1. 2. 2010

No More Heroes 2 - první dojmy

Jestli má nějak vypadat kvalitní pokračování, No More Heroes 2 jsou toho vzorem.

První díl hry považuji za jednu z nejzásadnějších her pro Wii pro svou designovou originalitu a i netradiční obsah. Jestli bych na hře něco vyzdvihl, tak je to fantastická grafika (design, jako zákon), stylizace herních motivů, specifický smysl pro humor (mix pubertálního a dospěláckého) a jeden z nejsympatičtějších hlavních hrdinů všech dob. Jestli bych na hře něco zatratil, tak to bude jízda motorkou (ono to na první pohled evokuje GTA, ale ve skutečnosti je to dost zbytečná mezihra s nevalnou dávkou zábavnosti) a fakt, že mimo americký kontinent se hra distribuuje bez krve. A to je dost jakože o ničem.

Suda 51 je specifický designer. Nemá na svém kontě zrovna moc her, ale co hra, to perla. Určitě znáte Killer 7, dost zvláštní střílečka pro GameCube, posléze Playstation 2. Možná ještě na DSku znáte zajímavé adventuro-RPG Contact. A také pracoval na pokračování horroru Fatal Frame 4 pro Wii. A No More Heroes je jeho debut na Wii. A povedlo se to.

Toto je vaše motivace. A myslím, že to docela stačí. Erotické telefonáty s touto žínkou moc dlouho neuspokojí.

Jádro hry se dá popsat asi takto: hlavní hrdina jménem Travis Touchdown si strašně moc potřebuje vrznout a udělá pro to všechno. Shodou okolností mu nedávno z eBaye přišla replika laserového meče ála Star Wars. A tak se rozhodne, že bude zabijákem. A to přímo profesionálním. Přihlásí se do oficiálního žebříčku, který organizuje přenádherná buchétka se sexy francouzským přízvukem. A Travis tak dostane nabídku, která se neodmítá. Vypracovat se z jedenáctého místa na první - stát se nejlepším zabijákem - a může tuhle vymazlenou kočičku osouložit k smrti. A to Travisovi bohatě stačí.

No More Heroes jsou brutální řežbou, které musí uspokojit každého krvomilce. Cákance krve, které barví okolí na rudo, jsou enormní - za každého panáka vytryskne asi tak dvěstě litrů této vzácné tekutiny. Nejde ale říct, že se jedná o nějakou drasťárnu, která krví maskuje neschopnost vyplodit vkusnou zábavu. Naopak - absurdní krvavost jenom podtržení absurdnosti celého dramatu.

Pozor - evropská i japonská verze hry NEobsahuje krev!

Cesta za jednotlivými zabijáky na našem seznamu se skládá z hromadného vybíjení běžných enemáků. Těch jsou mnohdy stovky a Travis je doslova sklízí svým mečem a za ním zůstávají jenom osekané nebo rozsekané trupy. Jakmile je vyčištěno dost, dojde k bossfightu, které jsou naprosto originální, správně obtížné a hlavně - obluďácky přehnané. Kupříkladu se jeden bossfight odehrává na baseballovém hřišti a je přenášený živě do televize. Po masakru, kdy z bosse zůstanou jenom cáry masa s chlupama, vezme Travis mikrofon a nutí zbytky umírajícího bosse zpívat hymnu. Naprostá šílenost je pro tuto hru přirozenou, nikdo se nediví této perverzi, všichni (anti)hrdinové to berou jako standard. Komixová grafika a vliv osmibitových motivů tomu jenom nahrává. Hra vydaná v jednadvacátém století používá ku svému vyjádření jednoduché sprity, používá zvuky ála NES a minihry jsou kompletně osmibitové, jako z nějakého GameBoye. Je možné tuto hru nemilovat?

I když je náplň hry v podstatě primitivní řežba, je to velice uspokojivá primitivní řežba. Ovládání správně využívá Wiimote tak, aby byla zachována rychlá akce a přitom pocit, že nemydlíme jedno tlačítko do umrtvení palce. Krom útoků mečem (dvě základní sady komb - horní a dolní - lze kombinovat) má Travis bohatý trénink ve wrestlingu a tak nemá problém nepřátele znehybnit kopem do rozkroku, přehodit si přes záda a dorazit mečem. Dobrá páteř křupne, když se na ní dupne. Uspokojení - to ano!

Když tak po sobě čtu, co jsem právě napsal, nemohu se zbavit dojmu, že to nepopisuji správně. Zkusím tedy nějaké to videjko, což? To dá představu o hře mnohem lepší.



Tohle video si dejte celé, snad to ilustruje tu podstatnou část hry ;).

Druhý díl No More Heroes je v mnoha ohledech vylepšný. Jízda motorkou je jenom v rámci minihry, krve je více, ovládání doladěné, humor ještě prdlejší, místo deseti zabijáků jich musíme vyčistit padesát, přibyly zbraně, oblíkání Travise a desítky malých miniher. Popis úvodní scény - stojíme proti chlápkovi s revolverem na dvacet bubínků (?!), kterému Travis na konci elegantně usekne hlavu - ta chlístajíce hektolitry krve rotuje vzduchem, aby opět dopadla na krk. A samozřejmě - chlápek normálně žije, vyhrožuje nám, směje se nám, až si nakonec sudná hlavu a tím konečně chcípne. Prostě paráda!


A navíc si Suda 51 nebral servítky a nadržeností přetékajícího Travise nechává více proniknout k hráči. Ukazatel nabití meče je prostě penis, který je nutné po splihnutí nabít - a to pohybem Wiimotu, který se nedá nazvat jinak, než masturbací. Scéna, kdy mu sexy kočička z prvního dílu políbí lem roucha jeho, je korunována mohutným výstřikem laseru z meče. A vůbec - titulní obrazovka s rudým nápisem "No More Heroes 2" je zacákána bílými fleky, které vídáme většinou v pornu (teda - v takovém množství). Ano, sexuálního podtextu je ve hře od prvního pohledu MNOHO, ale nepůsobí na mne lacině nebo účelově. Pornografičnost hry není berličkou, ale plnohodnotnou součástí hry. Je to opus béčkových filmů v neskutečně humorném (či humorně-násilném) mixu, který je zábavný. A za to dávám palec nahoru, takhle nějak si představuji umění v gore-pornu.


Zatím jsem se hře pověnoval slabou hodinku, ale dokonale mi připomněla, jak moc mne první díl bavil. Úplně se těším, až zase rozšmelcuju ty stovky chudáků. Čistá zábava v neopakovatelném designu. Fakt si tohle zkuste někdy zahrát!