1. 2. 2010

Batman: Arkham Asylum


Stačí se chvíli modlit a ono to vyjde. Moje predikce totálně selhala - i v jednadvacátém století se pořád dělají poctivé hry! Narážím na svůj článek, kde shrnuji dojmy z demoverze hry Batman: Arkham Asylum.

"...ani si neumíte představit, jak rád bych se krutě mýlil!"

A přání se mi vyplnilo. Plná verze hry Batman: Arkham Asylum je totiž naprosto špičkový produkt, který překonal moje očekávání hned několikrát. A to se nestává často!


Dojmy z dema zapomeňte. Mně se celkem líbilo, to nepopírám. Ale když jsem pak na fórech četl orgastické výkřiky o dokonalosti této hry, byl jsem chladnější a chladnější. Když si pak Drokk hru koupil (ve sběratelské edici, takže má doma nad monitorem Batarang) a básnil o ní ještě více, byl jsem také spíše umírněný, přecejenom - Drokk Batmana fetuje. Ovšem nyní, když mi hru půjčil, prozřel jsem a pochopil, že tohle není jen tak obyčejná mlátička s Batmanem, jakých jsme viděli (v různých kvalitách) mnoho.

"Have you ever heard about that guy Batman? I don't think he's real! I don't even think, he's a man!"

Nejnovější Batman patří do té kategorie her, kde demoverze nevypovídá o hře ani zbla. Nelíbilo se vám demo? To je možné, ale přesto si hru zahrajte, je TAK jiná. Mohl bych chválit všechny prvky, co ve hře jsou - je to natolik skvělé, kde jenom začít.

Možná bych mohl vyjmenovat negativa, to je obvykle dobrý začátek. Batman není úplně bez chyby. Jedno z celkových zklamání bych pojmenoval jako "neuspokojiví bossové". Ve hře jich je několik a když pominu jejich komickou obtížnost (což je negativum samo o sobě), tak si prostě neužijeme držkobití. Nechci, aby se Batman choval jako Lobo (který se dočká filmové varianty s ratingem PG-13), ale když mám sakra naklepat kožich bossovi, tak chci sakra naklepat kožich bossovi. Místo toho je mým úkolem vyřezat milion běžných paňáců, načež se boss prakticky vzdá do Bat-rukou. Opakuje se to u všech bossů. To je mi moc líto, bossfighty mne zajímají u tohoto typu her opravdu hodně. Naštěstí pro hru, nabízí tolik jiných kvalit, že tento nedostatek můžeme přijmout s přivřeným okem.

Harley Quinn je také zábavná postava. Škoda, že se jí nedá rozbít její nevymáchaná huba. Oslovení "B-man" mne bude provázet ještě hodně dlouho.

Dospěle komixová atmosféra - to je to, čím tato hra exceluje. Nesnaží se o kopírování filmu, nevytváří nějaké šílené překroucené vize. Naopak nám předvádí Batmana nezvykle dospělého, vědomého svého poslání a zodpovědného za své činy. Četl jsem desítky komixů s tímto hrdinou a řadí se mezi mé nejoblíbenější, ne-li nejoblíbenějšího vůbec. A kde jsem ho nejvíce miloval - no kde jinde, než v Návratu Temného Rytíře od Franka Millera. Batman v této hře mi přijde identický s tím Millerovým, jenom je mladší a na vrcholu fyzických sil. Jeho zásady, chování a jeho protivníci - nejde o primitivní potrhlé pošuky, ale o opravdové psychopatické maniaky s obrovským smyslem pro styl. A to se mi zatraceně líbí!

Hra mi rovněž vyrazila dech svým příběhem. Samozřejmě nečekal jsem, že se dočkám duchovní potravy, která změní můj život. Ale tolik péče jsem opravdu dlouho neviděl. Jak zpracovat souboj Batmana a Jokera, aniž by měl působit trapně? Jde to! Příběh hry je tak vtipně podáván, že boří mnohá zavedená klišé. Tisíckrát jsem kritizoval finálního záporáka, kterému nějak nedochází, že jsem s jedním svým panáčkem vymlátil celou jeho armádu a že by se teda měl bát. Zde je to to samé - Batman vykydlí za svou cestu stovky běžných i silnějších nepřátel, aby nakonec stanul před Jokerem tváří v tvář. Příběh ale podává toto zaběhnuté klišé v takovém úhlu pohledu, že to má naprostou logiku. Batman ani Joker není idiot a všechno do sebe naprosto zapadá. Opravdu jsem hru hltal od začátku do konce právě díky umnosti ve vyprávění a gradaci příběhu. Jasně, že víme, jak to dopadne, ale ten proces vývoje je natolik zajímavý, že jsem kvůli dohrání hry oželel Mass Effect 2 i Zeldu. Prostě mne to nechtělo pustit!

Batman je populární postava a na svém kontě má krom komixů i mnoho filmů. Viděli jsme ty nejzajímavější části jeho příběhu a jeho schopností. Avšak nikdy jsme neměli možnost jej sledovat "při práci". Vždy vidíme jen krátké záběry na Bat-hračky a to je tak všechno. Nikdy jsme neměli možnost sledovat každičký jeho krok. Od toho jsou tady počítačové hry, které nám daly možnost vtělit se do Batmana. Bohužel - většina těchto her zachytila pouze akční - bitkařskou esenci Bruce Wayna. A ty hry, které neobsahovaly bitky, nemají s Batmanem zase moc společného. Viz Batman pro osmibity - jde o přemalovaný Knight Lore (nic proti tomu). Caped Crusader mixuje adventuru a akci - ale obojí dělá špatně, nemluvě o tom, že hra absolutně nezachycuje atmosféru Batmana - vypadá to, jako nějaká podprůměrná hra, kde někdo na poslední chvíly překreslil sprity a vydal to, jako Batmana (longplay). Na druhou stranu - dost se to podobá klasickému seriálu z šedesátých let ;).

I když jsou bitky ve hře zpracované excelentně, rozhodně nejde o hlavní náplň hry a to je dobře.

Batman: Arkham Asylum je poprvé, co vidíme moderní vizi Batmana v celé jeho kráse. V zásadě by stačilo do hry zabudovat nutnost jídla a vyměšování a můžeme hovořit o simulátoru Batmana. Jeho chování a způsob řešení problémů je velice specifický - batmanovský. Na začátku hry sledujeme, jak přivádí Jokera do věznice (pokolikáté už?) a nemá s sebou skoro žádné hračky. Postupně se ale příběh zkomplikuje a Batman musí okamžitě řešit. "Naštěstí" má Batman na ostrově k dispozici malou jeskyni, kde má pár svých hraček. Postupně se tak dovybavuje a likvidace zlounů se tak zjednodušuje a zpestřuje. A Batmanovi se postupem hry poškozuje obleček, což dodává právě ten punc běhu na dlouhou trať. Batman je neúnavný, pobíhá po ostrově a řeší problémy podle priorit. Ne vždy je zrovna úspěšný. A tím je právě uvěřitelný, což si na hře cením.

Rozebrat hru v tom smyslu, že jde o kombinaci tří hlavních mechanismů, by bylo opravdu nefér. Jasně - máme tady pěstní souboje, máme tady stealth likvidaci ozbrojených sil a máme tady šplhací pasáže. Jasně - každá tato část je zpracovaná opravdu kvalitně, řemeslně bezchybně. Pěstní bitky díky skvěle zpracované kameře mají komixový ráz. Umělá inteligence ozbrojených nepřátel je zajímavě zpracovaná. A level design je naprosto bezchybný a vtipným způsobem je zdůvodněno, proč zrovna tady nelze použít šplhací lano a je tedy potřeba řešit prostorovou hádanku postaru.

