22. 3. 2010

Ace Attorney Investigations: Miles Edgeworth


Dohrál jsem poslední, v pořadí již pátý díl Ace Attorney. Obecně se hovoří spíše o spinoffu, jelikož se zhostíme opačné strany, než jsme byli doposud zvyklí. Obvykle hrajeme totiž za obhájce, který prokazuje nevinu svého klienta. Tentokrát hrajeme za žalobce, který naopak prokazuje vinu obžalovaného.

Bohužel, v praxi zde neexistuje rozdíl. Herní styl se prakticky nezměnil, i když se tváří jinak. I v roli obhájce jsme nevinu svého klienta dokázali nejlépe tak, že jsme odhalili pravého viníka, obvykle vraha. Zde se situace opakuje v bledě modrém. Hlavní postava se dostane do situace, kdy je obviněn někdo nevinný, dojde ke zkoumání důkazů a následně slovní přestřelce, v které vyjde najevo, kdo je vrah. Neboli - jde o klasické pokračování mé oblíbené série.

Čím se ale hra liší podstatně jsou charaktery, které ve hře potkáme. Hlavní hrdina Miles Edgeworth, je totiž prvním velkým soupeřem Phoenix Wrighta z minulých dílů. Miles je velice vypočítavý a inteligentní profesionál, čemuž odpovídá jeho chování. Rozlučme se s nervózním, nechtěně komickým a ponižovaným Phoenixem - Miles je kabrňák, který si nikoho nepouští k tělu a má čistě pragmatický přístup vždy a všude.


Velice dobře dopadly také vedlejší postavy. Dočkáme se návratu všech populárních postav - detektiv Gumshoe, Manfred von Karma s dcerou, Wendy Oldbag, Larry Butz... ale také mnoho nových a zajímavých - detektiv Lang-Zi z Interpolu, jeho pobočnice Shih-na, ale hlavně Kay Faraday jsem si oblíbil, protože jde vedle samotného Milese o nejinteligentnější postavu v opusu. Našimi oponenty pak budou šéfové pašeráckého podsvětí, které od náznaků dostaneme za mříže. Pochopitelně se to neobejde bez nějaké té vraždičky.

Hra spočívá v pěti případech. Jak je tradičně zvykem, první čtyři případy jsou v podstatě jen úvod, který vybuduje podhoubí pro finální dějovou tečku. V tomto smyslu jsou případy dobře vymyšlené, postav je tak akorát, aby se dal udržet přehled a celková motivace je dostatečná k tomu, aby nás hra lákala k dohrání. Však proto jsem ji také dohrál.


Ovšem není to dostatečné. První dva případy jsou naprosto nudné, přihlouplé a malicherně zpracované, přestože jde o vraždy. Byl jsem z nich vysloveně zklamaný. Třetí případ je naopak zdaleka nejlepší a to hlavně proto, že na scénu přijde Kay Faraday. Ta se stane naší společnicí a je to snad poprvé v historii série, kdy nejde o vymaštěnou a hloupé hlášky házející kozu. Naopak jsou její postřehy dobrou nápovědou a podporou. Čtvrtý případ je vlastně retrospektiva, kdy se dozvíme vše o tom, "jak to začalo". Není příliš dobře udělaný, bohužel, ale dějově je významný. Případ pátý je celkem dobře vystupňovaný, ale...

Jak je člověk zvyklý na přísnou logiku věcí, je pátý, vrcholný případ hry, vlastně nezvládnutý. Nejen, že hlavního záporáka musíme nekonečně dlouho usvědčovat, ale hlavně se staneme svědky série "konců", které vlastně nejsou definitivní konec, protože se objeví Deus Ex Machina. Kdyby se to stalo jednou, bylo by to ještě přijatelné, ale ono se to opakuje snad pětkrát a to je otrava.

Přitom hlavní dějová linie je pěkně vymyšlená - pašerácký gang vyrábí falešné bankovky, čímž zásadně trpí jedna malá země ve střední Evropě. Jedna z prvních možností, jak odhalit pašeráky je takzvaný KG-8 incident, který se stal před sedmi lety. Tehdy byl pro nedostatek důkazů propuštěn hlavní podezřelý - Manny Coachen. V současnosti však došlo k další velice podezřelé vraždě a hovoří se o druhém KG-8 incidentu mezi dvěma zeměmi, dříve spojenými (zde si neodpustím poznámku, že rozdělení dvou zemiček nápadně připomíná Československo a to včetně podobného designu vlajek zemí - s trochou nadsázky). Do toho vstupuje tajemný zloděj Yatagarasu, honosícího se krédem "zloděj pravdy". A náš Miles Edgeworth musí dát všechno do pořádku - najít vrahy, pašeráky a usvědčit je. A to za pomoci Yatagarasu i drobného porušení zákonů.


Musím říct, že ve finálním případě byly dva opravdu skvosté momenty. Jednak jím bylo odhalení Yatagarasu. Jeho struktura a poselství je vtipně vymyšlené. Okamžik, kdy veškeré momenty z minulosti zaklapnou do logiky věci, je opravdu uspokojivý a tak nějak správně překvapivý - "tak takové to tedy bylo!" Druhý okamžik je pak Milesovo zamyšlení nad funkcí zákona a jeho zneužití pro dobro věci. Autorům se podařilo do několika vět shrnou hlavní problematiku a najít v ní morálně přijatelné východisko. Postavy se v ten okamžik staly o mnoho více uvěřitelné.

Bohužel, přestože je hlavní dějová kostra celkem zajímavá a poutavá, hra se jako celek moc nepovedla. Některé vedlejší postavy jsou vysloveně otravné (letušky, zaměstnanci zábavného parku), mnohé logické úkoly jsou vlastně šíleně nelogické a vůbec - hra nás po většinu času vede za ručičku, kdy není potřeba moc přemýšlet nebo studovat indicie - dosteneme nový důkaz, při nejbližší příležitosti jej použijeme a jdeme dál. I množství textu se zvětšilo a nejednou jsem se přistihl jen slepě odklikávat jednotlivé bubliny keců, které nebyly ani zajímavé, ani zábavné. Hrací doba je tak celkem dobrá, okolo deseti hodin jsem jistě nahrál, což je na interaktivní román slušný výsledek. Ale většinu času jsem se zkrátka nebavil. Jen jsem dychtil román dočíst, ne dohrát. A i tak jsem byl spíše rozladěný. Konec by chtělo řádně přepracovat.

Jako pokus o "krok stranou" je nejnovější Ace Attorney celkem příjemný produkt. Většina postav románu jsou dobře napsané, hlavní dějová linie je poutavá a některé hádanky a fígle v usvědčování nápadité. Jsem rád, že jsem se podíval do mého oblíbeného světa jinou optikou. Jenom bych si přál, abych si více zahrál, zapřemýšlel a zabavil. Tohle je dost nastavovaná kaše, které bych přes 5/10 jistě nedal. Škoda. Snad se příště vrátíme ke klasické a milované kvalitě.

P.S.: Spoiler: trestuhodně chybí jakákoliv zmínka o Phoenix Wrightovi. Podobně tak bych uvítal, aby se minulosti Milese Edgewortha pověnovalo více, než tři obrazovky textu.