9. 2. 2010

Projekt Pařan

Jaroslav Švelch je osmadvacetiletý student FSV UK, který se pustil do mapování československého pařanství, jako své doktorantskou práci. Jednou z náplní jsou rozhovory s různými lidmi, kteří hry hrají, hráli, vytváří či vytvářeli. Většina otázek se rovněž uchylovala k hodnocení nehráčských aspektů pařana.

Že to byl zajímavý rozhovor, převážně v kontenci retrogamingu, je jasné. Co mne ale zaujalo mnohem více bylo, že Jaroslav má velice pečlivě zmapovanou celou scénu časopisů z té doby. Takhle - myslím si o sobě, že vím o hrách skutečně hodně a že moje memorizace mnoha časopisů a her je podstatně vyšší, než u běžných hráčů - byť hardcore nebo oldschool. A byl jsem proto překvapen, že Jaroslav s naprostou samozřejmostí navazoval na mnou nahazované myšlenky a citáty. Zkrátka - kecalo se mi s ním opravdu dobře, nezdržovali jsme se vysvětlováním termínů. To bylo fajn.

Jedna ze zajímavých otázek, co si vybavuji, byla ohledně mecenášství velkých firem, když jde o hry typu Ico a další. Že cpou do mladých vývojařů mnoho peněz s vědomím, že tyto hry na trhu komerčně neuspějí. Je jasné, že tito mecenáši v tom vidí zejména prestiž - ale to přece neznamená, že je to špatně. Naopak si myslím, že samotného umělce to ani nemusí zajímat, hlavně, když má prostředky k vlastní seberealizaci, do které mu nebude nikdo kecat. Byl bych moc rád, aby takových mecenášů bylo více, nechť si budují prestiž "My jsme vydali hru XYZ, o které se hovoří otevřeně, jako o umění. Stálo to balík, ale stálo to za to".

Poznámka mimo zápis - pamatujete si kavárnu Velryba, jako takovou intelektuální studentskou záležitost, která se jistou dobu pomalu zformovala do luxusnějšího a dražšího podniku? Naposledy jsem tam byl asi před dvěma roky... no koukám, že se z toho stala celkem sprostá putyka. A čepujou Žatcekou jedenáctku a dvanáctku. No co to k...?