Jenže hra toho nabízí mnohem více. Skoro každých patnáct minut jsme oblaženi nějakým zpestřujícím prvkem, jako je využívání "detektivního módu" pro hledání stop, specifický souboj s bossem Killer Croc na plovoucích prknech, útěk před drogovými vizemi mistra strachu Scarecrow, flashbacky do dětství nebo naopak alternativní vize reality, plus hackování bezpečnostních terminálů vtipným dual-analog zařízením. Znamená to tedy, že ve hře nehrozí stereotyp, s přibývajícími hračkami nejen že odemykáme další části ostrova, ale i měníme globální taktiku Batmana. Například výbušný gel na nestabilní stěny lze různě modifikovat a časovat, což nám ušetří práci s přesilou nepřátel. A konec konců možnost vrhat více batarangů naráz také mění přístup k věci. Je toho dost na to, abyste se opravdu nenudili. Dokonce uvažuji o druhém hraní jenom pro ten efekt jiného vývoje hraček Batmana. Prostě si chci zkusit být Batmanem trochu jinak, než při prvním hraní.

Ach a ten exploring. Arkhamský blázinec se rozkládá na poměrně velkém ostrově, který máme celý k dispozici. Interiéry jsou perfektně navržené a odpovídají tomu, co bychom od takového blázince čekali. Místnosti určené k výslechu, kde vznikají psychologické profily, pokusná nemocnice, ale také stará kanalizace, jeskyně, botanická zahrada Poison Ivy, ředitelův palác a tak dále. Tyto jednotlivé levely jsou propojené několika exteriéry, které žijí vlastním životem. Na strážních věžích jsou nebezpeční snipeři, časem se tam rozrostou masožravé kytky, pobíhají tam blázni, ale potkáváme i mírumilovné NPC, kterým se snažíme pomáhat. Styl hry tedy vzdáleně připomíná sérii Metroid. Z hlavního rozcestníku objevujeme jednotlivé části ostrova a ziskem nových artefaktů odemykáme další, případně se občas vracíme do již jednou navštívených prostor ovšem s nějakou modifikací, která nás nutí projít level znova, ale úplně jinak. Hra si pomáhá nenásilným tunelem, abychom si hru užili dle představy tvůrců, ale nikde nenajdeme žádnou obludnou šipku "jdi sem" - většinu věci si musíme vykoumat sami. A přitom všem nikde nebloudíme, netápeme a naopak hrou příjemně proplouváme bez zákysu, ale ani ne moc snadno. Tomu říkám poctivý leveldesign. Prosím potlesk.


Jak jsem naznačil výše, Batman se během hry vyvíjí. A to nejenom automatickým ziskem nových hraček, ale také může nabyté zkušenosti z bitek proměnit za vylepšení všeho možného. Naznačil jsem možnost vrhat více batarangů, modifikovat výbušný gel, ale je možné si i vylepšit brnění. Tyto prvky jsou do hry naprosto nenásilně zapracovány a fungují naprosto skvěle. Hra jde samozřejmě dohrát i jen se základní výbavou, leč jádro pudla je v něčem jiném. Takže - za pobíjení padouchů dostává Batman zkušenosti, které je možné investovat do vývoje výbavy. Ovšem v krátkodobém měřítku slouží tato nabytá zkušenost i jako léčení (!). Čím šikovněji děláte bojová komba, tím více zkušenosti dostanete. Ovšem zdravíčko se vám doplní, až když je místnost naprosto bezpečná, čili na řešení jedné lokace máte přesně jedno zdravíčko a s ním to musíte zvládnout. Když to zvládnete, tak nabytá zkušenost se připočte a zároveň se doplní zdraví. Tento systém mi je vrcholně sympatický hlavně proto, že Batman nevydrží zrovna moc! Proti střelným zbraním je prakticky bezbranný, ale i proti přesile běžných nepřátel není radno polevit na pozornosti. Batman se musí více skrývat, útočit ze zálohy a provádět tiché likvidace. A to vše sleduje a komentuje Joker, dávající příkazy svým nohsledům.

Zpracování postav je excelentní. Joker se v mnohém dá přirovnat existujícím vizím z filmů i komixů. Nejblíže se mi zdá je Joker z knihy "Arkham Asylum" z roku 1989, malíř Dave McKean. Náhoda?

A to je ono právě. Joker, či vůbec záporáci v této hře, jsou velice dobře zpracováni a je jim dán obrovský prostor pro vyjadřování. Nejde jenom o desítky animaček v průběhu hry, ale enormní množství komentářů Jokera v místním rozhlasu. Hlášek je mnoho, jsou různé, jsou vtipně napsané a správně vystihují aktuální stav a atmosféru. Batmanovy rozhovory s Oracle tak tvoří velice vážný opak k Jokerovi. Vůbec v celé hře je nevídaná míra detailnosti. V hlavním menu si můžeme procházet profily jednotlivých postav, v případě obzvláště zajímavých případů jsou k dispozici i rozhovory s psychiatrem, ale navíc si můžeme i zrekapitulovat fakta - kdy se jaká postava v jakém komixu poprvé objevila, její historie a zvláštní znamení. Vyjít vstříc fanouškům - to se Arkham Asylum povedlo na výbornou. Přitom ony znalosti nejsou potřeba pro hru samotnou, ale pokud nemáte svět Boba Kane v malíku, může vám to hodně pomoci při budování atmosféry. Za celou hru se mi stalo jenom jednou, že mi postava nedávala smysl a to v případě komisaře Gordona. Jeho začlenění do hry mi přišlo naprosto zbytečné, nevyužité.

Ačkoliv základní zařazení hry rozhodně patří mezi third person akce, moc se mi líbí pasáže, kdy hra na chvíli změní pravidla. Několikrát hrajete nějakou pasáž v pohledu ála klasické 2D hopsačky, v závěru hry je dokonce jedna pasáž ve first person režimu (a nebudu lhát, že bych si tak nejraději představoval celou hru). Při hromadných bitkách je pak kamera v nadhledu ála klasické beat'em'up hry. A když nad tím tak přemýšlím, tak těch bitek tam zase nějak moc není. Zaškatulkovat hru nejde, ale rozhodně to není příšernost typu Watchmen. Je to mix plížení, bitky, používání gadgetů a lehký vývoj postavy. A nepůsobí to jako výtvor od Pejska a Kočičiky - naopak. Je to řemeslně bezchybné.

Za další bonus bych označil sérii výzev s počítáním času (trochu to připomíná VR missions v Metal Gear Solid), ke stažení je rozšíření s možností hrát za Jokera a několik dalších packů s misemi. V rámci Playstation Network je to navíc zdarma. To cenu hry výrazně zvyšuje. Hlavně s přihlédnutím k hrací době. Jistě, těch 15 hodin při prvním hraní není na dnešní dobu zrovna málo a jistý prostor k znovuhraní tady je. Ale rozšíření rozhodně potěší. Snad toho vydají dost do okamžiku, než dojde k druhému dílu - což je na konci hry jasně naznačeno. No těším se moc, mohlo by se to odehrávat přímo v ulicích Gothamu a tedy bychom si užili řádění v masce netopýra ještě více.


Pár slov k technické stránce věci - Unreal 3 Engine dělá co může a hra vypadá po většinu času luxusně. Sem tam doskakují textury, leč vzhledem k neexistenci žádných loadingů během hry je to přijatelná daň. Design veškerých postav i prostředí je naprosto bezchybné, hluboká poklona. Jenom si neodpustím rýpanec, že po většinu hry je výhodnější / přehlednější používat "detektivní režim", což je ekvivalent nočního vidění, čili většinu hry si pamatuji v modrém odstínu. Jo a hudba - ta je vysloveně filmová a její podkres je vynikající.

Hodnotit hru Batman: Arkham Asylum je snadné. Je totiž naprosto vynikající. Ano, od dokonalosti ji dělí stupínek, ale ať už jste fandové komixu nebo ne - tohle si zahrajte. Přijde mi, že jde o nejvíce podceněnou hru minulého roku. Při pokusu o objektivní hodnocení bych se nestyděl nalepit 8/10 s jasným doporučením ke koupi. Jako fanda Batmana dávám o bod více a přívlastek "definitivní pokořitel Batman: The Movie ze ZX Spectra". Staňte se Batmanem v jeho nejnovější inkarnaci. Jde to. A stojí to opravdu za to.