prvků, jako noví nepřátelé (s plamenometem obzvlášť nepříjemní), netopýři, zabíjitelné pumy (konečně) nahradily psy z prvního dílu, Nina má širší bojové schopnosti, ale zejména se změnila náplň mise. Rozdělená opět na devět obtížností má vždy stejný cíl. Přeprogramovat raketu s jadernou hlavicí a opustit ležení na motorce v podzemí. Ale jak na to? Na nejmenší obtížnost stačí dojít k raketě a následně utéct. Ale jak se obtížnost zvyšuje, musíme posbírat až 14 kousků počítačového kódu (i když jich je ve hře 15), což je pěkný oříšek. Hráč musí najít správné pořadí sběru (nemluvě o tom, že je nutné je samozřejmě nejprve najít), jelikož časový limit je přísný a správně přepínat páky a proběhnout pevnost - to není jen tak! A nezapomeňte si vypnout elektrický plot!

Grafika se nezměnila zásadně, ale lze říct, že je lepší a detailnější. Zejména animace hrdinky pokročila.

Pevnost - ano, to je to podstatné. Oněch 700 obrazovek není jen náhodně pospojovaných do obludného bludiště. Jde o obří prostory rozdělané na základní dům, zbrojnici, zahradu, podzemí, raketové silo a rozsáhlé jeskyně. Všude možně se válejí užitečné předměty, jde o promyšleně propojené systémy žebříků a dveří. Vyznat se v tom není jen tak, ale naštěstí při loadovací obrazovce vidíme kompletní mapu alespoň nahrubo. Krom toho je možné najít tajnou lokaci s nesmrtelností pro Ninu. Level design Saboteura 2 je zkrátka geniální.

Zde je ukryta nesmrtelnost. Nejsem si ale jistý, jestli to ruší i časový limit.


Vy, co jste hru hráli a máte pocit, že to tady přeháním - nahlédněte do skuliny ve svém srdci. Copak si nevybavujete to mrazení v zádech? To škubnutí očního víčka? To sevření žaludku? Tehdy, když jste poprvé...
... přiletěli rogalem?
... jeli metrem?
... běželi po laně?
... našli první datovou pásku (no, spíš děrný štítek)?
... spatřili raketu s jadernou hlavicí?
... zadali kód do počítače?
... projeli deset pater právě objeveným výtahem?
... ztratili pojem o prostoru?
... ztratili pojem o čase?
... objevili nové místo, o kterém jste neměli ani páru ale přísahali byste, že jste tam už jednou byli a nic tam nebylo?
... nemohli najít to místo, o kterém jste byli přesvědčeni, že víte, kde je?
... našli druhou datovou pásku (no, spíš děrný štítek)?
... našli v podzemí připravenou motorku?
... uprchli na motorce?
... usmažili Ninu na motorce o elektrický plot?
... vypnuli elektrický plot, ujeli na motorce a viděli gratulačky?

Kompletní mapa hry. Pozor - po rozkliknutí megaplachta 1:1! Opět děkujeme Paverovi!

Já to věděl.

Saboteur je hra, které není co vytknout. Perfektně zachycuje esenci osmibitových her, kdy i pomocí velice jednoduchého ovládání a omezeného výkonu hardwaru je možné stvořit opus, na který se nezapomíná a který svou atmosférou strčí do kapsy většinu herní produkce napříč časovým spektrem.

Uvítal bych pokračování. Dokonce jsem jednu dobu žil v naději, že Saboteur od Pandemic Studios (2009) bude přímé pokračování klasiky z let osmdesátých. To se bohužel nestalo, ale jistě najdete alternativu - neoficiální remako-pokračování Saboteur 95. Musím přiznat, že mne hra tolik nenadchla. Určitou evoluci za těch dvacet let bych si ale přál. Líbilo by se mi více zbraní, více stealth prvků (proč ne schovávání se ála Black Thorne na některých místech?), dialogy, osvobozování rukojmích, možnost přes kamerový systém sledovat dění jinde, dálkově ovládaní roboti... no když nad tím přemýšlím, říznul bych Saboteura maličko Metal Gear Solidem - při zachování 2D pohledu z boku - ne nepodobně, jako třeba Bionic Commando Rearmed. Jen bych umožnil pohyb mezi jednotlivými vrstvami i do třetího rozměru - úplně vidím ten nájezd kamerou. A škrcení strunou, jako v Hitmanovi. Vydejte to. Do té doby budeme hrát klasiku na ZX Spectru, však ona je dostatečně dokonalá.

Prostě jděte a hrajte to!

P.S.: Pro zajímavost dodám, že Clive Townsend původně pracoval na hře Death Pit, která byla později zrušena. Její základ ale posloužil k stvoření Saboteura a to děkujeme!

P.S.2: Dvě perličky na závěr. Z preview v tehdejších časopisech se objevily tyto obrázky. První ukazuje, že "Nina" bylo původně jméno pro samotnou raketu:


Druhý obrázek zase ukazuje, že místo kočkovité šelmy či pumy byli původně zamýšleni pejsci, ne nepodobní pudlíkům: